Determinace osobnosti

Biopsychosociální v osobnosti

  • Osobnost tvoří tzv. bio-psycho-sociální jednotu
  • Její vývoj je výsledkem neustále působících vlivů dvou druhů:
  • vnější (podmínky prostředí)
  • vnitřní (biologická výbava)

Biologická determinace osobnosti

  • vrozené dispozice
  • souhrn jejích znaků se nazývá konstituce tedy vrozené uspořádání organismu

Evolučně preformované programy chování

  • tedy systém vrozených reflexů, instinktů, které zajišťují přizpůsobení základním podmínkám života
  • přizpůsobení se děje skrze:
  • vrozené chování (potravové, obranné a orientační reflexy)
  • vrozené mechanismy učení (podmipování)
  • hereditární vlivy, a to i na některých druzích sociálního chování (obrana teritoria, agrese, sexualita).
  • Zajímavý pohled na vztah biologické determinace a lidského chování přináší sociobiologie (E.O.Wilson, J. Dawkins)
  • těla jsou jen přepravními schránkami pro geny, které se snaží o co největší expanzi do okolí, to by pochopitelně znamenalo naší totální biologickou determinaci
  • Nicméně existuje prokazatelný vliv biologických faktorů jako například dědičnost
  • přenos vlastností z jedné generace na druhou
  • Informace je předávána geny, částmi pohlavních buněk, které nesou DNA
  • Soubor genů vytváří genotyp
  • Některé naše vlastnosti a schopnosti jsou ovlivněny více dědičností než jinými vlivy
  • Například u inteligence a temperamentu
  • Je-li vloha jednoznačně geneticky určena, její ovlivnění výchovou bývá jen obtížné
  • Rysy, u nichž se předpokládá významný podíl dědičnosti se nazývají souhrnně kořeny osobnosti

Čtyřstupňová hierarchie biologických podmínek – Cattel

  1. Dědičná výbava - genové zakódování vlastního vývoje
  2. Genová výbava - obsahuje navíc změny dědičného vkladu mutací a segregací
  3. Vrozená výbava - zahrnuje i vývojové podmínky prostředí během nitroděložního vývoje
  4. Konstituční výbava - produkt předchozích účinků prostředí během pozdějšího vývoje

Vlivy vnějšího prostředí

  • fyzické (teplota ovzduší, ...)
  • psychologické (významová interakce s okolím)
  • které působí prostřednictvím učení
  • Hlavní spor se vede mezi:
  • nativismem - přesvědčením, že primární úlohu v našem vývoji hrají geny
  • naturalismem - hlavní úlohu má prostředí a učení

Psychologická determinace osobnosti

  • situační podmínky, prostředí
  • Jedním z významných psychologických vlivů je i kulturní prostředí
  • systém specifických podmínek, které před člověkem vystupují jako symboly
  • Prvotní vliv kultury je zprostředkováván rodinou, která má za úkol uvést člověka do konkrétního prostředí, naučit ho orientaci v symbolickém světě
  • Děje se tak skrze proces primární socializace, odehrávající se prostřednictvím učení
  • Tato raná sociální zkušenost se podílí na vytvoření bazální osobnosti dítěte, jejíž základní dimenzí je jistota – nejistota
  • Zdrojem pro ni je míra citu projevovaná rodiči
  • Období vzniku bazální osobnosti je určující pro celý zbytek života, vytváří se nezvratné rysy osobnosti
  • Výchova je dána dvěma základními faktory, kterými jsou projevovaná láska či neláska, a míra kontroly dítěte
  • základní typy výchovy – demokratická, autoritativní a liberální
  • vliv kultury na člověka se uskutečpuje procesem socializace
  • Jeho produktem je funkční jádro osobnosti – já
  • Já zastává funkci, kterou u zvířat vykonávají instinkty - řídí naše chování
  • Jednou z jeho funkcí je i internalizace některých hodnot našeho kulturního okolí
  • Zrání je zákonitá posloupnost evolučních a involučních změn ve stavbě a funkci organismu.
  • Má povahu pevně daných kroků a je pro všechny lidi v podstatě shodné
  • Hlavní úlohu v našem vývoji hraje dozrávání nervové a hormonální soustavy
  • V genech máme možnosti, které se mohou realizovat, jejich konkrétní podoba je spoluurčována prostředím
  • V průběhu zrání přichází kritická období, ve kterých se rozhoduje o dalším vývoji
  • Selhání v těchto obdobích má za následek nevratné změny uvnitř organismu a nelze je pozdější péčí nahradit.
  • Proces zrání lze i urychlit (White), poskytneme-li jedinci dostatečně stimulující prostředí, dítě však musí být dostatečně zralé jinak mu spíše uškodíme.
  • Učení je dominantní mezi všemi ostatními vlivy prostředí
  • Projevuje se přetrvávající změnou v duševní činnosti jedince, která je navozena psychologickým účinkem zkušenosti
  • Základní mechanismy učení jsou - zpevňování, nápodoba a vhled
  • Zrání vytváří předpoklady pro duševní rozvoj, který je realizován učením
  • Výsledky učení jsou zvratné
  • Někdy je učení individuální zkušeností, většinou však jde o zprostředkovanou zkušenost

Sociální determinace osobnosti

  • interakce mezi nimi, aktivita jedince
  • Ta se uskutečpuje procesem socializace
  • Základem socializačního programu je soubor požadavků na osobnost, její utváření a projevy
  • Vždy se socializace staví do určité míry proti požadavkům psychologickým a biologickým, stává se zdrojem vnitřních konfliktů. Jejich nezvládnutí může vyústit do vážných poruch.

Úrovně socializace

  • Celokulturní
  • nejobecnější rovina
  • soubor norem platných v rámci kulturní skupiny je jedinci předáván v rámci k tomu ustavených institucích
  • Ve vztazích jedince a skupin
  • jako jsou pracovní týmy, spolužáci, širší rodina
  • Zde se předávají kulturní vzorce v rámci vzájemné interakce.
  • Malé sociální skupiny
  • Nejdůležitější z nich je úzká rodina
  • Vyznačuje se přímou interakcí a je bezprostředním zdrojem socializace
  • Účinek výchovy, kterou člověk dostane v raném dětství uvnitř primární skupiny se pokládá za nadále neovlivnitelný
  • Dítě má v rodině zdroj uspokojování primárních potřeb

Bio-psycho-sociální podmíněnost člověka se snaží o postihnutí rozhodujících vazeb mezi:

  • subjektem (osobností)
  • činností (podstatou a povahou aktivit)
  • prostředí (podmínky jeho existence)

Systémový přístup k interakci "subjekt-prostředí-činnost"

  • aktivní interakce jedince s podmínkami jeho životní existence (sociální podmínky)
  • interakce mezi vnitřními (vrozené i osvojené) podmínkami a vnějšími podněty
  • interakce celku (osobnost) a částí (psychické jevy)
  • osobnost jako nástroj i jako produkt interakce

Vztah situačních a dispozičních proměnných Přístupy :

  • dispoziční
  • determinanty individuality (vrozené i získané)
  • postihováním rysů nelze předikovat chování
  • situační
  • individuální rozdíly ve specificky určených situacích
  • krátkodobost neodhalující skutečnou konzistentnost, nedostatečné členění situací
  • dispozice v součinnosti s situací
  • osobnost v souvislosti s makrosystémem (interakční přístup)
  • integrální spojení vnitřních a vnějších determinant
  • konkrétní osobnost v konkrétním prostředí
  • osobnost dynamicky se rozvíjející v interakci s životními kontexty