Dokument: Porovnání verzí

(Kategorie: Informační studia a knihovnictví)
Řádek 7: Řádek 7:
  
 
=== Vymezení pojmu „dokument“ v historii a s tím spojený vznik vědního oboru ===
 
=== Vymezení pojmu „dokument“ v historii a s tím spojený vznik vědního oboru ===
Až do 19. století se vše zaznamenávalo na různé hmotné nosiče podle dostupnosti v dané oblasti a období. Za nejstarší záznamy se považují znázorněné symboly na stěnách jeskyní v pravěku. Postupně se vnikem a vývojem nových kultur se používal další materiál. Např. hliněné destičky, papyrus nebo pergamen. I tyto materiály nakonec nahradil nový objev z Číny, a to papír. Papír společně s knihtiskem pak zformoval tištěnou knihu, jež také prošla významnou proměnou do dnešní podoby. Vzhledem k různorodosti nosičů se koncem 19. století začal používat obecnější pojem „dokument“. Tento nový termín zavedl belgický právník [[Paul Otlet]]. Se zrodem pojmu dokument, vnikla činnost s tím spojená – [[dokumentace]] a následně na přelomu 19. a 20. století vědní obor dokumentalistika.  
+
Až do 19. století se vše zaznamenávalo na různé hmotné nosiče podle dostupnosti v dané oblasti a období. Za nejstarší záznamy se považují znázorněné symboly na stěnách jeskyní v pravěku. Postupně se vnikem a vývojem nových kultur se používal další materiál. Např. hliněné destičky, papyrus nebo pergamen. I tyto materiály nakonec nahradil nový objev z Číny, a to papír. Papír společně s knihtiskem pak zformoval tištěnou knihu, jež také prošla významnou proměnou do dnešní podoby. Vzhledem k různorodosti nosičů se koncem 19. století začal používat obecnější pojem „dokument“. Tento nový termín zavedl belgický právník [[Paul Otlet]]. Se zrodem pojmu dokument, vnikla činnost s tím spojená – [[dokumentace]] a následně na přelomu 19. a 20. století vědní obor dokumentalistika.  
 
[[Dokumentalistika]] - teoretický a praktický obor zabývající se systematickým sběrem, pořádáním, vyhledáváním a distribucí zaznamenaných informací, obvykle ve specifických vědních oborech nebo disciplínách. Chápe se jako součást informační vědy.
 
[[Dokumentalistika]] - teoretický a praktický obor zabývající se systematickým sběrem, pořádáním, vyhledáváním a distribucí zaznamenaných informací, obvykle ve specifických vědních oborech nebo disciplínách. Chápe se jako součást informační vědy.
  
Řádek 29: Řádek 29:
  
 
===== Podle návaznosti: =====
 
===== Podle návaznosti: =====
* periodické
+
* periodické
* neperiodické
+
* neperiodické
  
 
===== Podle stupně zveřejnění: =====
 
===== Podle stupně zveřejnění: =====
Řádek 41: Řádek 41:
 
 
 
* [[makrodokumenty]] – typická je výrazně členitá struktura (na jednotlivé oddíly, kapitoly apod.), např. monografie, sborníky, disertační práce, bibliografické přehledy, sborníky statí a referátů, učebnice, skripta, vědecké a technické zprávy
 
* [[makrodokumenty]] – typická je výrazně členitá struktura (na jednotlivé oddíly, kapitoly apod.), např. monografie, sborníky, disertační práce, bibliografické přehledy, sborníky statí a referátů, učebnice, skripta, vědecké a technické zprávy
* [[mikrodokumenty]] – nemají výrazně členitou strukturu, obsahují nejaktuálnější informace a zaměřují se na užší tématiku, např. články, studie, [[Patent|patenty]], instrukce, předpisy apod.<ref>HYHLÍKOVÁ,  Věra. <i>Informační analýza dokumentu</i>. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984, s. 31</ref>
+
* [[mikrodokumenty]] – nemají výrazně členitou strukturu, obsahují nejaktuálnější informace a zaměřují se na užší tématiku, např. články, studie, [[Patent|patenty]], instrukce, předpisy apod.<ref>HYHLÍKOVÁ,  Věra. <i>Informační analýza dokumentu</i>. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984, s. 31</ref>
  
  
 
===== Hmotný x [[elektronický dokument]] =====
 
===== Hmotný x [[elektronický dokument]] =====
Fyzický dokument lze uchopit mnohem lépe, než dokument elektronický. Jde zkrátka o hmotný nosič (kniha, listiny atd.) Jednoduché příklady elektronického dokumentu se zdají být také lehce zařaditelné do „sekce“ dokumentu ([[e-mail]], elektronický formulář či excellová tabulka). Ovšem u složitějších příkladů, jako u programů a operačních systémů, nelze jednoznačně říci, zdali se o dokumenty jedná nebo ne.<ref>BUCKLAND MICHAEL K. What is a ?document??. <i>Journal of the American Society for Information Science</i> [online]. vol. 48, issue 9, undefined [cit. 2015-01-24]. DOI: 10.1002/(sici)1097-4571(199709)48:9&lt;804::aid-asi5&gt;3.0.co;2-v. Dostupné z: http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/digdoc.html</ref>
+
Fyzický dokument lze uchopit mnohem lépe, než dokument elektronický. Jde zkrátka o hmotný nosič (kniha, listiny atd.) Jednoduché příklady elektronického dokumentu se zdají být také lehce zařaditelné do „sekce“ dokumentu ([[e-mail]], elektronický formulář či excelová tabulka). Ovšem u složitějších příkladů, jako u programů a operačních systémů, nelze jednoznačně říci, zdali se o dokumenty jedná nebo ne.<ref>BUCKLAND MICHAEL K. What is a ?document??. <i>Journal of the American Society for Information Science</i> [online]. vol. 48, issue 9, undefined [cit. 2015-01-24]. DOI: 10.1002/(sici)1097-4571(199709)48:9&lt;804::aid-asi5&gt;3.0.co;2-v. Dostupné z: http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/digdoc.html</ref>
  
  

Verze z 24. 1. 2015, 18:00

Dokument

Definice

Podle zákona 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě jsou dokumenty veškeré záznamy písemné, obrazové, zvukové a elektronické povahy.[1] Dokument je jakýkoli hmotný nosič, na kterém jsou znakově zaznamenány znalosti v podobě potencionální informace.[2] Dokument je informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru.[3]


Vymezení pojmu „dokument“ v historii a s tím spojený vznik vědního oboru

Až do 19. století se vše zaznamenávalo na různé hmotné nosiče podle dostupnosti v dané oblasti a období. Za nejstarší záznamy se považují znázorněné symboly na stěnách jeskyní v pravěku. Postupně se vnikem a vývojem nových kultur se používal další materiál. Např. hliněné destičky, papyrus nebo pergamen. I tyto materiály nakonec nahradil nový objev z Číny, a to papír. Papír společně s knihtiskem pak zformoval tištěnou knihu, jež také prošla významnou proměnou do dnešní podoby. Vzhledem k různorodosti nosičů se koncem 19. století začal používat obecnější pojem „dokument“. Tento nový termín zavedl belgický právník Paul Otlet. Se zrodem pojmu dokument, vnikla činnost s tím spojená – dokumentace a následně na přelomu 19. a 20. století vědní obor dokumentalistika. Dokumentalistika - teoretický a praktický obor zabývající se systematickým sběrem, pořádáním, vyhledáváním a distribucí zaznamenaných informací, obvykle ve specifických vědních oborech nebo disciplínách. Chápe se jako součást informační vědy.


Druhy dokumentů

Člení se podle různorodých kritérií.

Podle způsobu záznamu dat:
  • písemné
  • obrazové
  • zvukové
  • audiovizuální
  • strojem čitelné (elektronické nebo digitální)[4]


Podle odvozenosti obsahu:
  • primární – dokumenty původního charakteru, obsahuje prvotní informace[5]
  • sekundární – odkazuje a informuje o existenci primárních dokumentů[6]
  • terciální – obsahuje soupis a informace sekundárních dokumentů[7]
Podle návaznosti:
  • periodické
  • neperiodické
Podle stupně zveřejnění:
  • zveřejněné
  • nezveřejněné
  • interní[8]


Podle hlouby a šíře výkladu tématu:
  • makrodokumenty – typická je výrazně členitá struktura (na jednotlivé oddíly, kapitoly apod.), např. monografie, sborníky, disertační práce, bibliografické přehledy, sborníky statí a referátů, učebnice, skripta, vědecké a technické zprávy
  • mikrodokumenty – nemají výrazně členitou strukturu, obsahují nejaktuálnější informace a zaměřují se na užší tématiku, např. články, studie, patenty, instrukce, předpisy apod.[9]


Hmotný x elektronický dokument

Fyzický dokument lze uchopit mnohem lépe, než dokument elektronický. Jde zkrátka o hmotný nosič (kniha, listiny atd.) Jednoduché příklady elektronického dokumentu se zdají být také lehce zařaditelné do „sekce“ dokumentu (e-mail, elektronický formulář či excelová tabulka). Ovšem u složitějších příkladů, jako u programů a operačních systémů, nelze jednoznačně říci, zdali se o dokumenty jedná nebo ne.[10]


Výhody elektronického dokumentu:
  • zrychlení komunikace
  • šetří finance
  • lepší čitelnost a jednoduchá editace
  • usnadnění a urychlení kontroly
Nevýhody elektronického dokumentu:
  • špatné zabezpečení (je snadno kopírovatelný a lze jej jednoduše sledovat či pozměnit)
  • věrohodnost (v některých případech je nutné ověřit elektronickým podpisem)

Zdroje

Reference
  1. 499/2004 Sb. Zákon o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů. 2004. Dostupné z : http://www.esipa.cz/sbirka/sbsrv.dll/sb?CP=2004s499&DR=SB
  2. CEJPEK JIŘÍ. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 47.
  3. Typologie dokumentů: 1 Dokument a informační zdroj. Dostupné z: http://dl1.cuni.cz/mod/book/view.php?id=174841
  4. CEJPEK JIŘÍ. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 47-48.
  5. STRAKA JOSEF. Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posluchače katedry vědeckých informací a knihovnictví. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990, s. 139.
  6. STRAKA JOSEF. Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posluchače katedry vědeckých informací a knihovnictví. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990, s. 161.
  7. STRAKA JOSEF. Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posluchače katedry vědeckých informací a knihovnictví. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990, s. 188.
  8. STRAKA JOSEF. Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posluchače katedry vědeckých informací a knihovnictví. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990, s. 34.
  9. HYHLÍKOVÁ, Věra. Informační analýza dokumentu. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984, s. 31
  10. BUCKLAND MICHAEL K. What is a ?document??. Journal of the American Society for Information Science [online]. vol. 48, issue 9, undefined [cit. 2015-01-24]. DOI: 10.1002/(sici)1097-4571(199709)48:9<804::aid-asi5>3.0.co;2-v. Dostupné z: http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/digdoc.html


Literatura

CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 233 s. ISBN 80-246-1037-X.
HYHLÍKOVÁ, Věra. Informační analýza dokumentu. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. 80 s. Učební texty UVTEI; 19.
STRAKA, Josef. Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posl. katedry vědeckých inform. a knihovnictví: skripta pro posl. filoz. fakulty Univ. Karlovy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990. 217 s. ISBN 80-7066-324-3.


Klíčová slova

potenciální informace, dokumentace, dokumentalistika, informační zdroj, nosič informace, elektronický zdroj