Charakterizujte základní typy selekčních jazyků (klíčová slova, předmětové hesláře, tezaury, klasifikace, ontologie) z hlediska jejich struktury a funkce při pořádání a vyhledávání informací

Verze z 25. 6. 2016, 14:18, kterou vytvořil Michal.Bily (diskuse | příspěvky) (Založení stránky, vložení textu pro další editaci)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Selekční jazyk je umělý informační jazyk používaný k vyjádření identifikačních nebo obsahových selekčních údajů za účelem pořádání, ukládání a vyhledávání dokumentů. Mezi základní druhy selekčních jazyků patří identifikační a věcné. Věcné selekční jazyky jsou pak systematické a předmětové.

Na základě typologií selekčních jazyků můžeme odvodit označení pro 4 základní kategorie selekčních jazyků:

  1. Prekoordinovaný předmětový selekční jazyk (předmětové hesláře).
  2. Postkoordinovaný předmětový selekční jazyk (deskriptorové selekční jazyky).
  3. Prekoordinovaný systematický selekční jazyk (MDT, DDT)
  4. Postkoordinovaný systematický selekční jazyk (Ranganathanovo dvojtečkové třídění).

Klíčová slova (Předmětový postkoordinovaný)

  • Všechna jsou na stejné hierarchické úrovni.
  • Pro vyjádření obsahu dokumentu se obvykle užívá 4-10 klíčových slov.
  • Mají tu výhodu, že stejně jako uživatelův dotaz tvoří množinu postkoordinovaných syntakticky neuspořádaných slov a slovních spojení

Tezaurus (Předmětový postkoordinovaný)

  • Tezaurus je řízený slovník deskriptorů (TDKIV Deskriptor: Lexikální jednotka tezauru užívaná při indexaci k označení určitého pojmu v dokumentu nebo rešeršním požadavku. Vyjadřuje sémantickou dominantu zastupující celou třídu podmíněné ekvivalence: ostatní podmíněně ekvivalentní slova a slovní spojení se považují za nedeskriptory a jsou odkázány na deskriptory. Deskriptory spolu s nedeskriptory tvoří lexikum tezauru).
  • Mezi lexikálními jednotkami jsou vyjádřeny vztahy ekvivalence, hierarchie a asociace.
  • Nedeskriptory jsou používány jen pro potřeby vyhledávání - nejsou indexovány (nedeskriptory jsou zejména synonyma, antonyma, kvazisynonyma, zkratky nebo cizojazyčné ekvivalenty).

Základní vlastností tezauru je způsob práce se složenými pojmy, které se při indexaci nevyjadřují jedním složeným termínem, ale kombinací jednotlivých lexikálních jednotek. Tento princip se označuje jako postkoordinace, tezaurus je tedy postkoordinovaným systémem.“

Předmětový heslář (Předmětový prekoordinovaný)

  • Hesla se skládají z několika prvků: heslo, doplněk hesla, podheslo, doplněk podhesla.
  • Mezi těmito prvky mohou být definovány vztahy ekvivalence, hierarchie a asociace.
  • Téma dokumentu se vyjadřuje nejužším pojmem.
  • Výhodami jsou přesné vyjádření obsahu, efektivní vyhledávání
  • Nevýhody jsou složitá pravidla syntaxe, princip prekoordinace

Klasifikace (Systematický prekoordinovaný)

  • TDKIV: Uspořádání pojmů nebo jiných entit do tříd a dalších skupin (podtříd apod.) za účelem vyjádření jejich sémantických vztahů.
  • Lexikální jednotky jsou seskupeny do tříd mezi nimiž jsou explicitně definovány paradigmatické vztahy.
  • Nejčastěji se jedná o hierarchické struktury s menším počtem vrcholových tříd a větším počtem nižších tříd.
  • Třídy jsou obvykle vyjádřeny notací - je užíván umělý jazyk.

Ontologie

  • TDKIV: Jazykové, metodické a softwarové nástroje pro explicitní pojmovou reprezentaci skutečnosti, případně samotný výsledek této činnosti. Využití nachází především ve znalostním managementu a v pojmovém vyhledávání informací.
  • Konstruovány jako pojmové hierarchie či sítě (mapy). Rozsahově užšími pojmy jsou pojmová mapa či sémantická síť.
  • Skládají se ze 4 základních prvků: třídy, vlastnosti, vztahy a objekty.


Selekční jazyk