Parasympatikus: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 30 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
  
−
{{Pracuje se}}
+
'''Parasympatický nervový systém''' je součástí [[Autonomní nervový systém|autonomní nervové soustavy]]. Ta je členěna na [[Sympatikus|sympatikus]], parasympatikus a na ně napojený enterický nervový systém ve stěnách trávicího traktu. <ref name="mo">MERKUNOVÁ, Alena, OREL, Miroslav: Anatomie a fyziologie člověka: Pro humanitní obory. Grada, Praha 2016.</ref>
−
 
 
−
Parasympatický nervový systém je součástí [[Autonomní nervový systém|autonomní nervové soustavy]]. Ta je členěna na sympatikus, parasympatikus a na ně napojený enterický nervový systém ve stěnách trávicího traktu. <ref name="mo">Merkunová Alena, Orel Miroslav: Anatomie a fyziologie člověka: Pro humanitní obory. Grada, Praha 2016.</ref>
 
−
 
 
−
Skládá se z vegetativních neuronů. <ref name="orel">Orel Miroslav: Nervové buňky a jejich svět. Grada, Praha 2015.</ref>
 
  
 +
Skládá se z vegetativních [[Neuron|neuronů]]. <ref name="orel">OREL, Miroslav: Nervové buňky a jejich svět. Grada, Praha 2015.</ref>
  
 
== Název ==
 
== Název ==
−
Sympatická – od sympatický, příjemný, živý nebo plný života. Para – znamená proti. Působí proti sympatiku. Funkci, kterou sympatikus stimuluje, parasympatikus tlumí a naopak.
 
−
 
 
[[Soubor:Schéma sympatikus a parasympatikus.jpeg|thumb|300x300px]]
 
[[Soubor:Schéma sympatikus a parasympatikus.jpeg|thumb|300x300px]]
 +
Sympatická – od sympatický, příjemný, živý nebo plný života. Para – znamená proti. Působí proti [[Sympatikus|sympatiku]]; funkci, kterou sympatikus stimuluje, parasympatikus tlumí a naopak.<ref name="dylevsky"/>
  
−
Autonomní nervový systém – název vznikl historicky na základě původní představy o dvou nezávislých nervových soustavách (jedna pro pohyb, druhá pro orgány). Ve skutečnosti podléhá centrálnímu nervovému systému.  <ref name="dylevsky">Dylevský Ivan: Základy funkční anatomie. Nakl. Poznání, Olomouc 2017. </ref>
+
[[Autonomní nervový systém]] – název vznikl historicky na základě původní představy o dvou nezávislých nervových soustavách (jedna pro pohyb, druhá pro orgány). Ve skutečnosti podléhá [[Centrální nervová soustava|centrálnímu nervovému systému]].  <ref name="dylevsky">DYLEVSKÝ, Ivan: Základy funkční anatomie. Nakl. Poznání, Olomouc 2017. </ref>
−
 
 
  
 
== Stavba ==
 
== Stavba ==
−
Vlákna parasympatiku vycházejí z (pregangliových) hlavových nervů III., VII, IX. a X. (tj. nervus vagus) a míšních segmentů v kříži S2 až S4.  
+
Vlákna parasympatiku vycházejí z [[Mozkový kmen|mozkového kmene]] z (pregangliových) [[Hlavové nervy|hlavových nervů]] III., VII, IX. a X. (tj. nervus vagus) a míšních segmentů v kříži S2 až S4.<ref name="mo" />
−
 
+
Nejsilnějším zdrojem parasympatických vláken je právě [[Bloudivý nerv|bloudivý nerv - nervus vagus]] - jeho vlákna jdou ke svalovině srdce, bronchů a k orgánům v břišní dutině a pánevní oblasti.<ref name="dylevsky" />
−
Hlavový, sakrální a nervus vagus (x.) ...
 
  
 +
Pregangliová vlákna jsou dlouhá; systém parasympatických ganglií se nachází až v těsné blízkosti cílových orgánů.<ref name="orel" />
  
 
== Činnost ==
 
== Činnost ==
−
Parasympatikus je aktivován zejména v době odpočinku nebo klidu po jídle. Ale i v situaci, kterou organismus vyhodnotí jako život ohrožující,<ref name="orel" />
+
Parasympatikus je aktivován zejména v době odpočinku nebo klidu po jídle. Ale i v situaci, kterou organismus vyhodnotí jako život ohrožující,<ref name="orel" />  
−
s nemožností použít systém útěk /únik (sympatikus), takže činností parasympatiku způsobí zmrznutí. <ref name="levine">Levine Peter: Trauma a paměť. Pohled do živé minulosti mysli a těla. Maitrea, Praha 2017. </ref>
+
s nemožností použít systém útěk /únik (sympatikus), takže činností parasympatiku způsobí zmrznutí. <ref name="levine">LEVINE, Peter: Trauma a paměť. Pohled do živé minulosti mysli a těla. Maitrea, Praha 2017. </ref>
  
−
Zajišťuje vnímání útrobní bolesti.  
+
Vlákna druhých (postgangliových) neuronů inervují hladkou svalovinu cév, stěny orgánů i žlázové buňky. Zajišťují vnímání útrobní bolesti.
  
−
Hlavním mediátorem parasympatiku je acetylcholin.  
+
Hlavním mediátorem parasympatiku je [[Acetylcholin|acetylcholin]].  
 
Funkci, kterou sympatikus stimuluje, parasympatikus tlumí a naopak. <ref name="dylevsky"/>
 
Funkci, kterou sympatikus stimuluje, parasympatikus tlumí a naopak. <ref name="dylevsky"/>
−
 
  
 
== Projevy ==
 
== Projevy ==
−
* mióza čili zmenšení zornice (centrum tohoto reflexu je ve středním mozku)
+
[[Soubor:Tabulka projevů autonomního nervového systému.jpeg|náhled|479x479px]]
 +
* mióza čili zmenšení zornice (centrum tohoto reflexu je ve [[Střední mozek|středním mozku]])
 
* snížení srdeční frekvence i síly srdečního stahu
 
* snížení srdeční frekvence i síly srdečního stahu
 
* zúžení průdušek čili bronchokonstrikce
 
* zúžení průdušek čili bronchokonstrikce
 
* zpomalení a prohloubení dechu
 
* zpomalení a prohloubení dechu
 +
* kašlací reflex
 +
* stimulace tvorby slin
 
* stimulace trávicího traktu, např. nucení ke stolici
 
* stimulace trávicího traktu, např. nucení ke stolici
 
* přesun krve z periferie do orgánů; ev. zblednutí
 
* přesun krve z periferie do orgánů; ev. zblednutí
 
* zvýšení produkce moči
 
* zvýšení produkce moči
−
* erekce – rozšíření cév v zevních pohlavních orgánech
+
* erekce – rozšíření cév v zevních pohlavních orgánech <ref name="mo" />
−
(Merkunová, Orel)
+
 
 +
Viz vložená tabulka projevů autonomního nervového systému, která je užitečná např. pro zmapování situace při [[Reakce na akutní stres|traumatickém stresu]]:
 +
 
 +
Tři sloupce vpravo popisují alarmující situaci přetížení organismu v reakci na (dojem, že jde o) ohrožení života, kdy je [[Mozková kůra (neokortex)|neokortex]] a tedy volní jednání dočasně odpojeno; organismus zvolil kratší dráhu přes [[Amygdala|amygdalu]].
 +
 
 +
== Využití v neuropsychologii a neuropsychoterapii ==
 +
 
 +
V léčbě akutního [[Reakce na akutní stres|traumatického stresu]] a [[Posttraumatická stresová porucha|posttraumatické stresové poruchy]] pacientům zpravidla velmi uleví rámcová edukace např. o tom, že jejich nepříjemné prožívání je ovlivněno prudkým kolísáním aktivace sympatiku a parasympatiku.
  
−
Viz následující tabulka, která je využitelná např. pro zmapování situace při akutním (psycho)traumatu.  
+
U člověka s [[Posttraumatická stresová porucha|posttraumatickou stresovou poruchou]] nebo u dlouhodobě traumatizovaného člověka (kterému PTSP nebyla diagnostikovaná, ale typicky mívá dg [[Smíšená porucha osobnosti|smíšená porucha osobnosti]], někdy [[Hraniční porucha osobnosti|hraniční porucha osobnosti]] nebo porucha přizpůsobení aj.) přispívá k porozumění informace, že jeho organismus je v pohotovosti působením zvýšené aktivity [[Amygdala|amygdalárního systému]] a [[Sympatikus|sympatiku]] (viz tam), přičemž pokud se aktivuje parasympatikus, tak nepřináší efekt zklidnění, ale nežádoucího utlumení až paralyzování (zapojením dorzální větve vláken).<ref name="vojtova">
 +
VOJTOVÁ, Hana: Porozumění traumatu a disociaci s pomocí neurobiologie a vztahové vazby. Prezentační materiály ke dvoudennímu semináři, 2018.</ref>
  
 +
[[Soubor:Hyper-hypo-arousal.jpg|bezrámu|vlevo|Vliv sympatiku a parasympatiku při posttraumatické stresové poruše.|509x509px]]
  
 +
[[Soubor:Parasympatikus-PTSP.jpeg|náhled|vpravo|Parasympatikus při PTSP|480x480px]]
 +
<br />
 +
<br />
 +
<br />
 +
<br />
 +
<br />
 +
<br />
 +
<br />
 +
<br />
 +
<br />
 
== Odkazy ==
 
== Odkazy ==
 +
=== Reference ===
 
<references/>
 
<references/>
  
 +
==== Použitá literatura ====
 +
 +
HERMAN, Judith: Trauma and Recovery. Basic Books, New York 1992.
 +
 +
LEVINE, Peter, FREDERICK, Ann: Prebúdzanie tygra. Liečenie traumy. Občianske združenie Pro Familia, Humenné 2002.
 +
 +
ROTHSCHILD, Babette: Tělo nezapomíná. Psychofyziologie a léčba traumatu. Maitrea, Praha 2015.
 +
 +
=== Zdroje obrázků ===
 +
 +
OREL, Miroslav: Nervové buňky a jejich svět. Grada, Praha 2015.
 +
 +
Tabulka projevů autonomního nervového systému: http://www.somatictraumatherapy.com/wp-content/uploads/2017/07/ANS2.jpg
 +
 +
VOJTOVÁ, Hana: Porozumění traumatu a disociaci s pomocí neurobiologie a vztahové vazby. Prezentační materiály ke dvoudennímu semináři, 2018.
 +
 +
=== Externí odkazy ===
  
−
==== Další literatura ====
+
Nervus vagus: https://www.wikiskripta.eu/w/Nervus_vagus
  
−
https://www.wikiskripta.eu/w/Nervus_vagus
+
Nemoci periferního nervového systému: https://www.wikiskripta.eu/w/Port%C3%A1l:Neurologie
 +
<br />
  
−
m
+
.

Aktuální verze z 31. 1. 2019, 16:44

Parasympatický nervový systém je součástí autonomní nervové soustavy. Ta je členěna na sympatikus, parasympatikus a na ně napojený enterický nervový systém ve stěnách trávicího traktu. [1]

Skládá se z vegetativních neuronů. [2]

Název

Schéma sympatikus a parasympatikus.jpeg

Sympatická – od sympatický, příjemný, živý nebo plný života. Para – znamená proti. Působí proti sympatiku; funkci, kterou sympatikus stimuluje, parasympatikus tlumí a naopak.[3]

Autonomní nervový systém – název vznikl historicky na základě původní představy o dvou nezávislých nervových soustavách (jedna pro pohyb, druhá pro orgány). Ve skutečnosti podléhá centrálnímu nervovému systému. [3]

Stavba

Vlákna parasympatiku vycházejí z mozkového kmene z (pregangliových) hlavových nervů III., VII, IX. a X. (tj. nervus vagus) a míšních segmentů v kříži S2 až S4.[1] Nejsilnějším zdrojem parasympatických vláken je právě bloudivý nerv - nervus vagus - jeho vlákna jdou ke svalovině srdce, bronchů a k orgánům v břišní dutině a pánevní oblasti.[3]

Pregangliová vlákna jsou dlouhá; systém parasympatických ganglií se nachází až v těsné blízkosti cílových orgánů.[2]

Činnost

Parasympatikus je aktivován zejména v době odpočinku nebo klidu po jídle. Ale i v situaci, kterou organismus vyhodnotí jako život ohrožující,[2] s nemožností použít systém útěk /únik (sympatikus), takže činností parasympatiku způsobí zmrznutí. [4]

Vlákna druhých (postgangliových) neuronů inervují hladkou svalovinu cév, stěny orgánů i žlázové buňky. Zajišťují vnímání útrobní bolesti.

Hlavním mediátorem parasympatiku je acetylcholin. Funkci, kterou sympatikus stimuluje, parasympatikus tlumí a naopak. [3]

Projevy

Tabulka projevů autonomního nervového systému.jpeg
  • mióza čili zmenšení zornice (centrum tohoto reflexu je ve středním mozku)
  • snížení srdeční frekvence i síly srdečního stahu
  • zúžení průdušek čili bronchokonstrikce
  • zpomalení a prohloubení dechu
  • kašlací reflex
  • stimulace tvorby slin
  • stimulace trávicího traktu, např. nucení ke stolici
  • přesun krve z periferie do orgánů; ev. zblednutí
  • zvýšení produkce moči
  • erekce – rozšíření cév v zevních pohlavních orgánech [1]

Viz vložená tabulka projevů autonomního nervového systému, která je užitečná např. pro zmapování situace při traumatickém stresu:

Tři sloupce vpravo popisují alarmující situaci přetížení organismu v reakci na (dojem, že jde o) ohrožení života, kdy je neokortex a tedy volní jednání dočasně odpojeno; organismus zvolil kratší dráhu přes amygdalu.

Využití v neuropsychologii a neuropsychoterapii

V léčbě akutního traumatického stresu a posttraumatické stresové poruchy pacientům zpravidla velmi uleví rámcová edukace např. o tom, že jejich nepříjemné prožívání je ovlivněno prudkým kolísáním aktivace sympatiku a parasympatiku.

U člověka s posttraumatickou stresovou poruchou nebo u dlouhodobě traumatizovaného člověka (kterému PTSP nebyla diagnostikovaná, ale typicky mívá dg smíšená porucha osobnosti, někdy hraniční porucha osobnosti nebo porucha přizpůsobení aj.) přispívá k porozumění informace, že jeho organismus je v pohotovosti působením zvýšené aktivity amygdalárního systému a sympatiku (viz tam), přičemž pokud se aktivuje parasympatikus, tak nepřináší efekt zklidnění, ale nežádoucího utlumení až paralyzování (zapojením dorzální větve vláken).[5]

Vliv sympatiku a parasympatiku při posttraumatické stresové poruše.
Parasympatikus při PTSP










Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 MERKUNOVÁ, Alena, OREL, Miroslav: Anatomie a fyziologie člověka: Pro humanitní obory. Grada, Praha 2016.
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 OREL, Miroslav: Nervové buňky a jejich svět. Grada, Praha 2015.
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 DYLEVSKÝ, Ivan: Základy funkční anatomie. Nakl. Poznání, Olomouc 2017.
  4. ↑ LEVINE, Peter: Trauma a paměť. Pohled do živé minulosti mysli a těla. Maitrea, Praha 2017.
  5. ↑ VOJTOVÁ, Hana: Porozumění traumatu a disociaci s pomocí neurobiologie a vztahové vazby. Prezentační materiály ke dvoudennímu semináři, 2018.

Použitá literatura

HERMAN, Judith: Trauma and Recovery. Basic Books, New York 1992.

LEVINE, Peter, FREDERICK, Ann: Prebúdzanie tygra. Liečenie traumy. Občianske združenie Pro Familia, Humenné 2002.

ROTHSCHILD, Babette: Tělo nezapomíná. Psychofyziologie a léčba traumatu. Maitrea, Praha 2015.

Zdroje obrázků

OREL, Miroslav: Nervové buňky a jejich svět. Grada, Praha 2015.

Tabulka projevů autonomního nervového systému: http://www.somatictraumatherapy.com/wp-content/uploads/2017/07/ANS2.jpg

VOJTOVÁ, Hana: Porozumění traumatu a disociaci s pomocí neurobiologie a vztahové vazby. Prezentační materiály ke dvoudennímu semináři, 2018.

Externí odkazy

Nervus vagus: https://www.wikiskripta.eu/w/Nervus_vagus

Nemoci periferního nervového systému: https://www.wikiskripta.eu/w/Port%C3%A1l:Neurologie

.

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Parasympatikus&oldid=57202“