Empirický výzkum

(Státnicová otázka Postup při návrhu a realizaci empirického výzkumu - výběr vzorku, reprezentativnost vzorku)

Empirický výzkum – z řeckého empeiriea = zkušenost. Od konce 16. století začíná být pojem spojován se senzualismem. Tento filozofický směr zakládá na požitku, avšak na rozdíl od antické a středověké filozofie, začleněném do organizované lidské zkušenosti, není spontánního charakteru. Práce s empirickým materiálem může tedy ovlivňovat i teoretický základ. Tuto metodu induktivních úsudků ve svém díle systém deduktivní a induktivní logiky popsal John Stuart Mill.

Jedná se tedy o výzkum založený na zkušenosti, konkrétně na sběru primárních a sekundárních dat samotným výzkumníkem.

Výzkum je systematický proces, jehož cílem je získání nových poznatků.

Kvalitativní výzkum

Vychází z metod používaných v oblasti přírodních věd. Zaměřuje se na popis kvalit určitých jevů. Tyto jevy popisujeme a interpretujeme, není možné je nějakým způsobem měřit. Použití induktivních metod. Na začátku kvalitativního výzkumu je pozorování skutečnosti, zjišťování pravidelností. Výsledkem je formulace teorie, konceptu, přístupu. V některých případech nám poslouží jako pomocník stanovení hypotéz – které se v průběhu výzkumu kvalitativního i kvantitativního ověřují – potvrzují, či vyvracejí). Na kvalitativní výzkum často navazuje ten kvantitativní, nebo i naopak.

Kvantitativní výzkum

Výzkum čehokoli, co lze nějakým způsobem změřit nebo spočítat. Používá deduktivních metod. Vychází z teorie, ze které odvozujeme hypotézy a ty po té testujeme v rámci dané teorie. Výsledkem je tedy jejich potvrzení nebo vyvrácení.

Výběr vzorku

Populace – soubor jednotek, o kterých předpokládáme, že je bude možné pro výzkum využít – jednotky pozorování.
Populace musí být nutně definovatelná resp. ohraničitelná.

Vzorek – výseč populace, skupina jednotek, kterou zkoumáme. Čím je vzorek větší, tím je rozdíl mezi jeho strukturou a strukturou populace menší.

Jednotka analýzy – jednotlivé subjekty zkoumání – artefakty, individua, události, organizace, geografické celky (např. informátor v kvalitativním výzkumu – otec domácnosti. Způsob výběru vzorku (rovněž možno užít konstrukce vzorku) závisí na typu výzkumu, který provádíme. U výzkumu kvantitativního je výběr náhodný, aby bylo možné získaná data zobecnit na populaci a výstup statisticky zpracovat. Výběr vzorku lze rozdělit na pravděpodobnostní a nepravděpodobnostní.

Pravděpodobnostní výběr

„Náhodný (pravděpodobnostní) výběr je takový výběr, ve kterém každý element populace má stejnou pravděpodobnost, že bude vybrán do vzorku.“

V náhodném vzorku jsou reprezentovány, jak vlastnosti známé, tedy ty které jsou cílem našeho zkoumání, tak i ty, které jím nejsou. Výskyt pro nás relevantních vlastností je tedy podobný a naše hypotézy jsou tedy na danou populaci použitelné.

• Systematický výběr – z populace vybereme prvního jedince a od něj potom každého N-tého. Konečný vzorek tedy sestává z každé N-té jednotky v populaci.
• Náhodný stratifikovaný výběr – populace rozdělíme na homogenní celky a náhodně z nich vybíráme.
• Vícestupňový náhodný výběr – je prováděn ve dvou nebo více krocích. V prvním kroku jsou náhodně vybrána přirozená seskupení a poté jsou opět náhodně vybráni jedinci z těchto předem vymezených uskupení.

Nepravděpodobnostní výběr

Základním znakem je skutečnost, že někteří členové populace budou vybráni spíše než jiní.

• Kvótní – kopíruje populaci podle nám známých kritérií, na jejichž základech stanovíme tzv. výběrové kvóty. Z toho důvodu je nutné, abychom znali složení zkoumané populace, což se může v některých případech jevit jako problém, navíc na vzorek nahlížíme pouze z hlediska pro nás klíčových charakteristik, ostatní, které mohou být také podstatné, přehlížíme. Dalším problémem kvótních vzorků je jejich zkreslenost, které se může projevovat např. větším zastoupením určité skupiny, u které je vyšší pravděpodobnost, že se bude na výzkumu podílet. Z těchto důvodů se doporučuje kombinovat kvótní výběr i s jinými postupy, které toto rizika redukují.

• Účelový – výběr vychází výhradně z úsudku výzkumníka, který rozhoduje „…o tom, co by mělo být pozorováno, a o tom, co je možné pozorovat“. Tyto skutečnosti by však měl mít výzkumník však podloženy a zdůvodněny.

• Snowball – označovaný také jako řetězový výběr nebo referenční výběr. Tento typ výběru je vhodný především u populací, které nejsou běžně dostupné nebo o nich máme jen zběžné informace, případně vůbec žádné, např. drogově závislí, bezdomovci. Na počátku výzkumu kontaktujeme jednu nebo více osob, jejichž prostřednictvím se pak dostane k dalším osobám, které se na výzkumu budou podílet. U tohoto postupu hrozí zkreslení dat, a to především proto, že jsou často „nabalováni“ jedinci z jedné sociální sítě. V rámci této sítě může docházet k jednání, které však není reprezentativní pro celou populaci.

Reprezentativnost vzorku

Reprezentativita je pojem používaný především ve statistice a sociologii a označuje přenositelnost a zobecnitelnost informace z výběrového souboru na zvolený výzkumný soubor nebo jeho část. Jedná se o takovou kvalitu výběru, díky níž je rozložení charakteristik vzorku shodné s rozložením v populaci, z níž byl vzorek vybrán. Ze striktně statistického hlediska jsou reprezentativní jen pravděpodobnostní šetření.

Validita je jedním ze základních kritérií hodnocení kvality výzkumu v sociologii, ale užívá se i ve výzkumech pedagogického, psychologického, ekonomického nebo antropologického charakteru. Používá se především pro hodnocení metod použitých v konkrétním výzkumu. „Validní je takové měření, které měří skutečně to, co jsme zamýšleli měřit.“.

• Interní validita se vztahuje k tomu, zda změny závislé proměnné mohou být přičítány nezávislé proměnné. Ptáme se, zda měříme opravdu to, co chceme měřit?
• Externí validita vypovídá o možnosti zobecnění.

Reliabilita (=spolehlivost) je pojem vyjadřující opakovatelnost získaných závěrů při stejném výzkumu. „Reliabilní je takové měření, které nám při opakované aplikaci dává shodné výsledky, pokud se ovšem stav měřeného subjektu nezměnil.“.

Kritéria validity a reliability, resp. způsoby jejich testování nejsou v kvalitativním výzkumu uplatnitelná. Alternativní kritéria reprezentativity v kvalitativním výzkumu:

Důvěryhodnost – výsledky výzkumu jsou věrohodné z perspektivy dílčích postupů těch, kteří ho provedli.

Převoditelnost - výsledky výzkumu mohou být přenositelné i na jiné případy při zachování určité míry „citlivosti“.

Spolehlivost – stabilita výsledků, při které je brána v úvahu možná změna, která ovšem musí sledovatelná.

Potvrditelnost – výsledky/data jsou zpětně dohledatelná.

Odkazy

Klíčová slova

empirický výzkum, kvalitativní výzkum, kvantitativní výzkum, pravděpodobnostní výběr, nepravděpodobnostní výběr, reprezentativita, validita, reliabilita