Školní zralost: Porovnání verzí

Řádek 16: Řádek 16:
 
Školní zralost lze chápat jako '''komplexní jev'''<ref name=":4">Matějček, Z. (2011). ''Praxe dětského psychologického poradenství''. Praha: Portál. </ref>. Dimenze, aspekty nebo také znaky školní zralosti jsou děleny různě. Obvykle jsou sledovány v oblasti rozumové, citové (emoční), popř. emočně-motivační a sociální. Pro účely vymezení je třeba přihlédnout také k biologické či somatické zralosti.<ref name=":0" />
 
Školní zralost lze chápat jako '''komplexní jev'''<ref name=":4">Matějček, Z. (2011). ''Praxe dětského psychologického poradenství''. Praha: Portál. </ref>. Dimenze, aspekty nebo také znaky školní zralosti jsou děleny různě. Obvykle jsou sledovány v oblasti rozumové, citové (emoční), popř. emočně-motivační a sociální. Pro účely vymezení je třeba přihlédnout také k biologické či somatické zralosti.<ref name=":0" />
  
−
=== '''Biologická''' ===
+
==='''Biologická'''===
 
Aspekty tělesného vývoje jsou vyšetřovány praktickým lékařem. V souvislosti s biologickou připraveností se někdy uvádí tzv. '''filipínská míra''', která měří to, zda dítě dosáhne rukou přes hlavu na ucho protilehlé strany. Tato míra je však velmi zjednodušená a její spolehlivost není dosud významně prokázána.<ref name=":1" />
 
Aspekty tělesného vývoje jsou vyšetřovány praktickým lékařem. V souvislosti s biologickou připraveností se někdy uvádí tzv. '''filipínská míra''', která měří to, zda dítě dosáhne rukou přes hlavu na ucho protilehlé strany. Tato míra je však velmi zjednodušená a její spolehlivost není dosud významně prokázána.<ref name=":1" />
  
 
Dalším ukazatelem biologické zralosti je '''věk'''. Někteří autoři poukazují na to, že somaticky vyspělejší děti se na školu lépe adaptují<ref name=":0" /><ref name=":1" />, věková '''hranice 6 let''' je však spíše orientační. Čeští odborníci se tématu věnovali ve výzkumu, například Langmeier zkoumal soubor necelých 300 dětí a zjistil, že děti, které šly do školy ještě před dosažením 6 let věku byli více náchylnější k horšímu školnímu prospěchu nebo k potížím v chování než děti, kterým při vstupu do školy bylo alespoň 6 let a 8 měsíců.<ref>Langmeier, J. (1961). ''Zralost dítěte pro školu''. Česko-slovenská psychiatrie, 16, s. 865-876. </ref> Proto se doporučuje považovat hranici '''6 let''' spíše za '''minimální, než optimální'''.
 
Dalším ukazatelem biologické zralosti je '''věk'''. Někteří autoři poukazují na to, že somaticky vyspělejší děti se na školu lépe adaptují<ref name=":0" /><ref name=":1" />, věková '''hranice 6 let''' je však spíše orientační. Čeští odborníci se tématu věnovali ve výzkumu, například Langmeier zkoumal soubor necelých 300 dětí a zjistil, že děti, které šly do školy ještě před dosažením 6 let věku byli více náchylnější k horšímu školnímu prospěchu nebo k potížím v chování než děti, kterým při vstupu do školy bylo alespoň 6 let a 8 měsíců.<ref>Langmeier, J. (1961). ''Zralost dítěte pro školu''. Česko-slovenská psychiatrie, 16, s. 865-876. </ref> Proto se doporučuje považovat hranici '''6 let''' spíše za '''minimální, než optimální'''.
  
−
Důležité je také brát v potaz, že zvláště v předškolním věku se mezi dětmi objevují nerovnosti, co se zrání a vývoje týče. Tyto nerovnosti způsobují, že je '''dynamika vývoje''' '''odlišná''', a to například v rychlosti a posloupnosti jednotlivých změn.<ref>Šmelová, E. (2012). ''Připravenost dětí ke školní docházce v kontextu současného kurikula''. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. </ref>
+
Důležité je také brát v potaz, že zvláště v předškolním věku se mezi dětmi objevují nerovnosti, co se zrání a vývoje týče. Tyto nerovnosti způsobují, že je '''dynamika vývoje''' '''odlišná''', a to například v rychlosti a posloupnosti jednotlivých změn.<ref name=":5">Šmelová, E. (2012). ''Připravenost dětí ke školní docházce v kontextu současného kurikula''. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. </ref>
  
 
==='''Kognitivní'''===
 
==='''Kognitivní'''===
  
 
===='''Vnímání'''====
 
===='''Vnímání'''====
−
Školsky zralé dítě je schopno z vnímaného celku '''vyčleňovat části''' a složit původní celek opět dohromady, což je bráno jako základ pro úspěšné čtení a psaní. Tento vývoj je například možné pozorovat '''v dětské kresbě''' (dítě je schopno obkreslit předlohu, kresba obsahuje více detailů a ucelenou představu).<ref name=":1" /> Mezi základní znalosti je také považováno '''rozlišení''' barev, tvarů, podobně vypadajících znaků nebo sluchové rozlišení první a poslední hlásky.<ref name=":3">Mertin, V. & Krejčová, L. (2016). ''Metody a postupy poznávání žáka: pedagogická diagnostika''. Praha: Wolters Kluwer ČR. </ref>
+
Školsky zralé dítě je schopno z vnímaného celku '''vyčleňovat části''' a složit původní celek opět dohromady, což je bráno jako základ pro úspěšné čtení a psaní. Tento vývoj je například možné pozorovat '''v dětské kresbě''' (dítě je schopno obkreslit předlohu, kresba obsahuje více detailů a ucelenou představu znázorňovaného tématu).<ref name=":1" /> Za základní schopnosti, kterými by mělo školsky zralé dítě disponovat, je také považována adekvátní schopnost '''[[Vnímání|zrakové diferenciace]]''' a v rámci ní mimo jiné schopnost '''rozlišování''' barev, tvarů, podobně vypadajících znaků. Dále je důležitá schopnost '''[[Vnímání|sluchové diferenciace]]''' a v rámci ní mimo jiné rozlišování první a poslední hlásky.<ref name=":2" />Tyto schopnosti poukazují na přechod od celistvého k diferencovanému vnímání, značí zralost centrální nervové soustavy zvládnout vyučování a obecně dozrávají ve věku 6 a půl let.<ref name=":5" />
 +
 
 +
 
 +
'''Myšlení'''
 +
 
 +
[[Myšlení]] školsky zralého dítěte by mělo být schopno provádět základní myšlenkové analýzy. Mezi takové patří analýzy, které dítě umožňují rozlišování podobností a rozdílů. Vstup do školy je v [[Vývojová psychologie|Piagetově]] pojetí charakterizován nástupem '''konkrétních myšlenkových operací.''' Školsky zralé dítě dospívá ke kategorizaci množství, pořadí a ke kategorizaci příčinnosti a následnosti, což jsou schopnosti žádoucí zejména pro matematiku.<sup>[1]</sup> Dále je schopno pochopit konkrétně logické principy při zacházení s názorným materiálem a odlišit realitu a fikci. Dokáže rozlišit
  
 
===='''Myšlení'''====
 
===='''Myšlení'''====
−
[[Myšlení]] dostává analytickou podobu, lépe rozlišuje podobnosti a rozdíly, začíná chápat vztahy a souvislosti. Vstup do školy je charakterizován nástupem '''konkrétních myšlenkových operací''' ([[Piaget|Piagetova teorie]]), díky kterým dítě dospívá ke kategorizaci množství, pořadí, příčinnosti a následnosti. Tyto schopnosti jsou žádoucí zejména v matematice.<ref name=":1" />
+
[[Myšlení]] školsky zralého dítěte by mělo být schopno provádět základní myšlenkové analýzy a syntézy. Mezi takové patří analýzy, které dítě umožňují rozlišování podobností a rozdílů. Vstup do školy je v [[Vývojová psychologie|Piagetově]] pojetí charakterizován nástupem '''konkrétních myšlenkových operací.''' Školsky zralé dítě dospívá ke kategorizaci množství, pořadí a ke kategorizaci příčinnosti a následnosti, což jsou schopnosti žádoucí zejména pro matematiku.<ref name=":1" /><ref name=":5" /> Dále je schopno pochopit konkrétně logické principy při zacházení s názorným materiálem a odlišit realitu a fikci. Do tohoto stádia školsky zralé dítě přechází ze stadia prelogického myšlení, kdy se nechává unášet pocity, potřebami a fantazií, jako tomu je v předškolním věku.<ref name=":5" />
  
 
===='''Paměť'''====
 
===='''Paměť'''====
Řádek 38: Řádek 43:
  
 
===='''Pozornost a exekutivní funkce'''====
 
===='''Pozornost a exekutivní funkce'''====
−
Další důležitou schopností je udržení [[Pozornost|pozornosti]], rozlišení hry od povinnosti, schopnost '''sebeřízení''' a '''sebekontroly'''. Schopnost bezprostředně odložit přání se projevuje např. tím, že je dítě schopno se po dobu alespoň 5-10 minut věnovat i podnětům, které pro něj nejsou lákavé.<ref name=":1" /> U dětí předškolního věku bývá často přítomen '''neklid''', který ale nemusí vždy souviset s nedostatkem pozornosti. Může souviset naopak s nedostatkem podnětů, který způsobí, že dítě přebíhá od jedné činnosti k druhé.<ref name=":3" />
+
Další důležitou schopností je udržení [[Pozornost|pozornosti]], rozlišení hry od povinnosti, schopnost '''sebeřízení''' a '''sebekontroly'''. Schopnost bezprostředně odložit přání se projevuje např. tím, že je dítě schopno se po dobu alespoň 5-10 minut věnovat i podnětům, které pro něj nejsou lákavé.<ref name=":1" /> U dětí předškolního věku bývá často přítomen '''neklid''', který ale nemusí vždy souviset s nedostatkem pozornosti. Může souviset naopak s nedostatkem podnětů, který způsobí, že dítě přebíhá od jedné činnosti k druhé.<ref name=":3">Mertin, V. & Krejčová, L. (2016). ''Metody a postupy poznávání žáka: pedagogická diagnostika''. Praha: Wolters Kluwer ČR. </ref>
  
 
===='''Sociální a emoční'''====
 
===='''Sociální a emoční'''====

Verze z 13. 4. 2021, 17:48

Školní zralost je způsobilost dítěte absolvovat školní vyučování.[1] S ohledem na vývojové normy dítě dosahuje této způsobilosti zpravidla mezi 6–7 lety, k čemuž dochází v důsledku řady důležitých vývojových změn, které v tomto vývojovém období probíhají.

.[2]

Nástup do školy je přitom důležitým mezníkem. Škola ovlivní rozvoj osobnosti, další směřování dětství a její prožívání se projeví i na sebehodnocení dítěte.[2] Vážné potíže hned ze začátku nástupu do školy mohou srážet sebedůvěru dítěte a důvěru dítěte v to, že bude školu schopno zvládnout. Zároveň také mohou snižovat motivaci dítěte osvědčit svoji výkonnost v porovnání s ostatními. Správné načasování je proto důležité.[3]

V opačném případě hovoříme o školní nezralosti, jež klade nároky na záměrné rozvíjení dítěte v oblastech, v nichž dosud nedosáhlo přiměřené vývojové úrovně, a případnou nápravu dané situace.[3]

Školní zralost vs. školní připravenost

Školní zralost lze vymezit jako psychickou a sociální připravenost, ale také jako připravenost biologickou. Všechny faktory spolu souvisejí.

Badatelé rozlišují několik hledisek školní zralosti, přičemž obvyklá hranice šesti let je podstatná, avšak jen orientační.[4] Termín „zralosti“ sice bývá spojován s biologickým zráním příslušných (především mozkových) struktur a funkcí, ale tento vývoj probíhá v interakci s vnějším prostředím, ve kterém se dítě ocitá. Proto někteří odborníci dávají přednost termínu „školní připravenost“ či „způsobilost“, který v sobě kombinuje jak vlivy vnitřní, tak vnější, které často závisí na působení dítětem nabyté zkušenosti v interakci s jeho sociálním okolím a na míře podnětnosti výchovného prostředí.[3]

Dimenze školní zralosti

Školní zralost lze chápat jako komplexní jev[5]. Dimenze, aspekty nebo také znaky školní zralosti jsou děleny různě. Obvykle jsou sledovány v oblasti rozumové, citové (emoční), popř. emočně-motivační a sociální. Pro účely vymezení je třeba přihlédnout také k biologické či somatické zralosti.[2]

Biologická

Aspekty tělesného vývoje jsou vyšetřovány praktickým lékařem. V souvislosti s biologickou připraveností se někdy uvádí tzv. filipínská míra, která měří to, zda dítě dosáhne rukou přes hlavu na ucho protilehlé strany. Tato míra je však velmi zjednodušená a její spolehlivost není dosud významně prokázána.[3]

Dalším ukazatelem biologické zralosti je věk. Někteří autoři poukazují na to, že somaticky vyspělejší děti se na školu lépe adaptují[2][3], věková hranice 6 let je však spíše orientační. Čeští odborníci se tématu věnovali ve výzkumu, například Langmeier zkoumal soubor necelých 300 dětí a zjistil, že děti, které šly do školy ještě před dosažením 6 let věku byli více náchylnější k horšímu školnímu prospěchu nebo k potížím v chování než děti, kterým při vstupu do školy bylo alespoň 6 let a 8 měsíců.[6] Proto se doporučuje považovat hranici 6 let spíše za minimální, než optimální.

Důležité je také brát v potaz, že zvláště v předškolním věku se mezi dětmi objevují nerovnosti, co se zrání a vývoje týče. Tyto nerovnosti způsobují, že je dynamika vývoje odlišná, a to například v rychlosti a posloupnosti jednotlivých změn.[7]

Kognitivní

Vnímání

Školsky zralé dítě je schopno z vnímaného celku vyčleňovat části a složit původní celek opět dohromady, což je bráno jako základ pro úspěšné čtení a psaní. Tento vývoj je například možné pozorovat v dětské kresbě (dítě je schopno obkreslit předlohu, kresba obsahuje více detailů a ucelenou představu znázorňovaného tématu).[3] Za základní schopnosti, kterými by mělo školsky zralé dítě disponovat, je také považována adekvátní schopnost zrakové diferenciace a v rámci ní mimo jiné schopnost rozlišování barev, tvarů, podobně vypadajících znaků. Dále je důležitá schopnost sluchové diferenciace a v rámci ní mimo jiné rozlišování první a poslední hlásky.[4]Tyto schopnosti poukazují na přechod od celistvého k diferencovanému vnímání, značí zralost centrální nervové soustavy zvládnout vyučování a obecně dozrávají ve věku 6 a půl let.[7]


Myšlení

Myšlení školsky zralého dítěte by mělo být schopno provádět základní myšlenkové analýzy. Mezi takové patří analýzy, které dítě umožňují rozlišování podobností a rozdílů. Vstup do školy je v Piagetově pojetí charakterizován nástupem konkrétních myšlenkových operací. Školsky zralé dítě dospívá ke kategorizaci množství, pořadí a ke kategorizaci příčinnosti a následnosti, což jsou schopnosti žádoucí zejména pro matematiku.[1] Dále je schopno pochopit konkrétně logické principy při zacházení s názorným materiálem a odlišit realitu a fikci. Dokáže rozlišit

Myšlení

Myšlení školsky zralého dítěte by mělo být schopno provádět základní myšlenkové analýzy a syntézy. Mezi takové patří analýzy, které dítě umožňují rozlišování podobností a rozdílů. Vstup do školy je v Piagetově pojetí charakterizován nástupem konkrétních myšlenkových operací. Školsky zralé dítě dospívá ke kategorizaci množství, pořadí a ke kategorizaci příčinnosti a následnosti, což jsou schopnosti žádoucí zejména pro matematiku.[3][7] Dále je schopno pochopit konkrétně logické principy při zacházení s názorným materiálem a odlišit realitu a fikci. Do tohoto stádia školsky zralé dítě přechází ze stadia prelogického myšlení, kdy se nechává unášet pocity, potřebami a fantazií, jako tomu je v předškolním věku.[7]

Paměť

Paměť se stává trvalejší a záměrnější.[3]

Řeč

V řeči je považováno za důležité schopnost vyjádřit se ve větách a jednodušších souvětích, vylíčit a zachytit svět kolem sebe. Správná výslovnost je přitom důležitá, ale nemusí být dokonalá. Dyslalie bývá zjišťována až u pětiny žáků prvních tříd.[3]

Pozornost a exekutivní funkce

Další důležitou schopností je udržení pozornosti, rozlišení hry od povinnosti, schopnost sebeřízení a sebekontroly. Schopnost bezprostředně odložit přání se projevuje např. tím, že je dítě schopno se po dobu alespoň 5-10 minut věnovat i podnětům, které pro něj nejsou lákavé.[3] U dětí předškolního věku bývá často přítomen neklid, který ale nemusí vždy souviset s nedostatkem pozornosti. Může souviset naopak s nedostatkem podnětů, který způsobí, že dítě přebíhá od jedné činnosti k druhé.[8]

Sociální a emoční

Pro úspěšnou adaptaci na školu je klíčová určitá úroveň samostatnosti a komunikace s cizími lidmi. Přitom je důležité rozlišovat aspekt osobnosti (roli hraje např. nesmělost).[8] O sociální zralosti mluvíme také ve chvíli, kdy je dítě schopno se začlenit do vrstevnické skupiny, brát na své vrstevníky ohledy a podřídit se autoritě dosud cizí učitelky.[3]

Škola klade na dítě také emoční nároky. Jedná se především o vyrovnání se s neúspěchem a odolnost k frustracím. Přílišná citlivost, strach nebo napětí může dítě snadno vyvést z míry a negativně ovlivnit jeho výkon.[3]

Požaduje se, aby se dítě dokázalo vypořádat se změnou prostředí a lidí kolem sebe, se způsobem zaměstnání, kdy místo her nastává soustavná organizovaná práce. Pro dítě je tato práce často neatraktivní, přičemž snaha o výsledek se hodnotí a kontroluje. Také se mění role dítěte, kdy dítě plní roli žáka a musí se podřídit zájmu většiny.[9]

Diagnostika školní zralosti

Hledisko psychické a biologické školní zralosti nemusí být vždy v souladu, proto je při posuzování zralosti žádoucí spolupráce několika odborníků, dětského lékaře, psychologa a dalších specialistů (např. logopedů), stejně jako názor učitelky mateřské školy.[3] Také Mertin zdůrazňuje, že pokud v některých oblastech děti excelují, zatímco v jiných zaostávají, je nutno při rozvaze o školní zralosti zvážit mimo výše zmíněných dimenzí i další proměnné, např. kvality budoucí třídní učitelky, množství žáků ve třídě, charakteristiku školy (jak vysoké obvykle klade nároky) či rodinnou situaci (možnost rodičovské podpory a přípravy, sourozenci, další rodinný kontext).[8]

Posouzení školní zralosti probíhá obvykle ve dvou etapách. Prvotní screening provádějí často dětští lékaři, učitelky mateřských škol a učitelky při zápise dítěte do školy.[4] Možnou výhodou je, že přítomni učitelé mají zkušenost s procesem výuky a s projevy dětí ve školní třídě. Nevýhodou naopak může být posuzování velkého počtu dětí naráz a obvyklý čas školních zápisů, které jsou již na přelomu ledna a února. Dítě se v tomto věku vyvíjí intenzivně a důležitých pokroků může dosáhnout až po zápisu.[8]

Při výskytu pochybností nebo komplikací je dítě dále zkoumáno odbornými psychology v pedagogicko-psychologických poradnách.[4]

Testové metody

K určení školní zralosti je možné využít celou řadu nástrojů a testů. Svoboda zdůrazňuje, že ať už budou zvoleny jakékoliv testy, je nezbytné zachovat v testování maximální časovou hranici 40 minut, která odpovídá době soustředění budoucího školáka.[4]

Důraz je také kladen na srozumitelné předložení instrukcí testu, které se může značnou mírou podílet na následném výkonu dítěte.[8]

Obecné screeningové testy

K nejužívanějším testům patří Jiráskův Orientační test školní zralosti (někdy označován jako Jiráskův-Kernův test). Původní verzi, vypracovanou Kernem, upravil Jirásek v roce 1970 na české poměry. Z původních 6 úloh zachoval tři úlohy:

  • kresbu mužské postavy
  • napodobení psacího písma
  • obkreslení skupiny bodů.
Projev školsky zralého dítěte v Jiráskově orientačním testu školní zralosti [5]


Test je možné zadat individuálně i skupinově, administrace i vyhodnocení jsou rychlé. Obvykle se jedná o 15-20 min.[3][4][8]. Nepodává vyčerpávající informaci, ale je užitečný pro prvotní zhodnocení grafomotoriky a orientačně i míry obecných rozumových schopností.[8] Dítě navíc potřebuje ke splnění vyvinout úsilí a vytrvalost, což je další užitečná informace. Výstupem testu nejsou normy, ale celkový výsledek hodnotí jako podprůměrný, průměrný a nadprůměrný. Podprůměrné děti by měly být dále podrobněji vyšetřeny.[4]

Další metodu vypracoval Kondáš pod názvem Obrázkovo slovníková skúška (OSS). Zjišťuje slovní zásobu a slovní pohotovost dítěte. Test obsahuje 30 obrázků a úkolem testovaného je pojmenovat předměty, případně činnosti vyobrazené na obrázku. Administrace trvá asi 5 minut, výsledkem jsou percentily odstupňované do pěti kategorií. Kondáš doporučuje tento test kombinovat s Orientačním testem školní zralosti. Test je z roku 1971.[4]

Setkat se můžeme také s Pozorovacím schématem na posuzování školské způsobilosti (PSŠ). Test se podobně jako Kondášova slovníková zkouška opírá o verbální zdatnost dítěte. Úkolem testovaného jsou tři úkoly:

  • povědět obsah pohádky
  • obkreslit písmena
  • reagovat na jednoduchou komunikační situaci (například učitelce "náhodou" upadne tužka)
    Projev dítěte v Jiráskově orientačním testu, který naznačuje možnou školní nezralost.

Schéma hodnotí celkem 16 oblastí na třístupňové škále. Kromě verbální výbavy hodnotí také schopnost osvojovat si pravidla a učit se. Test obsahuje normy, má ověřenou reliabilitu a souběžnou validitu s dalšími testy školní zralosti.[4]

Doplňkové

Jako doplňkové metody se počítají metody ke zjištění zralosti zrakového a sluchového vnímání, zjištění kognitivníchschopností a ke zjištění sociální zralosti.

Pro zjištění kognitivních schopností se využívají testy inteligence (WISC, Ravenovy barevné progresivní matice, Kohsovy kostky…).[4]

Pro zjištění zralosti zrakového vnímání se používají Vývojový test zrakového vnímání Frostigové[4], nebo Test zrakového vnímání vytvořený Felcmanovou, který se zaměřuje i na grafomotoriku a vizuomotoriku.[8] Test zrakového vnímání Frostigové hodnotí vnímání v 5 oblastech, a to:

  • Vizuo-motorická koordinace (obkreslení čas, spojování bodů)
  • Figura-pozadí (hledání určitých obrazců v jiných)
  • Konstantost tvaru (rozlišení čtverce, obdélníku apod. v různých úhlech)
  • Poloha v prostoru (rozeznání, které tvary jsou otočené)
  • Prostorové vztahy (spojování teček).[4]

Všechny oblasti jsou klíčové pro čtení textu a školní práci. Míru připravenosti na čtení je dále možné zjistit Reverzním testem Edfeldta, který se zaměřuje na schopnosti rozlišovat či nerozlišovat zrcadlové tvary a mapuje tak percepční zralost.[4]

K posouzení sociální zralosti je je možné využít Vinelandskou škála sociální zralosti, která obsahuje škály obecné soběstačnosti, soběstačnosti v jídle, v oblékání, škály samostatnosti, způsobu komunikace, úrovně motoriky a sociální adaptace. V kontextu školní zralosti se tato metoda používá zejména u dětí výchovně zanedbaných. Její použití se osvědčilo například v porovnání míry zlepšení při změně výchovného prostředí nebo působení určitého programu. Jedná se o metodu časově nenáročnou.[4]

Důležitá je také Zkouška vědomostí předškolních dětí Matějčka a Vágnerové, která zjišťuje jak rozumové schopnosti, tak jejich uplatnění[4], a to tím, že se ptá na 10 oblastí dětského života, např. na znalosti o rodině, o pohádkách nebo na orientaci v čase (např. "Ve které roční době jsou Vánoce?"). Otázky sestavil Zdeněk Matějček v průběhu 70. let, přičemž vycházel se své praxe. Test lze pojmout i kvalitativním způsobem, umožňuje nahlédnout, jaké konkrétní oblasti vědomostí dítěti schází. Test se obecně hodí jako doplňující metoda neverbálního screeningu školní zralosti.[3][4]

Pro vyšetření sluchové diferenciace je možno použít Test sluchového rozlišování Matějčka a Žlaba. V tom má dítě za úkol rozlišit, zda jsou dvě hlásky stejné či nikoliv. Test není standardizován, ale může mít výpovědní hodnotu, a to například i v pozdějších specifických poruchách učení.[4]

Pro určení preferované laterality v případech, které nejsou snadno rozlišitelné, se používá Test laterality.[3]

Diferencované testy

Mezi diferencovanější testy, které umožňují provést diagnostiku školní zralosti hlouběji a poskytují více informací, patří Göppingenská zkouška. Obsahuje 10 subtestů, kteřé se zaměřují na schopnost rozlišení tvarů, pozorování, chápání pojmů apod.[4]

Podobnou, ale novodobější variantovou Orientačního testu školní zralosti je Test rizika poruch čtení a psaní pro rané školáky od Švancarové a Kucharské. Tento test je metodou výrazně komplexnější, s nabídkou srovnávacích norem.[8] Jedná se o baterii, která se zaměřuje na jak na sluchové a zrakové vnímání, tak na paměť nebo artikulační dovednosti dítěte.[3]

Klinické metody

Pomocnou klinickou metodou zhodnocení školní zralosti je pozorování výše zmíněných dimenzí školní zralosti (biologická, kognitivní, sociální, emoční a motivační) spolu s rozhovorem.[3][4] Důraz je kladen na nahlížení dítěte v kontextu. Podstatné není jen samotné vyšetření, ale i pozorování dítěte v celkových souvislostech. Hodnotit lze např. ochotu dítěte počkat chvíli bez rodičů, potřeba doprovodu na vyšetření apod.[3]

Co se týče pozorování verbální výbavy, je například možné dítě požádat o recitování básničky nebo o zopakování několika slov. V grafomotorické oblasti sledujeme kvalitu úchopu a kvalitu kresby. Logické postupy, schopnost myšlení nebo také paměti, je možné sledovat při zadání úlohy puzzle či skládanek. Sluchovou percepci lze pozorovat například při požádání dítěte, aby určilo první a poslední hlásku slova.[8]

Školní nezralost

Pokud hovoříme o školní nezralosti, hovoříme také o širokém spektru příčin, které ji zapříčiňují. Jirásek je vymezuje jako

  • nedostatky zdravotního stavu
  • opožděný mentální vývoj
  • nerovnoměrný vývoj (nedostatky v dílčích oblastech, většinou potřebných pro čtení a psaní)
  • nedostatky výchovného prostředí

Příčinou dle Jiráska může být také poškození centrální nervové soustavy (CNS) nebo neurotický povahový vývoj či neurotické symptomy.[3] Příčiny nezralosti nikdy nepůsobí samy o sobě, ale vždy se kombinují.[4]

Většina dětí však v posledním roce před nástupem do školy navštěvuje mateřskou školu, která má povinnost dítě ke škole řádně připravit a zjištěné nedostatky co nejlépe kompenzovat. Ať už aktivitami cílenými na rozvoj nedostatků nebo tzv. přípravnými třídami pro děti se znevýhodněním.[3]

Odklad školní docházky

O oficiálním odkladu docházky rozhoduje ředitel školy na základě žádosti rodičů. Ti dokládají kromě žádosti také zprávu z vyšetření praktického lékaře nebo pedagogicko-psychologické poradny. Obdobně je tomu, pokud je dítě přijímáno do školy dříve, před dovršením 6 let. V posledních letech je také možné posuzovat školní zralost u dětí, které dosáhnou hranice 6 let až v průběhu prvního školního ročníku.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál.
  3. ↑ 3,00 3,01 3,02 3,03 3,04 3,05 3,06 3,07 3,08 3,09 3,10 3,11 3,12 3,13 3,14 3,15 3,16 3,17 3,18 3,19 3,20 Křejčířová, D. & Říčan, P. (2006). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada.
  4. ↑ 4,00 4,01 4,02 4,03 4,04 4,05 4,06 4,07 4,08 4,09 4,10 4,11 4,12 4,13 4,14 4,15 4,16 4,17 4,18 Svoboda, M. (ed.) (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál.
  5. ↑ 5,0 5,1 Matějček, Z. (2011). Praxe dětského psychologického poradenství. Praha: Portál.
  6. ↑ Langmeier, J. (1961). Zralost dítěte pro školu. Česko-slovenská psychiatrie, 16, s. 865-876.
  7. ↑ 7,0 7,1 7,2 7,3 Šmelová, E. (2012). Připravenost dětí ke školní docházce v kontextu současného kurikula. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
  8. ↑ 8,00 8,01 8,02 8,03 8,04 8,05 8,06 8,07 8,08 8,09 8,10 Mertin, V. & Krejčová, L. (2016). Metody a postupy poznávání žáka: pedagogická diagnostika. Praha: Wolters Kluwer ČR.
  9. ↑ Bednářová, J. & Šmardová, V. (2010). Školní zralost: co by mělo umět dítě před nástupem do školy. Brno: Computer Press.

Související články

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Školní_zralost&oldid=64721“