Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1989-2000

Roku 1989 PhDr. Jiřího Kábrta ve vedení ústavu vystřídal doc. Jiří Cejpek, za jehož působení roku 1993 došlo k dosud poslední úpravě ve změně názvu na Ústav informačních studií a knihovnictví. Rok nato byl do funkce zvolen doc. PhDr. Rudolf Vlasák, který ve funkci setrval osm let.

Politické a kulturní pozadí let 1989‒2000

Události v listopadu 1989 bývají v českých dějinách označovány termínem Sametová revoluce, protože v porovnání s pádem ostatních komunistických režimů ve střední a východní Evropě šlo o poklidné převzetí moci. Hlavní politickou silou se stalo Občanské fórum, které se později rozpadlo na několik stran, a k němu se přidaly i další obnovené tradiční strany jako sociální demokracie a lidovci. Léta 1990–1992 znamenala narůst sporů mezi českou a slovenskou stranou. Po vzájemných jednáních došlo 1. ledna 1993 k rozdělení federace na samostatnou Českou a Slovenskou republiku. Počátek 90. let byl spojen se zahájením ekonomické transformace a postupným vytvářením státního aparátu nově vzniklých států. Česká republika se začala zapojovat do evropských a celosvětových nadnárodních struktur. Významným se stal rok 1999, kdy se ČR stala členem Severoatlantické aliance. Konec 90. let přinesl také politickou stabilitu a ekonomický růst, v jehož důsledku se začala zvedat i životní úroveň obyvatelstva.

Rok 1989 v knihovnictví

Rok 1989 byl rokem dynamických změn napříč celou společností. Dne 28. listopadu 1989 vydalo Ministerstvo kultury ČSR rozhodnutí uvolnit ve fondech knihoven s okamžitou platností zbývající část literatury, která byla do té doby veřejnosti nepřístupná. Velké změny v knihovnickém světě se nevyhnuly ani katedře vědeckých informací a knihovnictví (od roku 1993 Ústav informačních studií a knihovnictví). Od událostí 17. listopadu 1989 až do března 1990 procházela katedra restrukturalizací a neprobíhala žádná výuka. Studenti navštívili významné osobnosti z oboru včetně manželů Mertových, kteří byli tou dobou již v důchodu, aby je přizvali k dění na katedře, načež se všichni zapojili.

Nespokojenost studentů se situací na katedře vedla k dobrovolnému odchodu dosavadního vedení a následně vytvoření komise pro změnu studijního programu katedry, v níž působili zástupci z řad studentů i pedagogů. 20. prosince 1989 se konaly řádné volby nového vedoucího katedry a jeho zástupců. Prof. Jiří Cejpek byl zvolen novým vedoucím katedry. Za jeho zástupkyně byly zvoleny Prof. Marie Königová a PhDr. Věra Hyhlíková. Studenti odmítli jakýkoliv komunistický vliv na novou podobu katedry a do výše zmíněné komise si vyžádali doc. Rudolfa Vlasáka a profesora Cejpka, který byl ze strany vyhozen. Protože profesor Cejpek mohl v komisi oficiálně začít působit až od 1. 2. 1990 se jejího vedení paradoxně ujal doc. Josef Straka, který působil na katedře po celou dobu normalizace. Nicméně sám Cejpek v publikaci Proměny let devadesátých hodnotí jeho vedení jako pevné a správné. Dále byli součástí komise PhDr. Zdena Holubová (pracovnice státní knihovny), Michal Růžička (student 2. ročníku), PhDr. Ivana Tesková (vědecká aspirantka katedry) a odborné asistentky PhDr. Anna Stöcklová, PhDr. Věra Hyhlíková a PhDr. Ludmila Vášová. Komise si k řešení jednotlivých problémů zvala další učitele katedry a specialisty z oboru.

Na setkání studentů s pedagogy dne 4. 12. 1989 byly vzaty v úvahu všechny náměty a připomínky studentů – studenti měli celkově velký podíl na všech změnách. Komise pracovala hektickým tempem 2-3x týdně vždy na mnoho hodin, přičemž postupovala při své práci v intencích připravovaného návrhu novely vysokoškolského zákona, s jejímiž zásadami se její členové postupně seznamovali. V průběhu práce přihlédla ke všem došlým námětům a připomínkám a to zejména k:

1. Návrhu nové koncepce katedry PhDr. Karla Janoše, externího učitele katedry
2. Písemnému návrhu čtyř odborníků na historické knižní fondy – PhDr. Zdeňka Bártla, PhDr. Pavla Brodského, PhDr. Petra Maška a PhDr. Petra Voita. Jejich návrh směřoval nejen k uchování knihovědných přednášek, ale i k vytvoření relativně autonomního knihovědného oboru.
3. Dokumentu „Návrhy a doporučení katedrám pro letní semestr studijního r. 1989/90“, který připravil a 21. 12. 1989 vydal aktiv studentů a kantorů pedagogiky, psychologie a odborných didaktik filozofické fakulty UK.
4. Dvěma menším písemným námětům, jež komisi došly v lednu 1990. Od PhDr. Ivana Hříbka „Aplikace výpočetní techniky na katedře vědeckých informací a knihovnictví“ a od doc. Vladimíra Smetáčka „Logika a sémantika pro informační pracovníky“.

Studijní programy byly v souladu s těmito podklady revitalizovány v duchu obecných principů akademické svobody, nestranného a objektivního hledání pravdy, otevřenosti studia, nepovinnosti docházky, partnerství učitele a studenta atd. Tyto akademické svobody byly vyváženy vysokou kvalitou výuky, zvýšenou náročností při zkouškách a odpovědností studentů za cílevědomý rozvoj vlastních schopností a vlastní osobnosti.

Posláním katedry vědeckých informací a knihovnictví jako součásti Filozofické fakulty UK se stala výchova vysoce kvalifikovaných absolventů vedených k zachování, ochraně, rozvíjení a volnému šíření dosud nashromážděných informačních fondů a kulturních hodnot knižní kultury v rámci nově nabyté svobody. Snahou komise a jejím nejdůležitějším posláním bylo vytvořit novými učebními programy předpoklady pro odideologizování výuky.

Komise ukončila svou práci 30. března 1990 tak, aby katedra mohla výsledky její práce alespoň zčásti promítnout do výuky denního a dálkového studia už v letním semestru 1989/90, téměř důsledně pak do výuky 1. a 2. ročníku od zimního semestru 1990/91 a zčásti pak také i do učebních plánů vyšších ročníků.

Převratné změny po listopadové revoluci přinesly mnoho pohybu i do práce místních lidových knihoven. Ze začátku to byly naděje, že se podaří v nových společenských podmínkách prosadit to, co se v minulém systému dařilo jen zvolna nebo vůbec ne. Naděje, že knihovny konečně najdou své místo v systému kulturní výchovy národa a knihovník dojde společenského uznání své mravenčí, ale pro život lidí tak potřebné práce. Že se změní činnost našich nakladatelství, která konečně začnou vydávat knihy, jež čtenáři marně žádají. Že těchto knih bude dostatek pro všechny knihovny a čtenáře. Postupem času se dostavilo vystřízlivění, dokonce i skepse a obavy o holou existenci vesnických knihoven v nových ekonomických a společenských podmínkách, které se překotným vývojem v naší zemi utvořily. Nejistota pramenila z celkové situace v našem státě, jež byla málo přehledná a měnila se každý měsíc.

V roce 1989 dále proběhl rozbor vzdělanosti a věkové struktury pracovníků 672 veřejných knihoven v ČSR. Cílem šetření bylo stanovení kvót pro přijímání studentů do odborné středoškolské a vysokoškolské přípravy. Z rozboru vyplynulo, že do roku 2000 bude třeba pro síť veřejných knihoven ČSR vyškolit nejméně 185 absolventů katedry vědeckých informací a knihovnictví a nejméně 950 absolventů střední knihovnické školy.

Rok 1990 v knihovnictví

Na počátku roku 1990 bylo vedením Národní knihovny opět rekonstituováno oddělení retrospektivní bibliografie 19. a 20. století, jež bylo v roce 1958 zrušeno kolegiem ministerstvem školství a kultury. Univerzita třetího věku spuštěná roku 1987 nabývala na oblibě a v roce 1990 byly aktivní již Filozofická fakulta, Přírodovědecká fakulta, Právnická fakulta, Lékařská fakulta a další instituce mimo Univerzitu Karlovu. 7. dubna 1990 se konal ustavující sjezd vznikajícího Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČSR, jehož přípravný výbor zasedal v prosinci roku 1990 právě na pražské katedře vědeckých informací a knihovnictví.

Na konci května 1990 pedagogové, studenti a spolupracovníci katedry srdečně uvítali v téměř zaplněné Modré posluchárně pražského Karolina určené pro 250 lidí, bývalé absolventky katedry Marii Bednářovou z knihovny pensylvánské státní univerzity a Bohdanu Dvořákovou z Ústřední knihovny právnické literatury pro Ontario. Obě po roce 1968 emigrovaly ze socialistického Československa. Poprvé v dějinách katedry se také uskutečnil pobyt hostujícího profesora ze západu. V letním semestru 1990-91 působil na katedře jako hostující profesor PhDr. Vladimír Borovanský, tehdejší ředitel knihovny státní univerzity ve Phoenixu. Borovanský absolvoval katedru v letech 1960-65 a v roce 1967 emigroval. Jeho téměř půlroční pobyt na katedře z prostředků Fulbrightovy nadace znamenal mnohostranný přínos nejen pro katedru, ale i širší odbornou veřejnost. Borovanský přednášel a předával své zkušenosti z knihoven ve Spojených státech nejen studentům katedry, ale také na Českém vysokém učení technickém a na nejrůznějších setkáních s odbornou knihovnickou veřejností. Tisk, rozhlas a televize s ním uspořádaly řadu rozhovorů. Součástí hostování na katedře bylo také značné obohacení knihovního fondu katedry americkou a jinou západní odbornou literaturou z prostředků zmíněné nadace.

Od začátku roku 1990 katedra uvítala nejen řadu významných osobností, ale i celé skupiny učitelů a studentů ze zahraničních knihovnických a informačně vědních univerzit a vysokých škol. Mezi těmito návštěvníky byli zejména ti, kteří emigrovali ze socialistického Československa a úspěšně se uplatnili v oboru. K nim patřil např. Prof. Oldřich Tax, který působil na Southern Illinois University v USA, Vladimír Kajlík z Wayne University v USA a jiní. Mezi přednášející na katedře patřila také Prof. Jadwiga Koiodziejska z Varšavy a také Prof. Herbert Schur, který působil na katedře informační vědy univerzity v Sheffieldu v Anglii.

Po změnách, kterými katedra prošla, byla povinná pouze cvičení, přednášky se staly nepovinnými a atmosféra se celkově uvolnila. S nástupem internetu na školách se začala učit automatizace. Akademický rok 1990-91 byl především rokem zavádění nového studijního programu, který vznikl v období od prosince 1990 do března 1991. Jeho zásady podrobně vyložil Prof. Cejpek na svém vystoupení na konferenci, která se konala 20. října 1990 ve velké aule Karolina k 40. výročí katedry. Nový studijní program se mohl důsledně prosadit pouze v 1. ročníku, jehož studenti nastoupili 1. 10. 1990. Potřeba změn byla však tak silná, že i ostatní ročníky začaly procházet, a to i za cenu jisté neucelenosti důkladnými změnami. Studium, jež zatím zůstalo jednooborové, bylo rozděleno do dvou cyklů. Po 4. semestru byla zavedena postupová zkouška, náznak pozdějšího rozdělení studia na bakalářské a magisterské. Závěrečná státní zkouška zahrnující obhajobu diplomové práce a ústní část byla zachována. Absolventům byl podle nového vysokoškolského zákona nově udělován titul magistra, což zpočátku působilo nemalé obtíže. V podmínkách tehdejšího československého státu se jednalo o velmi nezvyklý titul. Do té doby byl udělován pouze absolventům farmacie.

V akademickém roce 1990-91 přizval Prof. Cejpek k výuce na katedře 21 externích učitelů, kteří začali na katedře působit zejména z osobního nadšení a zaujetí pro věc, neboť jejich mzda byla nevalná. Zvlášť cenný byl dočasný návrat manželů Mertových. Cyklus české literatury převzala PhDr. Květa Neradová, jedna z těch, kteří museli po roce 1968 fakultu opustit. Své přednášky o informačních technologiích obnovil také Ing. Jiří Mikuláš, který působil v oboru již od 60. letech. Významným přínosem pro výuku z hlediska širších souvislostí byl přednáškový cyklus RNDr. Josefa Wolfa „Antropologické základy informatiky“.

Mezi externími učiteli se objevily i další osobnosti. Svým knihovědným seminářem, který trval až do roku 2000, se PhDr. Mirjam Bohatcová významně zasloužila o to, že se po dobu celých 90. let udrželo nově zavedené knihovědné zaměření jako jedna ze tří specializací studijního programu katedry. PhDr. Karel Janoš zahájil svůj výklad zcela nového předmětu – informační etiku. Po jeho předčasném úmrtí v roce 1993 převzal tuto klíčovou přednášku PhDr. Milan Sobotik z Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Kurzu rychlého čtení, který během svého krátkého působení zavedl doc. Jan Hes se roku 1992-93 ujal doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D. Katedru také postupně posiloval PhDr. Rudolf Vlasák, který významně přispěl ke změně studijních programů v době těsně po Listopadu 1989. I přes veškerou práci, kterou externisté během svého působení zastali, byla potřeba stálých pedagogů i nadále nezbytná. I v této oblasti musel nastat nutný, leč často velmi bolestivý proces.

Autoři seminární práce o letech 1989 a 1990: Michal Bílý, Kateřina Mizlerová, Kateřina Neradová, Marek Pitaš, Klára Jirásková

Autorky seminární práce o roce 2000: Barbora Latislavová, Daniela Němečková

Rozhovory s osobnostmi historie ÚISK

• Rozhovor s Richardem Papíkem
• Rozhovor se Štěpánkou Žižkovou

Použitá literatura v oddílech 1989 a 1990

• Čtenář: měsíčník pro práci s knihou. Praha: Academia, 1949- . ISSN 0011-2321. Dostupné také z: http://ctenar.svkkl.cz.
• CEJPEK, Jiří. Proměny let devadesátých: knihovnictví na prahu informačního věku - děje, myšlenky a názory. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, 2005, 79 s. Aktuality SKIP, sv. 21. ISBN 8085851156.
• KÖNIGOVÁ, Marie. 17. listopad 1989. Ikaros. 2006, roč. 10, č. 12. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/
• Pamětníci vzpomínají. Československá informatika: teorie a praxe. 1989, roč. 31, č. 1. ISSN 0322-8509.
• KÖNIGOVÁ, Marie. Reforma studia a nová koncepce a realizace zahraničních styků od r. 1989. In: 40 let katedry vědeckých informací a knihovnictví filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Praha (Česko): Univerzita Karlova, 1991, s. 49-52.
• CEJPEK, Jiří. Svět informací a knihovny. Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha: A.L.L. Production, 1989, roč. 41, 8/9, s. 288-291.
• KÖNIGOVÁ, Marie. Tvůrčí přístup k informační práci. Československá informatika. Praha: Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací v SNTL, 1990, roč. 32, č. 11.
• KÖNIGOVÁ, Marie. Teorie informace trochu jinak. Československá informatika. Praha: Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací v SNTL, 1990, roč. 32, č. 12, s. 369-370.

Použitá literatura v oddílu Historie 1989‒2000

• ČAPKA, František. Dějiny zemi Koruny české v datech. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-7277-469-2.
• RYCHLÍK, Jan. Rozdělení Československa: 1989-1992. Vyd. ve Vyšehradu 1. Praha: Vyšehrad, 2012, 428 s. ISBN 978-80-7429-296-5.

Klíčová slova

Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví, Knihovnictví