Struktura malé skupiny - vztahy, role, statusy, normy: Porovnání verzí

Řádek 43: Řádek 43:
 
# '''podskupiny''' – existují ve skupinách, které přesahují počtem hranici malých skupin, a u skupin s nízkou soudržností  nadměrná nezávislost podskupin může signalizovat vnitřní rozklad skupiny
 
# '''podskupiny''' – existují ve skupinách, které přesahují počtem hranici malých skupin, a u skupin s nízkou soudržností  nadměrná nezávislost podskupin může signalizovat vnitřní rozklad skupiny
 
# '''kohezivita''' – sjednocenost, soudržnost, stmelování skupiny  definice L. Festingera: „kohezivita je souhrn všech sil, které působí na členy, aby zůstali ve skupině.“ Míra kohezivity může být různá a je dávána do souvislosti s úrovní rozvoje skupiny  usuzuje se z ní nejen na úroveň rozvoje skupiny, ale také na její pevnost a stabilitu
 
# '''kohezivita''' – sjednocenost, soudržnost, stmelování skupiny  definice L. Festingera: „kohezivita je souhrn všech sil, které působí na členy, aby zůstali ve skupině.“ Míra kohezivity může být různá a je dávána do souvislosti s úrovní rozvoje skupiny  usuzuje se z ní nejen na úroveň rozvoje skupiny, ale také na její pevnost a stabilitu
 +
 
=== Sociální status ("sociální prestiž jedince ve skupině") ===
 
=== Sociální status ("sociální prestiž jedince ve skupině") ===
  
Řádek 104: Řádek 105:
 
==== Tuckmanův model. ====
 
==== Tuckmanův model. ====
 
Který předpokládá několik fází skupiny.  
 
Který předpokládá několik fází skupiny.  
Tuckman vychází z předpokladu, že skupinový život se skládá ze dvou sfér činností členů. První je sociálně emoční sféra, která se utváří dle chování a vzájemných vazeb mezi členy. A ta se dělí na tří podstádia:  
+
Tuckman vychází z předpokladu, že skupinový život se skládá ze dvou sfér činností členů. První je '''sociálně emoční sféra''', která se utváří dle chování a vzájemných vazeb mezi členy. A ta se dělí na tří podstádia:  
testování a závislost – děje se při seznamování mezi členy, jedinec například svými narážkami testuje psychickou odolnost a přátelskost ostatních, poté přichází pocit závislosti a náležitost ke skupině
+
* ''testování a závislost'' – děje se při seznamování mezi členy, jedinec například svými narážkami testuje psychickou odolnost a přátelskost ostatních, poté přichází pocit závislosti a náležitost ke skupině
Dalším podstádiem je vnitroskupinový konflikt – který odhalí, jak pevné vztahy ve skupině jsou, difrencují se role.  
+
* Dalším podstádiem je ''vnitroskupinový konflikt'' – který odhalí, jak pevné vztahy ve skupině jsou, difrencují se role.  
Poté skupina může přejít do vývoje skupinové soudržnosti a utváření funkčních rolí vztahů.  
+
* Poté skupina může přejít do ''vývoje skupinové soudržnosti a utváření funkčních rolí vztahů.''
Druhou hlavní rovinou je na úkol orientovaná činnost, kde probíhá výměna interakcí k dosažení společného cíle resp. splnění úkolu. Dělí se na podstádia orientace a testování, emocionální rekace na úkol, otevřená diskuze a nová řešení.  
+
Druhou hlavní rovinou je '''na úkol orientovaná činnost''', kde probíhá výměna interakcí k dosažení společného cíle resp. splnění úkolu. Dělí se na podstádia ''orientace a testování'', ''emocionální rekace na úkol, otevřená diskuze'' a ''nová řešení.''
Tyto dvě roviny probíhají souběžně a vzájemně se ovlivňují a vytvářejí pět vývojových stupňů, které Tuckman (1965) popsal takto:
+
Tyto dvě roviny probíhají souběžně a vzájemně se ovlivňují a vytvářejí pět vývojových stupňů, které Tuckman (1965)<ref>TUCKMAN, Bruce W. Developmental sequence in small groups. <i>Psychological Bulletin</i> [online]. <b>63</b>(6), undefined [cit. 2017-10-17]. DOI: 10.1037/h0022100. Dostupné z: http://content.apa.org/journals/bul/63/6/384</ref>  popsal takto:
1. Formování – jedinci se seznamují, nejsou stanovené pozice a role, převládá nejistota ohledně spolužití a fungování ve skupině
+
# '''Formování''' – jedinci se seznamují, nejsou stanovené pozice a role, převládá nejistota ohledně spolužití a fungování ve skupině
2. Bouření – jedinci chtějí, aby také skupina uspokojovala jejich osobní potřeby, snaží se sebeprosadit, dochází ke konfliktu mezi jedinci, kteří mají odlišné potřeby, patrný boj o pozice
+
# '''Bouření''' – jedinci chtějí, aby také skupina uspokojovala jejich osobní potřeby, snaží se sebeprosadit, dochází ke konfliktu mezi jedinci, kteří mají odlišné potřeby, patrný boj o pozice
3. Normování – práce jedinců na spolužití, definují se normy chování, hodnoty, rozdělují se role, sdílí společné cíle hodnoty a podobné očekávání
+
# '''Normování''' – práce jedinců na spolužití, definují se normy chování, hodnoty, rozdělují se role, sdílí společné cíle hodnoty a podobné očekávání
4. Optimální výkon – vztahy jsou stabilizované, shoda na cíly, společně kooperují, každý zastává svou roli
+
# '''Optimální výkon''' – vztahy jsou stabilizované, shoda na cíly, společně kooperují, každý zastává svou roli
5. Ukončení – skupina dospěla do svého konce, buď formální ukončení nebo dobrovolné rozpuštění skupiny, která dosáhla svého cíle, nebo již přestala plnit svou funkci a sytit potřeby členů supiny. Tato fáze byla přidána (Tuckman, Jensen, 1977)
+
# '''Ukončení''' – skupina dospěla do svého konce, buď formální ukončení nebo dobrovolné rozpuštění skupiny, která dosáhla svého cíle, nebo již přestala plnit svou funkci a sytit potřeby členů supiny. Tato fáze byla přidána (Tuckman, Jensen, 1977)<ref>TUCKMAN, Bruce W. a Mary Ann C. JENSEN. Stages of Small-Group Development Revisited. <i>Group</i> [online]. <b>2</b>(4), undefined [cit. 2017-10-17]. DOI: 10.1177/105960117700200404. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/105960117700200404</ref>
 
Tuckmanův model vývoje skupiny byl kritizován pro svojí statičnost. Dnes se k tomuto modelu přistupuje tak, že skupina může procházet jednotlivými stádii, které jsou různě dlouhé, mohou se opakovat a některé skupiny si nemusí projít všemi stádii. Jiný pohled nabízí etnografický model vývoje skupiny, který vnímá vývoj skupiny jako nestatický a dynamický, jde jim o opravdové poznání, porozumění a zachycení života skupiny v danou chvíli.  
 
Tuckmanův model vývoje skupiny byl kritizován pro svojí statičnost. Dnes se k tomuto modelu přistupuje tak, že skupina může procházet jednotlivými stádii, které jsou různě dlouhé, mohou se opakovat a některé skupiny si nemusí projít všemi stádii. Jiný pohled nabízí etnografický model vývoje skupiny, který vnímá vývoj skupiny jako nestatický a dynamický, jde jim o opravdové poznání, porozumění a zachycení života skupiny v danou chvíli.  
  

Verze z 17. 10. 2017, 20:26

Searchtool.svg Tento článek (nebo jeho část) není dostatečně ozdrojován. Prosím doplňte relevantní odbornou literaturu do příslušné sekce na konci článku či do poznámek pod čarou tam, kde to uznáte za vhodné. Searchtool.svg


Malá sociální skupina

  • osoby, které se navzájem znají, komunikují spolu, jsou formálně nebo neformálně integrovány nějakým společným cílem
  • příkladem: rodina, žáci školní třídy, pracovníci v kanceláři, nejmenší skupina dyáda

Znaky malých sociálních skupin

  • navzájem integrující se jedinci v rámci společně sdílených norem
  • vzájemně se znají a vstupují do interakcí v rámci propojených rolí
  • vyvíjejí společnou činnost v rámci společných cílů

Základní dimenze sociální skupiny

  1. skupinová dynamika
  • všechny procesy, které probíhají uvnitř skupiny a mezi skupinami
  • proces diferenciace: vzájemné poznávání jednotlivých členů skupiny a obsahování pozic (členové se dozvídají o charakteristikách jednotlivých členů skupiny a na základě těch charakteristik je obsazují do sociálních pozic)
  • hlavní procesy: konflikt a kooperace
  • konflikty jsou podmínkou k tomu, aby docházelo k vývoji skupiny
  1. skupinová struktura
  • systém pozic a rolí ve skupině a jejich obsazení konkrétními členy skupiny
  • sociometrická teorie – dnes dominuje

Struktura skupiny

Strukturou skupiny máme na mysli vnitřní složení skupiny. [1] Skupinová norma je další součást struktury skupiny, která se pojí, jak s cílem skupiny tak i s jednotlivými pozicemi ve skupině. V každé skupině vzniká statusový systém skupiny, který je definovaný mírou autority, prestiže, uznání, který má jedinec vůči ostatním členům skupiny. Jedná se o rozdělení moci mezi členy skupiny. (Výrost, Slaměník, 2008)[1] Dle Levina (in Výrost, Slaměník, 2008))[1] vzniká statusový systém během prvních interakcí, kdy členové skupiny odhadují, jak jedinec bude plnit jejich očekávání v dosahování společného cíle. Etologické hledisko přináší vysvětlení, kdy členové odahadují sílu jedince na základě vzhledu a chování. Na počátku formování skupiny, je připsán sociální status zejména výrazným jedincům a to buď silným nebo slabým. Levin usuzuje, že se počáteční sociální status příliš nemění. Na základě statusového systému vzniká ve skupině systém rolí a od něj se odvíjí skupinové normy, které určují žádoucí chování jedince ve skupině. Skupinová norma je v podstatě očekávané chování jedince ve skupině.

Sociální normy

Jednou z důležitých funkcí sociálních norem je, aby skupina dosáhla svého cíle. Tím, že na sociálních normách skupiny jsou závislé sociální hodnoty skupiny. Mezi základní řadíme kooperaci, kompetici, individualismus, altruismus a agresi. (Krejčová, 2011) [2] 2 významné procesy – podílí se na pocitu sounáležitosti a ochoty spolupracovat a dosahovat vytyčených cílů.

  • sociální identifikace –velmi podstatná součást skupinové identity, kdy se vytváří ve třídě společné „my“, někdy toto vymezení, kdo je členem a nečlenem skupiny může být i velmi prospěšné, může to skupinu jako celek spojovat. Je to naše základní potřeba odělovat „my a vy“. Konflikt nastává, když se začnou i jednotlivé podskupiny v rámci skupiny proti sobě vymezovat, dochází tak k narušení koheze skupiny, vzniká fúze a je potřeba znova nastavit skupinové normy, cíle a role, tak aby mohla být většina potřeb svých členů sycena a znovu se zvýšila soudržnost skupiny a společného „my“ .
  • Dalším mechanismem, který zasahuje do vývoje skupin je mechanismus sociální reprezentace, kdy členové skupiny mají tendenci vnímat své skupinové názory jako správnější, než názory nečlenů skupiny. Členové skupiny mohou mít odlišné názory a zájmy, ale postupem času se utvářejí sdílená přesvědčení, na kterých se členové shodují a jedinec si je zasadí do své představy reprezentace.

Sociální normy působí jako mantinely, co si jaký jedinec může dovolit, některé normy jsou platné pro všechny a jiné se vážou k roli jedince. Schein (in Hayes, 2005)[3] zpochybnil jednotnost skupinových norem, které musí být vždy a všemi dodržovány. Dělí sociální normy na klíčové a periferní. Schein vypozoroval, že členové skupiny ochotně tolerují porušení periferních norem než klíčových.


Obecné parametry struktury vztahů v malé skupině

  1. cíle skupiny – mohou být nadskupinové, společné skupinové cíle svých členů (cílem některých činností je i skupina sama – její rozvoj a udržení). Jednotlivci mohou sledovat individuální nebo separační cíle podskupin. Všechny cíle spolu vzájemně souvisí a pozitivně nebo negativně se ovlivňují
  2. skupinové hodnoty – zvnitřnělé cíle skupiny přijaté jejími členy  skupina si vytváří vlastní hierarchii hodnot a působí na členy ve směru přijetí a uskutečňování této hierarchie (zvláště normami)
  3. koordinace činnosti členů skupiny – účelem je dosažení cílů; je zajišťována normami, systémem rolí a systémem pozic
  4. skupinové normy – pravidla chování, která specifikují vhodnost určité činnosti členů. Obsah a závaznost norem pramení z cílů a hodnot skupiny. Proti překračování norem působí skupinový tlak. Jeho neviditelnou složkou je společné očekávání členů skupiny, že každý člen bude normy dodržovat. Normy mají funkci sjednocovací (platí pro všechny) i specializační (pro různé pozice a role platí různé normy)
  5. role – soubor specifického, skupinou očekávaného chování, určeného normami. Role je zároveň souborem věcně interpersonálních vztahů. V realizaci role se intenzivně projevují individuální osobnostní rozdíly jejího nositele.
  6. pozice – ve skupině jsou označením pro rozdíly mezi členy z hlediska jejich významu ve skupině, důležité jsou tří kategorie pozic: status podle kompetence, podle vlivu a podle obliby
  7. podskupiny – existují ve skupinách, které přesahují počtem hranici malých skupin, a u skupin s nízkou soudržností  nadměrná nezávislost podskupin může signalizovat vnitřní rozklad skupiny
  8. kohezivita – sjednocenost, soudržnost, stmelování skupiny  definice L. Festingera: „kohezivita je souhrn všech sil, které působí na členy, aby zůstali ve skupině.“ Míra kohezivity může být různá a je dávána do souvislosti s úrovní rozvoje skupiny  usuzuje se z ní nejen na úroveň rozvoje skupiny, ale také na její pevnost a stabilitu

Sociální status ("sociální prestiž jedince ve skupině")

Dle Fontany (2003)[4] vzniká téma sociálního statusu ve všech společenských institucích, kde vzniká hierarchie rolí.

Jaký jedinec bude mít ve skupině sociální status, a jaká bude jeho sociální role určují dva typy činitelů, které se dají rozdělit na vnější a vnitřní.

Mezi vnější patří, jak dlouho je jedinec součástí skupiny, jeho předchozí zkušenosti, jaké očekávání jsou na něj kladeny od ostatních, postoje významných členů k němu, absence, sociální zázemí a také jeho fyzický vzhled. Mezi vnitřní činitele se řadí emoční inteligence, kreativita, sebedůvěra, ambice, angažovanost pro skupinu, studijní úspěšnost, inteligence, adaptabilita nebo schopnost komunikace. (Braun, Marková, Nováčková, 2014)[5]

Mezi hlavní diferenciační kritéria patří dle Brauna, Markové a Nováčkové (2014)[5] sociální přitažlivost (obliba) a míra osobní moci resp. prestiže ve třídě. Tyto kritéria by se dali zredukovat do dvou rovin, které sytí sociální status.

  1. rovina by byla potřeba sebeprosazení, regulace druhých – zarhnuje kategorii vlivu i kompetenci, obě značí sílu.
  2. rovina by vycházela z potřeby citových vztahů – zahrnuje kategorii obliby, potřeba vytvářet přátelství, ale také by zahrnovala kompetenci morálního usuzování, soucitu. Odráží spíše vnitřní charakteristiky jedince.

Obvyklé sociální pozice ve skupině

Pozice znamená: místo, které jedinec ve skupině zaujímá, určuje jeho postavení ve vztahu k ostatním členům skupiny v dimenzi: přiřazenou, nadřazenost, podřazenost, neboli status = postavení osoby ve skupině, prestiž, význam, vážnost ve skupině Pozice souvisí se sociální rolí, podle toho, jak jedinec naplňuje svoji roli, získává své místo v hierarchii pozic (role = chování očekávání od člena skupiny v určité pozici) Pozice jedince je určována:

  1. mírou sociální přitažlivosti (faktory: tělesná přitažlivost, blízkost, obeznámení a podobnost)
  2. mírou prestiže (přip. osobní mocí)
  3. způsobem sebeprosazování při začleňování se do skupiny
  4. podílem na dosahování skupinových cílů

obvyklé pozice ve skupině:

  • vedoucí/leader/hvězda – sytí zejména dimenze vlivu, tato osoba nemusí být nejoblíbenější
  • outsider – tento člověk nemusí být neoblíbený, ale může se v oblibě pohybovat ve středu, ale je totálně nevlivný, jeho názory jsou pro život ve skupině nepodstatné
  • mimostojící – člověk, který stojí na okraji skupiny, ale rozdíl od outsidera je v tom, že tento člověk o účast ve skupině neusiluje; pro outsidera je ta skupina referenční, u mimo stojícího člověka ta skupina není referenční a tím pádem ani nevyvíjí snahy se ostatním přiblížit: utlumené psychické potřeby a nebo jiné referenční skupiny
  • ambivalentní – nemusí existovat ve všech skupinách – člověk, na němž se pocity té skupiny štěpí: část skupiny ho považuje za vlivného a oblíbeného a část naopak, ten člověk o to ani nemusí usilovat – riziko, že se přes něj budou řešit nějaké závažnější věci
  • šedá eminence – vůdce je člověk nejistý v určité oblasti a hledá oporu pro své názory u jiného člena skupiny; čím více cílů skupina má, tím spíše se vytváří situace pluralitního vůdcovství; často u skupiny pubertálních a prepubertálních


Třídění malé skupiny

  • neformální / primární = příslušníci jsou integrováni neformálně, tedy psychologicky (vzájemnými emocionálními vazbami) - rodina
  • formální / sekundární = integrováni formálně stanovenými úkoly nebo seskupeni na základě určitých formálních znaků - žáci školní třídy, pracovní týmy,...
  • členská = skupina, kam jedinec fakticky přísluší
  • referenční
    • pozitivní = rád tam přísluší nebo by k ní příslušet chtěl
    • negativní - nerad tam přísluší a nebo k ní příslušet nechce

Funkce malých skupin

  • umožňuje uspokojování jeho sociálních potřeb
  • poskytuje srovnávací rámec pro jeho postoje a jednání
  • utváří jeho pojetí "sociální reality"
  • poskytuje referenční rámec - umožňuje internalizaci určitých norem, standardů
  • pokud uspokojuje potřeby, pak je zdrojem odměn

DIMENZE / CHARAKTERISTIKA SKUPIN

  • autonomie – skupina funguje nezávisle na jiných skupinách
  • kontrola – skupina řídí chování individuí
  • flexibilita – aktivity skupiny spíše neformální
  • hédonický tón – skupinová příslušnost spíše příjemným pocitem
  • homogenita – členové skupiny jsou si podobní z hlediska sociální relevantních znaků
  • intimita – úzká osobní známost mezi členy skupiny
  • závislost – členů skupiny na jejich skupině
  • participace – členové investují čas a úsilí do skupinových aktivit
  • permeabilita – prostupnost – otevřenost pro nové členy
  • polarizace – orientace na jediný skupinový cíl
  • potence – význam skupiny pro její členy
  • stabilita
  • stratifikace – pozice členů v hierarchii statusů
  • viscidita – přilnavost – členové fungují jednotně
  • velikost – značné rozpory, někdo tvrdí, že už dyády jsou skupiny, jiní zase, že musí být minimálně tři; při zase velkém počtu pak mohou vznikat podskupiny

Vývojové modely utváření sociální skupiny

Pro vývoj skupiny je nejdůležitější částí formování norem a jak se jedinci s nimi ztotožňují, neboli, jak se identifikují s hodnotami skupiny.

Tuckmanův model.

Který předpokládá několik fází skupiny. Tuckman vychází z předpokladu, že skupinový život se skládá ze dvou sfér činností členů. První je sociálně emoční sféra, která se utváří dle chování a vzájemných vazeb mezi členy. A ta se dělí na tří podstádia:

  • testování a závislost – děje se při seznamování mezi členy, jedinec například svými narážkami testuje psychickou odolnost a přátelskost ostatních, poté přichází pocit závislosti a náležitost ke skupině
  • Dalším podstádiem je vnitroskupinový konflikt – který odhalí, jak pevné vztahy ve skupině jsou, difrencují se role.
  • Poté skupina může přejít do vývoje skupinové soudržnosti a utváření funkčních rolí vztahů.

Druhou hlavní rovinou je na úkol orientovaná činnost, kde probíhá výměna interakcí k dosažení společného cíle resp. splnění úkolu. Dělí se na podstádia orientace a testování, emocionální rekace na úkol, otevřená diskuze a nová řešení. Tyto dvě roviny probíhají souběžně a vzájemně se ovlivňují a vytvářejí pět vývojových stupňů, které Tuckman (1965)[6] popsal takto:

  1. Formování – jedinci se seznamují, nejsou stanovené pozice a role, převládá nejistota ohledně spolužití a fungování ve skupině
  2. Bouření – jedinci chtějí, aby také skupina uspokojovala jejich osobní potřeby, snaží se sebeprosadit, dochází ke konfliktu mezi jedinci, kteří mají odlišné potřeby, patrný boj o pozice
  3. Normování – práce jedinců na spolužití, definují se normy chování, hodnoty, rozdělují se role, sdílí společné cíle hodnoty a podobné očekávání
  4. Optimální výkon – vztahy jsou stabilizované, shoda na cíly, společně kooperují, každý zastává svou roli
  5. Ukončení – skupina dospěla do svého konce, buď formální ukončení nebo dobrovolné rozpuštění skupiny, která dosáhla svého cíle, nebo již přestala plnit svou funkci a sytit potřeby členů supiny. Tato fáze byla přidána (Tuckman, Jensen, 1977)[7]

Tuckmanův model vývoje skupiny byl kritizován pro svojí statičnost. Dnes se k tomuto modelu přistupuje tak, že skupina může procházet jednotlivými stádii, které jsou různě dlouhé, mohou se opakovat a některé skupiny si nemusí projít všemi stádii. Jiný pohled nabízí etnografický model vývoje skupiny, který vnímá vývoj skupiny jako nestatický a dynamický, jde jim o opravdové poznání, porozumění a zachycení života skupiny v danou chvíli.


STRUKTURA SKUPINY

  • vnitřní uspořádání skupiny – vytváří se velmi rychle hned ve stadiu vzniku dané skupiny
  • skupinová struktura se dá charakterizovat jako organizace statusů a rolí uvnitř skupiny
  • lze měřit sociometrií
  • vliv kompozice skupiny - počet jedinců, jejich individuální vlastnosti a charakteristiky, věk, pohlaví, úroveň mentálních/rozumových schopností,…
    • dva způsoby vlivu:
      • počet a charakteristiky členů skupiny určují, jaké bude jejich chování ve skupině a jak se vůči nim budou chovat ostatní členové skupiny
      • individuální charakteristiky mohou vytvářet jisté kombinace s typickým skupinovým chováním
    • př.: velikost skupiny – sice „víc hlav víc ví“, ale obecně čím větší skupiny, tím častěji organizační problémy (koordinace většího počtu lidí), snižuje se podíl účasti jedince na společných aktivitách (sociální zahálka), členové mezi sebou méně kooperují, častější vznik konfliktů, častější výskyt nevhodného chování (souvisí s větší anonymitou)

STATUS

  • míra autority, prestiže, uznání, které má jedinec vůči ostatním členům
  • status jedince daný jeho vztahy k ostatním členům
  • statusový systém se vyvíjí hned od prvních interakcí
  • určitý soubor práv a povinností, který určí skupina, závisí na tom, jak jedinec dokáže prospívat skupině
  • nelze ji bez rozmyslu přijmout či odvrhnout, je nutné ji postupně ovlivňovat
  • pozice vyjádřená mocí, prestiží a hodnotou člena se nazývá sociální status
  • čím přesněji je status určen, tím konkrétnější požadavky na člena skupina má

Druhy

  • podle očekávání
    • očekávaná - jedinec si myslí, že má určitou pozici
    • reálná - ta, jíž jedinec skutečně má (většinou jiná než očekávaná)
  • pozice dle obliby - kontakt s ostatními členy, schopnost uspokojovat jejich potřeby
    • jedinec populární
    • oblíbený
    • akceptovaný
    • trpěný
    • mimostojící
  • pozice dle vlivu (moci, prestiže) - dle schopností a zdatnosti
    • vůdce
    • pomocníci (aktivní)
    • souputníci (pasivní)
    • outsideři

ROLE

  • sdílená očekávání, která se týkají toho, jak se má určitá osoba ve skupině chovat
  • jak se jednotlivý člen má chovat vůči ostatním, jaké má úkoly
  • více na sociální role
  • někdy striktně dán normami (voják), jindy ne (rodič)
  • důležitá je role v dětství, vytváří základní dispozice pro jednání s lidmi
  • ve vztahu k roli je velmi významný mladší školní věk - formování osobnosti pomocí hry, ztotožnění se se svou sexuální rolí výkon role
  • několik jedinců o stejné roli ji nikdy nebude vykonávat shodně, vliv:
    • vlastností
    • dispozic
    • motivů pro výkon role
    • postoje k roli
    • zkušeností
    • situace
  • vykonáváme několik rolí, ne všechny jsou v souladu (dcera x vedoucí v práci)
  • role od sebe nelze ostře oddělit (profesionální deformace)
  • roli lze odmítnout (matka odvrhne své dítě)
  • některé si lze zvolit (podle vloh, schopností, temperamentu, charakteru, fyzických dispozic), některé nemůžeme podle své volby přijmout či odmítnout

NORMY

  • požadavek na chování/vlastnosti věci, člověka, situace, který se předepisuje/vyžaduje, nebo popisuje, co normální
  • psané i nepsané a liší se různou mírou závaznosti a různým rozsahem platnosti
  • druhy norem
    • subjektivní norma – vlastní odhad jedince, co sám vnímá jako normální
    • sociální norma – názor společnosti, co je společností vnímáno jako normální
    • statistická norma – kvantitativní odchylka od statistické normy, Gaussovou křivkou, normální co průměrné
    • funkční norma – dle projevů, jednání člověka v dané situaci, lékař ví, jak má fungovat určitý orgán, pokud tak nefunguje, činnost patologická – nefunguje normálně, jak by měl
    • klinická norma - z hlediska psychiatrické diagnózy – souvisí s přítomností / nepřítomností patolog.symptomů
    • ideálová norma – jak by to mělo vypadat, toho málo kdo dosahuje
  • ve formálních skupinách dány (jsou to úkoly), v neformálních se vytvářejí v průběhu společných činností jako nepsané požadavky na postoje a chování členů
  • skupinové normy = očekávání týkající se toho, jak se mají chovat členové skupiny = kontrolují chování členů skupiny, aby bylo v souladu se skupinovými cíli, za jejich dodržování = sankce
    • pozitivní sankce = odměny, souhlas, uznání
    • negativní sankce = tresty, posměšky, fyzické napadání
  • konformita = vyjadřuje fungování norem a jejich obecnou a závaznou platnost – chování shodné s normami, přizpůsobení se jim
    • pokud si jedinec normy internalizuje, pak je konformita přirozená a nepociťuje ji jako tlak
    • experiment Ashe
  • normy orientované dovnitř = chování členů vůči sobě – projevování typického skupinového chování, respektování skupinových hodnot a rituálů, respektování hierarchie ve skupiny
  • normy orientované navenek = prezentování členstva skupiny navenek – chování na veřejnosti

Zdroje

  1. 1,0 1,1 1,2 VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.
  2. KREJČOVÁ, Lenka. Psychologické aspekty vzdělávání dospívajících. Praha: Grada, 2011.
  3. HAYES, Nicky. Psychologie týmové práce: strategie efektivního vedení týmů. Praha: Portál, 2005.
  4. FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi: příručka pro učitele. Vyd. 2. Praha: Portál, 2003.
  5. 5,0 5,1 BRAUN, Richard, Dana MARKOVÁ a Jana NOVÁČKOVÁ. Praktikum školní psychologie. Praha: Portál, 2014.
  6. TUCKMAN, Bruce W. Developmental sequence in small groups. Psychological Bulletin [online]. 63(6), undefined [cit. 2017-10-17]. DOI: 10.1037/h0022100. Dostupné z: http://content.apa.org/journals/bul/63/6/384
  7. TUCKMAN, Bruce W. a Mary Ann C. JENSEN. Stages of Small-Group Development Revisited. Group [online]. 2(4), undefined [cit. 2017-10-17]. DOI: 10.1177/105960117700200404. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/105960117700200404

Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (Vydání druhé, rozšířené a přepracované). Praha: Academia.

Höschlová, E. (2014). Reliabilita a validita sociomapování komunikace: se zaměřením na vzájemné hodnocení uvnitř malých skupin [Online].