Bertram C. Brookes

Poissonův proces v simulaci mozkové činnosti


Betram C. Brookes se narodil v roce 1910 a zemřel v roce 1991. Působil jako nekonvenční spisovatel, který mnohé inspiroval. Zajímal se o otázky typu: Co to vlastně znamená, když se řekne informace  ? Co se skrývá pod pojmem znalost? Jaké se tvoří vztahy mezi informacemi a znalostmi? Co si představujeme pod pojmem informační věda a jak ji rozlišujeme od informační studie? Jak můžeme vnímat informace? Jak změříme informace? Odpovídá na tyto dotazy v mnoha svých publikacích a ve vzpomínkách a rozhovorech s kolegy a studenty. Seznam jeho prací se dá lze nalézt v publikaci Shaw (1990).[1]

Přínos


Brookes se také zabýval studii infometrie, kvantitativními aspekty informací. Mezi lety 60. a 70. napsal několik vědeckých článků, které se zaměřovaly na charakterizování a určování vztahů v problematice nazývané hihliometrická distribuce. Navrhl nové postupy v jejich analýze. Vymyslel logaritmické modely, které se využívají v množství informací logaritmicky související s fyzickým množstvím.[1]

Brookes tvrdil, že považuje za teoretický základ informační vědy interakci mezi informacemi a lidmi. V roce 1947 ho jmenovali, aby přednášel o technických informacích v oboru Elektrotechnika na univerzitě v Londýně-zabývají se knihovnictvím a archivnictvím. Odtud odešel v roce 1977. V té době si myslí, že neexistuje důkaz, jak by se dala informační věda popsat, nenašel žádné předpoklady, které by označovaly alespoň nějaké základy této vědy. Snažil se přijít na odpověď na otázku: Co vlastně znamená pojem informace? Předpokládal, že nalezne východisko pomocí vědy. Obecné hypotézy zavrhuje. Do ústředních myšlenek této vědy patří poznatky a informace podle Brookese. Pro pochopení informační vědy sestavil rovnici:


„K[S] + ▲I = K[S + ▲S][2]

Vycházel z Popperova ontologického schématu. Svět se skládá z fyzického vesmíru, světa subjektivního lidského poznání, světa objektivního vědění. Produkty, které pocházejí z našeho myšlení, jež zaznamenáváme a ukládáme. Brookes se domníval, že hlavní složkou informační vědy je vztah mezi 2 a 3 světem. Tento proces ukazuje ve své zmíněné rovnice, vyjádřil to pomocí matematiky, protože se podle něj zdá jako nejvíce pevný, nejlépe výstižný způsob.[2]

Brookes ve své prácí Measurement in Information Science: Objective and Subjective Metrical Space píše, že na informační vědu se dívá z pohledu prostoru a rozlišuje tuto vědu na subjektivní, fyzickou. Dále hraje roli subjektivní nebo informační prostor[3]

V dalším brookesovi článku se zmiňuje o frekvenci, o pořadí, o frekvenčních pozicích distribuce.Jako příklad frekvenční pozice distribuce uvádí zákon o neobvyklých čísel. Tento zákon se vyznačuje svojí rozmanitostí-skládá se z Poissonova procesu a ze simulace vytvořené počítačem. Takto se získávají výsledky pro zkoumání stability pozice frekvenční distribuce.[4]

Jeho řešení pro knihovny


Nezabýval se jenom teoretickými otázkami. Vnímal hrozby, které hrozily knihovnám týkající se množení literatury po 2. světové válce. Odborníkům z knihovnické branže dal návod v jeho práci v časopise Scattering and obsolescence. Knihovna by měla zakoupit nejvýznamnější dokumenty v oblasti literatury. Knihovny a informační instituce by měly dbát na důležité aspekty,ke kterým patří vyřazování zastaralých nepoužívaných dokumentů a akvizice knih a periodik. V komentářích se vyjádřil, že nevidí důvod, aby se informační věda pojila s tou knihovnickou, ale nabízí jí nové technologie, který by mohli užitečně přispět knihovnické vědě ve své činnosti. Pro vývoj informační vědy považoval nezbytné měřit své procesy. Věřil teorii Karla Poppera- souhrn všech lidských vědomostí se nachází v artefaktech jak jsou dokumenty, umění a technologie, které pomáhají v informační vědě.[1]

Ne všichni odpovídali na Brookesovi teze nadšeně. Brookesův záměr spočíval ve snaze rozpoutat diskuzi o daných problémech, polemiku, která by možná přinesla nové řešení nebo nové nápady. Učil své studenty efektivním způsobem. Jeho někteří žáci se vypracovali a přinesli informační vědě nové poznatky, patří sem Nicholas Belkin , Leo Egghe, Josee Griffiths a Steve Robertson. Co nám uloží do paměti, je to, že informační věda hraje významnou roli v rozvoji objektivního poznání. Betram C. Brookes zemřel 10. června 1991 v Londýně. Zapojil se do všech aspektů informační vědy a své poznatky využil i knihovnické vědě.[1]

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 AGUE-SUTCLIFFE, Jean. In Memoriam B.C. (Bertie) Brookes, 1910-1991. Journal of the American Society for Information Science [online]. 1992, 43(4): 273-274 [cit. 2015-12-01]. ISSN 00028231. Dostupné z: http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=bth&an=16803857&scope=site
  2. 2,0 2,1 TODD, Ross J. Back to our beginnings: Information utilization, Bertram Brookes and the fundamental equation of.Information Processing [online]. 1999, 35(6): 851-870 [cit. 2015-12-15]. ISSN 03064573. Dostupné z: http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=bth&an=2581235&scope=site
  3. BROOKES, Bertram C. Measurement in Information Science: Objective and Subjective Metrical Space. Journal of the American Society for Information Science [online]. 1980, 31(4): 248-255 [cit. 2015-12-20]. ISSN 00028231. Dostupné z: http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=lxh&an=16765110&scope=site
  4. BROOKES, Bertram C. a Jose M. GRIFFITHS. Frequency-Rank Distributions. Journal of the American Society for Information Science [online]. 1978, 29(1): 5-13 [cit. 2015-12-20]. ISSN 00028231. Dostupné z: http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=bth&an=16747723&scope=site

Související články

Klíčová slova

Bertram C. Brookes, informační věda, knihovnictví, infometrie