Carl R. Rogers

Tento článek (nebo jeho část) není dostatečně ozdrojován. Prosím doplňte relevantní odbornou literaturu do příslušné sekce na konci článku či do poznámek pod čarou tam, kde to uznáte za vhodné.

Carl Ransom Rogers (1902 - 1987) byl americký psycholog a psychoterapeut. Spolu s Abrahamem Maslowem patřil mezi nejvýznamnější představitele humanistické psychologie. Rogersův terapeutický směr se nazývá Person-centered approach.

Malovaný Carl R. Rogers.

Život

Narodil se v Chicagu v protestantské fundamentalistické rodině. Rogers začal s praktickou činností v poradenských centrech pro děti. Později působil na několika amerických univerzitách a byl průkopníkem ve výzkumu efektu psychoterapie.

• Mezi významné publikace patří například:

• The clinical treatment of the problem child (1939)
• Psychotherapy and personality change (1954)

Východiska

• Jeho přístup k osobnosti pramení z osobních zkušeností z práce s emocionálně narušenými lidmi, z jeho zájmu o ty, kdo potřebují profesionální pomoc
• Vyznačuje se výrazným optimismem
• Člověk vykazuje aktivní energickou, na budoucí cíle a seberealizaci zaměřenou sílu
• Akcentuje přirozený vývoj člověka ke „konstruktivnímu naplnění“ vrozených možností
• Má hlubokou úctu k lidské přirozenosti
• Lidství má podle něj přirozenou tendenci pohybovat se směrem k nezávislosti, sociální odpovědnosti, tvořivosti a zralosti

• Negativní názor o vrozené hříšnosti a špatnosti lidí podle něj živí křesťanská víra
• Tento názor podporuje i Freud, předložením obrazu osoby s Id
• Podle těchto názorů je lidstvo iracionální, nesocializované, sobecké a destruktivní k sobě a druhým

• Pokud se lidé někdy projevují negativně, pak v té době nejednají v souladu se svou pravou vnitřní podstatou
• Rogers si uvědomuje, že jeho pohled může být považován za naivní optimismus
• Veškeré chování člověka je nabuzeno a vedeno jediným, nečleněným, hlavním životním motivem, který označuje termínem realizující tendence

• Vrozená tendence organismu rozvíjet svou kapacitu
• Stát se tím nejlepším já, jaké mu jeho vrozená povaha dovoluje
• V jeho koncepci je jediný předpokládaný motivační konstrukt
• Ostatní potřeby pouze vyplývají z tohoto jediného motivačního konstruktu

• Je jediným ústředním zdrojem energie v lidském organismu

• Tkví ve fyziologických procesech celého těla

• Je biologickým faktem a nikoli psychickou tendencí

• Zajišťuje zachování organismu při deficitu potřeb
• Hýbe osobou ve směru k větší autonomii a soběstačnosti

• Není cílena jen redukcí tenzí, ale obsahuje v sobě i jejich vzrůst, rozvoj

• Chování je motivováno hlavně potřebou člověka vyvíjet a realizovat se, něco dokázat
• Tato konstruktivní biologická tendence je podstatou života

• Lidé odvozují pocit spokojenosti či nespokojenosti ze svých zkušeností

• Přijímány jsou ty zkušenosti, které jsou vnímány jako podporující či zvyšující Self

• Každá osoba je vrozeně motivována být naživu a realizovat se

• Rogersův přístup k subjektu je tudíž důsledně fenomenologický

• Chceme li vysvětlit, proč daný jedinec myslí, cítí jedná právě daným způsobem, musíme jít do jeho osobního světa významů

• Subjektivní prožitky jsou hlavním a jediným klíčem, umožpujícím porozumět chování
• Chování je ovládáno tím, jak jsou podnětové situace interpretovány

• Nikdo nemá právo nutit svou realitu druhým
• Chování je vždy ovlivněno současnou percepcí a interpretací a předvídáním budoucího
• Koncepce „jáství“ („SELF“, sebepojetí) a jeho vývoje

• Nejdůležitější otázkou je otázka „Kdo jsem?“

• Jeho přístup se tedy někdy označuje jako teorie Self

• Self definuje jako organizovaný, konzistentní konceptuální „gestalt“ soustředěný na percepci rysů Já a na percepci vztahů Já k druhým lidem a k rozmanitým aspektům života
• Sebepojetí znamená pojetí osoby o tom, jakou osobou je
• Ideální Self (Já-ideál) – co, jací bychom mohli být (chtěli být)

• Zrcadlí ty atributy, jež by osoba ráda vlastnila, ale dosud je nemá

• Sebeúcta je daná vztahem mezi pojetím Já jaký jsem a Já jakým bych chtěl být
• Vědomé sebepojetí se utváří v aktivní interakci s jinými od raného dětství a je v něm obsažena

• Potřeba prožívat sebe sama v souladu s tímto pojetím
• Potřeba kladného přijetí druhými
• Potřeba kladného přijetí sebou samým

• Existenciální rozpor

• Ochromuje možnost sebeaktualizace

• Rogers se soustřeďuje na cesty, jimiž je, prostřednictvím hodnocení druhými podněcován vývoj pozitivního či negativního obrazu o sobě samém

• Novorozenec vnímá všechny zážitky jako nečleněné
• Postupně začíná odlišovat sebe od zbytku světa
• Struktura Self je vytvářena postupně, interakcí s prostředím

• Obsah sebepojetí osobnosti je produktem socializačního procesu, jeho vývoj je vázán na:

• Potřebu pozitivního vztahu

• Potřeba lásky a péče u kojence

• Potřebu pozitivní sebeúcty

• Výsledkem je takové jednání osoby, které je přijímáno jak druhými tak sebou samým

• Podmínky váženosti (pozitivního přijetí, hodnocení)

• Nevedou k rozvoji plně fungující osobnosti
• Člověk se učí za co může a za co nemůže očekávat pozitivní vztah k sobě

• Bezvýhradnost pozitivního vztahu

• Znamená vytvoření rodinného prostředí, ve kterém je dítě ocepováno a uznáváno přesně podle toho, jaké je
• Je jedinou cestou, která nepřekáží dětské tendenci realizovat se
• Výsledkem je prožívání nepodmíněné pozitivní sebeúcty
• Rozdíl mezi psychicky narušenou a „plně fungující“ osobou

• Vymezuje zdroje a projevy rozpadu osobnosti
• Způsoby chování, které osoba volí, jsou shodné s její percepcí sebe sama, s úsilím dosáhnout soulad mezi svou percepcí a zkušeností

• Percepce, které jsou v souladu s pojímáním sebe a s podmínkami sebeúcty, vstupují do vědomí a jsou vnímány přesně

• K minimalizaci nesrovnalostí v Self člověk disponuje dvěma mechanismy obrany:

• Zkřiveným (selektivním) vnímáním

• Nesourodý zážitek je brán do vědomí v přizpůsobené podobě

• Popřením

• Jedná obranným způsobem, snaží se vyvarovat možnému narušení sebecitu

• Zdravý život plně fungující osoby

• Jedinci, kteří využívají svou kapacitu a talent, realizují své možnosti a pohybují se směrem k úplnému poznání sebe sama, celého rozsahu svých zkušeností

• Pět hlavních osobnostních rysů, společných všem plně fungujícím lidem:

• Otevřenost zkušenostem
• Existenciální život
• Organismová spolehlivost
• Svoboda zkušeností (nezávislost)
• kreativita

K pojímání naturelu osobnosti

• Člověk je s to realizovat svobodnou volbu a hrát aktivní roli při seberealizaci
• Jeho základní premisou je racionalita lidí
• Orientací na porozumění a studium osobnosti jako sjednocenému celku je evidentní, že zdůrzpuje holismus
• Jeho základní fáze implikují biologický základ vývoje osobnosti
• Jeho přesvědčení o změnitelnosti člověka během života vyplývá důrazu na kontinuální rozvoj osobnosti
• Klíčovým předpokladem jeho personologického systému je subjektivita
• Osoba je orientovaná do budoucnosti, účelně se pohybuje vpřed (je neobyčejně proaktivní)
• Realizační tendence je pojmem heterostatickým
• Fenomenologický postoj implikuje, že lidský organismus je tradičními vědeckými termíny nepoznatelný

Zdroje

• Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.
• Rogers Carl R. (1998). Způsob bytí. Klíčová témata humanistické psychologie z pohledu jejího zakladatele. (1. vyd., 292 s.) Praha: Portál.
• Susan Nolen-Hoeksema ... [et]. (2009). Atkinson and Hilgard's introduction to psychology. (15th ed.) Andover: Cengage Learning.