Uživatel:Blanka.Ellederova/pískoviště/digi

Otevřený přístup=

Časový rámec vývoje digitálních knihoven

• Budování a rozvoj digitálních knihoven (DK)/ popř. automatizovaných digitálních knihoven (ADK), probíhá zhruba od počátku 90. let 20. století.
• Intenzivnější rozvoj DK po roce 1995 s rozvojem služby WWW v rámci sítě Internet
• V roce 2005 elektronický časopis D-Lib magazine bilancoval desetiletý rozvoj digitálních knihoven.
• V roce 2000 byla zahájena integrace a zejména dynamické propojování jednotlivých systémů digitálních knihoven a archivů v globálním měřítku.

Pracovní vymezení hlavních termínů

Za synonymum termínu "digitální" může být považován termín "elektronický" (nejde o čistou synonymii). Některá slovní spojení zahrnují také slovo "virtuální", které znamenají především způsob (cestu) zpřístupňování či poskytování digitálních (nebo digitalizovaných) informací prostřednictvím počítačových sítí.

• Digitální knihovna - informační systém zpravidla integrovaného typu zabezpečující zjišťování, získování, vkládání, zpracování, ukládání (i dlouhod. archivaci) a zejména rozšiřování a zpřístupňování informací v elektronické podobě.
  • Podstatnou komponentou je repozitář (digitální sklad)
  • Digitální knihovny se vyznačují významnou škálou informačních služeb
  • Deskriptor "Digital libraries" - v LISTě termíny "electronic libraries" a "virtual libraries" jsou nedeskriptory., v LISe (CSA) - termín "virtual libraries" asociovaný termín, "electronic libraries" zde není,
• Elektronická knihovna - v podstatě synonymum/ekvivalent k "digitální knihovně", slovo "elektronická zdůrazňuje využívání technických prostřdků pro elektronickou komunikaci dat (program E-lib), v tezauru databáze ERIC je deskriptorem termín "electronic libraries" - "digital libraries" a "virtual libraries" jsou odkazovýny jako nedeskriptory, TDKIV považuje termín "elektronická knihovna" i "virtuální knihovna" za ekvivalent preferovaného termínu "digitální knihovna".
• Automatizovaná digitální knihovna (automated digital library) - systém digitální knihovny se všemi precesy a operacemi zajišťovanými počítačovými programy
• Virtuální knihovna - systém digitální/elektronické knihovny dostupný přes počítačové sítě. Slovo virtuální vyjadřuje aspekt přístupu k systému na dálku. v db LISA je v tezauru termín "virtuální knihovna" na úrovni deskriptoru a "electronic libraries" je odkazován jako nedeskriptor. V národní db autoritních záznamů AUT (NK ČR) existuje předmětová hesla "digitální knihovny" a "virtuální knihovny jako související termíny, termín "elektronické knihovny" není uveden ani na úrovni odkazu.
• Digitalizovaná virtuální knihovna (digital virtual library) - systém digi knihovny dostupné na dálku přes počítačové sítě
• Kybernetická knihovna (Cyber library) - zcela automatizovaná digitální knihovna plnící své fce bez zásahu člověka v prostředí počítačových sítí..
• Digitální sbírka/fond (digital collection) - buď podstatná komponenta digi knihovny, nebo termín pro označení jednoduché formy digi knihovny bez některých charakt. fcí (např. interaktivní vyhledávání
• Elektronický/digitální archiv - obecný termín pro systémy pro ukládání digiálních nebo digitalizovaných materiálů, kde je prioritně zajištěna archivní fce, řeší se zejm. dlouhodobá archivace, v současnosti běžně budovány vydavateli publikací, tradičními archivy, národními knihovnami a vědeckými komunikami.
• Archiv elektronických tisků (E-Print Archive) - systémy v oblasti vědy k online ukládání a vyhledávání "elektronických tisků" (preprintů, postprintů věd. článků v různé fázi jejich tvorby) včetně metadat (na bázi autoarchivace autory) v prostředí počítačových sítí.
  • Zároveň to je nová forma publikování a komunikování informací z důrazem na princip otevřenosti ("open access", "open archives") umožňující jejich snadnou integraci či propojování na základě budování metadatových databází provozovateli služeb a také nové použití již uložených informací.
• Institucionální repozitář - termín šíření po roce 2000 v souvislosti s intenzivním zakládáním inst. repozitářů (IR) - jde v podstatě o variantu/synonymum "elektronického archivu", "digitálního archivu" nebo "archivu elektronických tisků"
• Digitální (elektronické) muzeum (digital (electronic) museum) - systém zajišťující ukládání a zpřístupňující digitalizovaných nebo digitálních muzejních informací (zejm. exponáty v obrazové, zvukové aj. formě)
• Digitální (elektronickáú galerie - systém zajišťující ukládání a zpřístupňování digitálních galerijních informací,
• Informační brána (Information Gateway) - systém zajišťující síťový přístup k různým typům a zdrojům informací určitého oborového nebo předmětového vymezení, jeho podstatou je vyhledávací systém a katalog popisující propojované inforamční zdroje (znalostní databáze), vyskytují se také jeho synonyma - "předmětová brána", "oborová brána"

Problematika definice digitálních knihoven, jejich funkcí a budování

definice:

• spravované inforamce (v digi podobě) + odpovídající služby + dostupné pomocí počítačové sítě (Arms)
• cílený fond digi objektů + metody jejich zpřístupnění, získávání, výběr, organizaci (Witten)
• organizace (instituce) obsahující zdroje umožňující provádět výběr, strukturování a zpřístpňování digi materiálu + další distribuce, udržovat integritu, dlouhodobé uchování (Waters)

Christina Borgmanová - 2 typy možné definice digitální knihovny

1. Digitální knihovny jsou souborem elektronických zdrojů a technických a technologických prostředků pro vytváření, vyhledávání a využívání informací (data i metadata) - v tomto smyslu jsou rozšířením a obohacením systémů pro ukládání a vyhledávání informací (tedy databází), které manipulují s digitálními daty na jakémkoliv médiu a existují v distribuovaných sítích 2. Digitální knihovny lze pojmou i jako širší systémy sloužící určité komunitě uživatelů, ve kterých probíhá interakce mezi jednotlivci či skupinami, využívá se různých dat, informací, znalostních zdrojů a systémů, v tomto smyslu jsou digitální knihovny extenzí, obohacením a integrací různých informačních institucí jako fyzických míst (tedy knihoven, muzeí, archivů, škol a jiných korporací) Digitální knihovny zajišťují základní funkce:

• zjišťování, výběr a získávání digitálních objektů (informací), specifickým případem je proces elektronického podávání a metadatového popisu dokumentu do elektronického archivu, zajišťovaný samotnými autory či editory publikací (proces auto-archivace)
• identifikace a zpracování digitálních objektů (tvorba metadat, katalogizace, věcná indexace ruční povahy nebo zcela automatická indexace v případě úplných textů, konverze metadat apod.)
• uložení, resp. i dlouhodobá archivace a ochrana digitálních objektů v digitálních skladištích (repozitářích), údržba a zajištění bezpečnosti dat
• vyhledávání, rozšiřování a zpřístupňování digitálních informací koncovým i strojovým uživatelům DK
  • služby typu SDI (též služby typu Alerts), RSS
  • = dodávání záznamů na základě personálních profilů uživatelů, statistiky, bibliometrické analýzy, nebo nové služby propojování informací s informacemi jiných systému)

• Problémové okruhy knihoven:
  • Problematika obsahu (předmětu) zpracování, uložení nebo dlouhodobé archivace digitálních objektů (informačních objektů) - problematika OAIS, typologie inf. zdrojů, trvalých identifikátorů, matadata
  • Problematika technických otázek - zabezpečení kvalitní hardwarové základny
    • WWW server - určený ke komunikaci a publikování informací uložených v repozitáři (databázi) DK či archivu
    • databázový server - k uložení digitálního fondu
    • servery mohou běžet pod různými operačními systémy (UNIX, Linux, Windows aj)
  • Problematika technologie zpracování, ukládání a zpřístupňování digitálních objektů - týká se koncepce, architektury DK, uložení a organizace digi objektů včetně metadat v celkové struktuře DK, protokolů pro komunikaci objektů uvnitř i vně systémů, bezpečnosti dat apod. s návazností na techn. zabezpečení
    • trendem vzhledem k základnímu softwarovému vybavení je využívání tzv. otevřených zdrojů (Open sources) s přístupným zdrojovým kódem - např. dtb program MySQL, PostgreSQL aj
  • Organizační problémy
  • Autorsko-právní problematika ochrany digitálních děl
  • Problematika mezinárodní kooperace budování digitálních knihoven

Typologie digitálních objektů

Digitální knihovny byly původně tvořeny téměř výhradně textovými informačními zdroji, ale v součastnosti může digitální knihovna zpřístupňovat jakýkoli typ informace (informačního zdroje či objektu).

• Některé typy digitálních zdrojů uvádí typologie iniciativy Dublin Core (uvedeny ty, které tvoří fondy digitálních knihoven; vedle nich typlogie vymezuje také typy - sbírka, událost, interaktivní zdroj, služba, fyzický objekt):
  • Text (text) včetně textu ve formě obrazu,
  • obraz (image),
    • statický obraz (still image),
    • pohyblivý obraz (moving image), tj, video,
  • zvuk (sound),
  • program (software)
  • datový soubor (data set).
• Někdy se poukazuje na pragmatické dělení zejména z hlediska původu informací:
  • Digitalizované (digitized) - jsou digitální formou původních tradičních zdrojů
  • Digitátlní (born digital) - vznikly přímo v digitální formě

Architektura digitální knihovny podle amerického modelu "Kahn-Wilensky"

Americké digitální knihovny a elektronické archivy byly od 90. let v řadě případů budovány na základě obecné architektury (modelu, rámce) nazývané podle jejích autorů (Roberta Kahna a Roberta Wilenského) jako "architektura Kahn-Wilensky".

Americký projekt digitální knihovny por digitalizované technické zprávy

V tomto kontextu byl významný původní projekt z oboru počítačové vědy - Projekt digitální knihovny pro digitalizované technické zprávy - Computer Science Technical Reports Project, CSTR nebo CS-TR z fondů amerických univerzit, který vedla ve spolupráci s dalšími institucemi Korporace pro národní výzkumné iniciativy - Corporation for National Research Initiatives, CNRI. CNRI úzce spolupracovala se skupinou IETF (International Engineering Task Force).

Komponenty architektury modelu "Kahn-Wilensky"

Komponenty architektury digitální knihovny modelu "Kahn-Wilensky":

• Uživatelské rozhraní (user interface) pro komunikaci uživatele se systémem digitální knihovny pomocí prohlížeče a návazných klientských služeb
• Repozitář (repository) pro ukládání digitálních objektů (data i metadata). Repozitář je specifické digitální úložiště/skladiště pro digitální objekty. K přenosu informací z repozitáře je obecně využíván repozitářový přístupový protokol (Repository Access Protocol, RAP)
  • Repozitáře moderního typu - zajištěné svébytnou softwarovou aplikací
  • Databáze naskenovaných (digitalizovaných)dokumentů
  • Webové servery
• Identifikační systém (handle system) pro generování, přidělování, správu a směřování jednoznačných identifikátorů digitálních objektů (HDL, URN aj.)
• Vyhledávací systém (search system) pro vyhledávání informací. Zahrnují se sem indexy reprezentující popisná metadata, nebo také úplné texty, jsou-li předmětem zpracování

Identifikátory digitálních objektů a systémy pro jejich správu a směřování

Pro komunikaci digitálních objektů v digitálních knihovnách hrají důležitou roli jejich identifikátory (handles). Jedná se o jména, která by:

• měla být nezávislá na lokaci digitálního objektu
• měla být jedinečná v globálním měřítku
• měla být trvalá z hlediska času
• byla generována automaticky

Systém pro správu identifikátorů (handle management system)

Systém pro správu identifkikátorů by měl zajistit:

• rychlé směřování identifikátorů v rámci vyhledávacích procesů
• tvorba kopií (replik) digitálních objektů a jejich ukládání ve vyrovnávací paměti
• decentralizovanou správu a řízení celého systému
• kontrola změn digitálních objektů

Části systému pro správu identifikátorů

• Generátory identifikátorů (Handle Generators) - na základě stanoveného algoritmu (programu) vytvářejí globálně jednoznačné identifikátory, jež mohou být spojeny s digitálními objekty
• Identifikační (směrovací) servery (Handle Servers) - slouží k:
  • ukládání identifikátorů (včetně lokačních a jiných informací) do databáze směrovacího serveru (směrovací služby)
  • zpracování dotazů klienta na směrovací identifikátory
  • vracení údajů o lokaci směrem ke klientovi
• Adresář identifikačních serverů (Handle Server Directory) - zajišťuje správu jejich seznamu

• Hašovací tabulka (Hash table) - je využívána ke zjištění a označení identifikačního serveru (Handle server), který vlastní informace spojené s identifikátorem. 3 konfigurace:
  • klient se spojuje se serverem pro vyrovnávací paměť (caching server), který zná hašovací algoritmus, má kopii hašovací tabulky a ve vyrovnávací paměti má naposledy využívané identifikátory
  • klientský program zná hašovací algoritmus, vlastní kopii hašovací tabulky, může udržovat vlastní vyrovnávací paměť
  • klient se může spojit s jakýmkoliv identifikačním serverem. Server provede vyhledání hašovací tabulky a předá dotaz příslušnému počít. serveru.

The Handle System

Řada digitálních archivů (např. DSpace aj.) zejména z USA, zavedla přidělování trvalých identifikátorů typu Handle (HDL) - modelu připraveného v rámci systému The Handle System, který založila americká organizace CNRI (Corporation for National Research Initiatives) - struktura identifikátoru HDL zahrnuje 2 části oddělenými lomítkem (/) - část před lomítkem identifikuje instituci přidělující instituci, část za lomítkem identifikuje konkrétní digitální objekt. Server CNRI spravuje db korporací přidělujících identifikátory, v rámci konkrétního serveru je digi objektům přidělována konkrétní HDL (americká URN) - zároveň je udržována vazba mezi nimi a příslužnými URL

Americký systém The Handle System se stal také základem mezinárodního identifikačního systému DOI (zejm. komerční vydavatelé).

Identifikační systém

Identifikační systém by měl fce (tvorba identifikátorů i jejich směrování) zajišťovat distribuovaným způsobem - model globálního identifikačního systému. Komunikace s identifikačním systéme je zabezpečována pomocí protokolů pro komunikaci ze strany klienta zajišťujícího tvorbu identifikátorů - (administration) i klienta zajišťujícího směrování identifikátorů (Resolution). Dochází k násl. operacím:

• V rámci směrování identifikátorů (Resolution) potkává klient identifikátor a odesílá ho ke směrování k identifikačnímu (směrovacímu) systému
• Vlastní identifikační systém - tvořen skupinou identifikačních (směrovacích) služeb.
• Každý identifikátor - ...
• V rámci procesů administrativního klienta dochází k vytváření identifikátorů a doplňování a editování informací spojených s jejich směrováním....

Digitální objekt v modelu Kahn-Wilensky

Digitální objekt je modelu KW chápán v technickém slova smyslu jako specifikcý druh datové struktury, který zahrnuje:

• jedinečný identifikátor (handle)
• obsah (content) jako sled bitů nebo soubor sledu bitů
• příslušné informace o vlastnostech (properties) digitálního objektu (metadata)
• příslušné informace o transakcích (transaction log), tj. o užití objektu jakékoliv povahy
• digitální signaturu (volitelné) - garantující, že objekt nebyl změněn

Digitální objekty mohou být proměnlivé (je-li dovoleno) nebo neproměnlivé Digitální objekty mohou být jednoduché nebo může jít o soubor či skupinu (agregát) několika digitálních objektů.

Skupina (agregát) digitálních objektů

V řadě případů je v rámci DK nutné seskupovat příbuzné digitální objekty. V repozitáři mohou být uloženy výzkumné zprávy ve více formátech (PostScript, PDF aj.) včetně jejich prezentaci PPT, různé interpretace hudebního díla aj. Skupiny digi objektů mohou být reprezentovány jako:

• složené objekty (composite objects) - obsah zahrnuje soubor několika objektů
• metaobjekty (meta-objects) - obsah zahrnuje identifikátory pro soubor objektů

Digitální repozitáře

Digitální repozitáře mohou mít formu:

• FTP archiv
• WWW server
• online databáze
• repozitář (úložiště)

Repozitáře

Repozitáře jsou vhodné pro materiály obsahující hodnostné informace

• v repozitáři jsou ukládány jak vlastní digitální objekty, tak příslušná metadata o jejich vlastnostech, struktuře, uložení apod. ( též metadata popisná, strukturární, administrativní, technická) i informace o jejich užití (právní metadata)
• jeden objekt může být uložen ve více repozitářích (replikace-kopie objektů)
• v repozitářích musí být zajištěna bezpečnost uložených objekůt, indiv. objekty mohou být (nepovinně) opatřeny signaturou, která může např. garantovat platnost a neporušitelnost objektu
• ke každému repozitáři náleží server s vyhled. systémem, který obsahuje informace o bjektech v repozitáři

Referenční model Otevřeného archivního informačního systému (RM OAIS)

RM OAIS je v současnosti již publikovanou mezinárodní normou - ISO 14721-2003 Z hlediska obsahu je zaměřen na komunikaci strukturovaných informací s důrazem na proces jejich dlouhodobé archivace a ochrany a a na proces jejich zpřístupňování uživatelům.

Vznik mezinárodní normy RM OAIS

Národní centrum pro vědecká data v oblasti vesmíru (National Space Science Data Center, NSSDC) při NASA se po desetiletí zabývala otázkami dlouhodobé archivace digitálních dat. V tomto prostředí vznikl jeden z prvních digitálních archivů (1966).

ISO navrhla, aby CCSDS připravil standard pro archivaci digitálních dat se zaměřením na data získaná z vesm. misí s důrazem na dlouhodobou archivaci.

Referenční model (RM) měl být obecným rámcem s cílem pochopit významné vztahy mei definovanými entitami urč. prostředí a také rámcem pro vývoj standardů či specifikací takové prostředí podporující.

Referenční model OAIS byl přijat globálně jako důležité východisko pro dlouhodobou archivaci a ochranu digitálních dat.

Archiv typu OAIS jako ústřední pojem a jeho hlavní odpovědnsot (funkce)

Ústřdním pojmem RM je pojem "otevřený archivní informační systém" - proces dlouhodobé archivace a ochrany informací a proces zpřístupňování archivovaných informací způsobem, který bude vyhovovat určeným komunitám uživatelů.

Archiv typu OAIS se od jiných archivů liší definovanými povinnými odpovědnostmi (funkcemi):

• dojednat a přijmout vhodné informace od jejich producentů, nutné je stanovit kritéria pro příjem vhodných inf. materiálů k archivaci (

BRATKOVÁ, Eva. Otevřený přístup a digitální knihovny v oblasti vědy a výzkumu: (vybrané systémy)[online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze, prosinec 2008 [cit. 2014-09-24]. 126 s. Formát PDF. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupný z: http://texty.jinonice.cuni.cz/