Hromadné sdělovací prostředky

Hromadné sdělovací prostředky nebo též masmédia mají původ v latinském slově „médium“ neboli prostředek. Jsou to „komunikační prostředky schopné předávat informace širokým skupinám obyvatelstva.“ (Musil, 2005, s. 3) Poněkud stručněji jsou definovány jako „množina médií (nosičů informací) užívaných v procesech masové komunikace“. (Čermáková-Vlčková, 2009, s. 11)

Rozdělení

Základními masmédii jsou dnes tisk, rozhlas, televizní vysílání a internet. Všeobecně jsou však hromadnými sdělovacími prostředky „veškeré druhy masově šířených obrazových a zvukových záznamů, stejně tak jako všechny vysokonákladové tiskoviny.“ (Musil, 2005, s. 3) Všechna média se dělí podle několika hledisek:

• Z hlediska územního celku

• celoplošná
• regionální

• Z hlediska majitele

• veřejnoprávní
• komerční

• Z hlediska zavedení

• tradiční
• nová

Tisk

Je nejstarším a nejlevnějším masmédiem. Výhodou je vysoký výběr publikovaných periodik. Nevýhodami jsou například nemožnost zprostředkování přímého zvukového nebo sluchového vjemu. Tisk dělíme na periodický a neperiodický. (Musil, 2005, s. 27 - 29)

Rozhlas

Rozhlas je prakticky nejpřístupnějším médiem, neboť ho můžeme poslouchat doma, v práci, ale i v autě. Informace jím zprostředkované jsou kratší a určené širším okruhům posluchačů. Výhodou je pohotové zprostředkování informací posluchačům. Další výhodou je možnost okamžité zpětné vazby posluchačů například telefonicky do studia. Nevýhodou rozhlasu je, že posluchač může informaci přeslechnout nebo zapomenout bez možnosti zpětného ověření. (Musil, 2005, s. 29 - 31)

Televize

Televize je nejrozšířenějším a nejvlivnějším médiem. Cílí na všechny druhy posluchačů kvůli širokému rejstříku nabízených pořadů. Nespornou výhodou je okamžité zprostředkování informací přímo z míst dění, a to sluchem i zrakem. Nevýhodami jsou vysoké náklady, zahlcení spektra přemírou kanálů a časté nabízení reklamy. (Musil, 2005, s. 31 - 32)

Internet

Internet je stejně jako televize celosvětový, ovšem v mnoha částech světa stále velice obtížně dostupný. Cílí na všechny skupiny obyvatel. Výhodou je možnost zpětného dohledání informací. Nevýhodou je zveřejňování zavádějících informací, přemíra informací, zmenšující šance nalézt námi požadovanou informaci a jeho nedostupnost. (Musil, 2005, s. 33 - 34)

Priority médii

Priority médií se liší podle toho, jedná li se o média veřejnoprávní nebo soukromá. Komerční média se zaměřují hlavně na vysokou úroveň sledovanosti, poslechu a prodeje, čímž dosahují vyšších zisků. Prioritou médií veřejnoprávních by mělo být přinášení takových informací, které jsou pro diváka co nejprospěšnější, a to i za cenu nižší sledovanosti. (Musil, 2005, s. 4-5)

Média a společnost

Účelem masmédií je kromě poskytování informací dlouhodobé ovlivňování mas lidí, ať už z hlediska morálního, sociálního, ekonomického nebo kulturního. Hlavním směrodatným faktorem je takzvané veřejné mínění. Pomocí svého vlivu mohou média: (Musil, 2005, s. 9)

• Odhalovat korupci
• Sloužit jako "hlídající pes" svobody projevu

Média kromě utváření společnosti mají také další funkce např:

• „Podněcování představivosti
• Posilování dominantních hodnot a norem“ (Musil, 2005, s. 7)

Média také slouží jako prostředky pro vytváření public relations a media relations. Všechna média se rovněž musí potýkat s vyšší či menší mírou cenzury.

Legislativa

Média mají několik zákonů vztahujících se přímo k jejich zřízení a činnosti. Jejich činnost zároveň regulují zákony přesahující do jiných odvětví lidské činnosti, jako např. autorský zákon.

• Tiskový zákon č. 46/2000 Sb. o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů
• Zákon č. 37/1995 Sb. o neperiodických publikacích
• Zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským (autorský zákon)
• Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání č. 231/2001 Sb.]
• Zákon o České televizi č. 483/1991 Sb.
• Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích

Reference

1. MUSIL, Martin. Masmédia a publicita. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2005, 73 s. ISBN 80-245-0872-9.
2. TRAMPOTA, Tomáš (ed.) Česká média a Evropská unie: 20 let smazávání hranic: soubor vědeckých statí. 1. vyd. Praha: Metropolitní univerzita Praha, 2009. ISBN 978-80-86855-50-9.
3. ČERMÁKOVÁ-VLČKOVÁ, Adéla a Vladimír SMEJKAL. Autorská díla v hromadných sdělovacích prostředcích. Praha: Linde, 2009, 146 s. ISBN 978-80-7201-744-7.
4. JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 978-807-3672-874.
5. Zákony. Česká televize [online]. 1996-2014 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/zakony/
6. Česká republika. Zákon č. 46/2000 Sb. o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon). In: Sbírka zákonů. 14. 3. 2000, částka 17. 2000.
7. Česká republika. Zákon č. 37/1995 ze dne 8. února 1995 o neperiodických publikacích. In: Sbírka zákonů. 1995.
8. Česká republika.Zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) In: Sbírka zákonů. 07.04.2000, částka 36. 2000.
9. Česká republika.Zákon č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů In: Sbírka zákonů. 2001.
10. Česká republika.Zákon č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů In: Sbírka zákonů. 2005.
11. Česká republika.Zákon č. 483/1991 Sb. o České televizi In: Sbírka zákonů.1991.

Klíčová slova

masmédia