Informační etika a společenské dopady moderních informačních technologií
Informační etika je umění a věda usilující o zvýšení citlivosti a uplatnění metod při posuzování morálních hodnot a činností v oblasti aplikace informací a informačních technologií v životě společnosti.[1]
Obsah
Etika obecně
Etika je nauka, která se zabývá správným jednáním v lidské společnosti. Termín etika pochází z řeckého slova ethos, což v překladu znamená zvyk, mrav, obyčej či zvláštnost. Předmětem etiky jako vědy je morálka, která hodnotí konání člověka z hlediska dobra a zla a porovnává to s lidským svědomím, a dále se snaží najít společné a obecné základy. Jak již bylo zmíněno, předmětem etiky jako vědy je morálka, etika je tedy věda o morálce. Protože je etika vědou teoretickou, patří v humanitních vědách do stejné kategorie jako filozofie, s níž se etika postupně vyvíjela již od starověku. Etikou se zabýval už i Aristoteles, Sokrates, Platón, později J. Bentham, I.Kant aj.
Existuje mnoho rozlišení a druhů etiky:
- Etika filozofická, etika náboženská
- Etika individuální, etika sociální
- Etika heteronomní, etika autonomní
- Profesní etika (etické kodexy - lékařská, obchodní, právní, počítačová, knihovnická etika atd.)
- Dále: bioetika, environmentální etika, ...
Informační etika
Informační etika je uplatňována ve všech fázích životního cyklu informace (vznik, šíření, transformace, ukládání, vyhledávání, organizace a využívání) v profesích jako například – informační pracovníci, knihovníci, novináři, učitelé aj.Informační etika pro různé oblasti znamená něco jiného – př. IE pro programátora bude jiná než IE pro lékaře, obchodníka či knihovníka. Poprvé tento pojem použil kolem roku 1988 dnes jeden nejznámějších odborníků v této oblasti - Rafael Capurro (založil Mezinárodní centrum pro informační etiku). Ve stejném období také termín informační etika použil i Robert Hauptman (v roce 1992 založil Časopis Informační etika) ve svém článku Informační ethos a Informační etika[2]. Na území ČR se touto tematikou poprvé zabývali Karel Janoš a Jan Činčera.
Informační etika bývá také často zaměňována s počítačovou etikou. Počítačová etika určuje jak používat počítač a s ním spojené služby tak, abychom nezacházeli za hranice, které určují, co je a není přijatelné, protože svým chováním vždy nějakým způsobem ovlivňujeme druhé[3].
Oblasti informační etiky
Rafael Capurro vymezil 5 oblastí, kterými se informační etika zabývá:[4]
- Vývojem morálních hodnot v informační oblasti
- Vývojem etických konfliktů v informační oblasti
- Skrytými rozpory a záměry
- Informačními mýty a dezinformacemi
- Popisem vytváření nových mocenských struktur
Informační etika se primárně zabývá 8 hlavními oblastmi:
- Právem na informace
- Ochranou soukromí
- obchodováním s informacemi
- Omezováním lidské svobody nejrůznějšími informačními systémy
- Využitím a zneužitím informačních a komunikačních technlogoií a v neposlední řadě také využití a zneužití informací
- Svobodou projevu a zneužíváním této svobody
- Profesní etikou informačních oborů
- Šířením pomluv, lživých informací, dezinformací
Konkrétními oblastmi, kterými se informační etika může zabývat, jsou například: plagiátorství, design citlivý na hodnoty, free a open source software, duševní vlastnictví a sdílení souborů, odpovědnost za informace zveřejněné na internetu, informační přetížení, informační soukromí, profesní etiky (např. LIS) atd.
Karel Janoš vymezil následující cíle informační etiky[5]. Janošovy cíle informační etiky jsou aplikované na osoby pracující ve sféře informací (převážně informační pracovníci a knihovníci). Uvedeny jsou ty nejdůležitější cíle IE:
- upozornit na výžnam informační etiky pro informační pracovníky (a nejen pro ně)
- rozebrat konkrétní problémy a aktivně zapojit do toho informační pracovníky
- zvýšit úroveň a profesionalitu práce těchto odborníků jako služby společnosti
- zvýšit prestiž těchto profesí
- přispět k tomu, aby informace byly faktorem pozitivně působícím na morální rozvoj společnosti
- zvýšit pocit odpovědnosti inf. pracovníků za porušování informační etiky
Dle účastníků procesu životního cyklu informace můžeme rozlišovat:
- etika tvůrce informací (nutno sdělovat pravdivé a ověřené informace, správně citovat a uvádět zdroje)
- etika uživatele informací (nutno vhodně a eticky informace využít)
- etika zprostředkovatele informací (nutno respektovat autorská práva)
Etické problémy rozlišujeme na:
- makroetické - problémy které souvisejí s dopady ICT na společnost jako celek – sem můžeme zařadit např. digital divide, informační přetížení, IT ve výuce, využití IT státem
- mikroetické - problémy, které přímo souvisejí s informační prací a individuálním chováním. "Jde přímo o správnost či nesprávnost určitého způsobu nakládání s informacemi."[6] .Můžeme sem zařadit ochranu duševního vlastnictví a ochranu soukromí, plagiátorství.
Společenské dopady ICT
Tak jako každý technologický pokrok, s sebou přináší prudký rozvoj informačních a komunikačních technologií spoustu výhod, ale přirozeně i nevýhod a problémů. Proces pronikání ICT od všech sfér oborů lidské činnosti a společnosti nazýváme informatizací společnosti. Informatizace proniká do výroby, ovlivňuje vtahy mezi lidmi, ovlivňuje mocenské vztahy a demokracii, zdravotnictví, právo atd.
Odkazy
Reference
- ↑ Základy informační etiky - PP prezentace. 2011. Dostupné také z: https://is.muni.cz/el/1421/jaro2011/VIKBA06/um/24304851/Zaklady_informacni_etiky.pdf
- ↑ A brief history of information ethics. BiD - textos universitaris de biblioteconomia i documentació [online]. [cit. 2017-07-28]. Dostupné z: http://bid.ub.edu/13froel2.htm
- ↑ Počítačová etika. Wikisofia [online]. [cit. 2017-07-28]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Po%C4%8D%C3%ADta%C4%8Dov%C3%A1_etika
- ↑ JAN, Činčera. Informační etika: sylabus k bakalářskému studiu informační vědy. Brno: Masarykova univerzita, 2002. Dostupné také z: http://www.knihovnictvi.wz.cz/soubory/ETIKA.pdf
- ↑ KAREL, Janoš. Informační etika. Dostupné také z: http://www.knihovnictvi.wz.cz/soubory/inf.etika.PDF
- ↑ https://www.slideshare.net/josefslerka/infoetika
Související články
Klíčová slova
etika, ICT, capurro