Determinace osobnosti

Biopsychosociální v osobnosti

• Osobnost tvoří tzv. bio-psycho-sociální jednotu
• Její vývoj je výsledkem neustále působících vlivů dvou druhů:

• vnější (podmínky prostředí)
• vnitřní (biologická výbava)

Biologická determinace osobnosti

• vrozené dispozice
• souhrn jejích znaků se nazývá konstituce tedy vrozené uspořádání organismu

Evolučně preformované programy chování

• tedy systém vrozených reflexů, instinktů, které zajišťují přizpůsobení základním podmínkám života
• přizpůsobení se děje skrze:

• vrozené chování (potravové, obranné a orientační reflexy)
• vrozené mechanismy učení (podmipování)
• hereditární vlivy, a to i na některých druzích sociálního chování (obrana teritoria, agrese, sexualita).

• Zajímavý pohled na vztah biologické determinace a lidského chování přináší sociobiologie (E.O.Wilson, J. Dawkins)

• těla jsou jen přepravními schránkami pro geny, které se snaží o co největší expanzi do okolí, to by pochopitelně znamenalo naší totální biologickou determinaci

• Nicméně existuje prokazatelný vliv biologických faktorů jako například dědičnost

• přenos vlastností z jedné generace na druhou
• Informace je předávána geny, částmi pohlavních buněk, které nesou DNA
• Soubor genů vytváří genotyp
• Některé naše vlastnosti a schopnosti jsou ovlivněny více dědičností než jinými vlivy
• Například u inteligence a temperamentu
• Je-li vloha jednoznačně geneticky určena, její ovlivnění výchovou bývá jen obtížné
• Rysy, u nichž se předpokládá významný podíl dědičnosti se nazývají souhrnně kořeny osobnosti

Čtyřstupňová hierarchie biologických podmínek – Cattel

1. Dědičná výbava - genové zakódování vlastního vývoje
2. Genová výbava - obsahuje navíc změny dědičného vkladu mutací a segregací
3. Vrozená výbava - zahrnuje i vývojové podmínky prostředí během nitroděložního vývoje
4. Konstituční výbava - produkt předchozích účinků prostředí během pozdějšího vývoje

Vlivy vnějšího prostředí

• fyzické (teplota ovzduší, ...)
• psychologické (významová interakce s okolím)

• které působí prostřednictvím učení

• Hlavní spor se vede mezi:

• nativismem - přesvědčením, že primární úlohu v našem vývoji hrají geny
• naturalismem - hlavní úlohu má prostředí a učení

Psychologická determinace osobnosti

• situační podmínky, prostředí
• Jedním z významných psychologických vlivů je i kulturní prostředí

• systém specifických podmínek, které před člověkem vystupují jako symboly
• Prvotní vliv kultury je zprostředkováván rodinou, která má za úkol uvést člověka do konkrétního prostředí, naučit ho orientaci v symbolickém světě
• Děje se tak skrze proces primární socializace, odehrávající se prostřednictvím učení
• Tato raná sociální zkušenost se podílí na vytvoření bazální osobnosti dítěte, jejíž základní dimenzí je jistota – nejistota
• Zdrojem pro ni je míra citu projevovaná rodiči
• Období vzniku bazální osobnosti je určující pro celý zbytek života, vytváří se nezvratné rysy osobnosti
• Výchova je dána dvěma základními faktory, kterými jsou projevovaná láska či neláska, a míra kontroly dítěte

• základní typy výchovy – demokratická, autoritativní a liberální
• vliv kultury na člověka se uskutečpuje procesem socializace

• Jeho produktem je funkční jádro osobnosti – já
• Já zastává funkci, kterou u zvířat vykonávají instinkty - řídí naše chování
• Jednou z jeho funkcí je i internalizace některých hodnot našeho kulturního okolí

• Zrání je zákonitá posloupnost evolučních a involučních změn ve stavbě a funkci organismu.

• Má povahu pevně daných kroků a je pro všechny lidi v podstatě shodné
• Hlavní úlohu v našem vývoji hraje dozrávání nervové a hormonální soustavy
• V genech máme možnosti, které se mohou realizovat, jejich konkrétní podoba je spoluurčována prostředím
• V průběhu zrání přichází kritická období, ve kterých se rozhoduje o dalším vývoji
• Selhání v těchto obdobích má za následek nevratné změny uvnitř organismu a nelze je pozdější péčí nahradit.
• Proces zrání lze i urychlit (White), poskytneme-li jedinci dostatečně stimulující prostředí, dítě však musí být dostatečně zralé jinak mu spíše uškodíme.

• Učení je dominantní mezi všemi ostatními vlivy prostředí

• Projevuje se přetrvávající změnou v duševní činnosti jedince, která je navozena psychologickým účinkem zkušenosti
• Základní mechanismy učení jsou - zpevňování, nápodoba a vhled

• Zrání vytváří předpoklady pro duševní rozvoj, který je realizován učením
• Výsledky učení jsou zvratné
• Někdy je učení individuální zkušeností, většinou však jde o zprostředkovanou zkušenost

Sociální determinace osobnosti

• interakce mezi nimi, aktivita jedince
• Ta se uskutečpuje procesem socializace
• Základem socializačního programu je soubor požadavků na osobnost, její utváření a projevy
• Vždy se socializace staví do určité míry proti požadavkům psychologickým a biologickým, stává se zdrojem vnitřních konfliktů. Jejich nezvládnutí může vyústit do vážných poruch.

Úrovně socializace

• Celokulturní

• nejobecnější rovina
• soubor norem platných v rámci kulturní skupiny je jedinci předáván v rámci k tomu ustavených institucích

• Ve vztazích jedince a skupin

• jako jsou pracovní týmy, spolužáci, širší rodina
• Zde se předávají kulturní vzorce v rámci vzájemné interakce.

• Malé sociální skupiny

• Nejdůležitější z nich je úzká rodina
• Vyznačuje se přímou interakcí a je bezprostředním zdrojem socializace
• Účinek výchovy, kterou člověk dostane v raném dětství uvnitř primární skupiny se pokládá za nadále neovlivnitelný
• Dítě má v rodině zdroj uspokojování primárních potřeb

Bio-psycho-sociální podmíněnost člověka se snaží o postihnutí rozhodujících vazeb mezi:

• subjektem (osobností)
• činností (podstatou a povahou aktivit)
• prostředí (podmínky jeho existence)

Systémový přístup k interakci "subjekt-prostředí-činnost"

• aktivní interakce jedince s podmínkami jeho životní existence (sociální podmínky)
• interakce mezi vnitřními (vrozené i osvojené) podmínkami a vnějšími podněty
• interakce celku (osobnost) a částí (psychické jevy)
• osobnost jako nástroj i jako produkt interakce

Vztah situačních a dispozičních proměnných Přístupy :

• dispoziční

• determinanty individuality (vrozené i získané)
• postihováním rysů nelze předikovat chování

• situační

• individuální rozdíly ve specificky určených situacích
• krátkodobost neodhalující skutečnou konzistentnost, nedostatečné členění situací

• dispozice v součinnosti s situací

• osobnost v souvislosti s makrosystémem (interakční přístup)
• integrální spojení vnitřních a vnějších determinant
• konkrétní osobnost v konkrétním prostředí
• osobnost dynamicky se rozvíjející v interakci s životními kontexty