Audit a certifikace digitálních repozitářů

Digitální repozitáře hrají důležitou roli v dlouhodobém uchování digitálních dokumentů. Jsou to organizace, které jsou určeny k digitální archivaci, které by měly zaručovat uložení, ochranu, integritu, autenticitu a další zpřístupnění digitálních dokumentů, a to po co nejdelší dobu.[1][2]

Každý digitální repozitář by měl být veden podle modelu OAIS, který určuje jeho základní sestavení a funkce, které má archiv splňovat pro veškerou manipulaci s digitálními daty. Pro to, aby byly repozitáře schopné u uložených dat zachovat autenticitu a také použitelnost digitálních dat, musí být označeny za důvěryhodný repozitář. „Důvěryhodnost je tedy klíčovou vlastností, kterou musí certifikovaný depozitář demonstrovat a doložit."[3] To také zajišťuje, aby repozitář uložená data dokázal zpřístupnit svým uživatelům, a to spolehlivě a dlouhodobě.

Tato důvěryhodnost musí být prokázána certifikací, repozitář musí projít auditem (vnitřním, tzv. selfauditem, či vnějším, externím).[4]K dosažení důvěryhodnosti repozitáře lze využít různé nástroje.

Hodnocení důvěryhodnosti

U každého digitálního repozitáře se hodnotí důvěryhodnost podle jistých kritérií. Jsou definovány vlastnosti, které repozitář musí splňovat. Nejedná se ale jen o „vlastnost“ repozitáře, ale o úkon, který je součástí vztahu mezi repozitářem a institucí, který ho provozuje či uživateli, kteří ho využívají. Je to výsledek správného fungování repozitáře.[5] Jan Hutař (který čerpá z materiálu OCLC z r. 2002 „Trusted Digital Repositories: Attributes and Responsibilities), uvádí, že „důvěryhodný repozitář musí:

  • Přijmout odpovědnost za dlouhodobou péči o svěřené digitální dokumenty a za jejich zpřístupnění současným i budoucím uživatelům.
  • Organizačně zajistit dlouhodobou životnost nejen pro vlastní repozitář, ale i pro svěřené digitální informace.
  • Prokázat finanční zajištění v současnosti i trvale udržitelný rozvoj.
  • Navrhnout systém pro správu digitálního repozitáře v souladu s obecně platnými konvencemi a standardy v zájmu zaručení trvalé správy, zpřístupnění a zabezpečení uložených digitálních dokumentů.
  • Stanovit metodiku hodnocení důvěryhodnosti systému.
  • Jasně a srozumitelně prezentovat svoji odpovědnost za dlouhodobou ochranu a zpřístupnění dokumentů uživatelům i subjektům, které své dokumenty v repozitáři ukládají.“[3]

Jedná se tedy o základní úkony, které musí digitální repozitář splnit.

Plánování důvěryhodného repozitáře

Rámcem všech projektů při tvorbě digitálního repozitáře je model OAIS (Open Archival Information System), podle kterého se digitální repozitář sestavuje. Tento rámec však postačuje pouze pro základní koncepce archivu pro uložení dokumentů.

Důvěryhodnost repozitáře je pak vlastností, kterou musí splňovat repozitář pro správné fungování. Pro budování důvěryhodného digitálního repozitáře je vhodné využít příručky, která pracovníkům zodpovědným za digitální data a správcům digitálních repozitářů pomůže se základní problematikou a následně s tvorbou repozitáře.

Touto příručkou je například PLATTER – Průvodce plánováním důvěryhodného digitálního repozitáře.

PLATTER

Průvodce plánováním důvěryhodného digitálního repozitáře PLATTER (Planning Tool for Trusted Electronic Repositories) vznikl v rámci projektu DPE (Digital Preservation Europe). Ta se zabývá podporou spolupráce mezi národními a mezinárodními evropskými institucemi, které se angažují v oblasti dlouhodobé ochrany digitálních dat.

PLATTER je průvodce plánováním repozitáře, který poskytuje základní informace a metodiku pro plánování cílů a úkolů repozitáře. Tomu, zda byly tyto cíle realizovány, se už nevěnuje. Je doplňkem pro nástroje na audit a certifikace, sám však certifikací není. Dopomáhá digitálnímu repozitáři dosáhnout fáze, kdy funguje na takové úrovni, aby byl schopný podstoupit audit. Určen je především provozovatelům digitálních repozitářů, a to zejména těm, kteří vytváří repozitář nový a mohou se orientovat podle tohoto nástroje.

Jedná se o prakticky orientovaný dokument/nástroj pro plánování, který se snaží definovat klíčové principy, platné pro všechny typy repozitářů, je tedy poměrně obecný. Vychází z deseti klíčových principů důvěrného repozitáře.

Desatero důvěryhodného digitálního repozitáře

  1. Repozitář se zavazuje k trvalé správě/ochraně digitálních objektů pro definovanou komunitu.
  2. Repozitář musí prokázat organizační způsobilost pro tento úkol (tj. vhodné financování, personální zajištění, vhodné procesy).
  3. Repozitář dostojí smluvním a právním požadavkům a splňuje své povinnosti v této oblasti.
  4. Repozitář má vypracován účelný a účinný strategický rámec.
  5. Repozitář získává a zpracovává digitální objekty podle stanovených kritérií, která odpovídají jeho cílům a schopnostem.
  6. Repozitář udržuje a zajišťuje dlouhodobou integritu, autenticitu a využitelnost spravovaných digitálních objektů.
  7. Repozitář archivuje potřebná metadata o všech akcích, které byly s digitálními objekty v průběhu skladování provedeny.
  8. Repozitář naplňuje potřebná kritéria pro zpřístupňování.
  9. Repozitář má strategický program pro plánování ochrany.
  10. Repozitář má odpovídající technickou infrastrukturu, potřebnou k trvalému udržování a zabezpečení spravovaných digitálních objektů.[6]

Obsah PLATTERu

Průvodce definuje typy repozitářů z funkčního hlediska. Na začátku plánování je nutné, aby pracovník určil typ repozitáře a byl tak pak schopný srovnat plány a praxi s dalšími repozitáři. PLATTER tak nabízí klasifikace, která porovnání umožňuje.

Hlavní část dokumentu zahrnuje plánovací cyklus, který se skládá ze souboru formalizovaných kroků, které usnadňují definici cílů organizace. Jednotlivé fáze cyklu jsou:

  • strategické plánování,
  • definice cílů,
  • plánování činností,
  • realizace plánů,
  • hodnocení,
  • reformulace.

V další části jsou definovány plány strategických cílů, které PLATTER spojuje s Deseti základními principy důvěryhodného repozitáře (viz výše). Celkem deset plánů zahrnuje:

  • Finanční plán,
  • Plán řízení lidských zdrojů,
  • Datový plán,
  • Akviziční plán,
  • Plán zpřístupňování,
  • Plán ochrany,
  • Technický plán,
  • Plán zajištění kontinuity,
  • Krizový plán.

Závěrečná kapitola popisuje vztah mezi průvodcem PLATTER a audity. Body pro formulaci cílů a úkolů digitálního repozitáře jsou odvozeny z manuálů TRAC a Nestor, a zároveň je PLATTER doplněk nástroje DRAMBORA.

Odkazy

Reference

  1. ↑ CUBR, Ladislav, HAVLOVÁ, Jaroslava. digitální repozitář. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-12-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000014292&local_base=KTD
  2. ↑ KABINET INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ. LTP [online]. 2015 [cit. 2015-06-15]. Dostupné z: http://ltp.knihovna.cz/)
  3. ↑ 3,0 3,1 HUTAŘ, Jan. Proč jsou české digitální repozitáře nespolehlivé? Knihovna [online]. 2008, roč. 19, č. 1, s. 39-53 [cit. 2015-06-14]. ISSN 1801-3252. Dostupný z: http://knihovna.nkp.cz/knihovna82/82039.htm
  4. ↑ HRUŠKA, Zdeněk. Audit digitálních repozitářů. Duha [online]. 2013, roč. 27, č. 4 [cit. 2015-06-15]. ISSN 1804-4255. Dostupný z: http://duha.mzk.cz/clanky/audit-digitalnich-repozitaru
  5. ↑ HUTAŘ, Jan. PLATTER – Průvodce plánováním důvěryhodného digitálního repozitáře [prezentace]. Praha: AKM, 2008. 21 snímků [cit. 2015-06-11]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/DigitalPreservationEurope/platter-presentation
  6. ↑ STOKLASOVÁ, Bohdana a Jan HUTAŘ. Nové směry v dlouhodobém uchovávání digitálních dokumentů v mezinárodním kontextu [prezentace]. Praha: Národní knihovna ČR, 37 snímků [cit. [2015-06-11]. Dostupné z: http://slideplayer.cz/slide/1952207/

Použitá literatura

Související články

Klíčová slova

digitální repozitáře, digitální knihovny, certifikace

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Audit_a_certifikace_digitálních_repozitářů&oldid=46783“