Parasympatikus: Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | + | '''Parasympatický nervový systém''' je součástí [[Autonomní nervový systém|autonomní nervové soustavy]]. Ta je členěna na [[Sympatikus|sympatikus]], parasympatikus a na ně napojený enterický nervový systém ve stěnách trávicího traktu. <ref name="mo">MERKUNOVÁ, Alena, OREL, Miroslav: Anatomie a fyziologie člověka: Pro humanitní obory. Grada, Praha 2016.</ref> | |
| − | |||
| − | Parasympatický nervový systém je součástí [[Autonomní nervový systém|autonomní nervové soustavy]]. Ta je členěna na [[Sympatikus|sympatikus]], parasympatikus a na ně napojený enterický nervový systém ve stěnách trávicího traktu. <ref name="mo">MERKUNOVÁ, Alena, OREL, Miroslav: Anatomie a fyziologie člověka: Pro humanitní obory. Grada, Praha 2016.</ref> | ||
Skládá se z vegetativních [[Neuron|neuronů]]. <ref name="orel">OREL, Miroslav: Nervové buňky a jejich svět. Grada, Praha 2015.</ref> | Skládá se z vegetativních [[Neuron|neuronů]]. <ref name="orel">OREL, Miroslav: Nervové buňky a jejich svět. Grada, Praha 2015.</ref> | ||
| Řádek 88: | Řádek 86: | ||
Nemoci periferního nervového systému: https://www.wikiskripta.eu/w/Port%C3%A1l:Neurologie | Nemoci periferního nervového systému: https://www.wikiskripta.eu/w/Port%C3%A1l:Neurologie | ||
| + | <br /> | ||
| + | |||
. | . | ||
Verze z 31. 1. 2019, 16:43
Parasympatický nervový systém je součástí autonomní nervové soustavy. Ta je členěna na sympatikus, parasympatikus a na ně napojený enterický nervový systém ve stěnách trávicího traktu. [1]
Skládá se z vegetativních neuronů. [2]
Obsah
Název
Sympatická – od sympatický, příjemný, živý nebo plný života. Para – znamená proti. Působí proti sympatiku; funkci, kterou sympatikus stimuluje, parasympatikus tlumí a naopak.[3]
Autonomní nervový systém – název vznikl historicky na základě původní představy o dvou nezávislých nervových soustavách (jedna pro pohyb, druhá pro orgány). Ve skutečnosti podléhá centrálnímu nervovému systému. [3]
Stavba
Vlákna parasympatiku vycházejí z mozkového kmene z (pregangliových) hlavových nervů III., VII, IX. a X. (tj. nervus vagus) a míšních segmentů v kříži S2 až S4.[1] Nejsilnějším zdrojem parasympatických vláken je právě bloudivý nerv - nervus vagus - jeho vlákna jdou ke svalovině srdce, bronchů a k orgánům v břišní dutině a pánevní oblasti.[3]
Pregangliová vlákna jsou dlouhá; systém parasympatických ganglií se nachází až v těsné blízkosti cílových orgánů.[2]
Činnost
Parasympatikus je aktivován zejména v době odpočinku nebo klidu po jídle. Ale i v situaci, kterou organismus vyhodnotí jako život ohrožující,[2] s nemožností použít systém útěk /únik (sympatikus), takže činností parasympatiku způsobí zmrznutí. [4]
Vlákna druhých (postgangliových) neuronů inervují hladkou svalovinu cév, stěny orgánů i žlázové buňky. Zajišťují vnímání útrobní bolesti.
Hlavním mediátorem parasympatiku je acetylcholin. Funkci, kterou sympatikus stimuluje, parasympatikus tlumí a naopak. [3]
Projevy
- mióza čili zmenšení zornice (centrum tohoto reflexu je ve středním mozku)
- snížení srdeční frekvence i síly srdečního stahu
- zúžení průdušek čili bronchokonstrikce
- zpomalení a prohloubení dechu
- kašlací reflex
- stimulace tvorby slin
- stimulace trávicího traktu, např. nucení ke stolici
- přesun krve z periferie do orgánů; ev. zblednutí
- zvýšení produkce moči
- erekce – rozšíření cév v zevních pohlavních orgánech [1]
Viz vložená tabulka projevů autonomního nervového systému, která je užitečná např. pro zmapování situace při traumatickém stresu:
Tři sloupce vpravo popisují alarmující situaci přetížení organismu v reakci na (dojem, že jde o) ohrožení života, kdy je neokortex a tedy volní jednání dočasně odpojeno; organismus zvolil kratší dráhu přes amygdalu.
Využití v neuropsychologii a neuropsychoterapii
V léčbě akutního traumatického stresu a posttraumatické stresové poruchy pacientům zpravidla velmi uleví rámcová edukace např. o tom, že jejich nepříjemné prožívání je ovlivněno prudkým kolísáním aktivace sympatiku a parasympatiku.
U člověka s posttraumatickou stresovou poruchou nebo u dlouhodobě traumatizovaného člověka (kterému PTSP nebyla diagnostikovaná, ale typicky mívá dg smíšená porucha osobnosti, někdy hraniční porucha osobnosti nebo porucha přizpůsobení aj.) přispívá k porozumění informace, že jeho organismus je v pohotovosti působením zvýšené aktivity amygdalárního systému a sympatiku (viz tam), přičemž pokud se aktivuje parasympatikus, tak nepřináší efekt zklidnění, ale nežádoucího utlumení až paralyzování (zapojením dorzální větví vláken).[5]
Odkazy
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 MERKUNOVÁ, Alena, OREL, Miroslav: Anatomie a fyziologie člověka: Pro humanitní obory. Grada, Praha 2016.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 OREL, Miroslav: Nervové buňky a jejich svět. Grada, Praha 2015.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 DYLEVSKÝ, Ivan: Základy funkční anatomie. Nakl. Poznání, Olomouc 2017.
- ↑ LEVINE, Peter: Trauma a paměť. Pohled do živé minulosti mysli a těla. Maitrea, Praha 2017.
- ↑ VOJTOVÁ, Hana: Porozumění traumatu a disociaci s pomocí neurobiologie a vztahové vazby. Prezentační materiály ke dvoudennímu semináři, 2018.
Použitá literatura
HERMAN, Judith: Trauma and Recovery. Basic Books, New York 1992.
LEVINE, Peter, FREDERICK, Ann: Prebúdzanie tygra. Liečenie traumy. Občianske združenie Pro Familia, Humenné 2002.
ROTHSCHILD, Babette: Tělo nezapomíná. Psychofyziologie a léčba traumatu. Maitrea, Praha 2015.
Zdroje obrázků
OREL, Miroslav: Nervové buňky a jejich svět. Grada, Praha 2015.
Tabulka projevů autonomního nervového systému: http://www.somatictraumatherapy.com/wp-content/uploads/2017/07/ANS2.jpg
VOJTOVÁ, Hana: Porozumění traumatu a disociaci s pomocí neurobiologie a vztahové vazby. Prezentační materiály ke dvoudennímu semináři, 2018.
Externí odkazy
Nervus vagus: https://www.wikiskripta.eu/w/Nervus_vagus
Nemoci periferního nervového systému: https://www.wikiskripta.eu/w/Port%C3%A1l:Neurologie
.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
