Selekční jazyk: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
−
'''Selekční jazyk''' je umělý informační jazyk, který se používá k vyjádření identifikačních či obsahových selekčních údajů. Účelem je pořádání, ukládání a vyhledávání dokumentů. Selekční jazyk je také prostředkem pro pořádání a vyhledávání informací. <ref>KTD - Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV): Databáze Národní knihovny ČR [online]. 2014 [cit. 2015-01-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=find-a&local_base=ktd</ref>
+
'''Selekční jazyk''' je umělý informační jazyk, který se používá k vyjádření identifikačních či obsahových selekčních údajů. Účelem je pořádání, ukládání a vyhledávání [[dokument|dokumentů]]. Selekční jazyk je také prostředkem pro pořádání a vyhledávání informací. <ref>KTD - Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV): Databáze Národní knihovny ČR [online]. 2014 [cit. 2015-01-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=find-a&local_base=ktd</ref>
 
== Rysy selekčních jazyků ==
 
== Rysy selekčních jazyků ==
 
* [[Formalizace]]
 
* [[Formalizace]]

Verze z 5. 2. 2015, 17:53

Selekční jazyk je umělý informační jazyk, který se používá k vyjádření identifikačních či obsahových selekčních údajů. Účelem je pořádání, ukládání a vyhledávání dokumentů. Selekční jazyk je také prostředkem pro pořádání a vyhledávání informací. [1]

Rysy selekčních jazyků

  • Formalizace
  • Zvláštní syntaktická pravidla
  • Řízená slovní zásoba (řízený slovník- tezaurus)
  • Používání symbolů (notace)[2]

Dělení selekčních jazyků

Selekční jazyky se dělí na identifikační selekční jazyky a věcné selekční jazyky.

Identifikační selekční jazyky slouží pro popis formálních charakteristik dokumentu. Používají se v bibliografickém popisu a jmenné katalogizaci. Příkladem identifikačních selekčních jazyků jsou např. Jmenné autority ČR.

Věcné selekční jazyky se používají ke zpracování dokumentů prostřednictvím věcných údajů s cílem umožnit vyhledávání dokumentů podle obsahu. Věcné selekční jazyky se dělí na základní dva druhy, a to na systematické selekční jazyky a předmětové selekční jazyky. V praxi se pak používají další důležité typy selekčních jazyků:prekoordinované a postkoordinované selekční jazyky- oba dva druhy mohou být jak systematické, tak předmětové, a dále univerzální a speciální selekční jazyky.[3]

  • Systematické selekční jazyky jsou výrazové a vyjadřovací prostředky systematického pořádání informací, jejichž struktura je prezentovány hierarchickými vztahy, tedy nadřazeností a podřazeností jednotlivých tříd. Mezi systematické selekční jazyky patří Deweyho desetinné třídění nebo Mezinárodní desetinné třídění.
  • Předmětové selekční jazyky jsou výrazové a vyjadřovací prostředky předmětového pořádání informací, které „pracují“ na bázi přirozeného jazyka. Příkladem předmětových selekčních jazyků jsou klíčová slova, předmětová hesla, nebo deskriptory.
  • Prekoordinované selekční jazyky mají pro dokument vytvořené kategorie, které jsou vytvořeny ještě před vyhledáváním dokumentu. Příkladem prekoordinovaných selekčních jazyků je například Mezinárodní desetinné třídění (systematické) nebo předmětové heslo (předmětové).[4]
  • Postkoordinované selekční jazyky vytvářejí pojmy odpovídající obsahu dokumentu na základě indexace daného dokumentu. Příkladem postkoordinovaných selekčních jazyků je například Ranganathanovo dvojtečkové třídění (systematické) nebo klíčové slovo (předmětové).[5]
  • Univerzální selekční jazyky umožňují indexovat, ukládat a vyhledávat informace z celého celku lidské poznání a praxe. Příkladem je Mezinárodní desetinné třídění.
  • Speciální selekční jazyky umožňují indexovat, ukládat a vyhledávat informace z určitého vymezeného výseku celku lidského poznání a třídění. Příkladem je Mezinárodní patentové třídění.

Odkazy

Reference

  1. ↑ KTD - Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV): Databáze Národní knihovny ČR [online]. 2014 [cit. 2015-01-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=find-a&local_base=ktd
  2. ↑ KUČEROVÁ, Helena. Selekční jazyky. Vyšší odborná škola informačních služeb, Praha 4, Pacovská 350/4 [online]. 2013 [cit. 2015-01-23]. Dostupné z:http://info.sks.cz/users/ku/ZIZ/sjazyky.htm
  3. ↑ Selekční jazyk. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 2014 [cit. 2015-01-23]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Selekční_jazyk
  4. ↑ Prekoordinovaný selekční jazyk. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 2014 [cit. 2015-01-23]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Prekoordinovaný_selekční_jazyk
  5. ↑ Postkoordinovaný selekční jazyk. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 2014 [cit. 2015-01-23]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Postkoordinovaný_selekční_jazyk

Použitá literatura

Klíčová slova

Selekční jazyk, informační jazyk, Mezinárodní desetinné třídění

Odborné zdroje

  • BAKO, Michal. Informačné selekčné jazyky/III. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1984.
  • BALÍKOVÁ, Marie. Problematika věcného pořádání informací a jejich zpřístupnění. Národní knihovna ČR [online]. 2001, č. 3 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://knihovna.nkp.cz/pdf/0103/nk0103175.pdf
  • KOVÁŘ, Blahoslav. Problémy teorie procesu věcného pořádání informací a selekčních jazyků. Praha: Univerzita Karlova, 1976
  • KOVÁŘ, Blahoslav. Základy obecné metodiky věcného pořádání informací. Praha: ÚVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1978. 65 s. Metodické letáky, sv. 130.
  • SECHSER, Otto, MOJŽÍŠEK, Josef, KÖNIGOVÁ, Marie. Selekční jazyk a jeho popis. Praha: ÚVTEI, 1968. 219 s.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Selekční_jazyk&oldid=16815“