William Stern
Verze z 4. 2. 2014, 01:53, kterou vytvořil Ondrej.Novak (diskuse | příspěvky)
William Stern – Personologický přístup k osobnosti
Obsah
Život
- Německý psycholog a filozof začínal svou odbornou činnost u Ebbinghause na Berlíské univerzitě
- Působil na katedře psychologie v Hamburku
- Průkopník v oblasti diferenciální psychologie
- S Münsterbergem rozvinul pojem psychotechniky a zabýval se testovcími metodami
- Zavedl pojem inteligenční kvocient
- Emigroval do Holandska před nastupujícím fašismem a následně do USA kde umírá
Teorie – personologický přístup k osobnosti
- Obrátil pozornost psychologů na kategorii osobnosti, jako na zvláštní systém, který nelze redukovat na sumu životních projevů jedince či zúžit na zpracování vlivů z vnějšího prostředí
- Je třeba ho pojímat a chápat v komplexu aktivního vztahu osobnosti s vnějším světem
- Hlavní myšlenky
- Osobnost v sobě obsahuje možnosti, tendence, dispozice a předpoklady jednat určitým, pro daného jedince příznačným způsobem
- Stálé vlastnosti, které jsou jí vlastní od začátku
- Vytvářejí rámec vlastního sebeurčení
- Osobnost má svou hlubinnou stavbu
- Vrchní vrstvy jsou obráceny ke světu, hlubinné vrstvy tvoří její specifickou svéráznost
- Hlubinné vrstvy lze studovat pouze pomocí polysymptomatiky
- Osobnost vystupuje jako teleologický počátek
- Dispozice, afekty, fenomény osobnosti jsou psychofyziologicky neutrální
- Osobnost není pasivní, ale je tvůrce a regulátor psychofyzických událostí
- Psychologii osobnosti vnímá jako novou, rozhodující orientaci celé psychologické vědy jak v teorii tak praxi
- Svůj přístup k osobnosti realizoval ve výzkumech individuálních rozdílů
Základní znaky osobnosti
- Substancialita „mnohojednotnost“
- Osobnost je celostní substancí (unitas multiplex), která sestává z vydělitelných částí, ale není jejich prostým souhrnem
- Obsahuje možnosti, tendence, a předpoklady jednat určitým způsobem
- Dispozice jsou nejdřív mnohoznačně neurčité, ale díky konvergenci se světem se postupně stále rozvíjejí a stávají se jednoznačnými
- Osobnost je plastická, ale tato plastičnost má své meze
- I přes veškeré změny zůstává osobnost sebou samou
- Kauzalita, interakční cílesměrnost
- Bytí a činnost jsou navzájem nerozlučně spjaty
- Osobnost existuje protože jedná, a působí, protože existuje
- Causa finalis – neustálé směřování osobnosti k cíli
- Teorie konvergence – vzájemné působení světa a cílově zaměřené osobnosti
- Osobnost je jako jednotný celek podmínkou existování a fungování psychiky
- Psychické má fragmentární povahu a nabývá smysl jen díky začleněnosti do osobnosti
- Vědeckým předpokladem psychologie jako vědy je věda o osobnosti
- Individualita, zvláštnost osobnosti jako Já
- Osobnost je vůči světu i jiným osobám jasně ohraničena – vydělena jako specifická individualita
- Každá osoba je vnitřně nerozdělitelným a od vnějšku odděleným individuem
- Hlavním aktem osobnosti, který v ní utváří psychické, je proces zvnitřpování
- Konvergence – vytváří a mění životní procesy
- Konflikt – probouzí prožitky
- Ve vědomí se neodráží celý život, ale jen ty jeho stránky, které jsou spojeny s životním bojem
Souhrnný model „dimenzí osobnosti“
- Výklad podstaty, projevů, utváření a rozvíjení osobnosti v dialogu se světem
- Integruje ho do souhrnného modelu dimenzí osobnosti
- Dimenze:
- Prostorové (prostor vnitřní i vnější)
- Rozprostranění v čase (minulost – přítomnost – budoucnost)
- Základním stavem osobnosti je její současnost
- Neutrální vůči času i prostoru
- Aktualizované prostorové a časové dimenze tvoří individuální „životní prostor“
- Tím se do osobní současnosti promítají osobně ztvárněné konkrétní životní události
- Život osobnosti se vyvíjí od původního stavu neurčitosti a difúznosti ke stále výraznější a obsahově bohatší strukturovanosti
- Sternova koncepce osobnosti je příliš spekulativní
- Některé z jeho myšlenek jsou ale aktuální dodnes
- Teorie konvergence
- Pohlížení na osobnost v interakci s podmínkami existence
- Teze o nutnosti pojímat subjekt v jeho celosti a poznávat ho na zkladě jeho vlastní životní historie
- Úsilí organicky ve výzkumu spojovat hlediska nomotetická (směřující k obecné zákonitosti) s hledisky idiografikými (snaha proniknout do jednotlivých případů)