Inteligence

Inteligence

• pojem inteligence vymezován různě
• dosud neexistuje obecně uznávaná definice inteligence, lze však říci, že inteligence je způsobilost determinující kognitivní operace, jejichž podstatou je patrně objevování a chápání různých vztahů. V tomto smyslu je inteligence složitá dispozice k myšlení, tj. k řešení problémů.
• jeden z nejdůležitějších komplexů psychických dispozic
• spadá do kategorie schopností
• chápána jako soustava duševních vloh podmiňujících především intelektový výkon jedince
• lze také říci, že je to způsobilost determinující kognitivní operace, jejíž podstatou je patrně objevování a chápání ¬různých vztahů (funkčních, strukturálních,...aj., v tomto smyslu je inteligence složitá disponce k myšlení, tj. k řešení problémů
• nebylo snad psychologické školy, která by se jí nezabývala
• v aplikované psychologii se ukázala nutnost alespoň přibližně, pomoci inteligenčního kvocientu (IQ testy), odhadnout tuto důležitou potenci individua
• v běžném podvědomí lidí chápána jako obecné nadání (rozum)
• ve srovnávací psychologii je pojem inteligence užíván v protikladu k pojmům instinkt a rozumí se jim schopnost řešit problémy, přičemž jde o kapacitu komplexní povahy

• H. Piéron (1963) uvádí 4 různé významy:

1. ve staré psychologii vloh koresponduje inteligence spolu se senzibi1itou a vůli se všemi funkcemi a zahrnuje všechny aspekty mentálního života
2. z vývojového hlediska se inteligencí rozumí globálně nahlížená mentální úroveň
3. pojem "obecné inteligence" vyjadřuje obecný faktor společný všem mentálním operacím (Spearmanův "generální faktor", Burtův "vrozený faktor kognitivních aktivit“) .
4. ve srovnávací psychologii je pojem inteligence užíván v protikladu k pojmu instinkt a rozumí se jim schopnost řešit problémy

• podle Englishe a Englishové (1958) vystupuje pojem inteligence ve 3 významech:

1. schopnost efektivního řešení úkolů vyjadřujících abstrakcí
2. schopnost učit se
3. schopnost adaptovat se na nové situace

• H. J. Eysenck popisuje inteligenční chování těmito znaky:

1. dobrá orientace a dobré zacházení s myšlenkovým materiálem
2. dobrá vnímavost a dobrá paměť
3. koncentrovaná zaměřenost k danému průběhu kognitivních procesů

• dědičnost inteligence:

• zkoumána srovnáváním korelací inteligence rodičů a dětí a dále odděleně žijících jednovaječných dvojčat
• prováděny tzv. křížové experimenty na zvířatech (např. po párování "chytrých" krysích samečků s "chytrými" samičkami a "hloupých" s "hloupými" bylo v sedmé generaci všechno potomstvo "chytrých" krys chytré a "hloupých" krys hloupé - R.C. Tryon, 1929)

• výsledky výzkumů u dvojčat i u dětí a pokrevních rodičů mluví pro vliv dědičnosti (mají-li oba rodiče vysokou inteligenci, má 71,5 % jejich dětí také vysokou inteligenci a jen 3 % nízkou; mají-li oba rodiče nízkou inteligenci, má 60,1 % jejich dětí také nízkou a jen 5,4 % "vysokou)
• závěry z těchto výzkumů jsou však diskutabilní a názory na váhu dědičnosti v oblasti inteligence nejsou jednotné
• lze však uznat, že dědičnost hraje v této oblasti významnou roli, není ovšem limitujícím činitelem a s přibývajícím věkem její váhy ubývá

Druhy inteligence

• konkrétní inteligence - schopnost chápat vztahy mezi objekty a manipulovat s nimi, vázaná především na obrazově názorné myšlení
• abstraktní inteligence - schopnost chápat a operovat s verbálními a jinými symboly, opírající se především o pojmově logické myšlení, matematické myšlení a další formy vysoce abstraktních operací)
• sociální inteligence - schopnost chápat vztahy mezi lidmi a účinně je ovlivňovat, označovaná také jako sociální obratnost nebo kompetence)

Teorie inteligence

• Hebb zdůrazňuje, že existují 2 druhy inteligence:

1. vrozená- souvisí nějak se schopností mozku vytvářet asociace
2. získaná, environnmentální- reprezentována akumulovanými poznatky a dovednostmi a uplatňuje se v ní vzdělání, učení

• R.B. Cattel hovoří v tomto smyslu o biologické a kulturní složce. Rozlišuje také fluidní (obecnou) inteligenci- inteligenci vrozenou a krystalickou inteligenci-soubor naučených poznatků, konečný produkt fluidní inteligence a vzdělání

• Jäger identifikoval následující faktory inteligence:

• na názor vázané myšlení
• bohatství nápadů a produktivita
• síla koncentrace a motivace
• kapacita zpracování, formálně logické myšlení a schopnost úsudku
• na operaci s čísly vázané myšlení
• na řeč vázané myšlení

• 1. inteligenční testy: A. Binét (1903), Simon (1905)
• snaha kategorizovat děti, které jsou schopny školní docházky, a odlišit je od dětí pomalejších (které nestačí na běžnou výuku)
• zavedení termínů „mentální věk“ a "chronologický věk"(mentální věk = testový výkon, který zvládlo 75 % příslušníků daného věku chronologického)
• určitý jedinec je např. co do svého chronologického věku sedmiletý, ale co do věku mentálního je šestiletý = v testu si věděl rady nanejvýš s úkoly pro šestileté; je tedy zaostávajícím

William Stern - dvoufaktorová konvergentní teorie inteligence

• první ucelená teorie
• domníval se, že na inteligenci lze usuzovat podle toho, jak člověk řeší úkoly, přizpůsobuje se prostředí,...
• inteligence = nejzákladnější dispozice člověka, vyvíjí se pod vlivem dvou činitelů (faktorů), které spolu konvergují:
• vnitřní faktor: 2 složky: a) vrozený (dědičný) v užším slova smyslu, b) vrozený v širším slova smyslu (fixovaný na vlivy, které na dítě působí během prenatálního i perinatálního života)
• vnější faktor: analyzován z hlediska toho, jakým způsobem ovlivňuje faktor vnitřní, prostředí, které působí na jedince: aktivně, záměrně (např. výuka, výchova) a pasivně (např. výbava bytu, atmosféra rodiny)
• kritizován za dualistický charakter této koncepce
• přeceněn 1. faktor redukovaný na dědičnost
• rozpracoval pojetí dispozic v psychologii (pojem dispozice už od Aristotela)

• autor teorie inteligenčního kvocientu - IQ (r.1911) = hodnota inteligence testovaného jedince, vypočtená podle vzorce:

mentální věk / chronologický věk x 100

• Stern se domníval, že IQ je konstantní, ale dnes se ví, že se mění podle věkových období (0-7, 7-14,...)

Charles E. Spearman - dvousložková teorie inteligence

• (1927)
• dvoufaktorový model
• založeno na rozlišení 2 základních faktorů (ve smyslu faktorové analýzy)
• „g - faktor“ (general) = obecná inteligence, jádrem je schopnost vyvozovat vztahy
• „s - faktor“ (special) = speciální nadání, jádrem jsou kvalitativní předpoklady pro zvládání určitého problému
• na základě výsledků řady testů různých schopností došel k závěru, že se v těchto výsledcích uplatňují speciální činitelé (s-faktory) a v každém výsledku pak jeden obecný faktor (g-faktor)

L.L. Thurstone - multifaktorová teorie inteligence

• (1924)
• vícefaktorový model
• kritika Spearmana, neuznával g-faktor
• existují pouze specifické intelektové schopnosti
• jeho koncepce je založena na 7 primárních specifických mentálních schopnosti, které jsou na sobě nezávislé:

1. faktor slovního spojení (schopnost chápat význam slov)
2. faktor slovní plynulosti (fluence) - schopnost rychle nalézat vhodná slova
3. faktor zacházení s čísly (numerický) - schopnost provádět jednoduché početní operace
4. faktor prostorové představivosti - schopnost rozpoznávat prostorové útvary a v duchu s nimi zacházet (převracet, rotovat)
5. faktor paměti - schopnost uchovat a vybavovat dřívější podnětové útvary a v duchu s nimi zacházet
6. pohotovost vnímání - schopnost rychle postřehnout detaily vnímaných předmětů (většinou zrakově)
7. faktor usuzování – schopnost nacházet pro řešení deduktivních a induktivních úloh

P. E. Vernon: hierarchický model struktury schopností (inteligence)

• (1961)
• C. Burt - snaha o syntézu Spearmanova a Thurstonova pojetí, snaží se dokázat, že g-faktor je sekundárně odvozen od primárních faktorů Thurstona, jeho žákem = Vernon )

• hierarchický model se skládá ze 3 základních rovin:

1. faktor obecné inteligence, g - faktor = 2 skupiny faktorů – slovně - číselný a pohybově - prostorový
2. odpovídá 7 Thurstonovým faktorům
3. rovina zvláštních (individuálních) faktorů

• podmiňuji jednotlivé výkony v intelektových testech
• syntéza 1. a 2. roviny
• příliš se neujalo

J. P. Guilford: faktorový model intelektu

• (1958, 1967)
• snažil se zmodelovat základní faktory intelektu (intelekt = konstrukt)

• poukazoval na 3 základní oblasti lidských schopností:

1. oblast vnímání
2. oblast psychomotoriky (předpoklady pro pohybovou výkonnost)
3. oblast intelektu (předpoklad rozumových schopnosti)

• strukturu intelektu podle něho tvoří 3 aspekty inteligentního chování: operace, produkt a obsah
• model lze zobrazit krychlí, která je složena ze 120 dílčích krychliček reprezentujících jednotlivé specifické faktory - tzv. Guilfordova krychle

• základní dimenze intelektu:

1. myšlenkové obsahy ( osa x) = figurální (konkrétně názorné), symbolické, sémantické (soudy, pojmy), behaviorální (informace dané chováním)
2. výsledky (produkty) myšlení (osa y) = jednotky, třídy (např. věcí, živých organismů,...), vztahy (např. otec je větší než matka), systémy (základní axiomy), transformace (z jedné soustavy) do druhé), implikace (závěry pří usuzování)
3. myšlenkové operace (osa z) = poznávání, paměť, divergentní myšlení (tvořivé, více způsobů řešení), konvergentní myšlení (jeden, naučený způsob řešení problému), hodnocení (z hlediska souhlasnosti či nesouhlasnosti)

• 4 x 5 x 6 = 120 faktorů
• předpokládal, že pro každý úkol existuje specifický faktor - snaha pro každý faktor vytvořit speciální test
• zatím (asi 10 let staré) se prokázalo asi 98 faktorů

• 

  www.prescriptionforsucces.net

Hans J. Eysenck - kvalitativní model inteligence

• vychází z Guilfordovy koncepce, provedl zjednodušení obsazení os jeho krychle

• na ose x: zavedl obsahový materiál – slovní, číselný, prostorový
• na ose y: zavedl funkce – usuzování, paměti, vnímání
• na ose z: zavedl kvalitu řešení úkolů

• ve dvojí verzi:

1. starší verze: kvalita na úrovní rychlosti řešení, kvalita na úrovni množství
2. mladší verze: 3 ukazatelé kvality inteligence: rychlost (doba potřebná k řešení úkolu), vytrvalost (persistence, doba, po kterou jedinec setrvává u řešení určitého problému) a kontrola chyb

• souvislost s kognitivními styly osobnosti: zejména reflexivita a impulsivita (kognitivní styly = způsoby chování při řešení kognitivních úloh, způsoby přijímání a zpracovávání informací, souzení a usuzování, jsou relativně konstantní, vyjadřují tak důležité charakteristiky jedince)

• typ reflexivní: menší tempo, ale přesněji
• typ impulsivní: rychleji, ale s chybami

Cattelova teorie inteligence

• 1941
• rozlišuje 2 složky rozumové výkonnosti (odpovídají původnímu g-faktoru):

Fluidní (tekutá) obecná inteligence

• gf
• inteligence vrozená, určena nadáním jedince
• faktorově nezávislá na poznávací zkušenosti
• má malý vztah k obsahu paměti, výuce ve škole
• projevuje se ve vnímání, zacházení s předměty, usuzování (ale jen když nezávisí na vzdělání, kultuře)
• vrcholu dosahuje(kulminuje) ve 14 letech, poté je stabilní, ve stáři pak ubývá

Krystalizovaná obecná inteligence

• soubor naučených poznatků, konečný produkt fluidní inteligence a vzdělání
• založeno na motivaci a stimulaci prostředí
• projevuje se při řešení významu slov, početních úloh, v memorování znalostí a jako naučené způsoby logického usuzování
• možnost rozšíření do 50 let, později se paměť (podklad gc) narušuje

• v rámci inteligence existuji různé možnosti týkající se vztahu mezi gf a gc :

• často stejná úroveň gf a gc: když si jedinec osvojil adekvátní znalosti svému vrozenému nadání
• vyšší úroveň gf: u lidí bez vyššího vzdělání, bez kulturních vzorců, kteří vynikají v hlavolamech, v šachu, v postřezích, v intuitivních znalostech
• vyšší úroveň gc: vyšší vzdělání než odpovídá "tekuté" složce, nejčastěji ve stáří - ještě převažuje gc, už ubývá gf, lidé vysoce intelektově trénovaní, projevuje se - mohutný slovník, diferenciace ve slovech

Jensenova teorie inteligence

• 1978
• navazuje na Catte11a
• vychází z pojetí inteligence jako obecné schopnosti učit se
• vytvořil dvourozměrný model inteligence

• 2 na sebe kolmé dimenze:

• kulturní vázanosti (f1uidní a krystalická inteligence)
• úroveň l = schopnost asociativního učení a úroveň 2 = pojmové učení a řešení problémových situací (přičemž 2 předpokládá 1)

Piagetova teorie inteligence

• procesuální teorie (tzn. chápe inteligenci procesuálně, u většiny autorů inteligence chápána dispozičitě)
• spatřuje inteligenci v rovnováze mezí procesy akomodace (tj. procesy, jimiž se jedinec přizpůsobuje svému prostředí) a procesy asimilace (tj. procesy, jimiž si pro své potřeby prostředí uzpůsobuje)
• inteligenci rozumí v podstatě myšlení

• rozlišil její vývojové stupně:

1. stadium senzomotorické inteligence (do 18. měsíce věku)
2. stadium preoperačních představ (zhruba do 7. roku věku)
3. stadium konkrétních operací (do 11. roku věku)
4. stadium formálně logických operací

Gardnerova teorie inteligence

• 1983
• teorie mnohočetné inteligence
• východisko = modulový přístup k mysli
• nelze inteligenci charakterizovat jako jednotnou schopnost, neboť jednotlivé mozkové části jsou disponovány k různým úkolům, mozek pracuje modulovým způsobem (několik systémů na sobě nezávislých, v konečném závěru interagují)

• 6 rozdílných druhů inteligence (na sobě nezávislé každý pracuje jako oddělený systém, modul, dle vlastních pravidel:

1. inteligence lingvistická (práce s verbálním materiálem)
2. inteligence logicko-matematická
3. inteligence prostorová
4. inteligence hudební (schopnost vnímat tón a rytmus, základ pro rozvoj hudební způsobilosti)
5. inteligence tělesně-kinestetická (zahrnuje ovládám vlastních tělesných pohybů a schopnost manipulovat a zacházet s předměty; gymnasté, tenisti, chirurgové)
6. inteligence personální - 2 komponenty (submoduly): inteligence intrapersonální (schopnost rozlišovat vlastní prožitky a emoce), její nedostatek často spojován s tzv. "alexithymii" (neschopnost převést subjektivní příznaky do jazykové formy), inteligence interpersonální (schopnost všimnout si a porozumět potřebám a záměrům jiných lidí, vcítit se)

Sternbergova teorie inteligence

• 1989
• kognitivní psycholog
• kontextová (komponentová) teorie
• založena na informačním přístupu

• 5 množin psychických procesů:

1. metakomponenty - procesy, které jsou "za" inteligencí (nadřazené myšlení), kontrolní procesy vyššího řádu, které člověk používá k plánování výkonu a k rozhodování při řešení problémů
2. výkonové komponenty - procesy, které realizují plány a rozhodnutí vybrané metakomponentami
3. akviziční komponenty - procesy, které jsou zapojeny do učení se novým informacím
4. retenční komponenty - procesy, které jsou zapojeny do vybavování informací uložených v paměti
5. transferové komponenty - procesy zapojené do přenášení zapamatovaných informací z jedné situace do druhé)

• netvrdil, že by pracovaly samostatně - práce v "trsech"

• byl proti testům (nepostihnou inteligenci, která se projevuje při praktickém řešení problémů)
• praktická inteligence: výzkumy - konfrontace nováčků s lidmi se zkušeností, zkoumají se rozdíly, jak působí zkušenost
• prověřuje:

1. schopnost učit se + těžit ze zkušenosti
2. schopnost myslet, abstraktně uvažovat
3. schopnost přizpůsobit se změnám každodenního světa
4. schopnost motivovat sebe k efektivnímu řešení úkolů