Konsonanty

u konsonantu může být cílová pozice ticho → informace se nezískají z konsonantu samotného, ale třeba podle přechodu na další hlásku
konsonanty vznikají kontaktem či přiblížením artikulačních orgánů

- to trvá nějakou dobu → pohyb formantů (tranzienty) × v angličtině transitions!

Rozpoznání hlásek

sonory × obstruenty - harmonicita (u sonor kladná čísla, u obstruentů záporná)
frikativy × explozívy - intenzita v čase (frikativny stále stejné, u explozív závěr a pak exploze)
frikativy mezi sebou - filtr + rozložení energie v pásmech (spektrální momenty)

Spektrální momenty

statistická analýza, která popisuje distribuci hodnot (M1–M4)
M1 – spektrální těžiště (to, co by popsalo [s], [ʃ], [x]) – kde se nachází nejvíce energie
M2 – směrodatná odchylka – odliší např. [s] a [f] – [s] má velkou odchylku, [f] skoro žádnou
M3 – sešikmení – odliší např. [s] a [x] – na kterou stranu od spektrálního těžiště je víc energie?
M4 - špičatost spektra – měří rozptyl hodnot

Český konsonantický systém

Schematické znázornění českých konsonantů podle místa a způsobu tvoření (v IPA transkripci).

rozlišujeme kategorie podle způsobu a místa tvoření (viz tabulka)
podle místa tvoření:
- 1) labiály
- 2) labiodentály
- 3) alveoláry
- 4) postalveoláry
- 5) palatály
- 6) veláry
- 7) glotály

podle způsobu tvoření:
- 1) explozívy (+ nazální explozívy)
- 2) frikativy
- 3) aproximanty
- 4) vibranty
- 5) laterání aproximanty

Frikativy

Zdrojový signál – u neznělých turbulentní šum, který vzniká, když dochází k intenzivnějšímu přiblížení artikulačních orgánů (přiblížení musí být tzv. kritické zúžení, jinak se turbulence netvoří)
Nepravidelnost ještě před zúžením → turbulence
Vzduch narazí na překážku (zúžení) → turbulence
Zrychlený vzduch narazí na masu klidného zvuku za zúžením → turbulence
Amplituda = síla výdechového proudu + míra zúžení
(neturbulentní proudění = laminární)

U znělých hlasivky kmitají, když je subglottální tlak vyšší než supraglottální, ale úžina supraglottální tlak zvyšuje → vyrovnávání → hlasivky přestávají kmitat → častá ztráta znělosti
do vokálního traktu se dostává méně vzduchu méně rychle než u neznělých frikativ → oslabení turbulencí → ztráta frikce
→ hodně nestabilní HL

v jakých frekvencích dochází k zesílení spektra? = poloha spektrálního těžiště
kde se v rámci spektrálního těžiště nacházejí šumové F?
vokalické formanty údajně existují i u frikativ

délka předního tubusu – nejvíce určující pro spektrální vlastnosti
vokální trakt je rozdělen úžinou na dva tubusy, zadní není důležitý
vliv labializace (např. české a šp. [s] je jiné) → nelabializované zní vyšší

F, V

spíše ploché spektrum
← krátký přední tubus (několik mm)

S, Z

vzduch proudí z úžiny na spodní zuby → z hlediska turbulentního zdroje nejsilnější
přední tubus asi 2–2,5 cm → asi 5 kHz
znělé konsonanty bývají slabší a kratší

Š, Ž

hlavní šumový formant má dvě složky

- dlouhá úžina (patrový kanálek) + vepředu podjazyková dutina

nejsilnější kolem 3 kHz

CH (velární)

hlavní šumový formant kolem 1–1,5 kHz, ale závisí na místě artikulace

H

nemá žádný přední tubus → chová se jinak než ostatní frikativy
někdy bývá považováno za dyšný vokál (akusticky to odpovídá)
kopíruje formanty okolních vokálů

Explozívy

skládají se ze dvou fází:

Závěr

u neznělých – mělo by být ticho, ale často tzv. přeznívání – doznívání např. vokálu před explozívou a tak
u znělých – je vidět znělost

Exploze

jeden z nejkratších akustických jevů na hláskové úrovni
první impuls hodně silný, pak nějaký krátký slabší (postexplozivní) šum
delší šum = spirantizace, afrikace (taková ta anglická aspirace)

liší se podle různých míst artikulace:
temporální – jak dlouho trvá
- - souvisí s množstvím pohybovaných orgánů
- - u bilabiál rychlá (dotýkají se jen rty)
- - u alveolár taky rychlé (jen špička jazyka)
- - u velár a palatál delší (velká plocha jazyka)
spektrální – v jakých frekvencích
- - u [t] kolem 4 kHz
- - u [k] a [x] nejníž, asi 1,5 kHz (hodně ovlivněné následujícím vokálem)
- - u [c] asi 5 kHz
- - u [p] ploché spektrum
u velár může dojít až ke trojité nebo čtverné explozi (ale není slyšet)
explozívy bez exploze – časté v angličtině, v češtině běžné (pod domem)

Tranzienty

změny vokalických formantů, které vznikají při přechodu jedné hlásky na další
trvání změn je částečně závislé na místě artikulace (prům. asi 40–50 ms)

Tranzient F1

při přechodu mezi explozívou a vokálem poroste
← F1 závisí na míře zúžení ve vokálním traktu
u frikativ ne tolik

Tranzient F2 (částečně F3)

závisí na místě artikulace
směr tranzientů na všechny vokály z jednoho místa artikulace ukazuje do jednoho bodu (locus)
- - locus je považován za akustický korelát místa artikulace
- - u bilabiál asi 600 Hz
- - u alveolár asi 1 800 Hz
- - u palatál asi 2 500 Hz
- - u velár asi 3 000 Hz, ale pro labializovaném vokálu 1 300 Hz (poznají se podle toho, že F2 a F3 se zleva doprava rozbíhají)

Znělost

V češtině jsou opravdu znělé explozívy s hlasivkovými kmity, neznělé bez nich
X např. v němčině jsou napjaté × nenapjaté

Doba nástupu hlasivkového tónu (VOT)

rozlišuje znělé a neznělé, napj. a nenapj.
zohledňuje artikulační činnost + činnost hlasivek
exploze = čas 0 – co vůči této nule dělají hlasivky?
VOT 0 – když v okamžiku závěru začnou kmitat hlasivky – jen velice zřídka
znělé - hlasivky kmitají během závěru – VOT <<<0 (např. u [b])
částečně znělé (v angličtině, němčině) – VOT cca 0 (prvně znělé, pak chvíli neznělé a kolem 0 zase znělé)
neznělé neaspirované – VOT asi 25 ms (závisí na místě artikulace)
- - hlasivky se během závěru oddalují a chvilku trvá, než zase mohou kmitat
neznělé aspirované – VOT > 35 ms
- - větší oddálení než u neaspirovaných → déle se dostávají do kmitací pozice
- - pro aspiraci není důležitý ten šum, ale ten časový rozdíl
- - v sonografu vypadá aspirace jako takovej bordel

Ráz

hlasivková (ne fonetická) explozíva
ne vždy realizován jako explozíva, může být např. pomocí třepené fonace
sám o sobě je více méně plochý (třeba jako [h]), přebírá formany vokálů

Afrikáty

z akustického hlediska kombinace explozív a frikativ
mohou vznikat v takových místech, kde je možné překážku rozdělit na zúžení a explozi
[p͡f] (labiaizované)
[t͡s], [t͡ʃ], [d͡z], [d͡ʒ] (alveoláry, postalveoláry)
někdy i [kx] (velára)

Glidy

J

palatální aproximanta
formanty podobné [i]
pečlivě vyslovené [j] by mělo mít větší extrémy než [i]

W

labio-velára
formanty podobné [u] (pečlivější zase větší extrémy)
rozdíl mezi [wi] a [ui] je jen v rychlosti pohybu (→ špatně se poznává)

Likvidy

různorodé – od aproximant po frikativy, švihy
v mnoha jazycích mohou být slabikotvorné

Rotické hlásky

všechny typy "r"
alveolární vibranta [r] - nejčastější (je to i české "r")
- - většinou jednokmitné (španělské [r] až 6 kmitů)
- - frekvence kmitů je 20–30 Hz
postalveolární aproximanta [ɹ], retroflexní [ɻ]
- - nízký F3
alveolární švih [ɾ]
- - přechod mezi vibrantou a [d]
uvulární vibranta [ʀ], frikativa [ʁ]

frikativní vibranta [r̝] ("ř")
- - nepatří mezi likvidy, ale mezi vibranty ano
- - pravděpodobně postalveolára
- - většinou jednokmitné (sloupeček šumu, kmit, frikce)

L

alveolární aproximanta [l] (české "l") – nejčastější
pokles jazyka může být na obou stranách i jen na jedné
rozdělením prouzu vzduchu vzniká antiformant (takové úplně prázdné místo ve spektru) – průměrná hodnota kolem 2 kHz
→ ve vyšších frekvencích oslabená amplituda
výrazná formantová struktura – 350 Hz F1 – 1 300 Hz F2

velarizované [ʟ] – v češtině vada řeči → nízký F2 (i pod 1 kHz)
„měkké l“ [ʎ] – víceméně odpovídá [j] (možná nemá antiformant)

Zdroje

Reference

Palková, Z. (1994): Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané části)
Kent, R. D. - Read, C. (1992): The acoustic analysis of speech. San Diego: Whurr Publishers.
Johnson, K. (2003): Acoustic and auditory phonetics. Oxford: Blackwell Publishing.
Stevens, K. N. (1998): Acoustic phonetics. Cambridge, Massachusetts: MIT Press. (vybrané části)
Harrington, J. - Cassidy, S. (1999): Techniques in speech acoustics. Dordrecht: Kluwer. (vybrané části)

Zpět na rozcestník: Akustika | Fonetika