Anamnéza

Anamnézou (z řec. anamnésis = rozpomínání) nazýváme zjišťování údajů z minulosti jedince, které mají významný vztah k poznání jeho osobnosti. Cílem anamnézy je získání a kategorizace relevantních údajů, které nám umožní poznat a vysvětlit jeho současný stav. Patří mezi základní metody vyšetření a dokumentace stavu jedince. Anamnézu činíme metodou řízeného rozhovoru, podrobný zápis zaznamenáváme ihned. Někdy se pro záznam údajů používá předtištěných schémat.

Anamnézu můžeme dělit podle obsahu na rodinnou, osobní, medicínskou a psychologickou.

Rodinná anamnéza

Rodinná anamnéza je zaměřena na údaje o předcích a rodinných příslušnících zkoumané osoby. Cílem je zachytit případné hereditární faktory.

Osobní anamnéza

Osobní anamnéza se vztahuje bezprostředně k vyšetřované osobě. Rozlišujeme autoanamnézu a heteroanamnézu podle zdroje informací. U autoanamnézy (subjektivní anamnézy) je zdrojem informací samotný vyšetřovaný jedinec, u heteroanamnézy (objektivní anamnézy) jsou zdrojem informací dokumenty či jiní lidé, většinou příbuzní, spolupracovníci, známí, přátelé. Ideální je oba zdroje anamnéz kombinovat.

Pří snímání anamnézy patří mezi nejdůležitější faktory důvěra klienta, zaručení diskrétnosti, adekvátní interpersonální kontakt, nepřítomnost dalších osob a projevení porozumění pro problémy vyšetřovaného jedince. Je vhodné všímat si při rozhovoru i neverbálního chování.

Medicínská anamnéza

Medicínská anamnéza (a také psychiatrická anamnéza) je zaměřena na patologické jevy a jejich vývoj v čase.

Psychologická anamnéza

Psychologická anamnéza zkoumá vývoj osobnosti jako celku. Zaměřuje se na okolnosti, které vývoj osobnosti mohly ovlivňovat. Nejvíce se řeší následující okruhy témat:

• Nukleární rodina (úplnost či neúplnost rodiny, sourozenci a jejich pořadí, vztah rodičů k dítěti, ekonomické poměry v rodině, atd.)
• Emocionální a intelektuální vývoj (míra citových vztahů v dětství, citové odpoutávání od nukleární rodiny, od kdy jedinec chodil, mluvil, školní prospěch, oblíbené a neoblíbené předměty, další studium, volba povolání, atd.)
• Vývoj sociálních vztahů (souřadné vztahy, vztahy nadřízenosti a podřízenosti, vztahy k příslušníkům vlastní rodiny, atd.)
• Eroticko-sexuální vývoj (první zkušenosti, vývoj, neúspěchy a vyrovnávání se s nimi, výběr partnera, požadavky na partnera, atd.)
• Pracovní vývoj (volba povolání, spokojenost s povoláním, změny v zaměstnání a jejich příčiny, konflikty na pracovišti, atd.)
• Vývoj postojů k hodnotám (hierarchie hodnot a její formování, záliby, koníčky, postoje k politice, kultuře, atd.)
• Vývoj abnormních, hraničních a patických jevů (vývoj abúzu, počátky a průběh abnormních jevů, atd.)

V psychoterapeutických zařízeních se často využívá autoanamnéza pomocí autobiografie, zvláště její volná forma se zřetelem na výběr témat.

Odkazy

Použitá literatura

• Svoboda, M. (Ed.), Humpolíček, P., Šnorek, V. (2013). Psychodiagnostika dospělých. Praha: Portál.