Citační rejstřík

Citační rejstřík (též citační index) je databázový nástroj citační analýzy. Je to sekundární informační pramen. Jeho cílem je mapování vědy, prestiže autorů, časopisů, pracovišť, oborů, atd. Jedná se o seznam publikovaných článku opatřený výčtem jejich citací v daném časovém období.

Podstata citačních rejstříků všeobecně spočívá v tom, že každý vědec zpravidla při své práci zhodnocuje také poznatky svých předchůdců, kolegů, vychází z nich, navazuje na ně, kritizuje je, či s jejich myšlenkami souhlasí. To se ve výsledku projevuje tak, že při zveřejnění výsledků své vlastní práce použité zdroje a autory cituje. Každá citující práce se tak stává potenciálním zdrojem poznatků a následně může být sama citována zase jinými autory.

Otec citačního rejstříku

Za otce citačního rejstříku je považován Eugene Garfield. Ten v roce 1955 navrhl v článku v uznávaném časopise Science, aby se systematicky shromažďovaly citace vědeckých publikací se srozumitelnými citačními zvyklostmi. V roce 1963 představil svůj první citační index (Science Citation Index). Již roku 1958 založil Institut pro vědecké informace (Institute for Scientific Information (ISI)

Funkce citačních rejstříků

1. bibliografická databáze
2. komplexní přehled citací a vazeb mezi nimi
3. možnost vyčíslení citovanosti jednotlivých autorů či institucí
4. určování kvality vědeckých časopisům

Problémy citačních rejstříků

Objektivnost a informační hodnota citačních rejstříků je ovlivněna řadou faktorů subjektivního charakteru. Zde narážíme na problematiku etiky vědecké práce, popř. na citační etiku. Autoři mohou záměrně necitovat jiného autora, nebo ho naopak citovat stále. Objevovat se mohou také jevy jako hromadné citování, vzájemné citování, citování sama sebe, umělá spoluautorství, osobní kontakty, profesionální nátlak apod. Dalším nedostatkem je fakt, že bez nahlédnutí do primárního pramene nemůžeme zjistit, jaký postoj vlastně autor k citované práci zaujímá, zda ji hodnotí kladně, nebo ji naopak kritizuje.

Rozdělení citačních rejstříků

polytematické - zahrnují více oblastí vědy

• Thomson Reuters / ISI (http://webofknowledge.com)
• Scopus (http://www.scopus.com)
• Scholar Google (http://scholar.google.com)

oborové

• v rámci databáze Medline (http://www.medline.com)
• astronomie, fyzika - NASA ADS (http://adsabs.harvard.edu)
• medicínský citač index Národní lékařské knihovny (http://www.nlk.cz)
• preprintová digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos (http://www.lanl.gov)

specializované – jsou orientovány na specifickou formu vědecké komunikace

• patentový citační rejstřík Derwent Innovation Index

Nejznámější citační rejstříky

• SCI = Science Citation Index (od r. 1961) – ukazatel citací v přírodních, lékařských a technických vědách
• SSCI = Social Science Citation Index (od r. 1969) – zaměřený na společenské vědy
• AHCI = Arts and Humanities Citation Index (od r. 1978) – obsahuje data z oblasti humanitních věd a umění

Kde hledat informace – sekundární prameny. In: Www.lib.jcu.cz [online]. 2008 [cit. 2014-12-30]. Available from: http://www.lib.jcu.cz/docs/ak-ikurz-sekundarni-zdroje.pdf

Eugene Garfield. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-12-30]. Available from: http://cs.wikipedia.org/wiki/Eugene_Garfield

Citační rejstříky. In: WikiKnihovna [online]. 12. 12. 2013 [cit. 2014-12-30]. Available from: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Cita%C4%8Dn%C3%AD_rejst%C5%99%C3%ADky

VAVŘÍKOVÁ, Lucie. Úvod do scientometrie [online]. Praha, 2008 [cit. 2014-12-30]. Available from: file:///C:/Documents%20and%20Settings/Oem/Dokumenty/Downloads/vavrikova_1.pdf. Studijní materiál. Ústav informačních studií a knihovnictví.