Rozhodování

Rozhodování = proces výběru mezi několika různými možnostmi. Někdy se přidává i proces generování těchto možností.

  • ideálně by se měl člověk rozhodovat tak, aby minimalizoval ztráty a maximalizoval zisky – přitom by měl brát v úvahu: subjektivní užitečnost a hodnotu důsledků a pravděpodobnost, s níž určitá možnost nastane
  • lidé takto systematicky obvykle nepostupují

Klasická teorie rozhodování

  • Vytvořili ji ekonomové, statistici, filozofové
  • model ekonomický muž a žena, který předpokládá, lidé kteří se rozhodují jsou: informováni o všech alternativních rozhodnutích a jejich důsledcích, nesmírně citliví na jemné odlišnosti mezi nimi, racionálně uvažující při své volbě

Teorie subjektivního očekávaného užitku

Neumann a Morgenstern v r. 1947– očekávaný užitek = subjektivní užitek krát subjektivní pravděpodobnost výsledku

Omezená racionalita

  • Herbert Simon – navrhl pojetí předpokládající omezenou racionalitu – rozhodovací postup zvaný uspokojování – zvažujeme jednu alternativu za druhou a vybereme tu, která je pro nás jako první uspokojující – splní alespoň minimální úroveň požadavků

Vylučovací metoda

  • Amos Tversky- zaměříme se na jeden atribut – stanovíme minimální kritérium – vyloučíme všechny možnosti které ho nesplňují – další atribut – další kriterium – atd. jediná alternativa

Bayesův teorém

  • Viz Bayesův vzorec (též Bayesova věta)
  • Vysvětluje, jako nové údaje mění pravděpodobnost dvou hypotéz ( Katka lže versus Katka nelže)

Heuristiky

  • Amos Tversky a Daniel Kahneman – lidé se často rozhodují na základě předsudků, heuristik („zkratek“), tyto zkratky usnadňují kognitivní procesy a urychlují rozhodování, ale také se díky nim lidé dopouštějí chyb
  • Kahneman - 2002 - Nobelova cena za ekonomii, propojení psychologických a ekonomických poznatků

Heuristika reprezentativnosti

  • jak moc je daný jev podobný určitému reprezentativnímu jevu – např. máme se rozhodnout, které pořadí je náhodné – volíme to, které více reprezentuje to, jak podle nás vypadá náhodné rozdělení zanedbáváme přitom poměrný výskyt – rozhodujeme, zda tichý a sečtělý soused je spíš knihovník či obchodní zástupce – spíše se rozhodneme pro knihovníka, lépe reprezentuje naši představu knihovníka, ale obchodních zástupců je více - pravděpodobněji je tedy obchodní zástupce
  • hráčská klamná představa: pokud někdo pětkrát za sebou prohraje, domnívá se, že pošesté ho již čeká výhra, pravděpodobnost výhry je však stále stejná
  • lidé často užívají tuto heuristiku, jelikož neumí pracovat s pravděpodobností

Heuristika dostupnosti

  • pravděpodobnost jevů posuzujeme na základě toho, jak snadno se nám vybavují z paměti jejich příklady

Heuristika ukotvení a přizpůsobení

  • podle prvních čísel, které máme k dispozici se dále orientujeme – v obchodě vidíme drahé víno (800Kč), potom najdeme za 300 a koupíme ho – ukotvili jsme se na 800Kč a další víno nám přijde levné

Efekt kognitivního rámce

  • vybíráme si možnosti podle toho, jak jsou zarámovány – pokud se prezentují jako minimalizace rizika, bereme je, i když přinášejí malý ale jistý zisk a naopak možnosti nabízející velkou, ale nejistou ztrátu vybíráme více oproti možnostem s malou, ale jistou ztrátou (Odpor ke ztrátě – lidé jsou mnohem citlivější na možnou ztrátu než na možné zisky)

Efekt ztracených investic

  • vynakládány další zdroje, aby se ospravedlnil původní závazek

Vnímaná oprávněnost

  • ke svému jednání si hledám důvod – např. udělám zkoušku, jdu se opít na oslavu, neudělám – jdu se opít pro útěchu

Očekávaná lítost

  • rozhodnutí spojené s emocemi, které spojujeme s jednotlivými možnostmi , efekt opomínání – jedinci dávají přednost nečinnosti před akcí


  • další jevy: iluzorní korelace (určité kategorie vidíme tak, jakoby spolu souvisely), sebepřeceňování, retrospektivní předsudek (po určité události mám pocit, že jsem ji z určitých známek vlastně mohl předem očekávat)
  • rozhodování záleží také na osobnostních rozdílech – např. sebevědomí

Teorie rozhodování

Normativní teorie rozhodování

  • 50-60.léta
  • znaky:
  • racionalita - racionální činitel, maximalizace zisku, plně racionální čin
  • tranzitivita (vlastnost vztahu mezi dvěma veličinami vyjadřující, že mezi veličinami 1. a 2., 2. a 3. vyplývá tentýž vztah jako mezi veličinami 1. a 3. A > B, B < C, A > C
  • rozlišovat alternativy
  • plně informován

Deskriptivní teorie rozhodování

  • 80. a 90. léta
  • není plně informován
  • není držen princip tranzitivity
  • používají heuristiky - Kahneman s Tverskym

Zdroje

Literatura