Digital humanities

Digital Humanities je interdisciplinární vědecký obor, který nemá ustálenou definici. Jedná se o nový způsob zkoumání humanitní vědy, skrze využití informačních technologií a digitální sítě. Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy definuje Digital Humanities jako „Vědu a výzkumu zabývající se využíváním digitálních metod, nástrojů a zdrojů k vědeckému bádání v humanitních oborech. databáze knihovnictví a informační vědy.“. .

Digital Humanity Stack

Historie vědeckého oboru sahá až do roku 1949. Dříve byl známý jako pojem Computing in humanities. Mezi odborníky na Digital Humanities můžeme zmínit Lou Burnarda, Michael Witmore, Melissa Terras, Jane Hunter, Susan Hockey, David De Roured.

Digital Humanity stack (DHS) je vědecká teorie, která zobrazuje strukturu hardwarových, softwarových a dovednostních elementů oboru Digital Humanities. Autoři David M. Berry a Anders jí představili ve stejnojmenné knize. Spodní vrstva DHS jsou ukazuje dva základní elementy, computitational thinking a knowledge repseresentation, které pro výzkum vytváří silnou základnu.

Význam

Tento interdisciplinární obor v sobě zahrnuje metody pro textovou či kvantitativní analýzu velkých statistických souborů, způsoby práce s digitalizovaným zvukem, obrazem či videem, stejně jako vývoj sofistikovaných databází a informačních systémů. Dále i problematiku katalogizace, sdílení a zpřístupňování digitálních dokumentů.

Podle Association for Computers and the Humanities (ACH), která je hlavním sdružujícím orgánem této oblasti výzkumu, je však definice stále otevřena, jelikož se tato oblast stále vyvíjí.

Historie

Roberto Busa

Historie Digital Humanities sahá až do roku 1949. Jak již bylo zmíněno, tento pojem byl dříve znám jako Computational humanities. V roce 1949 italský kněz Roberto Busa kontaktoval na základě svého nápadu Thomase J. Watsona z IBM. Jeho záměrem bylo indexovat všechna slova z děl Tomáše Akvinského a spřízněných autorů (dílo později vyšlo pod názvem Index Thomisticus. Práce s celkem 11 tisící latinskými slovy nebylo možné analyzovat lidskou silou. Právě díky spolupráci s IBM vzniklo několik set děrných štítků a konkordanční program. Konkordanční program je možné definovat jako „Nástroj propojitelnosti selekčních jazyků. Soupis vztahů mezi termíny dvou nebo více selekčních jazyků nebo vyhledávacích nástrojů, které jsou rozdílně uspořádány.“. Konec 60. let přinesl vývoj toho programu a mnoho dalších.

Téma Human Computing se dostávalo více do odborných časopisů a vědecké oblasti. První velká překážka v rostoucím pokroku byla limitace technologií. Z počátku bylo možné analyzovat pouze text nebo čísla, na základě toho vznikl podnět vytvořit univerzální kód pro analýzu textu. Nově se začaly využívat na děrných štítcích velká a malá písmena pro označení nestandardních znaků a odlišného písma. Limitace technologií se projevovala i v uložišti. Větší texty byly uchovávány na magnetických kazetách, které neumožnily přístup k jednotlivým datům a jedinec musel projít skrze celou stopáž, což bylo pro výzkum zdlouhavé. Éra 60. let v oblasti Computing in Humanities je právě definována pomalým procesem a překážkou na straně technologie.

V 70. letech se počítače začaly rozšiřovat a postupně se dostávaly do vzdělávání, což zapříčinilo tvorbu více elektronického textu a rozšíření počítačové vědy. Začaly se pořádat konference, workshopy a semináře zaměřující se na oblast počítačové a humanitní vědy. V roce 1976 vznikl archiv Oxford Text Archive, jenž položil základ pro digitální knihovny. Na serveru byly uloženy elektronické texty, které byly dostupné pro akademické účely. Vznikaly i hardware zařízení pro podporu výzkumu. První z nich byl implementován do počítače Ibycus a druhý v počítačích British ICL.

80. leta jsou ve znamení rozšíření personálních počítačů a značek jako je Apple, IBM, Macintoshs. Osobní počítače jsou stále velmi drahá záležitost, avšak oproti 70. letům jsou již více rozšířené. Hlavní změna nastala i v uživatelském rozhraní. Uživatelé se již nemuseli pro použití počítače přihlašovat do počítačových centrem a měli volný přístup. Zároveň velkýM milníkem pozdějších 80. let byla publikace oborového časopisu Computers and the Humanities, jež podpořila výzkum a diskuzi o tématu.

Základními DOS programy pro analýzu textu byly Word-Cruncher, TACT a MicroOCP. Uživatelé s nimi mohli pracovat přímo z osobního počítače. To rozšířilo nutnost výzkumu v oblasti humanitních věd. Koncem 80. let vzniká značkovací jazyk TEI, který vychází z SGML. Ten udržuje standard pro reprezentaci textu v digitální podobě. Vychází ze základu strojově čtených textů v oblasti lingvistiky, humanitních a sociálních věd. Jazyk TEI byl využíván hlavně v knihovnách, nakladatelstvích a muzeích.

Začátkem 90.letech je internetové rozhraní již více používáno, jak v osobním, tak akademickém životě. Akademici jej viděli jako mocné medium na kterém se může pracovat s výsledky vědeckých prací, publikovat, komunikovat a podporovat společný výzkum. Na humanistických festivalech jako byl Humanist se začíná utvářet myšlenka o online databázích, které jsou budoucností tohoto vědního oboru. V roce 1994 vzniká Blake Archive pod záštitou Kongrasové knihovny a Virginskou univerzitou. Na základě toho několik amerických institutů publikovalo ve webovém rozhraní digitální knihovnu nebo archiv za účelem humanitního výzkumu. Hypertext otevřel možnosti více vědcům pro výzkum a posunul tak obor dál.

Jak již bylo zmíněno, kolaborace skrze internetové rozhraní měla za následek velký posun v oblasti Digital Humanities Orlando project je jedním z příkladů. Výzkumníci z více institucí mohli přidávat do archivu dokumenty. Orlando project je zaměřený na feministickou literární vědu a Digital Humanities.

Organizace

Austrian Centre for Digital Humanities logo

Aliance of Digital Humanities Organizations je organizace, která podporuje digitální výzkum a vzdělávání v oblasti Digital Humanities. Dále má za cíl propagaci a podporu digitálního výzkumu a výuky napříč všemi humanitními obory. Vznikla na základě, již existující organizace The association for computers and the humanities v roce 2002. Každoročně pořádá konference a přednášky, které podporují její členy. Dále působí jako komunitní poradenský orgán, který si klade za cíl podporu excelence výzkumu, koordinaci aktivit publikací a celkové spolupráce organizací a institucí po celém světě, které spadající pod Alliance of Digital Humanities Organizations.

Tyto organizace jsou součástí ADHO:

• Australasian Association for Digital Humanities
• Association for Computers and the Humanities
• Canadian Society for Digital Humanities / Société canadienne des humanités numériques
• centerNet
• Digital Humanities Association of Southern Africa
• Digital Humanities im deutschsprachigen Raum
• European Association for Digital Humanities
• Humanistica, L'association francophone des humanités numériques/digitales
• Japanese Association for Digital Humanities
• Red de Humanidades Digitales
• Taiwanese Association for Digital Humanities

Nedílnou součástí přidružených organizací je i Česká asociace pro digitální humanitní vědy (CzADH), která zastupuje vědce a knihovníky z paměťových institucí z na území České republiky. CzADH má za cíl podporovat a poskytovat diskusní platformy pro své členy, podporovat a monitorovat jejich projekty, plánovat semináře a workshopy.

Dále se výzkumu na území České republiky v oblasti Digital Humanities věnuje Akademie věd české republiky, která se společně s 17 partnerskými institucemi podílí na vývoji informačního portálu Digital Humanities. Cílem bylo „…zpřístupnit přehled informačních zdrojů ústavů AV ČR z jednoho místa a zároveň vytvořit sdílené prostředí, které uživateli umožní snadnou orientaci v rozmanitých informačních zdrojích z oblasti výzkumu ve společenských a humanitních vědách v České republice.“. Informační portál dále obsahuje podpůrné programy jako jsou novinky v oboru, plánované projekty a akce a novinky ze zahraničí.

Zdroje

Použitá literatura

• SCHREIBMAN, Susan, ed., SIEMENS, Raymond George, ed. a UNSWORTH, John, ed. A companion to digital humanities. 1st pub. Malden: Blackwell Publishing, 2004. xxvii, 611 s. Blackwell companions to literature and culture; 26. ISBN 1-4051-0321-3.

• UHLÍŘ, Zdeněk. "Computing in Humanities". Ikaros [online]. 1999, ročník 3, číslo 11 [cit. 2015-11-26]. urn:nbn:cz:ik-10431. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/1043

• SCHREIBMAN, Susan, Ray SIEMENS a John UNSWORTH, ed. A Companion to Digital Humanities [online]. In: . Oxford: Blackwell, 2004 [cit. 2021-11-22]. Dostupné z: http://www.digitalhumanities.org/companion

• Text Encoding Initiative [online]. Text Encoding Initiative [cit. 2021-11-23]. Dostupné z: https://tei-c.org/

Související články

Digitalizace
Digital humanities: definice pojmu a charakteristika současného diskursu v této oblasti (včetně vztahu k informační vědě)
Digitální kurátorství
Digitální kultura, e-kultura, kreativní průmysl a umění na přelomu 20. a 21. století
Hlavní metody výzkumu digital humanities, jejich zapojení do tradičního humanitního a společenskovědního výzkumu
Metody výzkumu knižní kultury (tradiční i v rámci digital humanities)
Problematika vizualizace dat v kontextu digital humanities
Teorie nových médií: přístupy a perspektivy
Vytváření infrastruktur a digitální nástroje pro spolupráci v rámci digital humanities

Externí odkazy

• http://www.digitalhumanities.org/companion/view?docId=blackwell/9781405103213/9781405103213.xml&chunk.id=ss1-2-1
• https://en.wikipedia.org/wiki/Digital_humanities
• http://wiki.knihovna.cz/index.php/Digital_Humanities

Klíčová slova

Digital Humanities, Computing in humanities