Lotkův zákon

Lotkův zákon vědecké produktivity publikoval v roce 1926 při srovnávání publikační činnosti chemiků a fyziků Alfred James Lotka (1880 – 1949), což byl americký matematik, fyzikální chemik, demograf, biofyzik, ekolog a statistik.

Zákon popisuje rozložení počtu odborných autorů podle jejich produkce publikování článků. Lotka podle jejich profesí zjišťoval, kolik publikují vědeckých článků za rok a dlouhodobě. Zjistil, že někteří publikují mnoho článků, více autorů publikuje střední počet článků a nejvíce jich publikuje zřídka. Odvodil vztah mezi frekvencí publikování autorů a zjistil, že pokud víme, kolik autorů publikuje jeden článek, můžeme zjistit, kolik jich publikuje více.

podíl autorů jednoho článku je cca 60%, podíl autorů většího počtu titulů klesá

Předmět zákona

Rozložení autorů podle produkce

pokud a1 autorů publikuje jeden článek, pak an bude počet autorů, kteří publikují nčlánků an = a1 / n2
podle tohoto zákona můžeme předem stanovit, kolik autorů publikuje více článků, pokud známe, počet autorů, kteří publikovali jeden článek v dané tematické oblasti
počet autorů s n tituly činí cca 1/n2 z počtu těch, kteří jsou autory pouze 1 titulu.

Zákon tedy zjišťuje že na každých 100 autorů publikující jeden článek připadá 25 autorů, kteří publikují 2 články, 11 autorů, publikující 3 články a 6 autorů, kteří publikují 4 články. Na základě tohoto zákona lze předem určit, kolik autorů publikuje více článků, pokud známe počet autorů, kteří publikovali jeden článek. Zákon vyjadřuje vztah mezi počtem autorů a jimi publikovaných článků. Na každých

100 autorů = 1 článek
25 autorů = 2 články
11 autorů = 3 články
6 autorů = 4 články

Závěr

Uplatňování tohoto zákona je významným prostředkem k měření produktivity vědecké práce. Má společný způsob formálního vyjádření jako Bradfordův zákon rozptylu článků v časopisech a Zipfův zákon rozptylu slov v textu. Je obsahem bibliometrie.