Organizace knihovních fondů: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 35 mezilehlých verzí od 6 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
Dekompozice systému „ORGANIZACE KNIHOVNÍHO FONDU“ Organizace informačního fondu zahrnuje nejen vlastní výstavbu informačního fondu, tj. zařazování, fyzické zatřiďování nově přicházejících a zpracovaných dokumentů a jejich záznamů do informačního fondu, ale také jejich [[Ochrana fondů - havárie a živelní pohromy|ochranu]] a aktualizaci a [[Revize|revizi]].
+
'''Organizace knihovních fondů''' je jeden z procesů, které probíhají v knihovnách za cílem zpřístupnit dokumenty uživatelům. Je součástí knihovního systému.<ref name="CHRISTIE">CHRISTIE KOONTZ, Barbara Gubbin. <i>Směrnice IFLA: Služby veřejných knihoven</i>. 2., zcela přepracované vydání. Praha: Národní knihovna České republiky, 2012. ISBN 978-80-7050-620-2. Dostupné také z: https://studujte.nkp.cz/najit-studijni-pomucku/sluzby-verejnych-knihoven-smernice-ifla</ref>
 +
[[Knihovní fond]] je součástí informačního fondu knihovny, který se mimo knihovního fondu skládá z '''dokumentografického fondu''' (katalog, kartotéka, [[Bibliografie|bibliografie]] - tedy sekundární informační prameny) a '''faktografického fondu''' (tento fond má formu samostatných příručních knihoven a obsahuje slovníky, encyklopedie nebo sbírky zákonů).  
  
−
[[File:dekompozice.jpg|400px]]
+
Základní dílkem knihovního fondu je '''knihovní jednotka''' (kniha, dokument), která je neustále v pohybu a je označována jako primární informační pramen, tedy nosič [[Informace|informace]].
 +
Struktura knihovního fondu je vystavěna na: '''jádro''' - nejčastěji využívané dokumenty, '''rezervní část''' - jedná se o dokumenty uložené ve skladu (lze si je vyžádat, nejsou součástí volného výběru) a '''archiv''' - zde je uložen konzervační fond knihovny (rukopisy, prvotisky, staré tisky - jeho součástí je badatelna).<ref name="RUDOVÁ" />
  
−
== Statické prvky systému ==
 
−
 
 
  
−
[[
+
== Organizace fondu v knihovnách ==
−
=== Knihovní fond ===
 
−
]] Je cílevědomě, plánovitě vytvářený a organizovaný soubor dokumentů.  Dokumenty v knihovně jsou opatřeny signaturou, čímž se liší tento fond např. od fondu v knihkupectví.
 
  
−
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]
+
=== Formální stavění fondu ===
 +
 
 +
<ref name="RUDOVÁ">RUDOVÁ, Eliška. ''Informační procesy: 2. ročník.'' Plzeň: SPŠ strojnická a SOŠ profesora Švejcara, 2015. 5 stran. (Zápisy z vyučování odborného předmětu; vyučující Mgr. Andrea Mařáková).</ref>Jedná se o uspořádání fondu dle vnějších znaků:
 +
 
 +
* abecední - dle příjmení autora v invertovaném tvaru (ČAPEK, Karel)
 +
* formátové - dle velikosti knih (kvartet, osmerka, šestnácterka, folio) - je to ovšem jedno z náročnějších stavění na organizaci
 +
* chronologické - založeno na vnější informaci, tedy na tom, kdy byl dokument vydán (rok)
 +
* geografické - místo vydání dokumentu
 +
* přírůstkové - dokumenty řazeny dle toho, jak jsou evidovány v přírůstkovém seznamu
 +
* jazykové - řazeno dle jazyka dokumentu
 +
 
 +
'''Výhody''':
 +
* tento systém řazení zaručuje úsporu místa v knihovních regálech a poskytuje jednodušší vyhledávání
 +
 
 +
'''Nevýhody''':
 +
* velice se zde tříští oborové zaměření dokumentů
 +
* zcela se opouští tématické třídění knihovních jednotek
 +
* formální stavění fondu se nehodí pro široký volný výběr
 +
 
 +
=== Věcné stavění fondu ===
 +
* systematicko-abecední - je to řazení dle systematických [[Selekční jazyky|selekčních jazyků]] s numerickou (číselnou) nebo alfanumerickou (písmena + čísla) notací (například selekční jazyky typu MDT, DDT, ČSN, BSO, Blissovo třídění, MPT, Ranganathanovo třídění)
 +
* systematicko-pořadové - řadí se dle oborů = uvnitř pak postupně, jak dokumenty přicházely do fondu (chronologie, přírůstkové číslo, signatura)
 +
* tématické - nejčastěji se používá v dětských odděleních, kde je fond rozdělen podle barev nebo podle piktogramů
 +
 
 +
'''Výhody''':
 +
* uživatel si může výběrem nahradit knihu podobného tématu, pokud je ta, kterou chtěl, vypůjčena
 +
* rychlé vyhledávání knihovních jednotek určitého tématu
 +
 
 +
'''Nevýhody''':
 +
* náročné na prostor
 +
 
 +
== Zpřístupňování knihovních fondů ==
 +
 
 +
Do organizace knihovních fondů v rámci zpřístupňování dokumentů uživatelům patří i uspořádání tzv. dokumentových fondů.  Tento fond se skládá z hmotných knihovních jednotek (beletrie, naučná literatura, normy, patenty, šedá literatura).
 +
 
 +
# Fondy bezprostředně přístupné - jsou poskytnuty uživateli přímo čtenářům (cirkulační fondy)
 +
# Fondy zprostředkovatelně přístupné - přístupné za asistence knihovníka (MVS - Meziknihovní výpůjční služba)
 +
# Fondy určené pro kooperaci - slouží ke spolupráci knihoven (multiplikáty - fondy MVS a cirkulační fondy)
 +
 
 +
=== Cirkulační fondy ===
 +
 
 +
Jsou to samostatné fondy, které slouží ústředním knihovnám k tomu, aby je zapůjčovaly do partnerských, tzv. regionálních knihoven (ústřední knihovna v daném okrese sváží několik knihovních jednotek měsíčně do menších, obecních knihoven a takto jejich fond pravidelně obměňuje).
 +
 
 +
'''Druhy''':
 +
 
 +
* hvězdicový systém cirkulačního fondu - jeho výhodami je přehlednost, samostatná korigace. Mezi jeho nevýhody patří náklady na benzín, kdy se knihy sváží v autech
 +
* kruhový systém cirkulačního fondu - jeho výhodami je stálý přísun literatury, nevýhodou je, že si uživatel může půjčit knihu jen na omezenou dobu bez možnosti prodloužení výpůjční lhůty <ref name="RUDOVÁ" />
 +
 
 +
 
 +
== Prvky skladování dokumentů ==
 +
 
 +
# volný výběr - přístupný, není však pro skladování příliš vhodný (čtenáři škodí; světlo, prach, teplo...)
 +
# sklad/ depozitář - je přístupný pouze pro knihovníka, pro ochranu fondu je vhodný
 +
# trezor - je zde uskladněn konzervační fond (incunabule, vzácné tisky)
 +
 
 +
 
 +
Vhodné podmínky pro [[Ochrana fondů skladování dokumentů| skladování]] fondu jsou základem pro primární ochranu fondu již v knihovně. Pro uložení dokumentů je doporučeno bezprašné prostředí, bez přímého přístupu slunečního světla. Úložná místa na regálech by měla být bez ostrých hran a výčnělků a opatřena zarážkou, zabraňujícímu sesunu fondu (tzv. knižní zarážky). Ve volně přístupném fondu, studovnách, referenčních a informačních prostorách je doporučena výška regálové konstrukce:
 +
 
 +
* veřejné knihovny: 1,80-2,05 m
 +
* akademické knihovny: 2,25 m
 +
* dětská oddělení: 1,50-1,80 m
 +
 
 +
Z důvodu organizace práce by maximální délka regálové řady neměla přesahovat 8 metrů. V knihovnách (a stejně tak i v depozitářích) je přísný zákaz kouření, jídla i pití.<ref>MONIKA, Kratochvílová. <i>Ochrana a aktualizace knihovního fondu v knihovnách s lokální a regionální působností</i>. Praha: Ministerstvo kultury České republiky, Veřejné informační služby knihoven (VISK 1), 2016, 14 s. Dostupné také z: https://studujte.nkp.cz/najit-studijni-pomucku/ochrana-aktualizace-knihovniho-fondu-v-knihovnach-s-lokalni-regionalni-2</ref>
 +
 
 +
 
 +
== Organizace moderní knihovny ==
 +
 
 +
Shrnuje současné tendence v organizaci fondu v knihovnách<ref>ANNA, Stöcklová. <i>Organizace a ochrana knihovního fondu</i>. Praha, 2008, 16 s. Dostupné také z: https://studujte.nkp.cz/najit-studijni-pomucku/organizace-ochrana-knihovnich-fondu</ref>, které se mají měnit na komunitní prostor.
 +
 
 +
# poskytnout čtenáři přímý přístup ke knihovnímu fondu knihovny (převaha volných výběrů)
 +
# intenzivní růst fondu - pravidelné revize fondu, vyřazování knihovních jednotek
 +
# vznik centrálních dokumentových fondů - centrální depozitáře
 +
# intenzivní [[Digitalizace a knihovnictví|digitalizace]] (snazší zpřístupnění dokumentů uživatelům)
 +
# zapojení moderních technologií - čtečky, web
 +
# budování sítí knihoven - velké komplexy (komunitní centrum - místo setkávání)
 +
# kooperace knihoven - sdílená [[Katalogizace|katalogizace]], [[MVS]], MMVS (Mezinárodní meziknihovní výpůjční služba)
 +
 
 +
== Odkazy ==
 +
 
 +
=== Použité zdroje ===
 +
 
 +
<references/>
 +
 
 +
=== Související články ===
 +
:[[Ochrana fondů - havárie a živelní pohromy]]<br />
 +
:[[Ochrana knihovního fondu.]]<br />
 +
:[[Ochrana fondů skladování dokumentů]]<br />
 +
:[[Knihovní fond]]<br />
 +
:[[Stavění knihovního fondu]]<br />
 +
:[[Digitalizace a knihovnictví]]<br />
 +
:[[Digitální fond knihovny]]<br />
 +
:[[Revize]]
 +
 
 +
=== Klíčová slova ===
 +
* organizace knihovních fondů<br />
 +
* knihovní fondy<br />
 +
* informační fondy<br />
 +
* skladování dokumentů<br />
 +
* řazení v knihovnách
  
−
 
−
=== Zaměstnanci ===
 
−
 
−
skladoví knihovníci, restaurátoři
 
−
=== Zařízení knihovny ===
 
−
Skladiště, depozitáře, katalogy, regály (klasické i posuvné), manipulační stoly, dopravníkové systémy, výtahy, prostředky ochrany dokumentů (měřící přístroje, brány, kamerové systémy).
 
−
5.1.1.6.1 Technické prostředky k ukládání knihovního fondu
 
  
−
Knihovní regály s příslušenstvím
+
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]
−
Volně přístupné fondy – výška regálů má být 185 cm, šířka 90 cm se 6 policemi. Čtenář musí dosáhnout na knihu z podlahy.
 
−
Fondy ve skladech –  výška regálů může být až  220 cm, šířka 100cm, 7 polic. Vzdálenost mezi regály je 120 cm. Regály mají být postaveny kolmo k oknům. Je-li skladiště rozsáhlejší, měl by být uprostřed magistrální průchod se stolky pro manipulaci.
 
−
Jedna police jednometrového regálu má maximální kapacitu 50 knihovních jednotek, v literatuře se uvádí 35-40. Jedna police s knihami váží 34-38 kg. Oboustranný regál váží 532 kg a počítá se zaokrouhlením 580 kg. Zatížení na 1 m 2 podlažní plochy činí 550 kg. Kompaktní regály se staví vedle sebe, zatížení na jeden metr je však dvojnásobné – 1100-1250 kg. Knihy se staví vertikálně, aby bylo umožněno proudění vzduchu mezi svazky a snazší manipulace. Velká folia by se měla ukládat horizontálně, aby se nelámala vazba. Knihy se neukládají příliš těsně. Těsné uložení ničí vazby a vytváří dobré podmínky pro život biologických škůdců. Poslední svazky se přidržují knižní vzpěrou – zarážkou. Z nejvyšších polic se svazky vyjímají pomocí regálového stupátka nebo přenosných schůdků.
 
−
Časopisy není vhodné ukládat na šikmé police, ale na speciální regály pro časopisy. Každý titul je uložen ve speciální kóji, která je uzavřena dvířky. Na nich je průhledná kapsa, ve které je uloženo jedno číslo časopisu nebo obálka.
 
−
Vázání časopisů se provádí u specializované firmy a je v současné době drahé. Svázané časopisy se velmi těžko kopírují na rozmnožovacích strojích. Lépe je ukládat jednotlivá čísla do desek či do krabic. Musíme ovšem počítat s větším úložným prostorem.
 
−
5.1.1.7 Dynamické prvky systému
 
−
5.1.1.8 Linka dokumentů:
 
−
Vřazování
 
−
- začlenění nových přírůstků
 
−
Přeřazování
 
−
změna v začlenění. Například přechod od formátového stavění k tematickému. Nebo přeřazování z volného přístupu do skladu.
 
−
Vyřazování
 
−
Vyřazování je vyčlenění knihovní jednotky z fondu. Podle  knihovního zákona je důvodem k vyřazení knihovní jednotky zastaralý obsah, nebo poškození a možno je též vyřadit multiplikáty.  Nejprve je nutno sepsat tyto položky do nabídkového seznamu a po schválení zřizovatelem, zaslat spolupracujícím knihovnám, zda si některé námi vyřazené dokumenty neodkoupí. Dalším krokem je nabídka knih Národní knihovně. Pak je možno nabídnout vyřazené dokumenty dalším institucím a posledním možným krokem je odevzdání papírových dokumentů do sběru.
 
−
Knihovní dokumenty z konzervačního fondu a z historického fondu lze vyřazovat pouze se souhlasem ministerstva.
 
−
Všechny záznamy je nutno vyřadit z evidence. Přeškrtnout položku v přírůstkovém seznamu, vyjmout lístky ze všech katalogů a do knihy dát razítko vyřazeno.
 
−
Při využívání výpočetní techniky se činnosti při vyřazování značně zjednoduší. Knihovník vybere dokument v katalogu, označí jej pro vyřazení. Je dotázán na důvod k vyřazení a také je mu oznámena skutečnost, že nebude žádný výtisk v knihovně. Ostatní funkce provede počítač. Uloží záznam do seznamu (databáze) úbytků, vyřadí záznamy z evidencí a vytiskne nabídkový seznam pro jiné knihovny, antikvariáty atd.
 
−
Úbytkový seznam
 
−
Stejně tak jako u přírůstkového seznamu, může být úbytkový seznam v databázi počítače nebo vytištěný. Do tohoto seznamu se zapisují dokumenty, které byly z knihovního fondu vyřazeny. Obsahuje: datum a číslo zápisu, nezbytné bibliografické údaje o dokumentu – autor, název. Uvede se důvod odpisu, cena knihy a případně číslo jednací povolení k vyřazení.
 

Aktuální verze z 31. 1. 2018, 23:05

Organizace knihovních fondů je jeden z procesů, které probíhají v knihovnách za cílem zpřístupnit dokumenty uživatelům. Je součástí knihovního systému.[1] Knihovní fond je součástí informačního fondu knihovny, který se mimo knihovního fondu skládá z dokumentografického fondu (katalog, kartotéka, bibliografie - tedy sekundární informační prameny) a faktografického fondu (tento fond má formu samostatných příručních knihoven a obsahuje slovníky, encyklopedie nebo sbírky zákonů).

Základní dílkem knihovního fondu je knihovní jednotka (kniha, dokument), která je neustále v pohybu a je označována jako primární informační pramen, tedy nosič informace. Struktura knihovního fondu je vystavěna na: jádro - nejčastěji využívané dokumenty, rezervní část - jedná se o dokumenty uložené ve skladu (lze si je vyžádat, nejsou součástí volného výběru) a archiv - zde je uložen konzervační fond knihovny (rukopisy, prvotisky, staré tisky - jeho součástí je badatelna).[2]


Organizace fondu v knihovnách

Formální stavění fondu

[2]Jedná se o uspořádání fondu dle vnějších znaků:

  • abecední - dle příjmení autora v invertovaném tvaru (ČAPEK, Karel)
  • formátové - dle velikosti knih (kvartet, osmerka, šestnácterka, folio) - je to ovšem jedno z náročnějších stavění na organizaci
  • chronologické - založeno na vnější informaci, tedy na tom, kdy byl dokument vydán (rok)
  • geografické - místo vydání dokumentu
  • přírůstkové - dokumenty řazeny dle toho, jak jsou evidovány v přírůstkovém seznamu
  • jazykové - řazeno dle jazyka dokumentu

Výhody:

  • tento systém řazení zaručuje úsporu místa v knihovních regálech a poskytuje jednodušší vyhledávání

Nevýhody:

  • velice se zde tříští oborové zaměření dokumentů
  • zcela se opouští tématické třídění knihovních jednotek
  • formální stavění fondu se nehodí pro široký volný výběr

Věcné stavění fondu

  • systematicko-abecední - je to řazení dle systematických selekčních jazyků s numerickou (číselnou) nebo alfanumerickou (písmena + čísla) notací (například selekční jazyky typu MDT, DDT, ČSN, BSO, Blissovo třídění, MPT, Ranganathanovo třídění)
  • systematicko-pořadové - řadí se dle oborů = uvnitř pak postupně, jak dokumenty přicházely do fondu (chronologie, přírůstkové číslo, signatura)
  • tématické - nejčastěji se používá v dětských odděleních, kde je fond rozdělen podle barev nebo podle piktogramů

Výhody:

  • uživatel si může výběrem nahradit knihu podobného tématu, pokud je ta, kterou chtěl, vypůjčena
  • rychlé vyhledávání knihovních jednotek určitého tématu

Nevýhody:

  • náročné na prostor

Zpřístupňování knihovních fondů

Do organizace knihovních fondů v rámci zpřístupňování dokumentů uživatelům patří i uspořádání tzv. dokumentových fondů. Tento fond se skládá z hmotných knihovních jednotek (beletrie, naučná literatura, normy, patenty, šedá literatura).

  1. Fondy bezprostředně přístupné - jsou poskytnuty uživateli přímo čtenářům (cirkulační fondy)
  2. Fondy zprostředkovatelně přístupné - přístupné za asistence knihovníka (MVS - Meziknihovní výpůjční služba)
  3. Fondy určené pro kooperaci - slouží ke spolupráci knihoven (multiplikáty - fondy MVS a cirkulační fondy)

Cirkulační fondy

Jsou to samostatné fondy, které slouží ústředním knihovnám k tomu, aby je zapůjčovaly do partnerských, tzv. regionálních knihoven (ústřední knihovna v daném okrese sváží několik knihovních jednotek měsíčně do menších, obecních knihoven a takto jejich fond pravidelně obměňuje).

Druhy:

  • hvězdicový systém cirkulačního fondu - jeho výhodami je přehlednost, samostatná korigace. Mezi jeho nevýhody patří náklady na benzín, kdy se knihy sváží v autech
  • kruhový systém cirkulačního fondu - jeho výhodami je stálý přísun literatury, nevýhodou je, že si uživatel může půjčit knihu jen na omezenou dobu bez možnosti prodloužení výpůjční lhůty [2]


Prvky skladování dokumentů

  1. volný výběr - přístupný, není však pro skladování příliš vhodný (čtenáři škodí; světlo, prach, teplo...)
  2. sklad/ depozitář - je přístupný pouze pro knihovníka, pro ochranu fondu je vhodný
  3. trezor - je zde uskladněn konzervační fond (incunabule, vzácné tisky)


Vhodné podmínky pro skladování fondu jsou základem pro primární ochranu fondu již v knihovně. Pro uložení dokumentů je doporučeno bezprašné prostředí, bez přímého přístupu slunečního světla. Úložná místa na regálech by měla být bez ostrých hran a výčnělků a opatřena zarážkou, zabraňujícímu sesunu fondu (tzv. knižní zarážky). Ve volně přístupném fondu, studovnách, referenčních a informačních prostorách je doporučena výška regálové konstrukce:

  • veřejné knihovny: 1,80-2,05 m
  • akademické knihovny: 2,25 m
  • dětská oddělení: 1,50-1,80 m

Z důvodu organizace práce by maximální délka regálové řady neměla přesahovat 8 metrů. V knihovnách (a stejně tak i v depozitářích) je přísný zákaz kouření, jídla i pití.[3]


Organizace moderní knihovny

Shrnuje současné tendence v organizaci fondu v knihovnách[4], které se mají měnit na komunitní prostor.

  1. poskytnout čtenáři přímý přístup ke knihovnímu fondu knihovny (převaha volných výběrů)
  2. intenzivní růst fondu - pravidelné revize fondu, vyřazování knihovních jednotek
  3. vznik centrálních dokumentových fondů - centrální depozitáře
  4. intenzivní digitalizace (snazší zpřístupnění dokumentů uživatelům)
  5. zapojení moderních technologií - čtečky, web
  6. budování sítí knihoven - velké komplexy (komunitní centrum - místo setkávání)
  7. kooperace knihoven - sdílená katalogizace, MVS, MMVS (Mezinárodní meziknihovní výpůjční služba)

Odkazy

Použité zdroje

  1. ↑ CHRISTIE KOONTZ, Barbara Gubbin. Směrnice IFLA: Služby veřejných knihoven. 2., zcela přepracované vydání. Praha: Národní knihovna České republiky, 2012. ISBN 978-80-7050-620-2. Dostupné také z: https://studujte.nkp.cz/najit-studijni-pomucku/sluzby-verejnych-knihoven-smernice-ifla
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 RUDOVÁ, Eliška. Informační procesy: 2. ročník. Plzeň: SPŠ strojnická a SOŠ profesora Švejcara, 2015. 5 stran. (Zápisy z vyučování odborného předmětu; vyučující Mgr. Andrea Mařáková).
  3. ↑ MONIKA, Kratochvílová. Ochrana a aktualizace knihovního fondu v knihovnách s lokální a regionální působností. Praha: Ministerstvo kultury České republiky, Veřejné informační služby knihoven (VISK 1), 2016, 14 s. Dostupné také z: https://studujte.nkp.cz/najit-studijni-pomucku/ochrana-aktualizace-knihovniho-fondu-v-knihovnach-s-lokalni-regionalni-2
  4. ↑ ANNA, Stöcklová. Organizace a ochrana knihovního fondu. Praha, 2008, 16 s. Dostupné také z: https://studujte.nkp.cz/najit-studijni-pomucku/organizace-ochrana-knihovnich-fondu

Související články

Ochrana fondů - havárie a živelní pohromy
Ochrana knihovního fondu.
Ochrana fondů skladování dokumentů
Knihovní fond
Stavění knihovního fondu
Digitalizace a knihovnictví
Digitální fond knihovny
Revize

Klíčová slova

  • organizace knihovních fondů
  • knihovní fondy
  • informační fondy
  • skladování dokumentů
  • řazení v knihovnách
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovních_fondů&oldid=52765“