26. Interpretace dat

Úvod do problematiky

Někteří autoři považují za důležité rozlišení interpretace dat a prezentaci dat:

• prezentace dat – popis třídění dat a jejich dalších analýz, komentáře tabulek, grafů a provedených operací ad.
• interpretace dat – výklad zjištěných výsledků (vysvětlení, co znamenají, co z nich vyplývá, jaké závěry a jaká opatření atd.)

Tyto dvě roviny práce s daty se ale v kvalitativních analýzách neodlučitelně prolínají. U kvantitativních zkoumání je pak užitečné nejprve prezentovat výsledky a teprve potom vyslovit závěry, názory, přesvědčení atd. Je potřeba dávat si pozor na to, že vše zjištěné je jen jakási tendence, jistý náznak, možný trend a na žádné údaje (podpořené kvantitativním či kvalitativním přístupem) nelze přísahat, tvrdit, že to tak jednoznačně je. To znamená, že si musíme dát pozor na chyby při interpretaci - např. statistické statistické testování vztahů vychází z falzifikace a ze statistické indukce. K vyjádření tohoto principu můžeme využít dvou pojmů:

• stochastická zákonitost - vyjadřuje, že pravděpodobnost stojí v podstatě tohoto zákona, realita je pravděpodobná
• statistická souvislost – prokázána jen s jistou spolehlivostí

Interpretace

Interpretací rozumíme způsob výkladu, pochopení, objasnění výsledků výzkumu. Můžeme o ní také mluvit jako o přepisu empirických dat do teoretického jazyka, vysvětlení dat, explanaci. Jedná se o porozumění nějakému empirickému materiálu. Interpretace se týká dat, která jsou vyjádřena např. v podobě statistických tabulek, korelačních a jiných koeficientů. Všude, kde se setkáváme s interpretací, musíme počítat s rizikem chyb (musíme myslet na všechny možné zdroje chyb) ^[zdroj?]

Hermeneutika

Etymologicky vychází pojem hermeneutika z řeckého „herméneuein“, což znamená vykládat, tlumočit, přeložit. Bývá spojována především s interpretováním biblických textů, ale dnes tvoří rámec interpretačních teorií a metod zabývajících se texty obecně. Můžeme o ní mluvit jako o umění výkladu, interpretace a porozumění. Vpodstatě se jedná se o výzkum a studium interpretačních teorií a porozumění textu. Podrobněji zde

Hermeneutický kruh

Hermeneutickým kruhem se rozumí princip, který vyjadřuje, že částem můžeme rozumět pouze z celku, avšak celek je nám přístupný jen skrze části. Ani celek, ani jednotlivé části nemohou být tedy pochopeny zvlášť Podrobněji zde.

Psychologický aspekt interpretace dat

Interpretace dat v psychologii zahrnuje proměnlivost, subjektivitu člověka a situace. Je ovlivněn motivací a cílem. Jedná se o dynamický proces, který interpretací nekončí. Zdůrazňuje zpětnou vazbu (ta má hodnotící charakter). Vytváří prostor pro maximální využití dosažených výsledků opět na člověka a situaci.

Interpretace je ovlivněna těmito faktory:

• Osobnost respondenta – cílový soubor (výběr, reprezentativnost). Je potřeba brát v potaz odlišnosti (demografie, vývojová psychologie ad.).
• Osobnost interpretujícího – Interpretace může být subjektivní, výsledky mohou být díky ní zkreslené, záleží na očekávání interpretujícího, jeho motivaci, roli hodnotitele. Existuje zde i možnost neetického chování.
• Stres, prokrastinace – Interpretující by měl dbát na relaxaci, využívat introspekci, rozpoznat náznaky prokrastinace.

Nepostradatelnou součástí interpretace je zpětná vazba, která má hodnotící charakter. Je nutné vytvořit o ni zájem u respondentů a využít ji pro ně jako motivační nástroj. Společně s výsledky slouží jako odměna pro respondenty. Zpětná vazba velmi podstatně ovlivňuje pracovní klima a chuť respondentů do dalších průzkumů.

Interpretační chyby

Během interpretace se můžeme setkávat s různými chybami:

• Nepravá korelace – nezahrnutý aspekt C ovlivňuje znak A i znak B a tím vytváří zdánlivou spojitost (nezahrnutá proměnná).
• Vývojová sekvence – zdá se, že A ovlivňuje B, ale ve skutečnosti na A působí proměnná C, která není do šetření zahrnuta.
• Chybějící střední člen – vidíme působení A na B, ale už není patrné, že příčinou změn B není bezprostředně A. A nejprve působí na C, které nebylo zahrnuto do šetření, a teprve C působí na B (např. delikventi pocházejí z bohatých rodin, C=rodiče nemají na potomka čas, ten hledá náhradu vztahů v partě).
• Dvojí příčina – na B nepůsobí pouze A, ale také proměnná C, která nebyla zahrnuta (př. na výsledcích studia se nepodílí pouze píle, ale také jeho okolí, které mu pomáhá).
• Nezbytným krokem statistických analýz, je hledat pro zjištěné statistické souvislosti relevantní interpretace, jejich logická vysvětlení v souvislostech skutečnosti.
• Pro deskripci také není adekvátní užívat hodnotící výrazy (např. necelých, téměř, nedosahuje ani 40% atp.).

Faktory ovlivňující analytický proces

Faktory, negativně ovlivňující analytický proces (Robson, 1993, in Hendl, 2005, s. 224):

1. Přetížení daty - člověk je omezen při přijímání, zpracování a zapamatování dat.
2. První dojem - první datové vstupy dělají větší dojem než pozdější.
3. Informační nedostupnost - informacím, které jsou dostupnější, věnujeme větší pozornost.
4. Pozitivní instance - existuje tendence ignorovat informace, které jsou v konfliktu s dosud zastávanými názory, a naopak přeceňovat informace, které je podporují.
5. Interní konzistence - existuje tendence ignorovat překvapivou informaci.
6. Nestejná spolehlivost - nevěnuje se pozornost okolnosti, že jednotlivé informační zdroje jsou různě spolehlivé.
7. Scházející informace - tomu, k čemu schází informace, se věnuje menší pozornost.
8. Revize hypotéz - dalším informacím se věnuje buď přehnaně velká, nebo přehnaně malá pozornost.
9. Přehnaná sebedůvěra - pokud se udělá rozhodnutí, považuje se dále za přehnaně spolehlivé.
10. Příčinnost současných jevů - pokud se jev vyskytuje současně s jiným, považují se oba za příčinně propojené.
11. Fiktivní základ - pokud nejsou k dispozici data, provádí se srovnání s průměrem nebo libovolně zvoleným základem.
12. Výsledky opakované analýzy se často liší od původních.

Interpretace dat v kvalitativním výzkumu

"Kvalitativní analýza a interpretace je systematické nenumerické organizování dat s cílem odhalit témata, pravidelnosti, datové konfigurace, formy, kvality a vztahy“ (Hendl, 2005, s. 223).

Analýzu a interpretaci kvalitativních dat a jejich vyhodnocení podle Hendla (2005) ztěžuje jejich nestrukturovaná podoba. Na druhou stranu však umožňují kontextuální pojetí informací.

Teoretické přístupy, které určují způsob analýzy, jsou dle Olecké a Ivanové dva: zakotvená teorie a hermeneutická interpretace.

Zakotvená teorie

O zakotvené teorii bychom mohli mluvit jako o „empiricky zdůvodněné teorii“. V angličtině je využíván výraz grounded theory. Vznikla v 60. letech 20. století. Výzkumník využívající tento přístup je veden záměrem vytvořit teorii a hledá v textu výskyt relevantního materiálu. Jeho hlavní pozornost se soustřeďuje na nalezení vztahů, které jsou doloženy pravidelnostmi, při nichž se určité kategorie jedné proměnné vyskytují společně s kategoriemi jiné proměnné.Výzkumník tvoří hypotézy během toho, jak se pohybuje v textu.

Zakotvená teorie je teorie induktivně odvozená ze zkoumání jevu, který reprezentuje. Je odhalena, vytvořena a prozatímně ověřena systematickým shromažďováním údajů o zkoumaném jevu a analýzou těchto údajů. Nezačínáme teorií, kterou bychom následně ověřovali. Spíše začínáme zkoumanou oblastí a necháváme, ať se vynoří to, co je v této oblasti významné .

Dobře zakotvená teorie splňuje čtyři základní kritéria:

• shoda s realitou
• srozumitelnost, obecnost pro možnost praktické aplikace
• kontrola všech podmínek
• důležitá je teoretická citlivost – schopnost rozpoznat, co je v údajích důležité a dát tomu smysl
• je možná získat z různých zdrojů – literatura, profesní zkušenosti, osobní zkušenost

Hermeneutická interpretace

Hermeneutická interpretace umožňuje hlubinné porozumění významu v textu. Proces h. interpretace má podobu hermeneutického kruhu. Jedná se o extrémně časově náročný přístup a vyžaduje plné zaměření výzkumníka na jediný text. Interpretace začíná odhadem toho, o čem je text jako celek. Proces je jakýmsi dialogem s textem, výzkumník klade dotazy, hledá v textu odpovědi. Pozornost je při hermeneutické interpretaci věnována významu všech slov a hodnotí se i jejich výběr. Po interpretaci celého textu je text rozdělen na části a jsou interpretovány jednotlivé části ve vztahu k celku. Interpretace jsou srovnávány s předchozími a pak jsou spojovány dohromady. Důležité je, že text je třeba pochopit z jeho vlastního kontextu, ne z kontextu výzkumníka.

Indukce a dedukce

Indukce

• postup od jednotlivých dat k jejich zobecňování
• postup od konkrétního, daného k abstraktnímu, zobecňujícímu
• napomáhá formulovat všeobecně platná pravidla, principy, zákonitosti
• umožňuje použít dostupné informace k vytvoření vědeckých teorií
• je nástrojem kauzální analýzy

Základy induktivního vyvozování závěrů o příčinách jevů - J. S. Mill:

1. Metoda shody

• víme, za kterých podmínek jev nastává
• sledujeme nějaký jev za měnících se okolností a vidíme, že za přítomnosti některých okolností jev nastane, jindy nenastane (příčinná souvislost)
• takto vyvozený závěr je pravdivý, ale nemusí být jediný => alternativní vysvětlení metoda shody nedokáže vyloučit

2. Metoda rozdílu

• víme, kdy nenastává
• pokud situace, ve které se určitý jev objeví, a situace, ve které se tento jev neobjeví, mají všechny okolnosti kromě jediné společné, potom tuto okolnost můžeme považovat za příčinu nebo část příčin jevu

3. Metoda souhlasu a rozdílu

• kombinace metody shody a metody rozdílu
• pravděpodobnost induktivního závěru není absolutní, ale jen pravděpodobná, protože zobecňuje z dostupných dat, ale nikdy nemáme data všechna => zobecňujeme i na data, která nám nejsou dostupná

4. Metoda původní variace

• měníme intenzitu okolnosti a ostatní okolnosti udržujeme konstantní (nezměněné)
• pokud se úměrně dané okolnosti mění i intenzita sledovaného jevu, tak mezi danou okolností a jevem existuje kauzální spojení

5. Metoda zbytků

• málo používáno

Dedukce

• Pokud není možno dokázat pravdivost teorie, můžeme se ji pokusit vyvrátit konkrétním příkladem. Popper (1959) zavádí termín falzifikace (zfalešnění, vyvrácení) vědecké teorie, tj. nehledáme cesty, jak teorii potvrdit, ale naopak: formulujeme předpoklady, situace, které pokud nastanou, teorii s úplnou jistotou vyvrátí.
• Podle Poppera (i podle jiných) není teorie, která by byla konečnou pravdou, jen čeká na to, kdy bude nahrazena lepší teorií. Tudíž se jedná o cyklus zrodu a zániku vědeckých teorií přibližujících se pravdě.
• Postup od obecného výroku k formulování specifických důsledků tohoto výroku.

Ve vědeckém poznání můžeme ale využít i kombinaci deduktivního přístupu s přístupem induktivním.

Zdroje

• Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši (Vyd. 1.). Praha: Portál.
• Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál.
• Olecká, I., & Ivanová, K. (2010). Metodologie vědecko-výzkumné činnosti (Vyd. 1.). Olomouc: Moravská vysoká škola Olomouc.
• Reichel, J. (2009). Kapitoly metodologie sociálních výzkumů (Vyd. 1.). Praha: Grada.
• Strauss, A. L., & Corbin, J. M. (1999). Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie (Vyd. 1.). Boskovice: Albert.
• Šmahaj, J. (2009). Problematika psychologické interpretace dat [Online]. In . Retrieved from http://www.upol.cz/fileadmin/user_upload/knihovna/Sociologicke_pruzkumy_2009/Problematika_psychologicke_interpretace_dat.ppt.
• Liška, V. (2010). Vědecké metody pro doktorandy. Praha: ČVUT.