Library of Birmingham

Library of Birmingham je veřejná knihovna, která se nachází, v centru města Birmingam v Anglii. Knihovna byla slavnostně otevřena 3. září roku 2013, a nahradila tak původní knihovnu Birmingham Central Library. Knihovna se pyšní označením jako největší veřejná knihovna v Evropě. ^[1] V roce 2015 přišlo do knihovny 1 828 999 návštěvníku, což ji řadí na 11. místo nejnavštěvovanějších atrakcí ve Velké Británii.^[2]

Obsah

1 Stavba
2 Původní knihovna Birmingham Central Library
3 Galerie
4 Odkazy

Stavba

Veřejný kulturní prostor

Nejedná se pouze o knihovnu, lepším označením by bylo veřejný kulturní prostor. Do této jedenácti patrové budovy s využitelnou plochou 35000m² se vejde knihovna pro děti a dospělé, hudební knihovna, archiv, badatelna, výstavní sály, několik poslucháren, ale i fit centrum a divadlo (divadlo má vlastní budovu z roku 1913, stojící hned vedle knihovny, nicméně knihovna toto divadlo zaintegrovala pod sebe, díky čemuž bylo zmodernizováno). V knihovně se nachází rovněž i památník Williama Shakespeara.^[3]

"I think libraries at this moment are the most important public buildings, like cathedrals were many years ago." Říka architektka Francine Houben^[4]

Památník Williama Shakespeara

V roce 1882 byl památník Williama Shakespeara Johnem H. Chamberlainem navržen a zkonstruován pro první Central Library v Birminghamu. Když v roce 1974 byla budova zbořena, tehdejší ministr životního prostředí rozhodl, že památník musí být zachován. Byl demontován a veškeré dřevo a další materiál z památníku bylo uloženo ve skladu. Poté, co se postavila železobetonová knihovna Birmingham Central Library, byl památník umístěn sem. Poslední stěhování památníku bylo provedeno v roce 2012 do nejvyššího, 11. patra v nově postavené knihovně Library of Birmingham.
V památníku je umístěna jedna z nejdůležitějších sbírek Shakespeara. Obsahuje až 43 000 knih včetně vzácných kusů.^[5]^[6]

Architektura stavby

Tuto postmoderní budovu navrhla nizozemská architektka Francine Houben pracující pod architektonickou společností Mecanoo. Cena se vyšplhala £186 milionů, a vešla se tak do rozpočtu, který byl £193 milionů. Exteriér budovy je pokryt kovovými obručemi různých velikostí, které mají odkazovat na řemeslnou tradici tohoto průmyslového kraje. Tyto obruče, jejichž přesný počet je 5357 kusů^[7], jsou umístěny na stříbrné, zlaté ale převážně skleněné fasádě. Sklo, jako hlavní materiál, bylo vybráno kvůli propustnosti přirozeného světla dovnitř knihovny. K tomu je přizpůsoben i interiér stavby tak, aby se přirozené světlo dostalo do co nejvíce možných částí budovy. Kovové filigrány na této skleněné fasádě, pak svývmi dopadajícími stíny dokonale zdobí vnitřek budovy.^[4]

Původní knihovna Birmingham Central Library

Library of Birmingham ovšem má i několik odpůrců a to především proto, že jí musela ustoupit původní Ústřední knihovna Birmingham Central Library, která byla vystavena v roce 1973 v architektonickým stylu brutalismu. Známý nepřítel brutalismu prince Charles prohlásil, že „v takovéto budově snad knihy podstupují spíše kremaci, než aby tam čekaly na čtenáře.“ Odpůrci zmiňují, že nebyl jediný důvod původní knihovnu bourat, a že tak město přišlo o nejvýznamnější budovu architektury 20. století. Aktivisté se pokoušeli dostat knihovnu do seznamu Anglického dědictví ale marně. Nyní se snaží zachránit to zbylé, co v Briminghamu, městě brutalistických ikon zůstalo.^[8]