Národní knihovna

Národní knihovna je „ústřední veřejná a univerzální knihovna země (státu) zpravidla dotovaná ze státního rozpočtu, zodpovědná za získávání, zpracování, evidenci, konzervaci a zpřístupňování národního (státního) dokumentového fondu, popř. také za rozvoj národního knihovního systému.“[1]

Dějiny národních knihoven

Kořeny národních knihoven sahají do středověku, ale první národní knihovny začaly vznikat až v 18. století. Ve Francii byla během Velké francouzské revoluce přejmenována Královská knihovna na Národní. Další státy s růstem národního uvědomění Francii následovaly a vznikaly tak národní knihovny po celé Evropě. Základy fondů národních knihoven často položily královské sbírky či dary učenců. Na jiných kontinentech začaly vznikat národní knihovny o chvíli později. Kongresová knihovna ve Spojených státech byla založena v roce 1800. V 19. století po vzniku samostatných států v jižní a střední Americe vznikaly také národní knihovny. V Asii a v Africe zakládání národních knihoven probíhalo během osamostatňování afrických států ve 20. století.[2]

Funkce národních knihoven

Funkce národních knihoven byly definovány ve směrnici UNESCO z roku 1997 a jsou to tyto:

  • Shromažďování a uchovávání dokumentů týkajících se daného národa s velkým významem a důležitostí, nejen tradičních, ale i šedé literatury a dalších druhů
  • Vytváření bibliografického popisu k těmto dokumentům a jejich rozšiřování v mezinárodním měřítku
  • Poskytování zdrojů – národní knihovna by měla mít přehled o zdrojích v celé zemi a případně pomáhat knihovnám ve shánění zahraničních dokumentů
  • Přístup k dokumentům – Lidé by měli mít možnost konzultovat své požadavky a dostat se k dokumentům jakkoli jsou knihovně vzdálení.

Funkce knihovny tedy zahrnují:

  • Referenční a konzultační služby – v knihovně ale i elektronicky
  • Vzdálený přístup k dokumentům prostřednictvím fotokopií, meziknihovních výpůjček či elektronického dodávání dokumentů
  • Mezinárodní výměna publikací s jinými národními knihovnami
  • Služby knihovnám a informačním jednotkám
  • Vedení a podávání rad knihovnám a informačním jednotkám
  • Plánování a koordinace
  • Vzdělávání a školení – Vzdělávání vlastních profesionálů, ale také vzdělávání a školení pro knihovny a informační jednotky
  • Výzkum a vývoj[3]

Akvizice v národních knihovnách

Forma získávání dokumentů je u národních knihoven specifická. Kromě tradičních způsobů akvizice, které provádějí ostatní veřejné knihovny, většina národních knihoven využívá zákona o povinném výtisku a také provádí mezinárodní výměnu.[4]

Národní knihovny v digitálním světě

S nástupem nových technologií vyvstávají před národními knihovnami nové otázky a problémy. Elektronické zdroje jsou dnes již skoro tradiční součástí fondů knihoven. Knihovny se také zapojují do kooperativních projektů digitalizace dokumentů, mají také své vlastní projekty digitalizace. Složitou otázkou však zůstává, jak digitální dokumenty dlouhodobě uchovávat a jaké dokumenty jsou z hlediska významu pro budoucnost vhodné k archivaci. Je důležité archivovat povrchový web? Které části povrchového webu by měly být archivovány? Jaká je úloha národních knihoven v digitálním světě? Na tyto otázky a další se snaží odpovědět řada odborníků nejen z národních knihoven, vedou se četné diskuze a pořádá mnoho konferencí.[5]

Světové národní knihovny

V současnosti existuje přes 160 národních knihoven. Největší národní knihovnou je Kongresová knihovna ve Spojených státech amerických s více než 158 miliony dokumentů. Druhou největší je Britská knihovna a třetí v pořadí je Národní knihovna Francie.

Národní knihovna České Republiky

Národní knihovna České republiky sídlí v Praze v budově Klementina, je zřizována Ministerstvem kultury. Je největší knihovnou České republiky, uchovává přes 6 milionů svazků. Národní knihovna je centrem systému knihoven, zpracovává národní bibliografii a provozuje souborný katalog, koordinuje meziknihovní výpůjční služby, je mezinárodní agenturou pro mezinárodní standardní číslování knih a hudebnin, zastupuje knihovny při jednání s kolektivními vlastníky autorských práv a koordinuje regionální funkce v knihovnách.[6]

Odkazy

Reference

  1. SODOMKOVÁ, Jana. Národní knihovna. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003-[cit. 2014-06-10]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002002&local_base=KTD
  2. CEJPEK, Jiří, Jan ČINČERA, Ivan HLAVÁČEK a Pravoslav KNEIDL. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002, 247 s., [8] s. fot. příl. ISBN 80-246-0323-3.
  3. LOR, Peter Johan. Guidelines for legislation for national library services. With the assistance of Elizabeth A. S. Sonnekus. Paris : UNESCO, 1997. 86 s. Dostupný z http://www.unesco.org/webworld/nominations/guidelines1_h.htm
  4. STÖCKLOVÁ, Anna. Akvizice: verze 1.0. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008. 17 s. Dostupný z: http://texty.jinonice.cuni.cz/
  5. IFLA/UNESCO Manifesto for Digital Libraries. The International Federation of Library Associations and Institutions (IFLA) [online]. 2014 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.ifla.org/publications/iflaunesco-manifesto-for-digital-libraries
  6. Základní dokumenty. Národní knihovna České republiky [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2005- [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.nkp.cz/o-knihovne/zakladni-informace/zakladni-dokumenty

Externí odkazy

Seznam Národních knihoven světa

Související články