Manuscriptorium

Verze z 31. 3. 2017, 14:52, kterou vytvořil Tereza.Hrychová (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Manuscriptorium je volně dostupnou digitální knihovnou historických dokumentů. Tento projekt je zaměřen na digitalizaci evropských starých tisků a rukopisů, které tvoří základ národního kulturního dědictví. Manuscriptorium je největší digitální knihovnou historických dokumentů v Evropě. Jedná se o jeden z projektů Národní digitální knihovny NK ČR. Další programy Národní digitální knihovny jsou Kramerius (digitalizované novodobé dokumenty) a WebArchiv (publikování digitálních dokumentů).

Historie

Manuscriptorium bylo spuštěno v roce 2003 v rámci programu Memoriae Mundi Series Bohemica (MMSB) a navázal na projekt UNESCO „Memory of the World“, do kterého byla Národní knihovna ČR zapojena od roku 1992. Manuscriptorium je subagregátorem evropského projektu Europeany pro oblast historických fondů. Je v něm zapojeno 43 českých institucí a více, než 40 zahraničních, které buď s ním spolupracují, nebo mají zájem o spolupráci.[1] Na tomto projektu s NK ČR spolupracuje firma AIP Beroun. Od roku 2007 je Manuscriptorium součástí evropského projektu ENRICH (European Networking Resources and Information concerning Cultural Heritage).[2] Tento evropský projekt shromažďuje téměř 85 % ze všech digitalizovaných historických dokumentů nacházejících v evropských národních knihovnách. Jeho cílem je mít a zpřístupnit víc, jak 5 milionů digitalizovaných stránek.

O projektu

Manuscriptorium chce být specializovanou platformou pro staré rukopisy s hladkým přístupem pro veřejnost a tím pádem zjednodušit práci výzkumných pracovníků a badatelů z celého světa. Manuscriptorium má za cíl zpřístupnit pět milionů stran dokumentů z 90 evropských institucí. Nezpřístupňuje na internetu pouze digitalizované rukopisy a staré tisky, ale i informace o historických knižních fondech, jako například studie a další elektronické dokumenty.[3]

Digitální knihovna Manuscriptorium je přístupná v českém a anglickém jazyce.

Harvesting metadat je použit v rámci komunikace s dalšími repozitáři spolupracujících institucí. V současné době je použit pro Manuscriptorium nově vytvořený formát TEI P5 (Text Encoding Initiative), který slouží jako interní standard a výměnný formát.

Katalog Manuscriptoria se nazývá OKHF (Otevřený Katalog Historických Fondů) a obsahuje metadata o fyzických dokumentech ve formátu XML. Digitalizované dokumenty jsou přístupné na datových úložištích NK ČR, ale i na úložištích vzdálených partnerů v rámci digitální knihovny.

Odkazy

Reference

  1. ↑ IKAROS, redakce. Digitální zpřístupnění kulturního dědictví. Ikaros [online]. 2009, ročník 13, číslo 5/2 [cit. 2015-08-16]. urn:nbn:cz:ik-13107. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13107
  2. ↑ ENRICH Project and TEI P5. Manuscriptorium. [online]. 18.9.2015 [cit. 2015-09-18]. Dostupné z: http://enrich.manuscriptorium.com/index.php?q=tei-p5
  3. ↑ O Manuscriptoriu. Manuscriptorium. [online]. 18.9.2015 [cit. 2015-09-18]. Dostupné z: http://www.manuscriptorium.com/cs/o-manuscriptoriu

Použitá literatura

Související články

Klíčová slova

Národní digitální knihovna, Digitalizace historických dokumentů, Digitalizace kulturního dědictví

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Manuscriptorium&oldid=46749“