Iniciativa eEurope

„Iniciativa eEurope byla schválena v roce 2000 v rámci Lisabonské strategie.“[1] Byla součástí ekonomického pilíře Lisabonské strategie, v jehož rámci se zpracovával projekt Informační společnost pro všechny. Zaměřovala se na rozvoj informační společnosti.

Tři hlavní cíle iniciativy:

  • „přivést všechny občany, školy, domácnosti úřady i podniky v Evropě do online digitálního věku
  • vytvořit digitálně gramotnou Evropu a podporovat podnikatele s otevřeným přístupem k moderním informačním technologiím
  • potlačovat digitální propast a zajistit informační společnost pro všechny“[1]

Za účelem dosažení výše zmíněných cílů byly v rámci iniciativy eEurope přijaty některé akční plány:

  • Akční plán eEurope2002 – podporoval levnější, rychlejší a bezpečnější Internet,
  • eEurope+ - podporoval urychlení reformy hospodářství kandidátských zemí pro členství v EU, zvýšení celosvětové konkurenceschopnosti a sociální soudržnosti,
  • eEurope2005 – v rámci tohoto akčního plánu mělo vzniknout dynamické prostředí pro elektronický obchod, dále podporoval zabezpečení sítí a využívání Internetu v institucích veřejné správy.[1]

V dubnu 2001 se ve švédském městě Lund uskutečnilo setkání zástupců ministerstev kultury členských států s Evropskou komisí, jehož výsledkem bylo přijetí tzv. Lundských zásad „v jejichž rámci zúčastněné strany identifikovaly překážky bránící využití potenciálu digitalizovaného obsahu, odsouhlasily kroky k odstranění těchto překážek […]. Na přijaté zásady navázal Lundský akční plán, jehož ústředním pojmem byla spolupráce, a to na úrovni politické, programové i technické. V jeho rámci byla zřízena skupina národních zástupců (National Representatives Group, NRG), která je tvořena zástupci ministerstev kultury a je jedním z koordinátorů programů digitalizace v členských státech.“[2] Lundský akční plán vymezoval aktivity, které byly nutné pro dosažení pokroku v oblasti koordinačních činností digitalizace, která v členských zemích probíhala. „Mezi ně patřilo především monitorování probíhajících digitalizačních aktivit, výměna zkušeností, realizace srovnávání (metodou benchmarkingu) digitalizačních činností a postupů, vytvoření mezinárodní skupiny národních zástupců, tvorba národních seznamů digitalizace, tvorba směrnic dobré praxe […], vývoj technologického prostředí pro zpřístupňování evropského kulturního dědictví, ustavení kompetenčních center a zajištění stálého přístupu k digitalizovaným souborům.“[3] Produktem této snahy o vytvoření jednotné koordinační platformy byl projekt MINERVA – Ministerská síť pro zhodnocování digitalizačních aktivit, realizovaný v letech 2002 – 2004. Koordinaci projektu zajistilo Ministerstvo kulturního dědictví Itálie. Projekt plnil funkci operativního rámce pro realizaci Lundského akčního plánu a základnu pro skupinu NRG. V rámci projektu MINERVA vznikly veřejné webové stránky, poskytující informace o průběhu a výsledcích digitalizačních činností jednotlivých členských států. MINERVA mimo jiné vydávala doporučení a pokyny pro digitalizační činnost a správu metadat. V roce 2004 vznikl projekt MINERVA Plus, který měl zajistit úplné začlenění nově přistupujících členských zemí do projektu MINERVA.[3] „V roce 2006 se projekt MINERVA rozšířil na projekt MINERVA eC (zkratka eC vychází z názvu eContentplus).“[1] Úkoly tohoto projektu je:

  • hodnocení výsledků, kterých bylo dosaženo v předchozích projektech MINERVA,
  • zlepšení dostupnosti evropských kulturních zdrojů,
  • podpora rozvoje Evropské digitální knihovny,
  • dohlížení na respektování autorských práv digitálních zdrojů.[1]

Plány a aktivity pro dosažení cílů vycházejících z Lundského akčního plánu byly v následujících letech nadále rozvíjeny a aktualizovány. Na Lundské zásady navázala tzv. Parmská charta, která v roce 2003 aktualizovala cíle plánu s ohledem na začlenění nově přistupujících členských států do EU.[3]


eContent

„Program eContent […] vznikl v rámci akčního plánu eEurope 2000 a pokračoval i během akčního plánu eEurope2005. […] Cílem programu bylo usnadnění procesu hospodářské a sociální integrace kandidátských států do evropské informační společnosti.“[1] Tento program pracoval na třech akčních liniích:

  1. linie - zpřístupnění veřejných informací a rozšíření jejich využívání
  2. linie - podpora vytváření vícejazyčného a multikulturního obsahu
  3. linie - zvýšení dynamiky trhu s digitálním obsahem a obchodování s autorskými právy

V rámci tohoto projektu vzniklo mnoho projektů, mezi nimi například EULIS, ePatent, či MINERVA eC.[1]


ENRICH

Dvouletý mezinárodní projekt ENRICH (v celém znění European Networking Resources and Information concerning Cultural Heritage Home) vznikl v roce 2007 ze spolupráce paměťových institucí, které chtěly vytvořit nejvýznamnější digitální knihovnu na poli evropských historických fondů. Byl financován z programu eContentplus a pracoval na platformě Manuscriptoria. Smyslem tohoto projektu bylo poskytnout jednotný přístup k neuceleným digitálním sbírkám historických dokumentů, které vlastní evropské kulturní instituce a vytvořit tak sdílené virtuální prostředí, které by sloužilo vědeckým výzkumům. Zacíleno bylo na výzkum rukopisů a prvotisků, ale i dalších vzácných historických tisků a dokumentů. V rámci tohoto projektu vzniklo konsorcium, které bylo sestaveno z 18 členů z 11 zemí. Projekt ENRICH byl „historicky prvním projektem programu eContentplus s českým koordinátorem, kterým je Národní knihovna České republiky společně s dalšími dvěma partnery a to AIP Beroun s r.o. a Cross Czech, a.s.[4]


Projekt DigiCult

Projekt Digicult (v celém znění Digital Heritage and Cultural Content – Digitální dědictví a kulturní obsah) byl součástí 5. rámcového programu pro výzkum a vývoj. Probíhalo z něj financování více než 100 projektů, mezi nimiž je jedním z nejvýznamnějších projekt The European library (TEL). „DigiCult požadoval, aby instituce využily možnosti, které se vytvořily po nástupu digitálních technologií a pomocí digitalizace poskytly kvalitní přístup všem občanům Evropské unie, nehledě na zachování tohoto digitalizovaného dědictví pro budoucnost.“[1]


Projekt TEL

Tento projekt byl spuštěn v roce 2001 jako součást 5. rámcového programu. „Projektu se účastnilo 9 národních knihoven, které ve spolupráci s Konferencí evropských národních knihovníků (Conference of European National Librarians- CENL) usilovaly o vytvoření celoevropské digitální knihovny. Projekt měl podpořit spolupráci národních knihoven v Evropě při manipulaci s digitálními sbírkami. Cílem bylo vytvořit bezplatnou digitální knihovnu, která by se stala klíčovým systémem pro přístup k hlavním sbírkám evropských národních knihoven. Projekt TEL měl vytvořit základní postupy při vytváření digitálních knihoven. Zároveň měly být vyvinuty technické základy pro celoevropskou digitální knihovnu s distribuovanými digitálními sbírkami národních knihoven.“[1] Účelem této knihovny tedy bylo zprostředkování jednotného přístupu k digitálním, ale i tradičním dokumentům a to jak místním, tak vzdáleným uživatelům. „Projekt vycházel z faktu, že jsou to právě národní knihovny, jež jsou ve svých zemích přednostně podporovány jako nejvýznamnější zdroje intelektuálního výstupu (tradičního i digitálního), a proto se zaměřil na jejich integraci. V roce 2005 byla na základě úspěšného projektu vytvořena fungující služba Evropská knihovna […].“[1] Uživatelé měli k dispozici komplexní výsledky vyhledávání a možnost nechat si je zaslat. Co se týče vyhledávání, byl kladen důraz na možnost vícehlediskového vyhledávání. V současnosti Evropská knihovna obsahuje digitální sbírky ze 48 evropských národních knihoven a ve 35 jazycích. Její obsah tvoří například mapy, knihy, audiovizuální dokumenty a bibliografické zdroje.[1]


Projekt TEL-ME-MOR

Projekt TEL-ME-MOR byl jedním z projektů, které rozvíjely předchozí projekt TEL. Navázal na něj v roce 2005 a byl jeho rozšířenou verzí (The European Library – Modular Extensions For Mediating Online Resources). Trval dva roky a jeho financování bylo zajištěno 6. rámcovým programem. „Hlavním cílem projektu byla podpora 10 národních knihoven nových členských států EU. Jednou z nově zapojených knihoven se stala i Národní knihovna České republiky. Konference evropských národních knihovníků iniciovala jejich plnohodnotné připojení k Evropské knihovně. Do té doby byly knihovny nových členských států pouze partnery projektu.“[1] Evropská knihovna měla zpřístupňovat evropskou sbírku velmi kvalitních informačních zdrojů ze všech vědních oblastí a to prostřednictvím online přístupu. Tento přístup měl být samozřejmě dostupný ve všech jazycích nových členských států. „TEL-ME-MOR se zaměřoval na kulturní, vzdělávací, průmyslový a veřejný sektor. Jeho cílem bylo vést ke spolupráci subjekty z různých oblastí.“[1]


Projekt EDL

Dalším projektem, který navazoval na projekty TEL a TEL-ME-MOR byl projekt EDL, který vedla Německá národní knihovna. „Projekt Evropská digitální knihovna (European Digital Library) byl přijat Evropskou komisí v roce 2006. Byl částečně financován programem eContentplus […]. […] Hlavním cílem projektu bylo připojení zbývajících devíti národních knihoven Evropské unie a Evropského sdružení volného obchodu (EFTA) do Evropské knihovny. Jednalo se o národní knihovny Belgie, Řecka, Islandu, Irska, Lichtenštejnska, Lucemburska, Norska, Španělska a Švédska. Díky tomuto projektu se staly všechny země Evropské unie členy Evropské knihovny, ke které připojily své digitální sbírky a bibliografické katalogy.“[1]


Projekt TELplus

Tento projekt pokračoval ve vývoji Evropské knihovny a měl za cíl především posílit, vylepšit a rozšířit její služby. Byl koordinován Národní knihovnou Estonska. Jeho úkolem bylo zpracování pomocí metody OCR více než 20 milionů významných dokumentů, které již byly převedeny od obrazového formátu a jejich následné zpřístupnění prostřednictvím OAI-PMH.[1]


FUMAGABA

Dalším projektem, který navázal na projekt TEL (The European Library) byl projekt FUMAGABA. Jeho cílem bylo začlenit sbírky z bývalé Jugoslávské republiky do Evropské knihovny. Jednalo se o sbírky z Ukrajiny, Moldávie, Makedonie, Arménie, Gruzie, Albánie, Bosny a Hercegoviny a Ázerbájdžánu.[1]



Odkazy

Reference

  1. 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 1,11 1,12 1,13 1,14 1,15 KVAŠOVÁ, Jana. Téma digitalizace v programech EU. Praha, 2009. 54 s., 3 s. příl. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí bakalářské práce Jitka Hradilová.
  2. ČESKÁ REPUBLIKA. Usnesení: výboru pro evropské záležitosti z 6. schůze konané dne 16. listopadu 2006. Praha: Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 2006, 5. volební období, číslo 56.
  3. 3,0 3,1 3,2 VORLÍČKOVÁ, Blanka. Online zpřístupnění kulturního dědictví v kontextu vybraných témat informační politiky. Praha, 2013. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D.
  4. ENRICH - European Networking Resources and Information concerning Cultural Heritage. ENRICH - European Networking Resources and Information concerning Cultural Heritage [online]. 2009 [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://enrich.manuscriptorium.com/?q=about-cs

Použité zdroje

  • KVAŠOVÁ, Jana. Téma digitalizace v programech EU. Praha, 2009. 54 s., 3 s. příl. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí bakalářské práce Jitka Hradilová.
  • ČESKÁ REPUBLIKA. Usnesení: výboru pro evropské záležitosti z 6. schůze konané dne 16. listopadu 2006. Praha: Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 2006, 5. volební období, číslo 56.
  • VORLÍČKOVÁ, Blanka. Online zpřístupnění kulturního dědictví v kontextu vybraných témat informační politiky. Praha, 2013. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D.
  • ENRICH - European Networking Resources and Information concerning Cultural Heritage. ENRICH - European Networking Resources and Information concerning Cultural Heritage [online]. 2009 [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://enrich.manuscriptorium.com/?q=about-cs

Externí odkazy

Parmská charta Evropská knihovna - TEL Knihovny a archivy EU

Související články

Klíčová slova

kulturní dědictví, digitalizace, digitální knihovna