Knihovny ve starověku. Uveďte příklady z jednotlivých geografických oblastí a srovnejte je

Úvod

Vznik a rozvoj starověkých knihoven jako organizovaných sbírek dokumentů souvisí se vznikem a vývojem písma vývoj písma a písemností v prvních kulturních říších na Blízkém Východě v Mezopotámii (Summer, Akkad, Babylon, Asýrie), v Asii (Chetité, Čína), v Egyptě a v oblasti Středomoří (Řecko, Řím). Vynález písma umožnil těmto státům zavést správní a náboženský aparát, což je považováno za počátek civilizace. Počátek starověku je časově vymezen polovinou 4. tisíciletí př. n. l. a jeho konec zánikem západořímské říše v roce 476.[1]

Egypt

Starověký Egypt rozkládající se podél Nilu patřil mezi nejvelkolepější civilizace starověku.[1]

Písmo a psací prostředky

Egypťané nejprve používali obrázkové písmo. Z obrázkového písma se vyvinuly hieroglyfy (kombinace písma slovního a hláskového). Používaly a dochovaly se jako nápisy na monumentálních stavbách, pro běžné užívání však nebyly příliš vhodné. Proto se na konci 3. tisíciletí začalo používat zjednodušené písmo hieratické a později démotické démotština, zejména pro obchodní záznamy. Egyptské písmo pomohly rozluštit nápisy na tzv. Rosettské desce objevené v roce 1799 za Napoleonova tažení do Egypta. Tato čedičová deska obsahovala shodný text v hieroglyfech, hieratickém a řeckém písmu. K rozluštění pomohlo přečtení jmen panovníků Ptolemaia a Kleopatry, která byla uvedena v kartuši představující věčnost. Hlavním psacím materiálem byl papyrus. Papyrusové svitky se vyráběly z dřeně rostliny Cyper papyrus, psalo se na ně seříznutým rákosem nebo štětcem.[1]

Uchování

Svitky se uchovávaly v hliněných džbánech nebo dřevěných skříňkách.[1]

Staroegyptské knihovny

O existenci organizovaných sbírek svitků s písemnými záznamy se uchovaly pouze nepřímé důkazy z archeologických výzkumů. Tyto sbírky byly uchovávány v chrámech, v knihovnách zvaných "domy svitků". K chrámům byly přičleněny také "domy života" - místa, ve kterých písaři a učenci vytvářeli a opisovali tajná vědecká a náboženská díla. Jako "dům svitků" byl označen sál v Horově chrámu v Edfu. Do stěny výklenku v prvním hypostylu byl vytesán seznam 37 posvátných knih, které byly v tomto sále uloženy. Vlastní knihy se ale nedochovaly. "Dům svitků" byl také identifikován v chrámu bohyně Esety na ostrově Philae. Podrobný seznam knih se ani zde nenašel. Další seznam náboženských knižních titulů byl vytesán na pískovcových blocích chrámu boha Monta v Tódu.[2]

Literární žánry

Staroegyptská literatura obsahovala náboženské texty, vědecká pojednání z oblasti lékařství, matematiky, astronomie i historie, ale i pohádky, cestopisy, novely, pijácké, milostné i pracovní písně, hospodářské a diplomatické smlouvy. K nejrozšířenějšímu žánru patřily "knihy mrtvých", které byly vkládány do hrobů zesnulých. Jednalo se o sbírky zaříkadel, kouzelnických formulí a praktických rad pro posmrtný život, které měly zemřelé chránit před zlou vůlí bohů.[1]

Mezopotámie

Další vyspělá starověká kultura vznikla v Mezopotámii (řec. "meziříčí"). Rozkládala se mezi řekami Eufrat a Tigris a jejími částmi byly Babylónie a Asýrie. Babylónie se později rozpadla na jižní část (Sumer) a severní část (Akkad).[1]

Písmo a psací prostředky

Nejstarší dochované obrázkové písmo vytvořili Sumerové kolem roku 3100 př. n. l. Tyto piktogramy používali hlavně pro obchodní záznamy. Písmo ryli do hliněných tabulek, které sušili na slunci nebo vypalovali. Na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. začali místo obrázků vtlačovat do vlhké hlíny tabulek malé klínky. Používali na to šikmo seříznutá rákosová pisátka. Podle klínků se toto písmo nazývá klínové písmo. Od Sumerů jej převzaly ostatní národy žijící v oblasti Mezopotámie. Stejné písmo tedy bylo používáno pro více jazyků. Navíc bylo tak drobné, že vědci zkoumající hliněné tabulky se nejprve domnívali, že jde o výsledek působení červů. Rozluštění babylónského klínového písma v 19. století Georgem Friedrichem Grotefendem a Henry Rawlinsonem a později chetitského klínového písma Bedřichem Hrozným významně přispělo k naší dnešní představě o životě ve starověké Mezopotámii.[1]

Uchování

Hliněné tabulky stály buď na hliněných podstavcích pokrytých kvůli izolaci asfaltem nebo byly uloženy v nádobách z hlíny a rákosu.[1]

Knihovny

Na rozdíl od papyrových svitků podléhajících zkáze, hliněných destiček se dochovalo obrovské množství, i když převážně v úlomcích. Díky tomu máme poměrně přesné svědectví o dobře organizovaných knihovnách na území Mezopotámie. Knihovny budovali velcí vládci jednotlivých národů. Je doloženo, že král Chammurabi (někdy uváděný jako Chammurapi), který sjednotil Mezopotámii v roce 2000 př. n. l. "nechal shromáždit do své knihovny tisíce hliněných tabulek, na nichž bylo shromážděno vše, co se týkalo lidského těla". [2] První historicky doloženou knihovnou ve smyslu organizované sbírky informací je knihovna krále Aššurbanipala v Ninive. Král Aššurbanipal (669-630 př. n. l.) byl poslední velký vládce Asýrie, který dovedl říši k vrcholnému rozkvětu. Dobyl Egypt a témeř zničil Babylónii. Po jeho smrti došlo k rozpadu této ohromné říše. Budování knihovny chápal jako cestu k zajištění nesmrtelnosti. Nechal sumerské texty překládat do asyrštiny takzvaným interlineárním překladem, vždy řádek textu a řádek překladu, což později přispělo výše zmíněným vědcům k rozluštění klínového písma. Z jeho knihovny se dochovalo 25 357 hliněných tabulek a fragmentů. Byly oboustranné a měly rozměry od 4 x 2,5 cm do 32 x 21 cm. Sbírka nebyla ucelená, jedna část byla zřejmě státním archívem a druhá královou osobní knihovnou. Knihovna byla dobře organizovaná, k jejímu utřídění a rychlému vyhledání dokumentů byl vytvořen katalog. Z dochovaných zbytků hliněných destiček usuzujeme, že obsahoval název nebo první řádek, číslo a údaj o rozsahu díla (počtu hliněných destiček). Poslední řádek každé tabulky se opakoval na začátku následující. Nalezly se také malé kousky hlíny, které ležely na tabulkách nebo nádobách s tabulkami a s největší pravděpodobností sloužily jako orientační známky. Na všech tabulkách je uvedeno jméno písaře a označení vlastnictví=starověké exlibris nebo razítko knihovny. Význam Aššurbanipalovy knihovny je obrovský. Díky ní máme chronologicky přesný záznam dějin celé Mezopotámie a představu o myšlení a způsobu života tehdejších lidí.[1] Další doložená sbírka dokumentů byla v chrámu v Nippuru. Obsahovala archív 100 000 písemností - např. výkazy o příjmech a vydáních, přijatých darech a obětech, sázení stromů, stavbách a opravách domů, zavlažování polí apod.

Literární žánry

Státní archív obsahoval kromě jiného státní smlouvy, diplomatickou a právní korespondenci, astrologické zprávy a dotazy k bohu slunce. Knihovna obsahovala eposy (např. Epos o Gilgamešovi, bajky, mýty, přísloví, historické a ekonomické texty, matematická, lékařská a astronomická díla.[1]

Řecko

Řím

Čína

Shrnutí

Závěr

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 1,9 CEJPEK, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002, 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3.
  2. 2,0 2,1 BUŘILOVÁ, Marcela. Dějiny knihoven a informačních institucí 1: Počátky - knihovny ve starověku. Dostupné také z: http://info.sks.cz/users/bl/

.


Stránka ve výstavbě
Inkwell icon - Noun Project 2512.svg Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. Inkwell icon - Noun Project 2512.svg