Struktura malé skupiny - vztahy, role, statusy, normy

Searchtool.svg Tento článek (nebo jeho část) není dostatečně ozdrojován. Prosím doplňte relevantní odbornou literaturu do příslušné sekce na konci článku či do poznámek pod čarou tam, kde to uznáte za vhodné. Searchtool.svg


Malá sociální skupina

  • osoby, které se navzájem znají, komunikují spolu, jsou formálně nebo neformálně integrovány nějakým společným cílem
  • příkladem: rodina, žáci školní třídy, pracovníci v kanceláři, nejmenší skupina dyáda

Znaky malých sociálních skupin

  • navzájem integrující se jedinci v rámci společně sdílených norem
  • vzájemně se znají a vstupují do interakcí v rámci propojených rolí
  • vyvíjejí společnou činnost v rámci společných cílů

Základní dimenze sociální skupiny

  1. skupinová dynamika
  • všechny procesy, které probíhají uvnitř skupiny a mezi skupinami
  • proces diferenciace: vzájemné poznávání jednotlivých členů skupiny a obsahování pozic (členové se dozvídají o charakteristikách jednotlivých členů skupiny a na základě těch charakteristik je obsazují do sociálních pozic)
  • hlavní procesy: konflikt a kooperace
  • konflikty jsou podmínkou k tomu, aby docházelo k vývoji skupiny
  1. skupinová struktura
  • systém pozic a rolí ve skupině a jejich obsazení konkrétními členy skupiny
  • sociometrická teorie – dnes dominuje

Obecné parametry struktury vztahů v malé skupině

  1. cíle skupiny – mohou být nadskupinové, společné skupinové cíle svých členů (cílem některých činností je i skupina sama – její rozvoj a udržení). Jednotlivci mohou sledovat individuální nebo separační cíle podskupin. Všechny cíle spolu vzájemně souvisí a pozitivně nebo negativně se ovlivňují
  2. skupinové hodnoty – zvnitřnělé cíle skupiny přijaté jejími členy  skupina si vytváří vlastní hierarchii hodnot a působí na členy ve směru přijetí a uskutečňování této hierarchie (zvláště normami)
  3. koordinace činnosti členů skupiny – účelem je dosažení cílů; je zajišťována normami, systémem rolí a systémem pozic
  4. skupinové normy – pravidla chování, která specifikují vhodnost určité činnosti členů. Obsah a závaznost norem pramení z cílů a hodnot skupiny. Proti překračování norem působí skupinový tlak. Jeho neviditelnou složkou je společné očekávání členů skupiny, že každý člen bude normy dodržovat. Normy mají funkci sjednocovací (platí pro všechny) i specializační (pro různé pozice a role platí různé normy)
  5. role – soubor specifického, skupinou očekávaného chování, určeného normami. Role je zároveň souborem věcně interpersonálních vztahů. V realizaci role se intenzivně projevují individuální osobnostní rozdíly jejího nositele.
  6. pozice – ve skupině jsou označením pro rozdíly mezi členy z hlediska jejich významu ve skupině, důležité jsou tří kategorie pozic: status podle kompetence, podle vlivu a podle obliby
  7. podskupiny – existují ve skupinách, které přesahují počtem hranici malých skupin, a u skupin s nízkou soudržností  nadměrná nezávislost podskupin může signalizovat vnitřní rozklad skupiny
  8. kohezivita – sjednocenost, soudržnost, stmelování skupiny  definice L. Festingera: „kohezivita je souhrn všech sil, které působí na členy, aby zůstali ve skupině.“ Míra kohezivity může být různá a je dávána do souvislosti s úrovní rozvoje skupiny  usuzuje se z ní nejen na úroveň rozvoje skupiny, ale také na její pevnost a stabilitu

Obvyklé sociální pozice ve skupině

Pozice znamená: místo, které jedinec ve skupině zaujímá, určuje jeho postavení ve vztahu k ostatním členům skupiny v dimenzi: přiřazenou, nadřazenost, podřazenost, neboli status = postavení osoby ve skupině, prestiž, význam, vážnost ve skupině Pozice souvisí se sociální rolí, podle toho, jak jedinec naplňuje svoji roli, získává své místo v hierarchii pozic (role = chování očekávání od člena skupiny v určité pozici) Pozice jedince je určována:

  1. mírou sociální přitažlivosti (faktory: tělesná přitažlivost, blízkost, obeznámení a podobnost)
  2. mírou prestiže (přip. osobní mocí)
  3. způsobem sebeprosazování při začleňování se do skupiny
  4. podílem na dosahování skupinových cílů

obvyklé pozice ve skupině:

  • vedoucí/leader/hvězda – sytí zejména dimenze vlivu, tato osoba nemusí být nejoblíbenější
  • outsider – tento člověk nemusí být neoblíbený, ale může se v oblibě pohybovat ve středu, ale je totálně nevlivný, jeho názory jsou pro život ve skupině nepodstatné
  • mimostojící – člověk, který stojí na okraji skupiny, ale rozdíl od outsidera je v tom, že tento člověk o účast ve skupině neusiluje; pro outsidera je ta skupina referenční, u mimo stojícího člověka ta skupina není referenční a tím pádem ani nevyvíjí snahy se ostatním přiblížit: utlumené psychické potřeby a nebo jiné referenční skupiny
  • ambivalentní – nemusí existovat ve všech skupinách – člověk, na němž se pocity té skupiny štěpí: část skupiny ho považuje za vlivného a oblíbeného a část naopak, ten člověk o to ani nemusí usilovat – riziko, že se přes něj budou řešit nějaké závažnější věci

o šedá eminence – vůdce je člověk nejistý v určité oblasti a hledá oporu pro své názory u jiného člena skupiny; čím více cílů skupina má, tím spíše se vytváří situace pluralitního vůdcovství; často u skupiny pubertálních a prepubertálních


Třídění malé skupiny

  • neformální / primární = příslušníci jsou integrováni neformálně, tedy psychologicky (vzájemnými emocionálními vazbami) - rodina
  • formální / sekundární = integrováni formálně stanovenými úkoly nebo seskupeni na základě určitých formálních znaků - žáci školní třídy, pracovní týmy,...
  • členská = skupina, kam jedinec fakticky přísluší
  • referenční
    • pozitivní = rád tam přísluší nebo by k ní příslušet chtěl
    • negativní - nerad tam přísluší a nebo k ní příslušet nechce

Funkce malých skupin

  • umožňuje uspokojování jeho sociálních potřeb
  • poskytuje srovnávací rámec pro jeho postoje a jednání
  • utváří jeho pojetí "sociální reality"
  • poskytuje referenční rámec - umožňuje internalizaci určitých norem, standardů
  • pokud uspokojuje potřeby, pak je zdrojem odměn

DIMENZE / CHARAKTERISTIKA SKUPIN

  • autonomie – skupina funguje nezávisle na jiných skupinách
  • kontrola – skupina řídí chování individuí
  • flexibilita – aktivity skupiny spíše neformální
  • hédonický tón – skupinová příslušnost spíše příjemným pocitem
  • homogenita – členové skupiny jsou si podobní z hlediska sociální relevantních znaků
  • intimita – úzká osobní známost mezi členy skupiny
  • závislost – členů skupiny na jejich skupině
  • participace – členové investují čas a úsilí do skupinových aktivit
  • permeabilita – prostupnost – otevřenost pro nové členy
  • polarizace – orientace na jediný skupinový cíl
  • potence – význam skupiny pro její členy
  • stabilita
  • stratifikace – pozice členů v hierarchii statusů
  • viscidita – přilnavost – členové fungují jednotně
  • velikost – značné rozpory, někdo tvrdí, že už dyády jsou skupiny, jiní zase, že musí být minimálně tři; při zase velkém počtu pak mohou vznikat podskupiny

VÝVOJ SKUPINY

  • formování – seznamování, převládá úzkost členů, nejistota z hlediska spolupatřičnosti ke skupině
  • bouření – konfliktnost a emocionalita, členové se snaží prosadit a docílit, aby skupina uspokojovala jejich potřeby
  • normování = soudržnost a výměna, překonání konfliktů dohodnutím jasnějších pravidel skupinového chování, vytvářejí se společné cíle, postoje, hodnoty, rolová očekávání,…
  • optimální výkon = rolové chování členů a produktivní řešení problémů a vykonávání skupinových úloh
  • ukončení = rozchod

STRUKTURA SKUPINY

  • vnitřní uspořádání skupiny – vytváří se velmi rychle hned ve stadiu vzniku dané skupiny
  • skupinová struktura se dá charakterizovat jako organizace statusů a rolí uvnitř skupiny
  • lze měřit sociometrií
  • vliv kompozice skupiny - počet jedinců, jejich individuální vlastnosti a charakteristiky, věk, pohlaví, úroveň mentálních/rozumových schopností,…
    • dva způsoby vlivu:
      • počet a charakteristiky členů skupiny určují, jaké bude jejich chování ve skupině a jak se vůči nim budou chovat ostatní členové skupiny
      • individuální charakteristiky mohou vytvářet jisté kombinace s typickým skupinovým chováním
    • př.: velikost skupiny – sice „víc hlav víc ví“, ale obecně čím větší skupiny, tím častěji organizační problémy (koordinace většího počtu lidí), snižuje se podíl účasti jedince na společných aktivitách (sociální zahálka), členové mezi sebou méně kooperují, častější vznik konfliktů, častější výskyt nevhodného chování (souvisí s větší anonymitou)

STATUS

  • míra autority, prestiže, uznání, které má jedinec vůči ostatním členům
  • status jedince daný jeho vztahy k ostatním členům
  • statusový systém se vyvíjí hned od prvních interakcí
  • určitý soubor práv a povinností, který určí skupina, závisí na tom, jak jedinec dokáže prospívat skupině
  • nelze ji bez rozmyslu přijmout či odvrhnout, je nutné ji postupně ovlivňovat
  • pozice vyjádřená mocí, prestiží a hodnotou člena se nazývá sociální status
  • čím přesněji je status určen, tím konkrétnější požadavky na člena skupina má

Druhy

  • podle očekávání
    • očekávaná - jedinec si myslí, že má určitou pozici
    • reálná - ta, jíž jedinec skutečně má (většinou jiná než očekávaná)
  • pozice dle obliby - kontakt s ostatními členy, schopnost uspokojovat jejich potřeby
    • jedinec populární
    • oblíbený
    • akceptovaný
    • trpěný
    • mimostojící
  • pozice dle vlivu (moci, prestiže) - dle schopností a zdatnosti
    • vůdce
    • pomocníci (aktivní)
    • souputníci (pasivní)
    • outsideři

ROLE

  • sdílená očekávání, která se týkají toho, jak se má určitá osoba ve skupině chovat
  • jak se jednotlivý člen má chovat vůči ostatním, jaké má úkoly
  • více na sociální role
  • někdy striktně dán normami (voják), jindy ne (rodič)
  • důležitá je role v dětství, vytváří základní dispozice pro jednání s lidmi
  • ve vztahu k roli je velmi významný mladší školní věk - formování osobnosti pomocí hry, ztotožnění se se svou sexuální rolí výkon role
  • několik jedinců o stejné roli ji nikdy nebude vykonávat shodně, vliv:
    • vlastností
    • dispozic
    • motivů pro výkon role
    • postoje k roli
    • zkušeností
    • situace
  • vykonáváme několik rolí, ne všechny jsou v souladu (dcera x vedoucí v práci)
  • role od sebe nelze ostře oddělit (profesionální deformace)
  • roli lze odmítnout (matka odvrhne své dítě)
  • některé si lze zvolit (podle vloh, schopností, temperamentu, charakteru, fyzických dispozic), některé nemůžeme podle své volby přijmout či odmítnout

NORMY

  • požadavek na chování/vlastnosti věci, člověka, situace, který se předepisuje/vyžaduje, nebo popisuje, co normální
  • psané i nepsané a liší se různou mírou závaznosti a různým rozsahem platnosti
  • druhy norem
    • subjektivní norma – vlastní odhad jedince, co sám vnímá jako normální
    • sociální norma – názor společnosti, co je společností vnímáno jako normální
    • statistická norma – kvantitativní odchylka od statistické normy, Gaussovou křivkou, normální co průměrné
    • funkční norma – dle projevů, jednání člověka v dané situaci, lékař ví, jak má fungovat určitý orgán, pokud tak nefunguje, činnost patologická – nefunguje normálně, jak by měl
    • klinická norma - z hlediska psychiatrické diagnózy – souvisí s přítomností / nepřítomností patolog.symptomů
    • ideálová norma – jak by to mělo vypadat, toho málo kdo dosahuje
  • ve formálních skupinách dány (jsou to úkoly), v neformálních se vytvářejí v průběhu společných činností jako nepsané požadavky na postoje a chování členů
  • skupinové normy = očekávání týkající se toho, jak se mají chovat členové skupiny = kontrolují chování členů skupiny, aby bylo v souladu se skupinovými cíli, za jejich dodržování = sankce
    • pozitivní sankce = odměny, souhlas, uznání
    • negativní sankce = tresty, posměšky, fyzické napadání
  • konformita = vyjadřuje fungování norem a jejich obecnou a závaznou platnost – chování shodné s normami, přizpůsobení se jim
    • pokud si jedinec normy internalizuje, pak je konformita přirozená a nepociťuje ji jako tlak
    • experiment Ashe
  • normy orientované dovnitř = chování členů vůči sobě – projevování typického skupinového chování, respektování skupinových hodnot a rituálů, respektování hierarchie ve skupiny
  • normy orientované navenek = prezentování členstva skupiny navenek – chování na veřejnosti

Zdroje

Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie (Vydání druhé, rozšířené a přepracované). Praha: Academia.

Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie (2. přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada.

Höschlová, E. (2014). Reliabilita a validita sociomapování komunikace: se zaměřením na vzájemné hodnocení uvnitř malých skupin [Online].