Znalostní management a znalosti v organizacích

Na znalost lze pohlížet jako na poznání nebo dovednost. Znalostní management je posléze proces, zabývající se prací se znalostmi osob v organizaci. Znalosti a znalostní management v rámci organizace, lze charakterizovat jako efektivní nakládání se znalostmi, a to napříč různými druhy procesů a přístupů, v rámci struktury a všech odpovídajících prvků organizace

"Technologie pracují s daty, lidé je interpretují jako informace nesoucí význam, které se stávají podnětem pro další jednání. Proces interpretace je kognitivní záležitost, ve kterém stěžejní roli hrají znalosti."

• Znalosti - Znalosti jsou poznatek, vědění, dovednost (tedy znalost), je následností porozumění zákonitostem. "Znalost je informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána."
• Znalostní management - Zabývá se prací se znalostmi. Zajišťuje vhodné prostředí pro sdílení, rozvoj a využívání znalostí. Stojí na schopnosti sdílení a využívání informací, a to především za pomoci informačních a komunikačních technologií. Mezi dílčí procesy znalostního managementu patří: tvorba, uchování, sdílení informací, a to mezi lidmi a skupinami, mající podobné zájmy nebo potřeby.
• Znalosti v organizacích - Zdrojem znalostí v organizaci jsou znalosti jednotlivců. Spolu s efektivním využíváním a sdílením, tedy dostupností relevantních znalostí k dané osobě a ve správný čas, jsou znalosti využívány v rozhodovacích a řídících procesech organizace.

Znalosti v organizaci a znalostní organizace

Znalost lze interpretovat jako vzájemně související struktury poznatků, kde znalost znamená reprezentaci dané skutečnosti a schopnost konat kognitivní operace, a to v rámci kognitivního modelu dané skutečnosti.

Znalosti v organizacích

Jednotliví členové v rámci organizace by měli sdílet informace a znalosti, a to dle kontextu organizace a jejího blaha, tedy v rámci spolupráce, daných rolí, činností a funkcí dle struktur, aby dospěli ke společnému cíli, kterým může být jak zisk nebo společenská změna, tak cokoli jiného.

Typy znalostí

Členění znalostí dle sdělitelnosti podle Spendera:

• Eplicitní znalost: Lze vyjádřit pomocí jazyka, obrázku nebo písma. Lze ji přenášet a skladovat, předávat nebo uchovávat v expertních systémech. Lze z jejich kombinací vytvořit znalosti nové (shodná s pojmem informace).
• Implicitní - tacitní znalost: Je kombinací, jak znalostí explicitních, tak získaných dovedností, zkušeností, intuice, pravidel, mentálních modelů nebo osobních představ člověka. Je individuální a intimní, ovlivněna emocemi a vnímáním dané osoby, což z ní činí (díky těmto rysům) těžko přenositelnou a zaznamenatelnou.

Explicitní znalost je na rozdíl od tacitní objektivizována, načež se odkazuje na postupy a zásady, zatímco znalost tacitní je získávána v sociální sféře z interakce. Tacitní znalosti jsou organizací vnímány jako individuální, jedním z cílů znalostního managementu je tedy třeba, vytvořit z nich znalost explicitní, tedy znalost objektivizovanou.

Získávání znalostí

Pro získávání znalostí je nutné mít k dispozici příslušné prostředí a procesy. V rámci získávání znalostí jsou klíčový vedoucí pracovníci, napomáhají sdílení znalostí, tomu musí být přítomny vždy dvě strany, tedy strana předávající a přijímající, v rámci tohoto procesu je třeba vytvářet příležitosti, zejména prostředí-místa, kde mohou zaměstnanci znalosti sdílet.

Základní zdroje znalostí dle Viléma Sklenáka:

• slovní dialog s expertem - identifikace znalosti daného experta za použití verbálních a neverbálních technik
• dokumenty vytvořené expertem - šedá literatura, články, blogy, dokumentace, poznámky (chybí však často autorovo vysvětlení)
• případové studie - shromážděné expertem v rámci daného případu

"Získávání znalostí je společensko-technický proces, kdy jedinec se znalostí je ochoten sdílet v rámci sociální interakce a tato znalost je pak objektivizována a uchována ve znalostním systému k dalšímu použití."

Znalosti jsou zobrazeny jako objekt ve znalostním systému, ten dovoluje znalosti shromažďovat, ukládat, organizovat a rozšiřovat. Znalostní systém se specifikuje na tvorbu, ukládání a vyhledávání objektivizovaných znalostí, pro práci s explicitními, tedy objektivizovanými znalostmi je právě znalostní systém určen.

Znalostní ekonomika

Znalostní ekonomika je ekonomický systém, který využívá znalosti, a to za použití moderních informačních a komunikačních technologií (ICT). Znalost jako taková, se z oblasti informačních a komunikačních technologií a systémů rozšiřují i do sfér politických, ekonomických a hospodářských. Znalostní ekonomika apeluje na vzdělávání, učení se a inovace. Způsobem jak naplnit cílů definovaných znalostní ekonomikou je znalostní management.

Znalostní ekonomika se dělí na:

• Terciální - ekonomika státu orientovaná na sektor služeb
• Kvartální - sektor vzdělávání, směr ke vědě a výzkumu
• Kvintérní - high-tech sektor

Znalostní organizace

Znalostní organizace jsou dynamické systémy, které se mají nepřetržitě adaptovat na nové podmínky, zlepšovat se a tedy se učit. Dle Petera Senge jsou znalostní organizace: "Organizace, ve kterých lidé neustále zvyšují svou schopnost dosahovat požadovaných výsledků prostřednictvím společného učení se, jak se podílet na vytváření a zlepšování reality."

Aspekty učící se organizace podle Julianne Nyhan, v rámci schopnosti zapojení všech členů organizace do společného úsilí dosáhnout organizační a individuální efektivnosti,a to dle toho, jak jsou plněny strategické a denní úkoly:

• existence kompetentních zaměstnanců s vysokou mírou samostatnosti a kontroly úkolů
• existence strategie podpory získávání znalostí, rozvoj kompetencí a sebevzdělání
• organizace práce zajišťující předávání srozumitelných informací o rolích a povinnostech jednotlivých osob vůči celku

Znalostní organizace je následností organizace učící se, načež ta organizace, která se učí ze situací, kterými již prošla, je organizací získávající znalosti. Pokud tedy organizace pracuje s nabytými znalostmi, načež má utvořený znalostní management, stává se organizací znalostní.

Znalostní management

Znalostní management (KM) je proces, který se zabývá prací se znalostmi. Organizuje a vytváří vhodné prostředí pro sdílení, rozvoj a využívání znalostí, oním prostředím je ve firemní sféře firemní kultura. Primárními kroky v rámci znalostního managementu jsou: identifikace vytváření znalostí, místo jejich ukládání, místo nutnosti jejich zakotvení a místo, kde je nutná podpora jejich vytváření. Personální řízení, rozvoj zaměstnanců a budování firemní kultury jsou hlavními důvody oddělující znalostní management od managementu informačního.

Vrstvy znalostního managementu

Pět základních prvků znalostního managementu dle Miltona:

• KM by měl být veden v rámci pomoci řešení obchodních problémů
• KM by měl obsahovat získávání a shromažďování, a to v rámci dvou dimenzí KM, které představují cesty mezi znalostmi a znalostním uživatelem
• KM by měl v rámci řízení toku znalostí řešit poptávku a nabídku
• KM musí využívat nástroje, být procesně nastaven spolu se zodpovědnými osobami a musí respektovat role v organizaci
• KM musí být součástí běžného procesu v rámci podnikání

Systém sdílení znalostí

Pro efektivitu systému sdílení znalostí je důležitý rozvoj toho prostředí, které zajistí správné sdílení a dostupnost informací a znalostí napříč organizací. Tento systém by měl zajišťovat co nejrychlejší šíření mezi lidmi a měl by být otevřený trvalému zlepšování. "Základními požadavky na systém znalostního managementu jsou informovanost, přístupnost, dosažitelnost, včasnost, bezpečnost a otevřenost."

Firemní kultura

"Firemní kultura je synergickým zobrazením dosažené systémové úrovně, kompatibility, flexibility a koexistence podnikové filozofie, ze které se dá usuzovat na zdraví organizace, její stabilitu a funkčnost." Management znalostí hraje významnou roli při naplnění firemní kultury, která podporuje znalostní management, nástroje managementu znalostí jsou například expertní systémy.

Firemní kultura zkvalitňuje pracovní prostředí, je tedy součástí motivace zaměstnanců. Otevřená a přátelská firemní kultura vytváří komunikaci podporující prostředí. Podporou komunikace se umožňuje i sdílení znalostí, které zvyšují potenciál pro inovace, jež jsou následností použití získaných znalostí.Firemní kulturu buduje personální oddělení. Firemní kultura nejvíce ovlivňuje procesy, které mají souvislost s učením se, budováním znalostí a potenciálem inovací. Organizace chtějící inovovat mají schopnost, jak rychle reagovat na potřeby trhu, tak rozvíjet nové myšlenky, což spolu s vybudovanou optimální firemní kulturou vede organizaci ke schopnostem a možnostem sdílení znalostí, učení se a inovace.

Efektivní znalostní management

Úkolem efektivního znalostního managementu je, jak nehromadění znalostí, tak jejich efektivní využívání, a to v rámci cyklu managementu znalostí. Tato skutečnost je cyklem, která je popsána například v normách ISO pro integraci systémů řízení.

Body cyklu managementu znalostí:

• Tvorba - nové způsoby práce nalézané lidmi a rozvoj know-how v rámci PR
• Zachycení - nalezení způsobu prezentace a hodnocení nových znalostí
• Zařazení - zařazení nových znalostí do relevantního kontextu pro další práci
• Uskladnění - uložení znalostí pro další použití
• Správa - revidování a ověřování znalostí v rámci jejich významu a přesnosti
• Rozšiřování - zpřístupnění znalostí v odpovídající formě komukoli dle potřeby s apelem na vzdělávání a komunikaci
  

  Inf. audit jako podpora znal. managementu

Audit znalostního managementu

Audit je nástroj, který zjišťuje, jak organizace naplňuje své cíle. Audit znalostního managementu má za cíl pochopit procesy spojené se získáváním znalostí, a to opět s přihlédnutím na to, jestli jsou naplňovány deklarované cíle. Při auditu znalostního managementu je taktéž zkoumán proces management znalostí a je realizován v delších intervalech s externím hodnotitelem. "Metody externího auditu nabízí, proti internímu hodnocení, nezávislý pohled zvenku, který bez ovlivnění vnitřními vztahy a chápání historických procesů v organizaci, popisuje a vyhodnocuje, zda zavedený systém organizace vede ke splnění definovaných cílů."

Čtyři oblasti zájmu auditu znalostního managementu:

1. Leadership - hodnoty, mise, vize
2. Organizace - nastavení procesů, org. struktury, management znalostí a firemní kultury
3. Technologie - systém pro uchovávání znalostí
4. Vzdělávání - komunikace, sdílení znalostí, vzdelávání

Management znalostí

Management znalostí slouží k organizaci tacitních informací, které jsou subjektivními znalostmi uchovávané v myslích zaměstnanců. Cílem managementu znalostí je maximalizování využití intelektuálního kapitálu organizace, a to spolu se znalostmi jednotlivých členů v rámci zvýšení výkonnosti, zisku a splnění strategie. Management znalostí pracuje s konkrétními znalostmi, a to v rámci jím vytvořených prostředků a postupů v kontextu získáváním zpracovávání, zpřístupňování a využívání těchto znalostí.

Přístup k managementu znalostí si určuje organizace sama. Z hlediska prostředí je možné buď obohatit (nutnost vytvoření a nastavení procesů), nebo vytvořit prostředí nové (nutná silná firemní kultura).

Hlavní podmínky managementu znalostí:

• Operativní řízení procesů: tvorba, ověření, třídění, uchování, sdílení a uplatnění znalostí
• Týmová spolupráce, interní kultura, vhodné komunikační a expertní systémy, informační technologie a tomu nadřazená org. struktura

Další nutností úspěšného managementu znalostí je optimální nastavení personálních procesů, spolu s vysokou motivací zaměstnanců.

Tři prvky procesu managementu znalostí:

• Obsah - typ a způsob v rámci sdílení znalostí
• Technologie - prostředky a nástroje v rámci sdílení znalostí
• Kultura - prostředí které motivuje sdílení znalostí

Odkazy

Použitá literatura

• Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost
• KUBÁLKOVÁ, Petra. Audit znalostního managementu. Praha, 2017. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Očko, Petr.
• SKLENÁK, Vilém a kol. Data, informace, znalosti a Internet. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2001. xvii, 507 s. C.H. Beck pro praxi. ISBN 80-7179-409-0.

Související články

Hierarchie Data → Informace → Znalost

Znalosti, vědění a knihovnictví/old

Klíčová slova

Znalosti, management znalostí, znalostní management, organizace