Údolí králů

Údolí králů (arabsky Bíbán el-Mulúk, dosl. "Brána králů"), je lokalita v oblasti Západních Théb (asi 1 km na západ od dnešního Luxoru), kde byla pohřbena většina panovníků egyptské Nové říše.

Lokalita

Jedná se o nevelké vádí, které bylo v pleistocénu vyhloubeno deštěm a erozí do silné vápencové vrstvy, pokrývající další břidlicovou vrstvu. Lokalita byla vybrána jako pohřebiště panovníků zřejmě z několika důvodů, mezi něž patří jak geologické složení, tak nesnadný přístup, blízkost nilského údolí i Théb, ale i tvar hory El-Kurn ("Roh"), který připomíná pyramidu, symbol slunečního božstva, a mohl být spojován s hadí bohyní Meretseger ("Ta, která miluje ticho").

Celekm se zde nachází 65 hrobek, z nichž 21 očísloval J. G. Wilkinson v roce 1827, ostatní byly očíslovány dle pořadí svého nalezení. Kromě 26 panovníků jsou zde pohřbeni i někteří další členové královské rodiny, kněží a úředníci. Je zde na dvě desítky dalších šachet, jejichž hloubení bylo přerušeno z neznámých důvodů.

Výzdoba i půdorysy hrobek se mění podle doby i konkrétního majitele a žádné dvě hrobky nejsou identické. Není jisté, který panovník byl na tomto místě pohřben jako první. Thutmose I. je prvním panovníkem, který v Údolí králů pohřben jistě byl, a naopak posledním faraonem zde pohřbeným byl Ramesse XI. V pozdějších dobách, kdy byly královské hrobky často vykrádány, byly některé královské mumie přeneseny na jiná místa (např. skrýš v Dér el-Bahrí).

Místa královských pohřbů

Místo pro faraonův hrob vybíral vezír a architekti, přičemž panovník je musel samozřejmě potvrdit. Na počátku Nové říše byly královské hrobky často umisťovány u paty útesů, jelikož v případě dešťů (které však byly v Egyptě velmi ojedinělé), přes tyto útesy stékala voda a před vchodem do hrobky se tak navršila kamenná suť, která jej postupně zakryla. Už v pozdní 18. dynastii a následně i v dynastii devatenácté se královské pohřby ukládaly spíše v níže položených svazích, ve 20. dynastii pak na výchozy skalního podloží.

Za dob 18. dynastie měla hrobka v ideálním případě zůstat po pohřbu uzavřená, naopak v 19. a 20. dynastii byly uzavřeny jen pohřební komora a místnosti s výbavou, zbytek hrobky měl zůstat částečně přístupný z rituálních důvodů. Osy hrobů se pohybují v romezí od 68° do 357°, výzdoba byla na zdi umisťována podle osy východ-západ.

Postupem času bylo ovšem v Údolí králů čím dál tím méně místa, a jelikož toto pohřebiště nemělo přesný plán, stávalo se, že při hloubení hrobky se narazilo na hrobku starší (jsou zdokumentovány minimálně 3 případy, kdy k takové situaci došlo).

Budování hrobek

Když bylo vybráno vhodné místo pro panovníkův pohřeb, proběhly zakládácí rituály. Bylo vyhloubeno 4 nebo 5 velkých jam, do kterých se vkládaly různé předměny - náboženské symboly, keramické i kamenné nádoby, miniatury a kopie zemědělských nástrojů, a dokonce i potraviny. Tento zakládací depozit byl objeven u 9 hrobek, není ovšem vyloučeno, že se nacházel v každé hrobce.

Informace o budování královských hrobek pohcázejí především z nápisů a předmětů z nedaleké vesnice Dér el-Medíny, kde bydleli lidé, kteří na těchto hrobkách pracovali. Tak kameníci byli rozděleni na dvě čety, levou a pravou, z nichž každá čítala několik desítek mužů, v jejichž čele stál předák. Na jedné hrobce mohlo pracovat asi 50-60 dělníků.

S budováním hrobky se začínalo vždy velmi záhy po nástupu nového faraona na trůn. Dělníci používali nástroje z rohovce, kterými narušili vápencové podloží, jejichž mnohé exempláře byly nalezeny - úhelníky, sekery, dláta, kladiva, nebo závěsné olovnice. Na některých stěnách a stropech jsou dochovány kontrolní značky, které tam dělníci vyznačili kvůli udržení přesného směru. V egyptském muzeu v Turíně je uložen dochovaný plán hrobky Ramesse IV. (KV 2).

Samotný postup budování hrobky byl následovný: nejdříve byly označeny rozměry, podle kterých byly vykopány chodby, pak byly zarovnány stěny a strop a upraveny rohy dveří. Posléze byl vnitřek hrobky pokryt tenkou vrstvou omítky, na kterou se nanášela výzdoba.

Výzdoba hrobek

Hrobky v Údolí králů jsou bohatě zdobeny náboženskými výjevy. V případě, že byl na místě hladký kámen, byla použita technika reliéfu, v případě horší kvality podkladu se malovalo na silnou vrstvou sádry. Nejprve se na omítku vyznačily pole a registry, do kterých byly červeně namalovány obrysy postav a nakresleny hieroglyfy. Potom byly černě opraveny případné chyby nebo změněny proporce. Nejstarší hrobky v Údolí králů mají většinou zdobenou jen pohřební komoru, v pozdějších obdobích se výzdoba rozšiřuje. Motivem jsou často výjevy a pasáže z podsvětních knih, náboženských textů vzniklých v Nové říši, které byly původně královské, ale později se objevují i v hrobkách nekrálovských osob a hodnostářů.

Hrobky

• KV 1
• KV 2
• KV 3
• KV 4
• KV 5
• KV 6
• KV 7
• KV 8
• KV 9
• KV 10
• KV 11
• KV 12
• KV 13
• KV 14
• KV 15
• KV 16
• KV 17
• KV 18
• KV 19
• KV 20
• KV 21
• KV 22
• KV 23
• KV 24
• KV 25
• KV 26
• KV 27
• KV 28
• KV 29
• KV 30
• KV 31
• KV 32
• KV 33
• KV 34
• KV 35
• KV 36
• KV 37
• KV 38
• KV 39
• KV 40
• KV 41
• KV 42
• KV 43
• KV 44
• KV 45
• KV 46
• KV 47
• KV 48
• KV 49
• KV 50
• KV 51
• KV 52
• KV 53
• KV 54
• KV 55
• KV 56
• KV 57
• KV 58
• KV 59
• KV 60
• KV 61
• KV 62
• KV 63

Zdroje

Další literatura

• Creasman, P.P. 2013: "Archaeological research in the Valley of the Kings and ancient Thebes: papers presented in honor of Richard H. Wilkinson", S. n.: University of Arizona Egyptian Expedition.
• Reeves, N. C.; Wilkinson, R.H. 1997: "The complete Valley of the Kings: tombs and treasures of Egypt's greatest pharaohs. reprinted", London: Thames and Hudson.
• Weeks, K.R; Hetherington, N.: The valley of the Kings: a site management handbook. 1st pub. Cairo: American University in Cairo Press.