Schizofrenie

Schizofrenie

je (dle MKN-10 F20) vážné duševní onemocnění dosud neznámé etiologie (předpokládá se multifaktoriální etiologie a mnohočetné patogenetické vlivy)[1] charakterizované význačnými poruchami myšlení, vnímání, jednání, efektivity a vůle.
  • odvozena z řec.slov schizein = štípat a fren = mysl[2]
  • řadící se mezi psychózy
  • začíná typicky v pozdní adolescenci nebo v rané dospělosti (převážná část případů začíná mezi 15-35 lety)[3]
  • vyskytuje se stejně často u žen (zpravidla však nastupuje u žen o něco později) i mužů a to napříč všemi kulturami
  • postihuje cca 1% populace
  • přibližně u 2/3 má schizofrenie tendenci chronifikovat

Diagnostika a příznaky

aby mohla být diagnostikována je třeba, aby se alespoň jeden z následujících příznaků projevil v trvání delším než 1 měsíc (dle DSM-IV 6 měsíců)[4]:

  1. poruchy vnímáníhalucinace (nejčastěji halucinované hlasy, slyšení vl.myšlenek, jejich odnímání, vkládání či vysílání)[1]
  2. poruchy myšleníbludy (převážně bl. kontrolovanosti, ovlivňování, pronásledování), zárazy v myšlení, neologismy, inkoherence[1]
  3. poruchy emocí– nejčastěji emoční oploštělost, stažení, chorobná excitace a vzrušenost[1]
  4. poruchy chováníapatie, ztráta zájmů, bezcílnost, nečinnost, negativismus, stupor, mutismus[1]

Vzájemná vazba mezi charakterem schizofrenie a osobností jedince vede k rozmanité podobě choroby → obtížná diagnostika Další dělení příznaků:

  1. pozitivní (zesíleně vyjádřené fce = bludy, halucinace)
  2. negativní (oslabení či ztráta fce = apatie, emoční oploštělost atd.)[5]

Dělení dle E.Bleuera: 4A = Primární schizofrenní příznaky[6]

  1. poruchy asociací (asociativní přeskoky, paralogie)
  2. poruchy afektivity (její nepřiměřenost, oploštění)
  3. ambivalence
  4. autismus

Průběh

  1. premorbidní období – zachycení odlišnosti ve vývoji během dětství (drobné odchylky v motorickém a sociálním vývoji projevující se soc. stažením, poruchami pozornosti ), [1]
  2. prodromální období – předchází vl. onemocnění; přítomnost negativních příznaků (hloubavost, vztahovačnost) [1]
  3. první psychotická epizoda – možný velmi rychlý a prudký nástup vyžadující hospitalizaci[1]
  4. úplné uzdravení nebo příznaky objevující se v atakách [1]
  5. chronicko-progredientní průběh – kontinuální přetrvávání či zhoršování nemoci[1]

[7]


Typy schizofrenie

paranoidní sch. (F20.0) – nejčastější forma; dominance bludy|bludů a halucinací (hlavně perzekuční bludy a sluchové halucinace), časté intrapsychické halucinace (odnímání myšlenek, nebo vkládání cizích myšlenek); negativní příznaky se spíše nevyskytují, ačkoli ataky mohou být silně afektivně nabité; symbolické nebo magické myšlení [8]

hebefrenní sch. (F20.1) – typická pro adolescentní věk projevující se nápadným projevem budícím pozornost, vrtkavostí, necílenou aktivitou; dezorganizace v chování a emocích, dětinské vystupování, negativismus, inkoherence v myšlení, pseudofilozofování, ztráta citových vztahů; označována též jako „dezorganizovaná schizofrenie“ [1]

katatonní sch. (F20.2) – dnes vzácně se vyskytující forma u kt je přítomnost halucinací a systematizovaných bludů atypická

  1. produktivní forma – neobvyklé pohyby, impulzivní činy, povelový automatismus, nadměrná vzrušenost, bezcílný neklid, sterotypie v motorickém i verbálním projevu; někdy impulsivní pacienti
  2. neproduktivní (stuporózní) forma – katatonní stupor (nereaguje, neztrácí vědomí, riziko metabolického rozvratu), negativismus, tělo a končetiny setrvávají v nastavených polohách (flexibilitas cerea, katalepsie) [1]

nediferencovaná sch. (F20.3) – jsou splněna kritéria schizofrenie, ale žádný ze znaků není charakteristický pro výše uvedené typy; málo častá forma; nenápadná; hlavně negativní příznaky - v popředí změny chování s úpadkem vůle, zlhostejněním, zpovrchněním, ztrátou zájmů a oploštěním emocí, autismus, alogie; bez zjevných psychotických příznaků (v DSM IV – schizotypální osobnosti, tj. jako porucha osobnosti) [1]

postschizofrenní deprese (F20.4) – depresivní propad nálady nasedající na odeznívající schizofrenii[1]

reziduální sch. (F20.5) – přetrvávající zbytková sch.symptomatologie po jasně proběhlé schizofrenii s přítomností neg.symptomů; mezi projevy patří např. podivínství, omezení soc.kontaktů, bezcílnost, chudost verbálního projevu, snížená činnost, oploštěná emotivita [1]

simplexní sch. (F20.6) – bez výrazných projevů, typická postupným stahováním se do vnitřního světa a ztrátou motivace, zájmu doprovázená sníženou aktivitou až apatií[1]

Historický pohled na schizofrenii

  • Ebersův papyrus (Egypt, cca 2tis let př.n.l.) = nejstarší doložitelné zprávy
  • Hebrejská bible – schizofrenie je zde označována slovem ,,mešuge“
  • Jean Etiene Esquirol (1772-1840) (Pinelův žák) – 1.odborná definice halucinací, svým popisem se velmi přiblížil modernímu pojetí paranoidní schizofrenie
  • Benedict Augustin Morel (1809 – 1873) – demence precoce = předčasná demence = psychotické postižení nastupující na pokraji dospělosti vedoucí k předčasnému stárnutí mozkových fcí
  • Karl Ludwig Kahlbaum (1828- 1899) – definoval katatonii a popsal paranoidní poruchy mysli
  • Emil Kraepilin (1856 – 1926) - dementia praecox (1896) (,,předčasné zhloupnutí“); podstatu nalézal v organickém poškození mozku, jehož výsledkem byl předčasný psychický úpadek osobnosti
  • E.Bleuler (1911) – zavedení pojmu schizofrenie = rozštěpení mysli (kniha Předčasná demence nebo skupina schizofrenií); zpochybnil teze, že za duševními poruchami stojí pouze org.poškození mozku; 4A[1]

Současné hypotézy

teorie zátěže a dispozice:

vloha (dědičná nebo získaná) disponuje k selhání adaptivních funkcí duševního života což vede k nepřizpůsobivému prožívání a chování při zátěži; následné snížení odolnosti jedince směřující ke klinické manifestaci onemocnění[6]

dopaminová hypotéza:

předpokladem je neurochemický základ schizofrenie vycházející z pozorování účinků různých psychofarmak, která jsou schopna vyvolat, zlepšit či zhoršit symptomy onemocnění; Vzhledem k nejasnostem při ověřování dopaminové hypotézy a k mechanismům účinků nových antipsychotik, byly zkoumány i hypotetické vztahy dalších neuromediátorových systémů ke schizofrenii - noradrenergního, serotoninergního, glutamátergního a některých peptidergních systémú[6]

neurovývojová hypotéza:

předpokládá se vznik malé „mlčící léze“ v časném vývoji mozku (příčina genetická či vnější) začínající se projevovat až v adolescenci, kdy jsou zvýšené nároky na integraci; významná část osob s diagnózou schizofrenie získanou v dospělém věku prodělala poruchu vývoje mozku desítky let před symptomatickou fází onemocnění; narušení vývoje mozku může způsobit buď:

  1. takové poškození mozku, které se v dospělosti vlivem interakcí s dosud neznámými faktory projeví vznikem psychotických symptomů
  2. časné poškození CNS vede k ovlivnění dalšího vývoje mozku a vzniku náchylnosti ke schizofrenii v pozdějším věku[6]
psychosociální hypotézy:

spouštěči jsou určité komplexní sociální požadavky → stres spouštěcí, ale ne rozhodující faktor vzniku; 4 kritéria pro stres indukující schizofrenii:

  1. situace vyžadující akci nebo rozhodnutí
  2. složitost, dvojznačnost či nejasnost informací poskytovaných k vyřešení úkolu
  3. situace vyžadující akci nebo rozhodnutí přetrvává, aniž byla vyřešena
  4. osoba nemá možnost „úniku“[6]

Léčba

  • V minulosti znamenala izolaci, mučení, věznění atd. v současnosti je založena především na farmakoterapii pomocí antipsychotik (léčící především akutní fázi schizofrenie) společně s psychoterapií a podpůrnou, edukační terapií pro klienta a jeho rodinu
  • 19.st. první farmakologické přípravky – chloralhydrát a barbituráty → zklidnění, úleva od úzkostných stavů, zlepšení kvality spánku X neodstranění bludů, halucinací
  • Náhodné objevení chlorpromazinu (Henri Laborit, 50.léta 20.st.) → Jean Delay a Pierre Deniker jej indikovali u schizofreniků - pacienti byli zklidněni, ale ne uspáni (chlorpromazin se stává 1.zástupcem skupiny tzv.neuroleptik, resp. antipsychotik)
  • 60.léta 20.st. – začínají se používat nová tzv. atypická antipsychotika:
  1. Clozapin
  2. Haloperidol
  • Arvid Carlsson, Paul Greengard, Eric Kandel = odhalení mechanismu, kt antipsychotika potlačují příznaky schizofrenie→ objevili místa účinku antipsychotik = dopaminové receptory v mozku → Nobelova cena
  • stádia léčby:
  1. akutní - od vyskytnutí se psychotických příznaků až do remise nebo významného zlepšení psychotických ukazatelů; délka 4-6 týdnů;častá hospitalizace či zařazení do denní psych.péče s antipsychotickou medikací
  2. stabilizace - od 6 týdnů - 6 měsíců, snížení antipsychotické medikace, vhodná doba pro zahájení psychoterapie
  3. systematická, udržovací - postupné snižování léků, psychoterapie a edukace


Odkazy

  1. 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 1,11 1,12 1,13 1,14 1,15 1,16 Orel Miroslav. (2012). Psychopatologie. (Vyd. 1., 263 s.) Praha: Grada.
  2. Preiss Marek, & Přikrylová Kučerová Hana. (2006). Neuropsychologie v psychiatrii. (Vyd. 1., 411 s.) Praha: Grada.
  3. Rita L.Atkinson. (1995). Psychologie. (1. vyd., 863 s.) Praha: Victoria Publishing.
  4. Hirsch Steven R, & Weinberger Daniel R. (c2003). Schizophrenia. (2nd ed., xvi, 748 p.) Malden, Mass: Blackwell Science.
  5. Sims Andrew C. (c2003). Symptoms in the mind: an introduction to descriptive psychopathology. (3rd ed., ix, 451 s.) Philadelphia: Saunders.
  6. 6,0 6,1 6,2 6,3 6,4 Prof. MUDr. Jiří Raboch, . (n.d.) Schizofrenie.
  7. Malá Eva. (2005). Schizofrenie v dětství a adolescenci. (1. vyd., 194 s.) Praha: Grada.
  8. Symptoms in the mind: an introduction to descriptive psychopathology. (3rd ed., ix, 451 s.) Philadelphia: Saunders.


Doporučená literatura

Češková E. (2005). Schizofrenie a její léčba. Praha: Maxdorf

Höschl C., Libiger J., Švestka J. (editoři).(2002). Psychiatrie. Praha: Tigis, s.r.o.

Kučerová H. (2005). Schizofrenie v kazuistikách. Praha: Grada

Malá E. (2005). Schizofrenie v dětství a adolescenci. Praha: Grada


Klíčová slova

schizofrenie, psychózy, antipsychotika