Public relations: Porovnání verzí
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
* řízení značky | * řízení značky | ||
| − | === | + | === Rozsah PR=== |
PR je aktivitou zaměřenou vně instituce, a jeho součástí je komunikace orientovaná na různé skupiny či kategorie veřejnosti. | PR je aktivitou zaměřenou vně instituce, a jeho součástí je komunikace orientovaná na různé skupiny či kategorie veřejnosti. | ||
PR staví na: | PR staví na: | ||
| − | * | + | * [[veřejné mínění|veřejném mínění]], |
* [[corporate identity]], | * [[corporate identity]], | ||
* [[image]]. | * [[image]]. | ||
| Řádek 35: | Řádek 35: | ||
PR lze praktikovat jednak prostřednictvím profesionálních organizací tzv. PR agentur, ale i individuálně, jak v ziskové, tak neziskové sféře. | PR lze praktikovat jednak prostřednictvím profesionálních organizací tzv. PR agentur, ale i individuálně, jak v ziskové, tak neziskové sféře. | ||
| − | ===== | + | ===== Historie PR ===== |
| − | Poprvé opravdu PR použil prezident USA [[Thomas Jefferson]] 27.října 1807 ve zprávě pro Kongres o stavu Unie.<ref name="kopecky">KOPECKÝ, Ladislav. Public relations: dějiny - teorie - praxe. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 238 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-4229-8.</ref> | + | Poprvé opravdu PR použil prezident USA [[Thomas Jefferson]] '''27.října 1807''' ve zprávě pro Kongres o stavu Unie.<ref name="kopecky">KOPECKÝ, Ladislav. Public relations: dějiny - teorie - praxe. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 238 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-4229-8.</ref> |
Jako příklady využití PR v praxi lze uvést (Kopecký, 2013, s. 58-61): | Jako příklady využití PR v praxi lze uvést (Kopecký, 2013, s. 58-61): | ||
Verze z 19. 9. 2014, 21:04
Definice a kategorie
Stručně lze PR shrnout jako vztah s veřejností (Osvaldová, 2002, s. 146), nejlépe asi shrnul PR v obsáhlé definici Rex Harlow, a nejstručněji Gruning a Hunt: „PR představují řízení komunikace mezi organizací a jejími veřejnostmi.“ (Kopecký, 2013, s. 22). PR je staré jako lidské dorozumívání, ale v novodobé historii je třeba za geografické území vzniku PR považovat USA. Za zakladatele PR jsou považováni progresivní publicista Walter Lippmann (1891-1974), Edward Bernays (1891-1995) a novinář Ivy Lee (1877-1934) (Ftorek, 2009, s. 22-23), ten byl přesvědčen, „že veřejné mínění musí mít vedle své ničivé síly i schopnost utvářet pozitivní názory a měnit mínění veřejnosti správným směrem“ (Svoboda, 2006, s. 218). V Evropě je PR považováno za součást sociologie a politologie. PR lze rozdělit do těchto kategorií [1]
- media press relations
- corporate publishing (identity)
- politické lobby
- management řízení a eventy
- řízení značky
Rozsah PR
PR je aktivitou zaměřenou vně instituce, a jeho součástí je komunikace orientovaná na různé skupiny či kategorie veřejnosti.
PR staví na:
PR vždy usiluje o pozitivní přijetí subjektu veřejností, a k tomu potřebuje právě dlouhodobější koncepci corporate identity.[2]
PR lze zařadit mezi společenské vědy i umění. Má poměrně komplexní záběr od analýz sklonů specifických skupin veřejnosti, přes předpokládaný budoucí vývoj těchto trendů až ke konkrétnímu uskutečnění plánů prospívajících jak organizacím, tak veřejnosti, a ovlivňuje svými dopady politiku, ekonomiku i kulturu. Jde jednak o přísně vědeckou disciplínu, ale žádoucí je i volnější až kreativní pojetí, jenž je více uměním než vědou.
PR je dialog odesílatele – organizátora a adresáta – skupiny veřejnosti, během procesu se mění chování organizátora i cílové skupiny, účelem je nastolit vzájemně prospěšné vztahy mezi oběma činiteli procesu.
PR usiluje o ovlivnění mínění, a proto lze vztahy s médii – media relations označit za jednu z klíčových disciplín.[3]
PR nelze pokládat jen za:
ačkoli tyto procesy jsou v PR buď do jisté míry zastoupené, nebo je PR jejich součástí.
PR lze praktikovat jednak prostřednictvím profesionálních organizací tzv. PR agentur, ale i individuálně, jak v ziskové, tak neziskové sféře.
Historie PR
Poprvé opravdu PR použil prezident USA Thomas Jefferson 27.října 1807 ve zprávě pro Kongres o stavu Unie.[4]
Jako příklady využití PR v praxi lze uvést (Kopecký, 2013, s. 58-61):
- Henryho Forda – koncept positioningu,
- Tomáše Baťu – interní vnitropodniková komunikace a human relations,
- F. D. Roosevelta – PR v programu New Deal.
Poválečný ekonomický rozvoj, technologický pokrok, transformace v masmédiích, globalizace a demografické změny vyvolaly zvýšenou potřebu řešení různých krizových situací a hledání shody, a PR se tak integrovalo do všech oblastí života [4]
Online PR
Technologický rozvoj znamenal kromě posílení globalizace také větší kvantum informací
Díky internetu a sociálním sítím je online PR přesněji cílena na specifické skupiny internetové veřejnosti.[5]
Je součástí:
- řídících činností korporací,
- politických institucí(public affaires),
- vládních institucí (government relations),
- mezinárodních vztahů (public diplomacy či economic diplomacy).
Součástí public affaires je i tolik kritizovaný lobbing.
S tímto souvisí i naprostá svoboda vyjadřování, a PR tak přestává být čistě korporátním specifikem, mohou využívat Facebook, Twitter, LinkedIn (využíváno zákaznickým servisem) nebo blogy (sdílení vizí, reklama či komentáře). Různé diskuzní skupiny v kyberprostoru působí vlastně jako online PR, mají velký vliv, ale pro tuto oblast zatím neexistuje jasněji definovaný etický kodex.
Shrnutí
| Klíčová slova | komunikace, veřejné mínění, image |
| Synonyma | vztah s veřejností |
| Nadřazené pojmy | komunikace, řízení |
| Podřazené pojmy | press relations, media relations, online PR |
Zdroje
- ↑ STUCHLÍK, Jaroslav a Ludvík ČICHOVSKÝ. Reklama a public relations. Vyd. 2. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2011, 280 s. ISBN 978-80-86730-76-9.
- ↑ SVOBODA, Václav. Public relations moderně a účinně: budování důvěry a pozitivních vztahů s veřejností, image, reputace a identita organizace, média a PR, efektivní formy a prostředky PR, úspěšné strategie a taktiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 240 s. ISBN 80-247-0564-8.
- ↑ FTOREK, Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. 2., rozš. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, 195 s. Manažer. ISBN 978-80-247-2678-6.
- ↑ 4,0 4,1 KOPECKÝ, Ladislav. Public relations: dějiny - teorie - praxe. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 238 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-4229-8.
- ↑ PHILLIPS, David. Online public relations. Praha: Grada, c2003, 215 s. ISBN 80-247-0368-8.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
