Dynamika malé skupiny: Porovnání verzí
(Založena nová stránka: == Dynamika malé skupiny ==) |
|||
(Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
+ | Téma, které řeší [[Sociální psychologie|sociální psychologie]]. | ||
== Dynamika malé skupiny == | == Dynamika malé skupiny == | ||
+ | * '''skupina''' - určitý počet lidí, který má následující znaky: | ||
+ | :* interakce mezi jednotlivými členy trvá delší dobu, nikoliv jen několik minut | ||
+ | :* členové vnímají skupinu jako skupinu a sebe jako její členy | ||
+ | :* vytváří si vlastní normy, role a očekávání, jak se její členové mají chovat a také sankce proti těm, kdo se nepřizpůsobil | ||
+ | :* vytváří vědomí společného cíle nebo účelu | ||
+ | :* mezi jejími jednotlivými členy se vytváří různé vztahy | ||
+ | * Má tedy určitou dynamiku a určitou [[Struktura malé skupiny - vztahy, role, statusy, normy|strukturu]] | ||
+ | <br /> | ||
+ | |||
+ | * '''skupinová dynamika''' - pojem skupinová dynamika začal jako první používat [[Kurt Lewin|'''K. Lewin''']] | ||
+ | :* stav ve skupině její komunikace, vztahy, interakce, nejsou stálé, ale podléhají dynamickým změnám | ||
+ | :* skupina vzniká, rozvíjí se, udržuje se na dosažené úrovni, rozpadá se a zaniká | ||
+ | :* skupina výrazně ovlivňuje chování jednotlivce | ||
+ | == Rozhodování a konflikt == | ||
+ | * diskuse ve skupině generuje extrémnější názory | ||
+ | * jak ve směru k většímu riziku, tak i k větší konzervativnosti | ||
+ | * původní rozhodnutí významně ovlivňuje rozhodnutí konečné, bylo-li riskantní, i konečné rozhodnutí bude riskantní | ||
+ | === Fenomén posunu k riskantnosti === | ||
+ | * Stoner | ||
+ | :* při rozhodování uvnitř skupiny dochází podle Stonera (1961) k posunu na rizikovější pozice | ||
+ | :* tento jev souvisí s rozptýlením odpovědnosti | ||
+ | :* také rozhodnutí jednotlivců, kteří měli předtím možnost diskutovat ve skupině jsou riskantnější | ||
+ | === Skupinová polarizace === | ||
+ | * Moscovici a Zavalloni (1969) však dokázali, že někdy jsou skupinová rozhodnutí naopak konzervativnější | ||
+ | * soudí tedy, že se ve skutečnosti nejedná o posun k riskantnosti, ale o skupinovou polarizaci | ||
+ | * ta může vzniknout i bez diskuze, jestliže se jednotlivec dozví o rozhodnutích ostatních členů skupiny | ||
+ | === Sociální srovnávání === | ||
+ | * v diskusi se členům skupiny naznačí, jaké rozhodnutí je žádoucí a ti je pak použijí jako vlastní názor | ||
+ | === Skupinová komunikace === | ||
+ | * probíhá v komunikačních sítích | ||
+ | * jejich podoba rozhoduje o tom, jak efektivní bude řešení problému | ||
+ | * nejefektivnější sítě mají centrální polohu a umožňují komunikaci každého s každým | ||
+ | |||
+ | * každá skupina si vytváří normy a může se stát, že se stanou tyto normy příliš rigidní a nepružné | ||
+ | * skupina se začne uzavírat informacím zvnějšku, její rozhodnutí jsou stále méně v kontaktu s realitou | ||
+ | * tomu se říká '''skupinové myšlení''' ([http://en.wikipedia.org/wiki/Groupthink Groupthink]) - dochází k němu, jestliže se skupina vyznačuje vysokou soudržností, je izolovaná zvnějšku, v procesu rozhodování nebere v úvahu nejrůznější alternativy, skupina je pod tlakem, protože je potřeba rozhodnout rychle a má silně dominantního vůdce | ||
+ | == Vůdcovství == | ||
+ | * osoba, která získá nejvíce bodů ve skupině bývá i vůdce - má největší (rozhodující) vliv na členy skupiny | ||
+ | * vůdce - '''formální''' - má formální autoritu = moc disponuje prostředky jak si moc vynutit - sankce x tresty | ||
+ | * vůdce - '''neformální''' - má neformální autoritu - respekt členů - nevyplývá z odměn a sankcí, ale z osobních kvalit | ||
+ | * jeli někdo ustanoven do funkce - získává formální autoritu a měl by si získat i neformální autoritu | ||
+ | * právě silný vůdce je silně akcentovanou postavou skupinového myšlení, ale vlastně interakce ve skupině vůbec | ||
+ | * vůdcovstvím se zabývá řada výzkumů | ||
+ | |||
+ | * '''[[Ernst Heinrich Weber|E. Weber]]''' (1921) rozlišil tři základní zdroje vůdcovské autority: | ||
+ | * '''racionální autorita''' - vyplývá z přesvědčení, že vůdce je reprezentantem legitimních norem a zákonů | ||
+ | * '''tradiční autorita''' - pramení z víry v důležitost tradice a kontinuity | ||
+ | * '''charismatická autorita''' - stojí na osobních vlastnostech vůdce | ||
+ | |||
+ | * Collins a Raven identifikovali šest druhů moci, které může vůdce, nebo i jiný člen skupiny vlastnit: | ||
+ | :* moc odměňovat | ||
+ | :* donucovací moc | ||
+ | :* referenční moc dosažená díky identifikaci ostatních členů skupiny s jedincem | ||
+ | :* expertní moc | ||
+ | :* legitimní moc je respektována díky normám | ||
+ | :* informační moc stojí na znalosti určitých informací | ||
+ | |||
+ | * Ze série pozorování malých skupin Bales a Slater (1955) vyvodili závěr, že existují dva druhy vůdců, jeden soustředěný na úkoly, druhý na interpersonální vztahy | ||
+ | * Firestone, Lichtmann a Colamosca (1975) se domnívají, že ve skupině není jeden vůdce, ale že je vždy vybírán pro | ||
+ | * konkrétní úkol, který má skupina řešit. | ||
+ | |||
+ | * Dobrý vůdce by měl mít pět charakteristik: | ||
+ | # skupina ho musí vnímat jako svou součást | ||
+ | # musí mít vlastnosti a názory, které má skupina jako celek | ||
+ | # musí být pro členy modelem | ||
+ | # skupina jej musí vnímat jako toho, kdo pomáhá dosáhnout cílů | ||
+ | # musí skupinu pozitivně reprezentovat navenek | ||
+ | |||
+ | * Stodgil a Coons nalezli a popsali dvě dimenze (úspěšný vůdce skóruje v obou dimenzích) - interpersonální zájem a úkolová iniciativa | ||
+ | |||
+ | * '''neformální autorita''' - [[inteligence]], schopnost přijmout rozhodnutí, ti co chtějí být vůdci většinou dobrými vůdci nejsou, též alibisti, kteří mění svá rozhodnutí | ||
+ | |||
+ | * '''přirozená autorita''' - je determinována okolnostmi, např. třída s rozšířenou výukou matematiky - ten co je nejlepší v matematice je přirozenou autoritou, ale v jiném prostředí (lyžařský výcvik) se hierarchie změní | ||
+ | |||
+ | * '''Niccoló Machiavelli''' - „Vladař“ (lidé se mají vládce bát) | ||
+ | * '''Carnegie''' - opačný názor (každý člověk potřebuje mít pocit důležitosti) | ||
+ | == Styly řízení == | ||
+ | * [[Kurt Lewin|K. Lewin]] | ||
+ | * obecnější pojem než vedení = vedoucí musí pracovat s lidmi | ||
+ | * tyto styly vedení vedou k různým pracovním výsledkům | ||
+ | * s největší efektivitou pracují lidé pod demokratickým vedením | ||
+ | === Autokratický styl === | ||
+ | * vyznačuje se orientací na úkol, vše rozhoduje vůdce, členové skupiny mají minimální autonomii | ||
+ | * k práci jsou nuceni vůdcem, který rozhoduje sám, má vše pod kontrolou | ||
+ | * negativní sankce vůdce používá více než odměn | ||
+ | * žádný prostor pro iniciativu | ||
+ | * podřízení jsou neinformovaní | ||
+ | * vůdce zajímají jen výkony a ne problémy podřízených | ||
+ | * skupina je vysoce výkonná, ale pouze, pokud je pod dozorem | ||
+ | === Demokratický styl === | ||
+ | * demokratický styl se vyznačuje častou diskusí o úkolu a zájmem vůdce o členy | ||
+ | * práce je prvotní potřebou, ale je zde snaha vytvořit vhodné podmínky a prostor | ||
+ | * zajišťuje určitou míru iniciativy | ||
+ | * vůdce motivuje pozitivními sankcemi, ale umí i trestat | ||
+ | * zaměření na výkon, ale i na uspokojování vztahů podřízených | ||
+ | === Liberální styl === | ||
+ | * třetí styl vedení lze přeložit jako "''laissez faire''" (ponechat volný průběh) | ||
+ | * vůdce se nestará o způsob plnění úkolů | ||
+ | * nejhorší styl, vedoucí sám nic neřeší, nekontroluje, nediferencuje, slabý pasivní vedoucí | ||
+ | * nezáleží na výkonu a na podřízených | ||
+ | * výkonnost skupiny je malá | ||
+ | * vedoucí jakoby nebyl | ||
+ | * skupina je vysoce motivovaná i výkonná | ||
+ | == Zdroje == | ||
+ | |||
+ | [[Kategorie: Sociální psychologie|*]] |
Aktuální verze z 14. 4. 2014, 09:30
Téma, které řeší sociální psychologie.
Obsah
Dynamika malé skupiny
- skupina - určitý počet lidí, který má následující znaky:
- interakce mezi jednotlivými členy trvá delší dobu, nikoliv jen několik minut
- členové vnímají skupinu jako skupinu a sebe jako její členy
- vytváří si vlastní normy, role a očekávání, jak se její členové mají chovat a také sankce proti těm, kdo se nepřizpůsobil
- vytváří vědomí společného cíle nebo účelu
- mezi jejími jednotlivými členy se vytváří různé vztahy
- Má tedy určitou dynamiku a určitou strukturu
- skupinová dynamika - pojem skupinová dynamika začal jako první používat K. Lewin
- stav ve skupině její komunikace, vztahy, interakce, nejsou stálé, ale podléhají dynamickým změnám
- skupina vzniká, rozvíjí se, udržuje se na dosažené úrovni, rozpadá se a zaniká
- skupina výrazně ovlivňuje chování jednotlivce
Rozhodování a konflikt
- diskuse ve skupině generuje extrémnější názory
- jak ve směru k většímu riziku, tak i k větší konzervativnosti
- původní rozhodnutí významně ovlivňuje rozhodnutí konečné, bylo-li riskantní, i konečné rozhodnutí bude riskantní
Fenomén posunu k riskantnosti
- Stoner
- při rozhodování uvnitř skupiny dochází podle Stonera (1961) k posunu na rizikovější pozice
- tento jev souvisí s rozptýlením odpovědnosti
- také rozhodnutí jednotlivců, kteří měli předtím možnost diskutovat ve skupině jsou riskantnější
Skupinová polarizace
- Moscovici a Zavalloni (1969) však dokázali, že někdy jsou skupinová rozhodnutí naopak konzervativnější
- soudí tedy, že se ve skutečnosti nejedná o posun k riskantnosti, ale o skupinovou polarizaci
- ta může vzniknout i bez diskuze, jestliže se jednotlivec dozví o rozhodnutích ostatních členů skupiny
Sociální srovnávání
- v diskusi se členům skupiny naznačí, jaké rozhodnutí je žádoucí a ti je pak použijí jako vlastní názor
Skupinová komunikace
- probíhá v komunikačních sítích
- jejich podoba rozhoduje o tom, jak efektivní bude řešení problému
- nejefektivnější sítě mají centrální polohu a umožňují komunikaci každého s každým
- každá skupina si vytváří normy a může se stát, že se stanou tyto normy příliš rigidní a nepružné
- skupina se začne uzavírat informacím zvnějšku, její rozhodnutí jsou stále méně v kontaktu s realitou
- tomu se říká skupinové myšlení (Groupthink) - dochází k němu, jestliže se skupina vyznačuje vysokou soudržností, je izolovaná zvnějšku, v procesu rozhodování nebere v úvahu nejrůznější alternativy, skupina je pod tlakem, protože je potřeba rozhodnout rychle a má silně dominantního vůdce
Vůdcovství
- osoba, která získá nejvíce bodů ve skupině bývá i vůdce - má největší (rozhodující) vliv na členy skupiny
- vůdce - formální - má formální autoritu = moc disponuje prostředky jak si moc vynutit - sankce x tresty
- vůdce - neformální - má neformální autoritu - respekt členů - nevyplývá z odměn a sankcí, ale z osobních kvalit
- jeli někdo ustanoven do funkce - získává formální autoritu a měl by si získat i neformální autoritu
- právě silný vůdce je silně akcentovanou postavou skupinového myšlení, ale vlastně interakce ve skupině vůbec
- vůdcovstvím se zabývá řada výzkumů
- E. Weber (1921) rozlišil tři základní zdroje vůdcovské autority:
- racionální autorita - vyplývá z přesvědčení, že vůdce je reprezentantem legitimních norem a zákonů
- tradiční autorita - pramení z víry v důležitost tradice a kontinuity
- charismatická autorita - stojí na osobních vlastnostech vůdce
- Collins a Raven identifikovali šest druhů moci, které může vůdce, nebo i jiný člen skupiny vlastnit:
- moc odměňovat
- donucovací moc
- referenční moc dosažená díky identifikaci ostatních členů skupiny s jedincem
- expertní moc
- legitimní moc je respektována díky normám
- informační moc stojí na znalosti určitých informací
- Ze série pozorování malých skupin Bales a Slater (1955) vyvodili závěr, že existují dva druhy vůdců, jeden soustředěný na úkoly, druhý na interpersonální vztahy
- Firestone, Lichtmann a Colamosca (1975) se domnívají, že ve skupině není jeden vůdce, ale že je vždy vybírán pro
- konkrétní úkol, který má skupina řešit.
- Dobrý vůdce by měl mít pět charakteristik:
- skupina ho musí vnímat jako svou součást
- musí mít vlastnosti a názory, které má skupina jako celek
- musí být pro členy modelem
- skupina jej musí vnímat jako toho, kdo pomáhá dosáhnout cílů
- musí skupinu pozitivně reprezentovat navenek
- Stodgil a Coons nalezli a popsali dvě dimenze (úspěšný vůdce skóruje v obou dimenzích) - interpersonální zájem a úkolová iniciativa
- neformální autorita - inteligence, schopnost přijmout rozhodnutí, ti co chtějí být vůdci většinou dobrými vůdci nejsou, též alibisti, kteří mění svá rozhodnutí
- přirozená autorita - je determinována okolnostmi, např. třída s rozšířenou výukou matematiky - ten co je nejlepší v matematice je přirozenou autoritou, ale v jiném prostředí (lyžařský výcvik) se hierarchie změní
- Niccoló Machiavelli - „Vladař“ (lidé se mají vládce bát)
- Carnegie - opačný názor (každý člověk potřebuje mít pocit důležitosti)
Styly řízení
- K. Lewin
- obecnější pojem než vedení = vedoucí musí pracovat s lidmi
- tyto styly vedení vedou k různým pracovním výsledkům
- s největší efektivitou pracují lidé pod demokratickým vedením
Autokratický styl
- vyznačuje se orientací na úkol, vše rozhoduje vůdce, členové skupiny mají minimální autonomii
- k práci jsou nuceni vůdcem, který rozhoduje sám, má vše pod kontrolou
- negativní sankce vůdce používá více než odměn
- žádný prostor pro iniciativu
- podřízení jsou neinformovaní
- vůdce zajímají jen výkony a ne problémy podřízených
- skupina je vysoce výkonná, ale pouze, pokud je pod dozorem
Demokratický styl
- demokratický styl se vyznačuje častou diskusí o úkolu a zájmem vůdce o členy
- práce je prvotní potřebou, ale je zde snaha vytvořit vhodné podmínky a prostor
- zajišťuje určitou míru iniciativy
- vůdce motivuje pozitivními sankcemi, ale umí i trestat
- zaměření na výkon, ale i na uspokojování vztahů podřízených
Liberální styl
- třetí styl vedení lze přeložit jako "laissez faire" (ponechat volný průběh)
- vůdce se nestará o způsob plnění úkolů
- nejhorší styl, vedoucí sám nic neřeší, nekontroluje, nediferencuje, slabý pasivní vedoucí
- nezáleží na výkonu a na podřízených
- výkonnost skupiny je malá
- vedoucí jakoby nebyl
- skupina je vysoce motivovaná i výkonná