Mentuhotep II.

Mentuhotep II. Nebhepetre

otec: zřejmě Antef III.

matka: Iah

vládl 51 let

Mentuhotep II. byl prvním vládcem 12. dynastie. Ve 39. roce své vlády sjednotil Egypt a stal se zakladatelem Střední říše.

Ve 14. roce vlády vypukla poslední fáze války mezi Hérakleopolí a Thébami. O těchto bojích svědčí tzv. hrobka vojáků v Dér el-Bahrí, kde byla nalezena vysušená těla 60 vojáků zabitých evidentně v bitvě. K rozhodující bitvě ovšem nedošlo, protože hérakleopolský vládce Merikare zemřel dřív, než Mentuhotep dorazil do Hérakleopole. S jeho smrtí se zřejmě zhroutil i herakleopolský odpor. Merikareův nástupce už vládl jen několik měsíců[1].

Ve 39. roce své vlády se Mentuhotepovi podařilo sjednotit Egypt. Napovídá nám to reliéf ve Wádí Šatt er-Rigál, kde se nachází první doklad jména Sematawej (ten, který sjednotil obě země). Tato lokalita se nachází asi 8 km severně od Gebel es-Silsily. Na reliéfu je zobrazena obrovská postavou panovníka, jenž převyšuje další tři postavy – svou matku, svého pravděpodobného předchůdce Antefa III. a Chetiho, kancléře, který sloužil oběma králům. Otázka původu tohoto panovníka není spolehlivě rozřešena. Na reliéfu v Todu vidíme postavu Mentuhotepa II., který převyšuje postavy tří králů Antefů, což může značit rodinný vztah. Avšak toto zdůrazňování rodokmenu spíše vyvolává otázku o jeho skutečném původu, uvažuje se, že možná vůbec nebyl královské krve[1].

Během své vlády podnikal Mentuhotep nájezdy do Núbie, která se na konci Staré říše vymanila z egyptské nadvlády. Nápis na stavebním bloku z Dér el-Ballátu se zmiňuje o výpravách do Vavatu, víme také, že panovník obsadil pevnost na Elefantině, odkud mohly být jednotky posílány na jih. Kromě Núbie také udržoval pravidelné spojení s Byblem, odkud dovážel odtud cedrové dřevo na stavbu lodí[2].

Důležitou součástí vlastní propagace byl Mentuhotepův program sebezbožnění. Na dvou reliéfech z Gebelénu[3] (lokalita 27 km jižně od Théb) je popsán jako „syn Hathory, v Dendeře a Asuánu si osoboval právo na pokrývku hlavy Amona a Mina, na některých výjevech je zobrazen s červenou korunou se dvěma pery a v Konossu (poblíž Fílé) se nechal vyobrazit v podobě ithyfalického boha Mina. Doklady z jeho chrámu v Dér el-Bahrí naznačují, že chtěl být uctíván ve svém Domě milionů let jako bůh, čímž vlastně již předznamenává myšlenky Nové říše[1]. Během své vlády si několikrát změnil Horovo jméno, mezi nimi bylo např. Sanchibtabi, Necerihedžet a jako poslední Sematawej, které, jak už bylo řečeno, bylo poprvé doloženo ve Wádí Šatt er-Rigál.

Mentuhotepovým sídelním městem byly Théby, hlavní město 4. hornoegyptského nomu. Zavedl také několik důležitých změn v administrativě. Vedle již existujícího úřadu „vládce Horního Egypta“ byl zaveden i „vládce Dolního Egypta“, snížil počet nomarchů a omezil jejich moc, čímž posílil moc centrální. Mezi významné úředníky jeho doby patřili např. Cheti, Meru, Henenu a Meketre[1].

Do období vlády tohoto panovníka patří rozsáhlá stavební aktivita, chrámy a kaple postavil v Dendeře, Gabalénu, Abydu, Elkábu, na Elefantině, v Medamúdu, Armantu, Asuánu a Todu, významné stavby postavil také v Thébách[2].

Mentuhotep II. byl pohřben ve svém komplexu v Dér el Bahrí[4].

Zdroje:

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.
  2. 2,0 2,1 Bareš, L. - Vachala, B. – Verner, M. 2007: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha.
  3. Marochetti, E. F. 2009: The reliefs of the chapel of Nebhepetre Mentuhotep at Gebelein. Leiden – Boston.
  4. Arnold, D. 1974: Der Tempel des Königs Mentuhotep von Deir el-Bahari. Bd. 1., Architektur und Deutung. Mainz am Rhein.