Šablona:Článek týdne/2020/3: Porovnání verzí
Řádek 4: | Řádek 4: | ||
Atribuce umožňuje lidem pochopit příčiny vnitřních i vnějších událostí a pochopení těchto příčin jim umožňuje se lépe adaptovat. | Atribuce umožňuje lidem pochopit příčiny vnitřních i vnějších událostí a pochopení těchto příčin jim umožňuje se lépe adaptovat. | ||
+ | |||
+ | Atribuce se dělí na dvě základní skupiny: | ||
+ | #'''vnější''' | ||
+ | #'''vnitřní'''. | ||
+ | Vnější (situační, environmentální) atribuce je ovlivněna '''situačními faktory''', tzn. vnějším okolím aktéra (např.: obeznámenost s prostředím, síla podnětů). | ||
+ | |||
+ | Vnitřní (osobnostní, dispoziční) atribuce je ovlivněna '''dispozičními faktory''', tzn. [[Psychologie osobnosti|osobností]] aktéra (z atribučního hlediska to jsou především motivy a schopnosti). | ||
Aktuální verze z 19. 1. 2020, 19:04
Kauzální atribuce je sociálně-psychologický pojem. Je to kognitivní proces přisuzování jedné či více příčin vlastnímu chování a chování jiných lidí. Jedná se o způsob subjektivního vytváření spojitostí mezi příčinou a následkem chování. Jako speciální případ atribuce je někdy vydělována sebepercepce.
Atribuce umožňuje lidem pochopit příčiny vnitřních i vnějších událostí a pochopení těchto příčin jim umožňuje se lépe adaptovat.
Atribuce se dělí na dvě základní skupiny:
- vnější
- vnitřní.
Vnější (situační, environmentální) atribuce je ovlivněna situačními faktory, tzn. vnějším okolím aktéra (např.: obeznámenost s prostředím, síla podnětů).
Vnitřní (osobnostní, dispoziční) atribuce je ovlivněna dispozičními faktory, tzn. osobností aktéra (z atribučního hlediska to jsou především motivy a schopnosti).
Z oboru Psychologie.
Podívejte se také na předchozí články týdne.