Informační etika a společenské dopady moderních informačních technologií

Než bude vysvětlen pojem informační etika, tak na úvod je třeba uvést, co je etika obecně.

Etika

• je nauka, která se zabývá správným jednáním v lidské společnosti
• termín etika pochází z řeckého slova „ethos“, což v překladu znamená zvyk, mrav, obyčej či zvláštnost
• předmětem etiky jako vědy je morálka, která hodnotí konání člověka z hlediska dobra a zla a porovnává to s lidským svědomím, a dále se snaží najít společné a obecné základy
• jak již bylo zmíněno, předmětem etiky jako vědy je morálka, etika je tedy věda o morálce
• protože je etika vědou teoretickou, patří do humanitních věd do kategorie k filozofii, s níž se etika postupně vyvíjela již od starověku
• etikou se zabýval už i Aristoteles, Sokrates, Platón, později J. Bentham, I.Kant aj.

Existuje mnoho rozlišení a druhů etiky

• Etika filozofická, etika náboženská
• Etika individuální, etika sociální
• Etika heteronomní, etika autonomní
• Profesní etika (etické kodexy - lékařská, obchodní, právní, knihovnická etika atd.)
• Dále: bioetika, environmentální etika, ...

Informační etika

Informační etika je umění a věda usilující o zvýšení citlivosti a uplatnění metod při posuzování morálních hodnot a činností v oblasti aplikace informací a informačních technologií v životě společnosti. Je to etika uplatňovaná ve všech fázích životního cyklu informace(vznik, šíření, transformace, ukládání, vyhledávání, organizace a využívání) v profesích jako například – informační pracovníci, knihovníci, novináři, učitelé aj.Informační etika pro různé oblasti znamená něco jiného – př. IE pro programátora bude jiná než IE pro lékaře, obchodníka či knihovníka. Poprvé tento pojem použil kolem roku 1988 dnes jeden nejznámějších odborníků v této oblasti - Rafael Capurro (založil Mezinárodní centrum pro informační etiku). Na území ČR se touto tematikou poprvé zabývali Karel Janoš a Jan Činčera.

Oblasti informační etiky

Rafael Capurro vymezil 5 oblastí, kterými se informační etika zabývá:

• Vývojem morálních hodnot v informační oblasti
• Vývojem etických konfliktů v informační oblasti
• Skrytými rozpory a záměry
• Informačními mýty a dezinformacemi
• Popisem vytváření nových mocenských struktur

Informační etika se primárně zabývá 8 hlavními oblastmi:

• Právem na informace
• Ochranou soukromí
• obchodováním s informacemi
• Omezováním lidské svobody nejrůznějšími informačními systémy
• Využitím a zneužitím informačních a komunikačních technlogoií a v neposlední řadě také využití a zneužití informací
• Svobodou projevu a zneužíváním této svobody
• Profesní etikou informačních oborů
• Šířením pomluv, lživých informací, dezinformací

Karel Janoš vymezil následující cíle informační etiky. Janošovy cíle informační etiky jsou aplikované na osoby pracující ve sféře informací (převážně informační pracovníci a knihovníci). Uvedeny jsou ty nejdůležitější cíle IE:

• upozornit na výžnam informační etiky pro informační pracovníky (a nejen pro ně)
• rozebrat konkrétní problémy a aktivně zapojit do toho informační pracovníky
• zvýšit úroveň a profesionalitu práce těchto odborníků jako služby společnosti
• zvýšit prestiž těchto profesí
• přispět k tomu, aby informace byly faktorem pozitivně působícím na morální rozvoj společnosti
• zvýšit pocit odpovědnosti inf. pracovníků za porušování informační etiky

Dle účastníků procesu životního cyklu informace můžeme rozlišovat:

1. etika tvůrce informací (nutno sdělovat pravdivé a ověřené informace, správně citovat a uvádět zdroje)
2. etika uživatele informací (nutno vhodně a eticky informace využít)
3. etika zprostředkovatele informací (nutno respektovat autorská práva)

Etické problémy rozlišujeme na:

• makroetické - problémy které souvisejí s dopady ICT na společnost jako celek – sem můžeme zařadit např. digital divide, informační přetížení, IT ve výuce
• mikroetické - problémy, které přímo souvisejí s informační prací a individuálním chováním, můžeme sem zařaidt ochranu duševního vlastnictví a ochranu soukromí, plagiátorství