Pravdivost: Porovnání verzí
(→Zdroj) |
m (Editace uživatele „Systémový čistič spamu“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „[[User:Veronika.Kovrzkova|Veronika.Kovrzko…) |
||
| (Není zobrazeno 15 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | + | Úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá. Pravdivost vět ověřujeme. Věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí. U některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, takže není potřeba je řadit do množiny, například u vět vypovídajících o budoucnosti nelze pravdivostní hodnotu určit. | |
| − | + | * '''nositel pravdy''', neboli "'''pravděnec'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997">Kolář P. - Svoboda V. Logika a etika. Úvod do metaetiky. Filosofia, Praha. (1997.)</ref> (''truth bearer'') | |
| − | + | ** může jím být propozice, neboli obsah věty (častěji), větný typ, větný výskyt, tvrzení (''assertion''), promluva (''utterance''), přesvědčení (''belief'') | |
| − | + | ** jde o mentální entitu, nepřenáší se pravdivost | |
| − | + | * '''činitel pravdy''', neboli "'''pravditel'''"<ref name="Kolář - Svoboda 1997"/> (''truth maker'') | |
| + | ** to, co daný "pravděnec" činí pravdivým, zpravidla '''fakt''' | ||
| − | + | Setkáváme se s různými teoriemi pravdy. Základní dělení je na '''teorie deflační''' (např.: redundanční teorie, minimalistická teorie), které pravdě přisuzují jen malý či žádný speciální význam, a '''teorie inflační'''. | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | == Verifikační teorie == | + | == Inflační teorie pravdy == |
| + | Teorie pravdy označované jako inflační jsou takové, které ji považují za netriviálně analyzovatelnou vlastnost pravděnců. | ||
| + | === Korespondenční teorie pravdy === | ||
| + | neboli '''adekvační teorie'''. Spojena např. s [[Bertrand Russell|B. Russellem]], [[Thomas Kuhn|T. Kuhnem]]. Dávána do souvislosti s '''realismem'''. Pravda je považována za vztah korespondence mezi tvrzením a faktem.<ref name="Pravda a fakt"> Kolář P. Pravda a fakt. Filosofia, Praha. (2002.)</ref> | ||
| + | ==== Identitní verze ==== | ||
| + | * nositel je přímo totožný s faktem | ||
| + | ==== Russellova kongruenční teorie ==== | ||
| + | Korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností. Pravdivost je vlastnost přesvědčení, závislá na vztahu přesvědčení k jiným věcem, nikoli na jeho vnitřní kvalitě. <ref name="Russell1912">Russell B. The Problems of Philosophy. Oxford University Press. (1991.)</ref> Problém nastává například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy. | ||
| + | * relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce | ||
| + | ==== Austinova korelační teorie ==== | ||
| + | Nositelem pravdy jsou promluvy pronesené v určitém kontextu (čas, místo, adresát) | ||
| + | # deskriptivní konvence - korelují slova s typ situací ve světě | ||
| + | # demonstrativní konvence - odkazují ke konkrétní historické situaci ve světě<ref name="Austin">Austin J. L. Truth. Pitcher. (1964.)</ref> | ||
| + | |||
| + | === Verifikační teorie === | ||
* pravdivost lze ověřit | * pravdivost lze ověřit | ||
| − | == Koherenční teorie pravdy == | + | === Koherenční teorie pravdy === |
| − | Hlavním představitelem je [[John L. Austin|John Langshaw Austin]] (1911-1960) | + | Hlavním představitelem je [[John L. Austin|John Langshaw Austin]] (1911-1960) a vychází do jisté míry z [[Idealismus|idealismu]]. Pravdivost přesvědčení je dána vztahem náležení do koherenční množiny tvrzení.<ref name="Pravda a fakt"/> Nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními. Podle některých by měla existovat '''nezávislá mysl''', která obsahuje koherentní množinu. |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | == [[Willard Van Orman Quine|Quineova]] teorie pravdy == | + | ==== [[Willard Van Orman Quine|Quineova]] teorie pravdy ==== |
''"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.<br />Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.<br />(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.<br />(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."''<ref name="Quine">Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref> | ''"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.<br />Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.<br />(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.<br />(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."''<ref name="Quine">Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref> | ||
| − | + | Quineova teorie je alternativa koherenční teorie. Primární jsou smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině. Je pragmatická ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat). | |
| − | |||
| − | |||
| − | == Pragmatická teorie == | + | === Pragmatická teorie === |
| − | Hlavním představitelem je [[William James|William James]] (1842-1910) | + | Za pravdu je zde považován vztah mezi tvrzením a praxí či zkušeností.<ref name="Pravda a fakt"/> |
| − | + | ==== Peircova konsenzuální teorie ==== | |
| − | + | Hlavní představitel je [[Charles S. Pierce|Charles Sanders Pierce]] (1839-1914). Pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina. Někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny. Jak můžeme [[Konsenzus|konsenzus]] zjistit? | |
| + | * užitečnost vs. morálka | ||
| + | ==== Jamesova instrumentální teorie ==== | ||
| + | Hlavním představitelem je [[William James|William James]] (1842-1910). Pravdivost tvrzení je dáno jeho praktičností, užitečností. Vše je relativní vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného. | ||
| − | == | + | === [[Alfred Tarski|Tarského]] sémantická teorie pravdy === |
| − | + | Za pravdu je zde považován vztah '''splňování''' mezi tvrzením a nekonečnými posloupnostmi objektů.<ref name="Pravda a fakt"/> Sám autor tuto teorii považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie pro účely logiky, hlásí se k [[Aristotelés|Aristotelovi]]. | |
| − | * pravda je | + | * '''T-schéma''': "P" je pravda právě tehdy, když P. S je pravda právě tehdy, když p. (kde S je pojmenování věty) |
| − | + | :''Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.'' | |
| − | * | + | :Tento přístup má mnoho nevýhod, například jak kvantifikovat? |
| + | Vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky | ||
| + | * '''sémanticky uzavřený jazyk''' je takový jazyk, který obsahuje predikát ''"pravdivý"'' a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat [[Paradox lháře|paradox lháře]] a tedy je sporný. | ||
| − | + | Rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat ''"pravdivý v O"''. | |
| − | + | Pravdivost budeme definovat přes pojem '''''splňování''''', který také musíme definovat a to rekurzívně: | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
# nekonečná posloupnost <math>P(x_1, x_2 \ldots x_n)</math>, <math>O: o_1, o_2...</math> | # nekonečná posloupnost <math>P(x_1, x_2 \ldots x_n)</math>, <math>O: o_1, o_2...</math> | ||
# <math>\neg\varphi</math> je splněna iff <math>\varphi</math> není splněna | # <math>\neg\varphi</math> je splněna iff <math>\varphi</math> není splněna | ||
# <math>\varphi\vdash\psi</math> je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna <math>\varphi</math> a je posloupností splněna <math>\psi</math> | # <math>\varphi\vdash\psi</math> je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna <math>\varphi</math> a je posloupností splněna <math>\psi</math> | ||
# <math>\exists x_{i} \varphi</math> je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje <math>\varphi</math> | # <math>\exists x_{i} \varphi</math> je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje <math>\varphi</math> | ||
| − | * Formule <math>\varphi</math> je pravdivá | + | * Formule <math>\varphi</math> je pravdivá právě tehdy, když je splněna každou posloupností. |
| − | + | ||
| − | + | Zavádíme pojem nekonečné posloupnosti. Ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost. Podle [[Donald Davidson|Davidsona]] [[Alfred Tarski|Tarski]] definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládá. | |
| − | |||
== Deflační teorie pravdy == | == Deflační teorie pravdy == | ||
| − | Pravdivost není vlastnost, vyčerpáváme její podstatu. Predikát "pravdivý" je zbytný a lze jej | + | Pravdivost není vlastnost, vyčerpáváme její podstatu. Predikát "pravdivý" je zcela zbytný a lze jej odstranit, nebo má jen jistou specifickou funkci. |
=== Redundanční teorie pravdy === | === Redundanční teorie pravdy === | ||
* '''teze o transparentnosti pravdy''': je pravda, že p, znamená totéž, co p | * '''teze o transparentnosti pravdy''': je pravda, že p, znamená totéž, co p | ||
| − | + | Predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu. | |
| − | === Závětná teorie === | + | === Závětná teorie === |
| − | + | Obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupována ''závětou''. Výraz tvaru "je pravda, že..." (''thatt'') funguje jako anaforický výraz, který odkazuje k původní větě.<ref name="Grover"> Grover D. A Prosentential Theory of Truth. Princeton University Press. (1992.)</ref> | |
| − | + | ||
=== Minimalistická teorie pravdy === | === Minimalistická teorie pravdy === | ||
| − | * '''''"Je pravda, že p, | + | * '''''"Je pravda, že p, právě když p."''''' |
| + | Pravdu lze analyzovat triviálně, pomocí nekonečné konjunkce instancí výše uvedeného schématu. Pojem pravdy má pouze logickou funkci, nadbytečný však není. | ||
== Zdroj == | == Zdroj == | ||
Aktuální verze z 13. 4. 2016, 16:03
Úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá. Pravdivost vět ověřujeme. Věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí. U některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, takže není potřeba je řadit do množiny, například u vět vypovídajících o budoucnosti nelze pravdivostní hodnotu určit.
- nositel pravdy, neboli "pravděnec"[1] (truth bearer)
- může jím být propozice, neboli obsah věty (častěji), větný typ, větný výskyt, tvrzení (assertion), promluva (utterance), přesvědčení (belief)
- jde o mentální entitu, nepřenáší se pravdivost
- činitel pravdy, neboli "pravditel"[1] (truth maker)
- to, co daný "pravděnec" činí pravdivým, zpravidla fakt
Setkáváme se s různými teoriemi pravdy. Základní dělení je na teorie deflační (např.: redundanční teorie, minimalistická teorie), které pravdě přisuzují jen malý či žádný speciální význam, a teorie inflační.
Obsah
Inflační teorie pravdy
Teorie pravdy označované jako inflační jsou takové, které ji považují za netriviálně analyzovatelnou vlastnost pravděnců.
Korespondenční teorie pravdy
neboli adekvační teorie. Spojena např. s B. Russellem, T. Kuhnem. Dávána do souvislosti s realismem. Pravda je považována za vztah korespondence mezi tvrzením a faktem.[2]
Identitní verze
- nositel je přímo totožný s faktem
Russellova kongruenční teorie
Korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností. Pravdivost je vlastnost přesvědčení, závislá na vztahu přesvědčení k jiným věcem, nikoli na jeho vnitřní kvalitě. [3] Problém nastává například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy.
- relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce
Austinova korelační teorie
Nositelem pravdy jsou promluvy pronesené v určitém kontextu (čas, místo, adresát)
- deskriptivní konvence - korelují slova s typ situací ve světě
- demonstrativní konvence - odkazují ke konkrétní historické situaci ve světě[4]
Verifikační teorie
- pravdivost lze ověřit
Koherenční teorie pravdy
Hlavním představitelem je John Langshaw Austin (1911-1960) a vychází do jisté míry z idealismu. Pravdivost přesvědčení je dána vztahem náležení do koherenční množiny tvrzení.[2] Nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními. Podle některých by měla existovat nezávislá mysl, která obsahuje koherentní množinu.
Quineova teorie pravdy
"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.
Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.
(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.
(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."[5]
Quineova teorie je alternativa koherenční teorie. Primární jsou smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině. Je pragmatická ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat).
Pragmatická teorie
Za pravdu je zde považován vztah mezi tvrzením a praxí či zkušeností.[2]
Peircova konsenzuální teorie
Hlavní představitel je Charles Sanders Pierce (1839-1914). Pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina. Někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny. Jak můžeme konsenzus zjistit?
- užitečnost vs. morálka
Jamesova instrumentální teorie
Hlavním představitelem je William James (1842-1910). Pravdivost tvrzení je dáno jeho praktičností, užitečností. Vše je relativní vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného.
Tarského sémantická teorie pravdy
Za pravdu je zde považován vztah splňování mezi tvrzením a nekonečnými posloupnostmi objektů.[2] Sám autor tuto teorii považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie pro účely logiky, hlásí se k Aristotelovi.
- T-schéma: "P" je pravda právě tehdy, když P. S je pravda právě tehdy, když p. (kde S je pojmenování věty)
- Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.
- Tento přístup má mnoho nevýhod, například jak kvantifikovat?
Vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky
- sémanticky uzavřený jazyk je takový jazyk, který obsahuje predikát "pravdivý" a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat paradox lháře a tedy je sporný.
Rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat "pravdivý v O". Pravdivost budeme definovat přes pojem splňování, který také musíme definovat a to rekurzívně:
- nekonečná posloupnost ,
- je splněna iff není splněna
- je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna a je posloupností splněna
- je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje
- Formule je pravdivá právě tehdy, když je splněna každou posloupností.
Zavádíme pojem nekonečné posloupnosti. Ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost. Podle Davidsona Tarski definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládá.
Deflační teorie pravdy
Pravdivost není vlastnost, vyčerpáváme její podstatu. Predikát "pravdivý" je zcela zbytný a lze jej odstranit, nebo má jen jistou specifickou funkci.
Redundanční teorie pravdy
- teze o transparentnosti pravdy: je pravda, že p, znamená totéž, co p
Predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu.
Závětná teorie
Obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupována závětou. Výraz tvaru "je pravda, že..." (thatt) funguje jako anaforický výraz, který odkazuje k původní větě.[6]
Minimalistická teorie pravdy
- "Je pravda, že p, právě když p."
Pravdu lze analyzovat triviálně, pomocí nekonečné konjunkce instancí výše uvedeného schématu. Pojem pravdy má pouze logickou funkci, nadbytečný však není.
Zdroj
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky Filosofie logiky. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete zde.
Reference
- ↑ 1,0 1,1 Kolář P. - Svoboda V. Logika a etika. Úvod do metaetiky. Filosofia, Praha. (1997.)
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 Kolář P. Pravda a fakt. Filosofia, Praha. (2002.)
- ↑ Russell B. The Problems of Philosophy. Oxford University Press. (1991.)
- ↑ Austin J. L. Truth. Pitcher. (1964.)
- ↑ Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).
- ↑ Grover D. A Prosentential Theory of Truth. Princeton University Press. (1992.)
Související články
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
