Subjektivní behaviorismus

Subjektivní behaviorismus je čtvrtou fází behaviorismu, ovlivněnou studiemi N. Chomského a dále pak K. H. Pribrama, E. Galantera a G. A. Millera.

V této fázi behaviorismu jsou kladeny metodologické základy panbehaviorismu – jde o vytvoření jednotné metodologie pro studium jevů sociální a biologické povahy. Charakteristickým znakem tohoto úsilí je vytvoření společného jazyka, pro nějž je příznačné, že jsou preferovány ty termíny, které mají interdisciplinární povahu. Behaviorismus je zde též značně ovlivněn metodologickým základem kybernetiky. Jedním z úsilí panbehaviorismu bylo vydání knihy, která by šířila základy behavioristické metodologie a umožnila představitelům jiných oborů (sociologie, lingvistika, národohospodářství, právo) její snažší osvojení. Tento program se však pro sílící kritiku behaviorismu nenaplnil^[1].

Odkazy

Reference

↑ Hoskovec, J., Nakonečný, M., & Sedláková, M. (2002). Psychologie XX. století: některé významné směry a školy. Praha: Karolinum.

Použitá literatura

Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.

[1] Hoskovec, J., Nakonečný, M., & Sedláková, M. (2002). Psychologie XX. století: některé významné směry a školy. Praha: Karolinum.

[1]