První mezinárodní kongres vědeckého řízení

První mezinárodní kongres vědeckého řízení (PIMCO) se konal v Praze 20.–24. července 1924.

Příprava kongresu

První návrh pro konání mezinárodního kongresu v Praze vypracoval v září 1923 tajemník americké rady inženýrské L. W. Wallace na základě rozhovorů se Stanislavem Špačkem, Beřichem Štěpánkem a zástupci amerických inženýrů. Jako místo konání sám navrhl Prahu s žádostí, aby na konferenci byli prostřednictvím americké inženýrské federace pozvání také američtí inženýři. V lednu 1924 se ministerská rada rozhodla zmocnit Masarykovu Akademii Práce, aby v této věci mohla podnikat další kroky a jejím jménem rozesílat pozvánky potenciálním účastníkům. Americká delegace, která se do Prahy vypravila, byla ve své době zatím největší výpravou, která byla ze Spojených států vyslána do Evropy.

Přípravy kongresu probíhaly na dvou frontách – v Americe a u nás. Stanislav Špaček se příprav účastnil přímo v Americe, Bedřich Štěpánek kvůli organizaci kongresu vystoupil z diplomatických služeb a tři měsíce řídil práce amerického přípravného výboru v New Yorku, za což byl následně jmenován jeho čestným členem. Přípravný výbor byl tvořen zástupci z Taylorovy společnosti, Management Division A.S.M.E., Society of Industrial Engineers, Federated American Engineers Societies a American Management Association. U nás byl předsedou výkonného výboru Emil Zimmler. Druhou nejvýznamnější osobou a zároveň hlavním propagátorem této myšlenky v Masarykově Akademii Práce byl Václav Verunáč, který zároveň zajišťoval finanční stránku věci. Program kongresu byl vytvořen americkým přípravným výborem a Stanislav Špaček jej předal přípravnému výboru u nás při své březnové cestě domů. Hlavní náplň tvořily přednášky odborníků a praktiků.

Již několik let před organizováním samotného kongresu žádali naši zástupci Američany o vyslání odborníků pro oblast vědeckého řízení do Československa za účelem uspořádání několika přednášek, prosba však byla zamítnuta s ohledem na vysoké náklady celé akce. Zamítavý postoj velvyslanectví ve Washintonu se však podařilo prolomit také díky návštěvě Franka Gilbretha v Praze roku 1922, kterou zprostředkovali a zorganizovali Špaček společně se Štěpánkem, a která se dočkala mnoha pochvalných ohlasů. Na základě toho byla opět podána žádost v roce 1923, tentokrát již úspěšně. L. W. Wallace následně kontaktoval tehdejšího prezidenta Masarykovy Akademie Práce Antonína Klíra s informací, že Federace amerických společností inženýrských by byla ochotná vyslat do Československa několik nejpřednějších znalců, pokud by pražský kongres navazoval na konferenci pořádanou v Londýně (Protokol, s. 12). Ta byla naplánována na červenec a jejím tématem byla energetika. Frank Gilbreth zde měl přednést svůj referát o studiu pohybu a času (AKPR, inv. č. 1118, karton 167, sign. D 6416/39). Zároveň také doporučil pozvání dalších evropských států, zejména našich sousedů ve střední Evropě. Československá vláda na základě tohoto doporučení rozhodla pozvat na kongres státy Malé Dohody a Polsko (Protokol, s. 13).

Pozvání na kongres nakonec přijali význační zástupci vědeckého řízení z většiny evropských zemí, američtí inženýři i teoretici (celkem přes 40), českoslovenští zástupci z odborných škol, průmyslových podniků, politici a další významné osobnosti, účast dokonce přislíbil také delegát z Mexika. Přítomno bylo nakonec asi 500 posluchačů z 15 zemí. Záštitu nad kongresem převzal náš prezident Tomáš Garrigue Masaryk, čestným předsedou kongresu se stal budoucí americký prezident Herbert Hoover. Na kongres byli pozváni manželé Gilbrethovi, avšak Frank Gilbreth, který se příprav kongresu osobně účastnil, bohužel měsíc před jeho konáním zemřel. Lillian Gilbrethová i přes tuto událost na kongres dorazila, aby prezentovala myšlenky obou (Protokol, s. 15).

Průběh kongresu

Finální datum konání Prvního mezinárodního kongresu pro vědecké řízení – First International Management Congress in Prague (PIMCO) bylo stanoveno na 20.–24. července 1924. V neděli 20. července proběhlo slavnostní zahájení v Pantheonu Národního muzea. Úvodní řeč pronesl prezident Masarykovy Akademie Práce J. Bašta, následovaly proslovy jednotlivých významných hostů. Stanislav Špaček uvítal hosty těmito slovy: „Jest mi obzvláštní ctí a jsem velmi šťasten, že mohu Vás uvítati jménem přípravného výboru československého prvního mezinárodního kongresu v Praze. Jsme si plně vědomi toho, že kongres přítomností našich přátel amerických, representujících kolem 200 000 inženýrů a řadu nejvážnějších korporací vědeckých i průmyslových, jakož i vynikajících zástupců druhých národů, nabývá největší možné důležitosti nejen pro národ náš, ale i pro druhé národy všeobecně.“ (MÚ a AAV ČR, fond Stanislav Špaček, karton 16, inv. č. 1313, sign. IV. e) 2.). Odpoledne následovala tryzna za zesnulého Franka Gilbretha v kostele sv. Martina ve zdi. Od pondělí do čtvrtka pak probíhaly přednášky vždy v dopoledních a odpoledních blocích střídavě v Obecním domě a v Bio „Louvre“. Celý další týden byl věnován poznávacím cestám po republice, účastníci kongresu navštívili Škodovy závody v Plzni, kde obdivovali jejich zdařilou přeměnu mírové výroby, nenechali si ujít ani exkurzi do Měšťanského pivovaru v Plzni. V sobotu proběhla návštěva Výzkumného ústavu cukrovarského v Praze. Další cesta vedla přes Hradec Králové a Pardubice (se zastávkou v Kunětické Hoře) do Ostravy. Tam proběhla návštěva moderně vybavených ostravsko-karvinských dolů, ve Vítkovicích si delegáti prohlédli vysoké pece, kovárny, ocelárny a plně vybavenou psychotechnickou laboratoř. Následně se přes Olomouc přesunuli do Příkaz na Hané, kde byli svědkem sklizně za pomoci ve své době nejvyspělejší techniky (Protokol, s. 21).

Zajímavostí je, že vedle tohoto oficiálně zmiňovaného programu souběžně probíhal speciální program pro dámskou část osazenstva, který zahrnoval prohlídku Prahy spojenou s nákupem šperků a typických českých výrobků, návštěvu Národopisného muzea, strahovské knihovny, Hradčan, petřínské rozhledny (včetně oběda v zahradní restauraci Na Nebozízku) a zámku na Konopišti. Prezident Masaryk pro dámy uspořádal Garden Party, na které jej zastoupil jeho kancléř Dr. Šámal. Navštíven byl také „ústav mrzáčků ředitele Bakule, kdež bylo uvítání velmi roztomilé ve znamení amerických vlajek a písní zapěných pod širým nebem.“ (Protokol, s. 116–117).

Ohlasy

Delegáti byli nadšení, vyzdvihovali naší technickou vyspělost, Američan Hatton prý dokonce pronesl: „Přišli jsme, viděli jsme a byli jsme přemožení. Viděli jsme Vaše pole, slibující bohatou úrodu, Vaše horské stráně pokryté lesy, Vaše výstavné továrny dobře zařízené a vedené. (…) Byli jsme překvapeni bohatstvím Vaší minulosti, způsobem a měrou Vaší pohostinnosti a slibnou Vaší budoucností.“ (MÚ a AAV ČR, fond Stanislav Špaček, karton 16, inv. č. 1313, sign. IV. e) 2.).

Tato slova nás hřejí a zmínka o slibné budoucnosti možná trochu navádí k příliš sentimentálním myšlenkám o tom, jak rychle a kam až mohl náš vývoj dojít, kdyby nadcházející běh dějin nabral odlišný směr. Na druhou stranu je při čtení těchto slov nutné mít na mysli, že místa, která účastníci kongresu navštívili, byla pečlivě vybírána tak, aby nás reprezentovala v co nejlepším světle. Patřila mezi absolutní špičku, která neodráží skutečnou situaci našich průměrných podniků v tehdejší době.

Ohlasy na kongres byly tedy vesměs velmi kladné. V září 1924 sepsala Lillian Gilbrethová hodnotící zprávu o průběhu kongresu. Jako možnou změnu pro příští mezinárodní kongres navrhovala snížení počtu přednášek v jednom dni, aby bylo dostatek času pro jejich řádné prodiskutování. Pochvalovala si způsob vedení kongresu, který vycházel z řádu amerického spolku strojních inženýrů. Řád byl neúprosný, proto bylo v jednom případě odňato řečníkovi slovo, když čas vyhrazený pro jeho přednášku vypršel. Vyzdvihla také praktické ukázky přímo v podnicích. Dále doporučila přizvat na příští kongres zástupce dělnictva (MÚ a AAV ČR, fond Stanislav Špaček, karton 16, inv. č. 1313, sign. IV. e) 2.).

Poděkování za organizaci kongresu byla adresována Špačkovi. Například L. W. Wallace ve svém dopise z 30. července 1924 píše: „… Byla to ta nejpodivuhodnější konference, vrátili jsme se obohaceni a povzbuzeni…“ Své díky vyjádřil také H. S. Person, ředitel Taylorovy společnosti, v dopise z 3. srpna 1924: „… Nyní když můj úsudek jest po delší dobu prost vlivu kouzla a pohostinnosti Prahy, mohu Vám podati úsudek, ve který můžete míti větší důvěru, a tu chci opakovati totéž, co jsem Vám řekl: Vaše řízení kongresu bylo velmi úspěšné a pozornost i pohostinství jednotlivců a korporací, které se nám věnovaly, byly tak skvělé, že nezažil jsem nic podobného. Doufám, že přednášky pozvaných hostí jsou Vám aspoň částečnou odměnou za skvělou a úspěšnou snahu Československa.“ (MÚ a AAV ČR, fond Stanislav Špaček, karton 16, inv. č. 1313, sign. IV. e) 2.).

Kongres se dočkal oficiální oslavy při výročí deseti let od jeho konání. Akce byla připojena k Osmému mezinárodnímu kongresu psychotechnickému. Během oslav vystoupila řada významných řečníků, mezi kterými nemohl chybět ani Emil Zimmler, zajímavostí je přednáška ppl. Moravce o vědeckém řízení ve vojenství (MÚ a AAV ČR, fond Stanislav Špaček, karton 16, inv. č. 1313, sign. IV. e) 2.).