Kognitivní učení: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
== Kognitivní učení ==  
+
==  
způsob učení, zaměřený na principy, přístupy, znalosti, způsoby řešení problémů, pojmy.
+
== Definice kognitivní strategie (stylu) ==  
 +
způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení. Kognitivní styl je vrozený a je označuje individuální vlastnosti jedince v poznávacím procesu.
  
== Kognitivní strategie ==  
+
== Druhy kognitivních stylů ==  
způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení.
+
Většina jedinců se pohybuje v mediánu kognitivních stylů. Nejčastěji jsou uváděny následující kognitivní styly:
  
== Metakognice ==  
+
# Závislost-nezávislost na percepčním poli (na vnějším zdroji informací). Subjekty závislé na percepčním poli vnímají skutečnost globálně, subjekty nezávislé na percepčním poli vnímají skutečnost diferencovaně.
 +
# Reflexivita- impulzivita.  Reflexivní subjekt se více orientuje na kvalitu, dělá minimální množství chyb, kvalitněji zpracovává informace, snáze řeší obtížné úkoly na rozdíl od impulzivního subjektu.
 +
#Inovativnost-adaptivnost. Subjekt inklinující k inovativnímu stylu je tvůrcem nových řešení, subjekt s adaptivním stylem používá stávající postupy.
 +
#Silné vnímání rozdílů nového a starého.
 +
#Konkrétnost-abstraktnost v poznávání. Některé subjekty vnímají konkrétní detaily, obtížně vnímají obecnost
 +
 
 +
Kognitivní styl je základem učebního stylu. Od stylu učení se liší dalšími faktory např. sociálním nebo motivační, které jsou závislé na vlivu prostředí. Kognitivní styl není dle většiny odborné veřejnosti identický s učebním stylem, je označován jako zprostředkovatel procesu učení. 
 +
Příklady  technik  zlepšení kognitivních schopností:
 +
* Eisenhowerův princip
 +
* Kontingenční přístup (Contingency Approach)
 +
* Kreativita (Creativity)
 +
* Mentální mapy (Mind Maps)
 +
* Mintzbergův paradox
 +
* Myšlení (Thinking)
 +
* Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)
 +
* Paralelní týmy
 +
* Princip ekvifinality
 +
* Skupinové myšlení (Groupthink)
 +
* Sloanův filtr (Sloanův princip)
 +
 
 +
== Terminologie ==
 +
„Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci“.
 +
 
 +
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.
 +
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262
 +
 
 +
=== Kognitivní (poznávací ) procesy ===
 +
biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti.
 +
 
 +
=== Kognitivní psychologie ===
 +
se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů) .
 +
 
 +
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie a také  sociologie, obor [[human-computer interaction]] (interakce člověk – počítač) a [[informační věda]].
 +
 
 +
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor human-computer interaction (HCI) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice percepce informací zrakem se věnuje [[informační vizualizace]], která je jednou z disciplín HCI. Informační věda se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s [[umělou inteligencí]], počítačovou vědou a psychologickými disciplínami“.
 +
 +
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci
 +
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík
 +
 
 +
=== Metakognice ===
 +
 
individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností.  
 
individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností.  
  
== Kognitivní vývoj ==  
+
=== Kognitivní vývoj ===
1. obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;  
+
2. v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako [[teorie kognitivního vývoje]], angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů.  
+
# obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;
 +
# v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů.  
  
== Učení kognitivní flexibility ==  
+
=== Učení kognitivní flexibility ===  
 
způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování [[kognitivní flexibility jedince]], tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty.  
 
způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování [[kognitivní flexibility jedince]], tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty.  
  
Řádek 18: Řádek 60:
 
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&Letter=K&Site=4
 
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&Letter=K&Site=4
  
Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje [[vnímáním]], přes [[pozornost]], analýzu, [[paměť]], [[asociace a představivost]] přes [[myšlení]], řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci.
 
  
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.
+
=== Kognitivní (poznávací ) procesy ===
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262
+
biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti. Kognitivní psychologie se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů). Pro termín kognitivní procesy používají autoři různá označení, neexistuje pro něj ustálené označení.
 +
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie a také  sociologie, obor human-computer interaction (interakce člověk – počítač) a informační věda.  
 +
 
 +
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury".
  
== Poznávací (kognitivní) procesy ==
+
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci
jsou psychické procesy, jejichž prostřednictvím poznáváme skutečnost. Kognitivní psychologové je vymezují jako procesy zpracovávání informací. Rozlišují se nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Subjektivní vnímání nikdy není zcela totožné s objektivním záznamem obsahů reality. Kognitivní procesy nemají ustálená označení, různí autoři často označují tentýž proces různými termíny.
+
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.
Zkoumáním kognitivních procesů se zabývají různé obory a jejich součásti – např. [[kognitivní psychologie]], kognitivní teorie v sociologii, obor [[human-computer interaction]] a [[informační věda]]. Vědní disciplíny, které mají ve svém názvu přídavné jméno kognitivní, zkoumají předmět svého bádání z hlediska kognitivních procesů nebo kladou důraz na kognitivní mechanismy, které jsou obsaženy ve výkladu nekognitivních jevů.
 
Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor human-computer interaction (HCI) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice percepce informací zrakem se věnuje informační vizualizace, která je jednou z disciplín HCI. Informační věda se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s umělou inteligencí, počítačovou vědou a psychologickými disciplínami.  
 
== Kognitivní psychologie ==
 
je teorie zaměřená na zpracování informací, získávání obecných poznatků a procesy chápání. V širším slova smyslu se tímto termínem označuje psychologie poznávacích procesů, v užším slova smyslu se jím rozumí americký psychologický směr, který redukuje pojem poznávacích procesů na procesy zpracovávající informace. Psychologický výzkum kognitivních procesů patří mezi nejstarší témata obecné i kognitivní psychologie. Nejdříve se zkoumaly nejnižší poznávací procesy, v 19. století se vědci zabývali výzkumem paměti, senzoriky a percepce a ve 20. století se rozvinul také výzkum vyšších kognitivních procesů (včetně laboratorního a terénního výzkumu).  
 
  
== Vědomí ==
+
=== Kognitivní psychologie ===  
Mezi důležité pojmy, které souvisí s problematikou kognitivních procesů, patří pojem vědomí. Jedná se o proces hodnocení prostředí a filtrování zjištěných informací myslí. Lze rozlišit automatické a kontrolované (řízené) procesy – první z nich nevyžadují vědomou kontrolu, zatímco druhé ano. Pojmem kognitivní styl označujeme typický přístup jedince k učení a řešení problémů. Jedním z aspektů kognitivních stylů je dominantní smyslový analyzátor.
+
zkoumá vnímání informací člověkem, jak se je učí, pamatují a jak o nich přemýšlejí. Zkoumá, jak se lidé učí cizím jazykům, jak řeší každodenní úkony a situace.   Existují dva přístupy k použití termínu kognitivní psychologie, v prvním je používám pro obor psychologie poznávacích procesů, v druhém je termín používán pro část psychologie, která se zabývá procesy zpracování informace.  
== Vnímání ==
 
je nejjednodušší, primární poznávací schopností. Je založeno na smyslovém zobrazení reality. Jeho podstatou je aktivní zpracování jedincem, podílejí se na něm postoje, emoce, zájmy, soustava hodnot, očekávání a dosavadní zkušenosti. Rozlišujeme perceptivní smyslové vnímání a kognitivní vnímání, zvláštní kategorii tvoří podprahové vnímání.
 
== Senzorické procesy ==
 
jsou procesy spojené na biologické úrovni se smyslovými orgány a periferními úrovněmi nervového systému. Kognitivní vnímání má vztah k vyšším úrovním nervového systému, dochází při něm k integraci jednotlivých počitků do celistvých vjemů, které se týkají objektů okolního světa. Proces vnímání úzce souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.
 
== Pozornost ==
 
můžeme charakterizovat jako zaměřenost a soustředěnost duševní činnosti na určitý objekt nebo děj. Jejím základem je orientační reflex. Mezi charakteristické vlastnosti pozornosti patří trvalost, pružnost a rozsah. Podle modelu filtru podnětů můžeme smyslovými orgány přijmout omezené množství podnětů a v mozku zpracovat omezené množství informací.
 
== Pojmem učení ==
 
označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti.
 
== Paměť ==
 
je funkce, která umožňuje uchovávání zkušenosti. Paměťový neboli mnestický proces se skládá z kódování, uchovávání a vybavování informací. Rozeznáváme mnoho druhů paměti - na biologické úrovni je to paměť genetická a imunologická, dále existuje paměť nervová. Specifický druh paměti je také přiřazen ke každému typu analyzátoru (např. zrak - paměť vizuální). Další dělení rozlišuje paměť mechanickou, logickou a citovou. Podle forem obsahů paměti rozeznáváme sémantickou, epizodickou a procedurální paměť. Nejčastěji se setkáme s dělením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou. Liší se od sebe především délkou, po kterou uchovávají informace, a kapacitou. S pamětí souvisí také proces zapomínání, jehož podstatou je neschopnost znovu nalézt uloženou informaci.
 
== Myšlení ==
 
je kognitivně zprostředkovaný proces chápání vztahů a řešení problémů. Operuje s kognitivními prvky,  jako jsou vjemy, představy a pojmy. Proces řešení problémů je podstatou myšlení. Probíhá v těchto fázích: vytváření hypotéz řešení, ověřování (verifikace) hypotéz a vyřešení problému. Existují různé druhy myšlení – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní. Za metakognici označujeme schopnost jedince přemýšlet a uvažovat o vlastních myšlenkových procesech. Inteligence představuje obecný základ schopností, na němž je závislá úroveň každého poznávacího výkonu. Její rozvoj závisí na interakci dědičných dispozic a vlivů vnějšího prostředí, především sociálního.
 
== Řeč ==
 
slouží jako prostředek zpracování informací na takové úrovni, jaké dosahuje myšlení určitého jedince. Jazyk definujeme jako užití uspořádaných prostředků pro kombinování slov za účelem komunikovat. Myšlení se uskutečňuje pomocí jazyka, tedy symbolů bez nichž není možné zobecnění jako základní myšlenková operace.
 
== Imaginace ==
 
je komplexní proces seskupování představ do určitých struktur a jejich fungování. Mezi druhy imaginace zařazujeme představy, vzpomínky, denní snění, fantazii, hypnagogické obrazy a sny.  
 
  
Někteří autoři zařazují mezi kognitivní procesy i oblast sociálního poznávání. Lidské poznávání má výrazně sociální charakter a myšlení a rozhodování jednotlivce probíhá pod vlivem intenzivních sociálních procesů. Neracionálním způsobem poznávání je empatie. Tato schopnost člověku umožňuje vžívat se do duševního stavu jiných lidí.
+
== Faktory kognitivních procesů ==
  
PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací. Ikaros [online]. 2006, roč. 10, č. 9 [cit. 22.12.2014]. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/3592. urn:nbn:cz:ik‐003592. ISSN 1212-5075.
+
=== Vědomí ===
 +
Překrývá se s pozorností. Stav, kdy si uvědomujeme, že si uvědomujeme a co si uvědomujeme a to i pod prahem pozornosti. Okolní svět vnímáme prostřednictvím [[exteroreceptorů]] a vjemy z vnitřního prostředí těla vnímáme [[interoreceptory]].
 +
 +
=== Pozornost ===
 +
Nástroj umožňující aktivní zpracování ohraničeného množství informací ze zásob údajů uložených v dlouhodobé paměti. Pozornost obsahuje vědomé i nevědomé procesy. Mentální schopnosti člověka jsou omezené a pozornost reguluje jejich využití filtrováním informací. Vlastnostmi pozornosti jsou trvalost, pružnost a rozsah.
  
== Příklady technik pro zlepšení kognitivních schopností: ==
+
=== Vnímání (percepce) ===
* Eisenhowerův princip
+
je  primární poznávací schopnost.  Podstatou je poznávání prostřednictvím smyslů, senzorických procesů na biologické úrovni. Vjemy z okolí vnímáme exteroreceptory a vjemy z vnitřního prostředí těla interoreceptory.
* Kontingenční přístup (Contingency Approach)
+
Kognitivní vnímání je funkcí vyšší úrovně nervového systému integrující jednotlivé vjemy celistvých vjemů o  okolním světě. Vnímání  souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.
* Kreativita (Creativity)
+
* Mentální mapy (Mind Maps)
+
* Mintzbergův paradox
+
=== „Pojmem učení ===
* Myšlení (Thinking)
+
označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti“.
* Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)
+
* Paralelní týmy
+
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci
* Princip ekvifinality
+
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.
* Skupinové myšlení (Groupthink)
 
* Sloanův filtr (Sloanův princip)
 
  
== Odkazy ==
 
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové
 
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&Letter=K&Site=4
 
  
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262
+
=== Paměť ===
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.
+
zajišťuje uchovávání zkušenosti procesem kódování, uchovávání a vybavování informací. Z biologického hlediska rozlišujeme genetickou, imunologickou a nervovou paměť. Ke každému analyzátoru  můžeme  také přiřadit typ paměti (např. zrak - paměť vizuální). Nejčastěji se setkáme s označením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou v závislosti na čase a kapacitě uchovaných informací.
  
PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací. Ikaros [online]. 2006, roč. 10, č. 9 [cit. 22.12.2014]. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/3592. urn:nbn:cz:ik‐003592. ISSN 1212-5075.
+
=== Myšlení ===
 +
je nejsložitější kognitivní proces chápání vztahů a řešení problémů. Probíhá ve fází tvorby  hypotézy řešení, jejího ověření (verifikace)  a vyřešení problému. Myšlení můžeme dělit na  různé druhy – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní.
 +
 +
=== Jazyk ===
 +
umožňuje komunikaci, výměnu pocitů a myšlenek jedince s okolím, přemýšlení o dění a subjektech, kteří nejsou fyzicky přítomni a to včetně myšlenek a to verbálním i neverbálním způsobem. Úroveň použití závisí na úrovní myšlení daného jedince.  
 +
 
 +
=== Imaginace ===
 +
je proces vyvolání představy, která se váže k předešlé zkušenosti a její přetvoření v novou představu. Představa není vyjádřena slovy. Imaginace je základní složkou lidské duševní činnosti a stojí obvykle na počátku lidské činnosti.  
  
=== Doporučená literatura ===
+
== Zdroje: ==
* PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.
+
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&Letter=K&Site=4
 +
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové
 +
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262
 +
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.
 +
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci
 +
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.
  
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]
+
== Použitá literatura: ==
 +
STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-376-5.

Verze z 22. 12. 2014, 21:44

==

Definice kognitivní strategie (stylu)

způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení. Kognitivní styl je vrozený a je označuje individuální vlastnosti jedince v poznávacím procesu.

Druhy kognitivních stylů

Většina jedinců se pohybuje v mediánu kognitivních stylů. Nejčastěji jsou uváděny následující kognitivní styly:

  1. Závislost-nezávislost na percepčním poli (na vnějším zdroji informací). Subjekty závislé na percepčním poli vnímají skutečnost globálně, subjekty nezávislé na percepčním poli vnímají skutečnost diferencovaně.
  2. Reflexivita- impulzivita. Reflexivní subjekt se více orientuje na kvalitu, dělá minimální množství chyb, kvalitněji zpracovává informace, snáze řeší obtížné úkoly na rozdíl od impulzivního subjektu.
  3. Inovativnost-adaptivnost. Subjekt inklinující k inovativnímu stylu je tvůrcem nových řešení, subjekt s adaptivním stylem používá stávající postupy.
  4. Silné vnímání rozdílů nového a starého.
  5. Konkrétnost-abstraktnost v poznávání. Některé subjekty vnímají konkrétní detaily, obtížně vnímají obecnost

Kognitivní styl je základem učebního stylu. Od stylu učení se liší dalšími faktory např. sociálním nebo motivační, které jsou závislé na vlivu prostředí. Kognitivní styl není dle většiny odborné veřejnosti identický s učebním stylem, je označován jako zprostředkovatel procesu učení. Příklady technik zlepšení kognitivních schopností:

  • Eisenhowerův princip
  • Kontingenční přístup (Contingency Approach)
  • Kreativita (Creativity)
  • Mentální mapy (Mind Maps)
  • Mintzbergův paradox
  • Myšlení (Thinking)
  • Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)
  • Paralelní týmy
  • Princip ekvifinality
  • Skupinové myšlení (Groupthink)
  • Sloanův filtr (Sloanův princip)

Terminologie

„Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci“.

Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě. http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262

Kognitivní (poznávací ) procesy

biologické a psychické procesy umožňující poznání skutečnosti.

Kognitivní psychologie

se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů) .

Kognitivními procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie a také sociologie, obor human-computer interaction (interakce člověk – počítač) a informační věda.

„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor human-computer interaction (HCI) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice percepce informací zrakem se věnuje informační vizualizace, která je jednou z disciplín HCI. Informační věda se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s umělou inteligencí, počítačovou vědou a psychologickými disciplínami“.

http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík

Metakognice

individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností.

Kognitivní vývoj

  1. obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;
  2. v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů.

Učení kognitivní flexibility

způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování kognitivní flexibility jedince, tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty.

Kognitivní server Univerzity Hradec Králové http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&Letter=K&Site=4


Kognitivní (poznávací ) procesy

biologické a psychické procesy umožňující poznání skutečnosti. Kognitivní psychologie se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů). Pro termín kognitivní procesy používají autoři různá označení, neexistuje pro něj ustálené označení. Kognitivními procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie a také sociologie, obor human-computer interaction (interakce člověk – počítač) a informační věda.

„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury".

http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.

Kognitivní psychologie

zkoumá vnímání informací člověkem, jak se je učí, pamatují a jak o nich přemýšlejí. Zkoumá, jak se lidé učí cizím jazykům, jak řeší každodenní úkony a situace. Existují dva přístupy k použití termínu kognitivní psychologie, v prvním je používám pro obor psychologie poznávacích procesů, v druhém je termín používán pro část psychologie, která se zabývá procesy zpracování informace.

Faktory kognitivních procesů

Vědomí

Překrývá se s pozorností. Stav, kdy si uvědomujeme, že si uvědomujeme a co si uvědomujeme a to i pod prahem pozornosti. Okolní svět vnímáme prostřednictvím exteroreceptorů a vjemy z vnitřního prostředí těla vnímáme interoreceptory.

Pozornost

Nástroj umožňující aktivní zpracování ohraničeného množství informací ze zásob údajů uložených v dlouhodobé paměti. Pozornost obsahuje vědomé i nevědomé procesy. Mentální schopnosti člověka jsou omezené a pozornost reguluje jejich využití filtrováním informací. Vlastnostmi pozornosti jsou trvalost, pružnost a rozsah.

Vnímání (percepce)

je primární poznávací schopnost. Podstatou je poznávání prostřednictvím smyslů, senzorických procesů na biologické úrovni. Vjemy z okolí vnímáme exteroreceptory a vjemy z vnitřního prostředí těla interoreceptory. Kognitivní vnímání je funkcí vyšší úrovně nervového systému integrující jednotlivé vjemy celistvých vjemů o okolním světě. Vnímání souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.


„Pojmem učení

označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti“.

http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.


Paměť

zajišťuje uchovávání zkušenosti procesem kódování, uchovávání a vybavování informací. Z biologického hlediska rozlišujeme genetickou, imunologickou a nervovou paměť. Ke každému analyzátoru můžeme také přiřadit typ paměti (např. zrak - paměť vizuální). Nejčastěji se setkáme s označením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou v závislosti na čase a kapacitě uchovaných informací.

Myšlení

je nejsložitější kognitivní proces chápání vztahů a řešení problémů. Probíhá ve fází tvorby hypotézy řešení, jejího ověření (verifikace) a vyřešení problému. Myšlení můžeme dělit na různé druhy – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní.

Jazyk

umožňuje komunikaci, výměnu pocitů a myšlenek jedince s okolím, přemýšlení o dění a subjektech, kteří nejsou fyzicky přítomni a to včetně myšlenek a to verbálním i neverbálním způsobem. Úroveň použití závisí na úrovní myšlení daného jedince.

Imaginace

je proces vyvolání představy, která se váže k předešlé zkušenosti a její přetvoření v novou představu. Představa není vyjádřena slovy. Imaginace je základní složkou lidské duševní činnosti a stojí obvykle na počátku lidské činnosti.

Zdroje:

http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&Letter=K&Site=4 Kognitivní server Univerzity Hradec Králové http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262 Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě. http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.

Použitá literatura:

STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-376-5.