Vývojová diagnostika: Porovnání verzí

Řádek 37: Řádek 37:
  
 
<references />
 
<references />
<br/>
 
 
 
=== Literatura ===
 
=== Literatura ===
 
* Ferjenčík, J. (2010). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál.
 
* Ferjenčík, J. (2010). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál.

Verze z 22. 10. 2016, 17:01

Vývojová diagnostika představuje oblast psychodiagnostiky zabývající se poznáváním a zjišťováním jednak celkové úrovně vývoje daného jedince a jednak také stupněm vývoje jeho jednotlivých psychických funkcí, schopností a podoby osobnostních charakteristik s ohledem na příslušnou vývojovou fázi, ve které se jedinec nachází.[1]

Metody vývojové diagnostiky

Základní dělení, základní výhody a nevýhody metod

  • Klinické
    Možná podoba psychodiagnostického vyšetření
    • pozorování, rozhovor, anamnéza, analýza stop činnosti
    • výhody:
      • umožňují komplexnější poznání daného jedince
      • slouží jako vhodná - doplňující a rozšiřující podpora testových metod
    • nevýhody
      • nejsou standardizované
        • zprav. nejsou stanoveny jednotné postupy a přesná pravidla pro jejich administraci a vyhodnocování
        • neexistují pro jejich výsledky normy, na základě nichž by bylo možné výsledek jedince srovnat s výsledky určité širší populace jedinců
        • jsou více závislé na subjektivním zkreslení diagnostikujícího pozorovatele[2]
  • Testové
    • jednotlivé psychologické testy - viz níže seznam zásadních testů v rámci vývojové diagnostiky
    • výhody:
      • jsou standardizované
        • jejich administrace a vyhodnocování (kvantitativní analýza a její interpretace) probíhá uniformě, tj. za užití jednotných postupů a sledování přesných pravidel; to umožňuje vyšší spolehlivost při srovnávání výsledků z daného testu u téhož jedince při víceré administraci
        • jsou pro ně vytvořené normy, tzn. jsou známy průměrné výsledky v daném testu či jeho příslušných částech pro určitou širší populaci jedinců (tj. nejčastěji skupina lidí určitého věku, pohlaví, sociálního statusu,...); to umožňuje srovnání výsledků z příslušného testu u danéhoého jedince s tím, jaké jsou "normální" či běžné výsledky u dané širší populace jedinců
        • jsou méně závislé na zkreslení diagnostikujícího zadavatele testu
    • nevýhody:
      • jsou úžeji zaměřené pouze na určitou oblast či určitý omezený počet oblastí psychického života jedince (např. pouze na myšlení) a v rámci této oblasti zas pouze na určité její aspekty (např. pouze na verbální a abstraktní myšlení)[2]

Jednotlivé testové metody užívané v rámci vývojové diagnostiky

  • Vývojové škály
    • užití - používá se pro ranou diagnostiku psychického vývoje, totiž diagnostiku dětí do 3 let (novorozenců, kojenců a batolat)
    • funkce - slouží pro stanovení celkové funkční zralosti a integrity CNS, zejm. neuromotorické zralosti dítěte; nikoliv pro určení intelektových schopností jako takových, neboť jejich jednotlivé složky (jako např. verbální myšlení, abstraktní myšlení, vizuální myšlení, kvantitativní myšlení,...); také však slouží pro získání informací o emocionální stabilitě dítěte (zejm. jeho dráždivosti a frustrační toleranci), podobě jeho sociálního chování a jeho řečovém vývoji[3]
  • Testy schopností či výkonové testy
  • Testy osobnosti
  • Kresebné testy

Odkazy

Reference

  1. Svoboda, M. (ed.), Krejčířová, D. & Vágnerová, M. (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Potál.
  2. 2,0 2,1 Ferjenčík, J. (2010). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál.
  3. Švancara, J. (1980). Diagnostika psychického vývoje. Praha: Avicenum.

Literatura

  • Ferjenčík, J. (2010). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál.
  • Svoboda, M. (ed.), Krejčířová, D. & Vágnerová, M. (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Potál.
  • Švancara, J. (1980). Diagnostika psychického vývoje. Praha: Avicenum.

Zdroje obrázků

  • work.chron.com/requirements-child-therapist-16941.html