Well-being
Well-being
francouzsky bien-etre - interdisciplinární pojem, původně znamená prožitek, ale i vysvětlení zdraví,někdy šířeji subjective, mental, psychological well-being.Stabilita je dána osobnostními rysy a aktuálním stavem[1]
well-being a čas podle Seligmana[2]
- vztažení k minulosti - well-being a spokojenost se životem (satisfact., contentment)
- k přítomnosti - štěstí (happiness) a flow (prožitek extatického nadšení)
- k budoucnosti - naděje (hope) a optimismus, ale naděje souvisí i s naší přítomností a minulostí
- osobní pohoda spadá mezi nálady, afekty a osobnostní rysy a průběžně se odehrávající hodnotící vztahy tedy obsahuje i důležitou složku postojovou
- operacionalizace - prožitek (dny, týdny, spíše než okamžiky) emoční (aktuální), osobnostní (habituální) složka osobní pohody
podle P. Becker - well-being je konstruktem 3 složek
- stavu (state) - obsahuje náladu kvalitativně i kvantitativně
- rysu (trait) - průměrná úroveň v průběhu času; habituální nálada
- procesu - variabilita nálad v průběhu času
- z medicínského pohledu well-being (jehož obsahem osobní pohoda) pojímán holisticky, nebo ve spojení s životním stylem, zahrnujícím protektivní i ohrožující faktory
Odkazy
Zdroje
Tento článek vychází z přednášky Psychologie zdraví na Katedře psychologie UK.