Poruchy osobnosti: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 3: Řádek 3:
  
 
== Prevalence ==
 
== Prevalence ==
−
Vyskytují se u cca 5 - 15 % populace. Šíře rozmezí je dána především tím, že je problematické stanovit přesnou hranici mezi jejich nositeli a jedinci se zdravou, resp. s ohledem na aktuální sociokulturní normy akceptovanou osobností.<ref>Praško, J & kol. (2015) Poruchy osobnosti. Praha: Portál.</ref>
+
Vyskytují se u cca 5 - 13 % populace. Šíře rozmezí je dána především tím, že je problematické stanovit přesnou hranici mezi jejich nositeli a jedinci se zdravou, resp. s ohledem na aktuální sociokulturní normy akceptovanou osobností.<ref name=":2">Praško, J & kol. (2015) Poruchy osobnosti. Praha: Portál.</ref>
  
 
== Etiologie ==
 
== Etiologie ==
 
Rozvoj onemocnění je způsoben multifaktioriálně.  
 
Rozvoj onemocnění je způsoben multifaktioriálně.  
  
−
Jistá role se přičítá '''genetickým dispozicím''', zejm. těm, které se podílejí na podobě temperamentu, a tedy na podobě základního citového naladění jedince (jeho sklonu prožívat negativní či pozitivní emoce) a na míře jeho vzrušivosti, resp. psychické aktivace.<ref>Höschl, C. (1996). Psychiatrie pro praktické lékaře. Jinočany: H & H.</ref>
+
Jistá role se přičítá '''genetickým dispozicím''', zejm. těm, které se podílejí na podobě [[Temperament|temperamentu]], a tedy na podobě základního citového naladění jedince (jeho sklonu prožívat negativní či pozitivní emoce) a na míře jeho vzrušivosti, resp. psychické aktivace.<ref>Höschl, C. (1996). Psychiatrie pro praktické lékaře. Jinočany: H & H.</ref>
  
 
Určitý podíl je také přičítám patologickým změnám ve fungování mozku, zejm. '''narušení metabolismu '''určitých '''[[Neurotransmiter|neurotransmiterů]]'''.<ref name=":0" />
 
Určitý podíl je také přičítám patologickým změnám ve fungování mozku, zejm. '''narušení metabolismu '''určitých '''[[Neurotransmiter|neurotransmiterů]]'''.<ref name=":0" />
Řádek 14: Řádek 14:
 
Role se také přisuzuje působení '''sociálních faktorů''', předně vlivu rodiny a rodinné výchovy v raném dětství. Význam se např. přičítá celkové emoční atmosféře v rodině a emocionálním vztahu dítěte s jeho blízkými rodinnými příslušníky.  
 
Role se také přisuzuje působení '''sociálních faktorů''', předně vlivu rodiny a rodinné výchovy v raném dětství. Význam se např. přičítá celkové emoční atmosféře v rodině a emocionálním vztahu dítěte s jeho blízkými rodinnými příslušníky.  
  
−
Nakonec se význam také přičítá '''[[zátěžovým]] faktorům''' (jejich množství a druhu), jimž byl jedinec především ve svém raném, ale také pozdějším psychickém vývoji vystaven.
+
Nakonec se význam také přičítá '''[[Stres|zátěžovým]] faktorům''' (jejich množství a druhu), jimž byl jedinec především ve svém raném, ale také pozdějším psychickém vývoji vystaven.<ref name=":0" />
  
 
== Symptomatologie ==
 
== Symptomatologie ==
 +
Projevují se především v následujících oblastech:<ref name=":0" />
 +
# '''[[myšlení]]''' - dochází k deformaci způsobu uvažování a hodnocení situace jedince a též sebehodnocení (to může být podle typu poruchy nadměrně zvýšené či naopak extrémně nízké)
 +
# '''emocionální prožívání''' - stává se nepřiměřeným s ohledem na vyvolávající podněty (jedinec může mít podle typu poruchy sklon reagovat afekty vzteku na relativně běžné situace či naopak zůstávat netečným vůči emocionálně významným událostem)
 +
# '''[[chování]]''' - obecně není dostatečně adaptivním s ohledem na sociální svět, z hlediska společnosti se jeví jako rušivé; postižený jedinec má narušenou autoregulaci (schopnost ovládat své chování) a často není schopen dostatečného náhledu na nepřiměřenost vlastního chování; to rovněž vede k často snížené motivaci v léčbě
  
 +
== Léčba ==
 +
Jde o trvalé poruchy, jež není možné zcela vyléčit. Pouze je možné na základě příslušných psychoterapeutických intervencí korigovat některé jejich projevy a podporovat kompenzační mechanismy, jimiž je jeho myšlení, prožívání a chování udržováno v přijatelných mezích.<ref>Höschl, C., Libich, J. & Švestka, J. (eds.). (2002). Psychiatrie. Praha: Tigis.</ref>
 +
 +
== Jednotlivé specifické poruchy osobnosti a jejich specifika ==
 +
 +
=== Paranoidní porucha osobnosti (F60.0) ===
 +
 +
Základní specifika:<ref name=":0" />
 +
* excesivní '''vztahovačnost''' a '''podezřívavost''' - jedinec chybně interpretuje neutrální či přátelsky laděné akce jako hostilní, nenávistné (např. když do takového jedince někdo omylem vrazí na ulici, může si to vykládat jako záměrné napadení; když takovýto jedinec uslyší smích, bude mít tendenci si jej ihned vykládat jako posměch vůči vlastní osobě)
 +
* nadměrný důraz na '''důležitost vlastní osoby''' (podobně jako u narcistické poruchy osobnosti) - jedinec např. může vůči druhým vznášet řadu požadavků a očekávat přitom, že budou bez výjimky plněny; tyto požadavky však často splněny nejsou, to jej vede k výraznému kverulantství, nespokojenosti a celkově to u u něj vyvolává jakési podrážděné a rozladěné emocionální nastavení; jedinec v souvislosti s tím také při nesplnění svých požadavků často zakouší silné pocity nespravedlnosti a křivdy
 +
* '''přecitlivělost vůči kritice''', negativnímu hodnocení - kritiku ze strany druhých má jedinec sklon brát jako fatální odmítnutí jeho osoby a zároveň též jako potvrzení jeho negativního smýšlení o okolním sociálním světě
 +
Diferenciálně diagnosticky se od paranoidní [[schizofrenie]] a [[Paranoia|paranoie]] coby [[Porucha s trvalými bludy|poruše s trvalými bludy]] liší absencí paranoidních [[Blud|bludů]].<ref name=":1">Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (1993). Mezinárodní klasifikace nemocí: mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů ve znění desáté decennální revize MKN-10. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.</ref>
 +
 +
===Schizodní porucha osobnosti (F60.1)<nowiki/>===
 +
Základní specifika:<ref name=":0" />
 +
* velmi '''bizarní '''až podivínské chování - chování je dince je velmi výstřední, nápadné
 +
* nápadná '''introvertovanost''' - jedinec se stahuje do sebe, uzavírá se do svého vlastního vnitřního světa; to je spojeno se skloenm se distancovat od okolního sociálního světa; jedinec o něj nejví vyšší zájem, jeho potřeba sociálního kontaktu je snížena, naopak preferuje samotu
 +
* '''emocionálí oploštělost''' - emocionální prožívání jedince je chudší, schopnost citově prožívat je snížena, objevuje se zde emocionální odstup, chlad - jedinec není scopen projevit žádné city - zejména vřelost, lásku či něhu; také se zde vyskytuje anhedonie - jedinec není schopen prožívat radost, uspokojení
 +
Diferenciálně diagnosticky se liší od [[schizofrenie]] a [[Schizotypální porucha|schizotypální poruchy]] tím, že myšlení postiženého jedince není v žádném ohledu [[Dereistické myšlení|dereistické]]; schizoidní osoby jsou tedy schopny rozlišovat mezi tím, co je skutečné a co je pouze plodem jejich [[fantazie]] či vlastních představ; kontakt s realitou je zde tedy zachován, byť je zájem o tuto realitu redukován; oproti schizofrenii se u jedince nevyskytují žádné [[Psychóza|psychotické]] příznaky jako [[halucinace]] či [[Blud|bludy]] a oproti schizotypální poruše se zde nesetkáme ani s výrazněji bizarními či paranoidními nápady.<ref name=":1" />
 +
 +
=== Disociální (asociální) porucha osobnosti (F60.2) ===
 +
Základní specifika:<ref name=":0" />
 +
* '''bezohlednost''' vůči ostatním lidem - a to zejm. ve smyslu nedostatku empatie, až bezcitnosti; není zde chota se poučit ze svých předchozích sociálně nežádoucích citů, lítost nad druhými absentuje, pokud je lítost přítomna, jde spíše o sebelítost
 +
* neschopnost nalédnout to, co je sociálně přiměřené a patřičné - to vede k '''porušování sociálních norem''', a to často v rámci delikvence
 +
* '''vysoká agresivita''' spojená s nízkou frustrační tolerancí, je zde proto tendence reagovat afektivním výbuchem doprovázeným často též fyzickým násilím
 +
Půvdní označení poruchy bylo psychopatie či psychopatická porucha osobnosti.<ref name=":2" />
 +
 +
=== Emočně nestabilní porucha osobnosti (F60.3) ===
 +
Základní specifika:<ref name=":0" /><ref>Orel, M. (2012). Psychopatologie. Praha: Grada.</ref>
 +
* emoční labilita -
 
== Odkazy ==
 
== Odkazy ==
  

Aktuální verze z 5. 12. 2016, 17:50

Vymezení

Jde o skupinu psychických poruch spočívajících ve výrazné akcentaci (resp. extrémním zvýraznění) či v utlumení (resp. slabém vyjádření) určitých stránek a rysů osobnosti daného jedince - a to natolik, že se myšlení, prožívání a chování daného jedince stává maladaptivním a v rozporu s obecně uznávanými sociokulturními normami.[1]

Prevalence

Vyskytují se u cca 5 - 13 % populace. Šíře rozmezí je dána především tím, že je problematické stanovit přesnou hranici mezi jejich nositeli a jedinci se zdravou, resp. s ohledem na aktuální sociokulturní normy akceptovanou osobností.[2]

Etiologie

Rozvoj onemocnění je způsoben multifaktioriálně.

Jistá role se přičítá genetickým dispozicím, zejm. těm, které se podílejí na podobě temperamentu, a tedy na podobě základního citového naladění jedince (jeho sklonu prožívat negativní či pozitivní emoce) a na míře jeho vzrušivosti, resp. psychické aktivace.[3]

Určitý podíl je také přičítám patologickým změnám ve fungování mozku, zejm. narušení metabolismu určitých neurotransmiterů.[1]

Role se také přisuzuje působení sociálních faktorů, předně vlivu rodiny a rodinné výchovy v raném dětství. Význam se např. přičítá celkové emoční atmosféře v rodině a emocionálním vztahu dítěte s jeho blízkými rodinnými příslušníky.

Nakonec se význam také přičítá zátěžovým faktorům (jejich množství a druhu), jimž byl jedinec především ve svém raném, ale také pozdějším psychickém vývoji vystaven.[1]

Symptomatologie

Projevují se především v následujících oblastech:[1]

  1. myšlení - dochází k deformaci způsobu uvažování a hodnocení situace jedince a též sebehodnocení (to může být podle typu poruchy nadměrně zvýšené či naopak extrémně nízké)
  2. emocionální prožívání - stává se nepřiměřeným s ohledem na vyvolávající podněty (jedinec může mít podle typu poruchy sklon reagovat afekty vzteku na relativně běžné situace či naopak zůstávat netečným vůči emocionálně významným událostem)
  3. chování - obecně není dostatečně adaptivním s ohledem na sociální svět, z hlediska společnosti se jeví jako rušivé; postižený jedinec má narušenou autoregulaci (schopnost ovládat své chování) a často není schopen dostatečného náhledu na nepřiměřenost vlastního chování; to rovněž vede k často snížené motivaci v léčbě

Léčba

Jde o trvalé poruchy, jež není možné zcela vyléčit. Pouze je možné na základě příslušných psychoterapeutických intervencí korigovat některé jejich projevy a podporovat kompenzační mechanismy, jimiž je jeho myšlení, prožívání a chování udržováno v přijatelných mezích.[4]

Jednotlivé specifické poruchy osobnosti a jejich specifika

Paranoidní porucha osobnosti (F60.0)

Základní specifika:[1]

  • excesivní vztahovačnost a podezřívavost - jedinec chybně interpretuje neutrální či přátelsky laděné akce jako hostilní, nenávistné (např. když do takového jedince někdo omylem vrazí na ulici, může si to vykládat jako záměrné napadení; když takovýto jedinec uslyší smích, bude mít tendenci si jej ihned vykládat jako posměch vůči vlastní osobě)
  • nadměrný důraz na důležitost vlastní osoby (podobně jako u narcistické poruchy osobnosti) - jedinec např. může vůči druhým vznášet řadu požadavků a očekávat přitom, že budou bez výjimky plněny; tyto požadavky však často splněny nejsou, to jej vede k výraznému kverulantství, nespokojenosti a celkově to u u něj vyvolává jakési podrážděné a rozladěné emocionální nastavení; jedinec v souvislosti s tím také při nesplnění svých požadavků často zakouší silné pocity nespravedlnosti a křivdy
  • přecitlivělost vůči kritice, negativnímu hodnocení - kritiku ze strany druhých má jedinec sklon brát jako fatální odmítnutí jeho osoby a zároveň též jako potvrzení jeho negativního smýšlení o okolním sociálním světě

Diferenciálně diagnosticky se od paranoidní schizofrenie a paranoie coby poruše s trvalými bludy liší absencí paranoidních bludů.[5]

Schizodní porucha osobnosti (F60.1)

Základní specifika:[1]

  • velmi bizarní až podivínské chování - chování je dince je velmi výstřední, nápadné
  • nápadná introvertovanost - jedinec se stahuje do sebe, uzavírá se do svého vlastního vnitřního světa; to je spojeno se skloenm se distancovat od okolního sociálního světa; jedinec o něj nejví vyšší zájem, jeho potřeba sociálního kontaktu je snížena, naopak preferuje samotu
  • emocionálí oploštělost - emocionální prožívání jedince je chudší, schopnost citově prožívat je snížena, objevuje se zde emocionální odstup, chlad - jedinec není scopen projevit žádné city - zejména vřelost, lásku či něhu; také se zde vyskytuje anhedonie - jedinec není schopen prožívat radost, uspokojení

Diferenciálně diagnosticky se liší od schizofrenie a schizotypální poruchy tím, že myšlení postiženého jedince není v žádném ohledu dereistické; schizoidní osoby jsou tedy schopny rozlišovat mezi tím, co je skutečné a co je pouze plodem jejich fantazie či vlastních představ; kontakt s realitou je zde tedy zachován, byť je zájem o tuto realitu redukován; oproti schizofrenii se u jedince nevyskytují žádné psychotické příznaky jako halucinace či bludy a oproti schizotypální poruše se zde nesetkáme ani s výrazněji bizarními či paranoidními nápady.[5]

Disociální (asociální) porucha osobnosti (F60.2)

Základní specifika:[1]

  • bezohlednost vůči ostatním lidem - a to zejm. ve smyslu nedostatku empatie, až bezcitnosti; není zde chota se poučit ze svých předchozích sociálně nežádoucích citů, lítost nad druhými absentuje, pokud je lítost přítomna, jde spíše o sebelítost
  • neschopnost nalédnout to, co je sociálně přiměřené a patřičné - to vede k porušování sociálních norem, a to často v rámci delikvence
  • vysoká agresivita spojená s nízkou frustrační tolerancí, je zde proto tendence reagovat afektivním výbuchem doprovázeným často též fyzickým násilím

Půvdní označení poruchy bylo psychopatie či psychopatická porucha osobnosti.[2]

Emočně nestabilní porucha osobnosti (F60.3)

Základní specifika:[1][6]

  • emoční labilita -

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 Vágnerová, M. (2012). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál.
  2. ↑ 2,0 2,1 Praško, J & kol. (2015) Poruchy osobnosti. Praha: Portál.
  3. ↑ Höschl, C. (1996). Psychiatrie pro praktické lékaře. Jinočany: H & H.
  4. ↑ Höschl, C., Libich, J. & Švestka, J. (eds.). (2002). Psychiatrie. Praha: Tigis.
  5. ↑ 5,0 5,1 Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (1993). Mezinárodní klasifikace nemocí: mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů ve znění desáté decennální revize MKN-10. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.
  6. ↑ Orel, M. (2012). Psychopatologie. Praha: Grada.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Poruchy_osobnosti&oldid=39838“