Odborný text
Odborný text je výsledkem záměrné komunikační aktivity člověka a jehož cílem je informovat myšlenky a teorie různých vědních oborů. Charakteristickým znakem odborného textu jsou odborná terminologie a pojmové syntaktické konstrukce.
Obsah
Odborný text
Celistvý, uzavřený, spojitý útvar znakové povahy, který je výsledkem záměrné komunikační aktivity člověka a jehož cílem je informovat a komunikovat myšlenky a teorie různých vědních oborů. Je kódován jazykovými prostředky a komunikován prostředky zvukovými či grafickými. Charakteristickým znakem odborného textu jsou odborná terminologie a pojmové syntaktické konstrukce.
Odborná práce vs. vědecká práce
Odborná práce představuje ve své "špičkové" podobě dílo autora-znalce určitého oboru, tj. specialisty, experta v daném oboru. Autor v ní pojednává o specifických problémech svého oboru a prokazuje tak své znalosti - tzn. svoji odbornost. Autoři odborných prací obvykle neusilují o učinění objevu, což ovšem neznamená, že by nemohli ve své práci přinést nové a objevné dílčí poznatky. Pokud se tak stane, nebývá to příliš často.
Vědecká práce má všechny atributy práce odborné, což znamená, že její autor musí být též specialistou ve svém oboru a mít hluboké znalosti. Autor vědecké práce však na rozdíl od autora odborné práce přináší ve svém díle zcela nové, originální a dosud nepublikované poznatky, objevy apod., čímž spoluvytváří, doplňuje nebo koriguje (obvykle na základě vlastní výzkumné a poznávací činnosti) soustavu znalostí o zákonitostech a vývoji přírodních a společenských jevů tohoto světa a obohacuje tak poznatkový sytém a teorie svého oboru.[1]
V čem jsou odborné texty jiné než ostatní
K četbě přistupujeme aktivně nebo pasivně. V případě pasivního čtení jde o odpočinkovou beletrii s jednoduchou zápletkou, která nás ve volném čase pobaví. Naopak odborná literatura je nástrojem spolupráce a komunikace mezi badateli a odborníky, kteří rozvíjejí určitý obor lidského poznání. Při studiu odborné literatury musíme textu a problému porozumět a zároveň musíme číst efektivně (účinně). Porozumět textu znamená umět odpovědět na tři základní otázky:
- Jakým problémem se autor zabývá
- K jakým závěrům dospěl
- O co své závěry opírá.
Jakmile textu rozumíme můžeme přistoupit ke kritickému čtení. Zkoumáme logiku a hodnověrnost argumentů, smysluplnost východisek nebo předpokladů, z nichž autor vychází. Efektivnost četby se vyznačuje obeznámením se s texty, které jsou v dané oblasti považovány za základní (klasické) a s texty, které jsou obrazem současné doby o výsledcích bádání. Dále umět zběžně prolistovat a identifikovat pasáže, které jsou v kontextu práce podstatné. Vedení dokumentace o přečtených titulech a pořizování osobních záznamů a poznámek.[2]
Problematika online čtení, elektronický text versus tištěný text
Velkou část nabídky elektronických informačních zdrojů tvoří databáze licencovaných elektronických časopisů a knih.
Nejčastěji citované přednosti elektronického textu jsou:
- archivace
- vyhledávání v textu
- snazší citování
- možnost práce s několika texty najednou (okna)
- text lze zvětšit/zmenšit
- celkově snazší manipulace s textem.[3]
Elektronický dokument
Dokument, který se od tištěných typů dokumentů odlišuje nikoliv obsahovými, ale formálními vlastnostmi, zejména digitálním způsobem záznamu informací a z něho vyplývající větší nezávislostí a oddělitelností obsahu dokumentu od nosiče dat. Digitální uložení informace umožňuje aplikaci operativnějších individuálních metod práce s informacemi (vyhledávání, změny). Pro účely bibliografického popisu elektronických zdrojů se termínem elektronický dokument označuje zdroj, který obsahuje převážně textová data.
Práce s odbornou literaturou
Styk se zdroji informací zajišťují především knihovny a další specializované instituce, jejichž úkolem je informace shromažďovat, zpracovávat a zpřístupňovat. [1]
Součástí profesního života je nutnost neustále sledovat, co je v oblasti působnosti nového. Odborník musí mít přehled nejen co se děje v jeho specializaci, ale i v příbuzných oborech.[2] K orientaci v oblasti knižní produkce značně přispívají knihovny a další specializované instituce, které cíleně budují informační systémy. přispívají Ke zkvalitnění orientace v odborné literatuře přispívají výsledky tzv. obsahové analýzy dokumentu, kterou provádí knihovny a další specializované instituce v procesech informačního systému.[4] Dnes se prosazuje orientace na koncového uživatele. Jde o lepší porozumění nejen informačním potřebám, informačnímu chování, ale i schopnostem uživatelů.[3]
Odborná literatura
Souhrnné označení pro vědeckou, populárně naučnou a jinou odborně zaměřenou literaturu.
Odborná publikace
Publikace určená pro jakoukoli odbornou, specializovanou činnost. Patří sem publikace vědecké, odborné, populárně naučné, dále publikace pro potřeby určité profese, encyklopedické publikace všeobecné i speciální, slovníky všeho druhu, učebnice a jiné knižní učební pomůcky, publikace pro zájmovou činnost, sebevzdělání, sborníky ze seminářů, konferencí apod.
Vědecká literatura
Literatura, jež přináší nejnovější vědecké poznatky z určitého vědního oboru či disciplíny nebo shrnuje výsledky dosavadního vědeckého bádání; je určena kvalifikovaným čtenářům.
Naučná literatura
Souhrnné označení pro vědeckou, populárně naučnou a jinou odborně zaměřenou literaturu.
Odkazy
Reference
- ↑ 1,0 1,1 SPOUSTA, Vladimír et al. Vádemékum autora odborné a vědecké práce: (se zaměřením na práce pedagogické). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2000. 158 s. ISBN 80-210-2387-2.
- ↑ 2,0 2,1 ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách: několik zásad pro začátečníky. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 209 s. Studijní texty; sv. 34. ISBN 80-86429-40-7.
- ↑ 3,0 3,1 PAPÍK, Richard. Strategie vyhledávání informací a elektronické informační zdroje. 1. vyd. Praha: Velryba, 2011. 192 s. Podnikání a management. ISBN 978-80-85860-22-1.
- ↑ KOVÁŘ, Blahoslav. Obsahová analýza dokumentu. Praha: ÚVTEI, 1974. 44 s. Metodický leták; sv. 105.
Použitá literatura
Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy: TDKIV [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2001-. Dostupné z: http://tdkiv.nkp.cz.