Bibliometrické metody

Bibliometrické metody jsou metody, které se zabývají kvantitativní analýzou dokumentů. Popisují kompletní obraz vědy na konkrétním území. Zabývají se vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických referencí a bibliografických citací.

Bibliometrie

Bibliometrie (bibliometrics) je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů, které vnikají v rámci vědecké komunikace. Bibliometrické metody jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu jak vědeckého poznání, tak i myšlení a komunikace znalostí.(aplikuje matematické a statistické metody na knihy a ostatní média)

Bibliometrie se prolíná se scientometrií (zkoumá z širšího úhlu pohledu zákonitosti vědecké produktivity), informetrií (zkoumá a vyhodnocuje kvantitativní a kvalitativní hodnoty informací získané z různých komunikačních médií)a webometrií (za pomocí měření zkoumá World Wide Web). Alan Pritchard byl člověk, který zavedl v roce 1969 termín bibliometrie. Tímto nahradil dosavadní pojem “statistická bibliografie”. Bibliometrii definoval takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“

Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného scientometrie.

Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod.

Základní metody bibliometrie

• Publikační analýza:

Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.

Publikační analýzou vyhodnocujeme:

1) geografickou oblast

2) vědní oblast

3) časovou periodu

4) typ vědecké literatury

5) autora v oboru nebo zemi

6) instituce

Publikační analýza je důležitým základem pro citační analýzy. Bez ní by výsledky citačních analýz buď nebyly přesné, nebo by nás mohly navést na špatný závěr.

• Citační analýza:

Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. U citační analýzy předpokládáme, že práce byla pro autora důležitá. Citační analýza se zabývá citovaností dokumentů, četností citací v dalších pracích na základě statických metod, také předpokládá citační morálku. Provádí analýzu na mikro a makro úrovni. Cílem je sledovat, kolikrát a kde byla určitá práce citována. V tomto kontextu je pojem citace vztah mezi vědeckými publikacemi.

Definice termínů

Pro bibliometrii jsou předmětem studia dokumentační jednotky. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je reprezentace dokumentů. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace.

• Reference – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument.
• Citace – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu.

Způsob odkazování se liší podle typu publikace.

Nástroje pro bibliometrii

• Citační rejstříky:

Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. Citační index – určitá databáze a s ní spojení zázemí. Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury. Mimo jiné citační rejstříky poskytují cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější.

• Cris systémy (Current Research Information Systems):

CRIS systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci.

Různé druhy citačních rejstříků

• Polytematické:

Web of Science, Scopus, Google Scholar.

• Oborové:

Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.

• Specializované:

Patentový citační rejstřík Derwent.

• Volně dostupné citační rejstříky

Tyto rejstříky obvykle zachycují materiály, které jsou umístěné v internetových archivech.

Příklady: CityBase, CitySeer.

Zdroje pro bibliometrické studie

Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je Science Citation Index (SCI) nebo Social Science Citation Index (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů.

Metody

• Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.
• Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.
• Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci.
• Modelování.

Cíle bibliometrických studií

Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:

1. Funkce a kvalita referencí / odkazů.
2. Daná literatura.
3. Rozptýlení referencí.
4. Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání.
5. Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení.
6. Analýza trendů a predikace.
7. Komunikační vzorce.
8. Mapování struktur, studie vědy o vědě.
9. Informační vyhledávání.

Bibliometrické zákony

George Kingsley Zipf 1917

Jsou známé tři bibliometrické zákony (bibliometrické rozložení):

• 1) Bradfordův zákon – (objeven v roce 1934) popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. Samuel Clemens Bradford
• 2) Lotkův zákon – (z roku 1926) popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. Alfred Lotka
• 3) Zipfův zákon – popisuje pořadí slov podle frekvence jejich výskytu v textu.Později se na základě Zipfova zákona sestavovaly slovníky rešeršních slov a nevýznamových (stop) slov, které jsou základem pro automatické vyhledávání.

Použitá literatura

KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 4 – 5 KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova, str. 5 – 6 KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 7 KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 30 KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993. Univerzita Karlova., str. 18 Prezentace Martin Souček, Bibliometrie

Klíčová slova

Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.